Tréninkový deník: říjen 2017

Sportování posedmačtyřicáté. Mám novou lásku, jmenuje se combat třída a je to celé o bojových kombinacích a sparinzích. Lezení upadlo, protože mi zůstal jediný volný den v týdnu a tam se mi schází společenské akce s kamarády, kteří na mě ani přes moji časovou zaneprázdněnost ještě nezanevřeli. Učím se střílet, protože na zbroják sice nemám peníze, ale to neznamená, že to nemůžu umět. Konečně je hotové video z letního krav maga campu. Přišlo velké rozhodnutí dát stovky na delší dobu k ledu, protože jsem je přestala zvládat nastavením hlavy (první letošní DNF). Výlet na Ralsko s mnohými zálesáckými dovednostmi. Byla jsem na vichřicovitém výletu s Ebříky v Saském Švýcarsku. A nejsou tu vůbec žádné nesportovní historky, protože nemám čas je zapisovat.

neděle 1. 10. 2017: stěna
Smíchoff s Pepou

Tyjo! Nejlepší lezení za poslední půlrok! Rozlezli jsme se na 5+, ale pak to začalo lítat. Když už tam viselo, vylezla jsem si TR 6+, která byla úchvatná, hrozně hravá a přemýšlecí a prstová a brala jsem rukama i spárky ve stěně a ono to šlo. A pak jsem si vytáhla 6+ v jiné linii, protože se mi nechtělo čekat, až mi tam Pepa po něčem lehčím vytáhne lano, a sice jsem v ní dvakrát sedla, ale radost z ní mám obrovskou, byla snad ještě hezčí než ta před ní. Pak jsme si ještě na prvním vylezli 6 od jiného stavitele (Martina Jecha), od kterého obecně cesty moc ráda nemám, protože je staví pro vysoké lidi, ale tahle mi sedla, byla sice těžká, ale pěkná. Nakonec jsem se - už sama - zničila na modré 6 v převisu u průchodu, která byla hrozně silová, lezla jsem ji expedičním stylem, ale přesně něco takového na zničení jsem potřebovala. Jako. Dneska z toho mám TAKOVOU radost!

úterý 3. 10. 2017: krav maga
P3/P4, Národka, trenér Honza Kobliha

Opakování, ale docela jsme se do toho opřeli, takže to nebyla jalová hodina. Na rozcvičku údery, lokty, kladiva do meruny v různých výškách. Opakování škrcení, kravat, bearhugů. Útočník po nepovedeném bearhugu ještě tahá nůž a bodá. Na závěr stres dril - jeden na lapě buší/kope a do toho dělá angličáky, druhý ho na Honzův povel bere do škrcení / kravaty / bear hugu - tři kola každý. Většinu času jsme byly ve trojici s Mili a Lenkou, Honza při mém únosu Mili - "Eliška do toho řeže jako vždycky..." tak ne asi. Jsem Vražedný koblížek, ne.

čtvrtek 5. 10. 2017: krav maga
P3/P4, Národka, trenér Honza Kobliha

AU! (Ale k tomu se dostanu až na konci zápisu.) Srážení přímek, srážení kombinovaných přímek, srážení přímek s protiútokem, simultánní protiútok proti přímce ze zadní i z přední ruky. (Proti přední ruce jsem zcela nebohá, vůbec mi to nejde.) Pak totéž v rukavicích, abychom mohli být důraznější. Pak pořád ještě pomalu i s ostatními údery a kopy. A na závěr sparingy. Měnili jsme se hodněkrát, byla jsem s Lenkou a dalšími dvěma holkami a pak s jedním klukem, to ještě dobrý. No a pak s jiným. Jako. Byla to nehoda, oba jsme kopli ve stejnou chvíli, on kruhový kop, já frontkick, a on mi narval svoje koleno do té citlivé části nad mým kolenem. (Úplně si vybavuju, jak nám tohle místo Filip doporučoval jako vhodné, kam řezat nožem zlého člověka, protože tam jsou úpony, takže nás pak při útěku nedoběhne.) AU! Další minutu jsem se na tu nohu nemohla ani postavit, on že půjdeme jenom rukama, jenže i přitom člověk potřebuje chodit, takže jsem byla úplně marná a trochu jsem dostala, a pak jsme ještě jednou měnili dvojici a to mě ten kluk vyklepnul hodně, vpodstatě jsem se omezila na vykrývání úderů a obtékání doleva, protože přitom se pravá noha nemusela moc zapojovat. No. A fakt mě bolí chození. AU!

pátek 6. 10. 2017: krav maga - combat třída
Národka, trenér Fero Hozlinger

Vlastně jsem si nebyla jistá, co od toho čekám, ale nemohla jsem se dočkat. Combat třída je ze své podstaty třída, kde se trénují bojové kombinace a velká část hodiny se věnuje sparingu. Tréninky jsou šedesátiminutové, dle předpokladu jsme tam byly s Lenkou a Ráďou (která bude chodit jen jednou za čtrnáct dní) jediné holky a představa 60 minut sparingů byla dost děsivá. (Sparingy obvykle bývají dlouhé dvě minuty, pak třeba minuta pauza a další kolo a takhle třeba pětkrát, i tak už potom padají ruce a nestačím s energií). No ale Fero to má zkoncipované perfektně. Rozcvička stínováním, pak protažení a pak už se ve dvojicích cvičily různé zajímavé techniky a kombinace. Nejprve direkty a po několika normálních, které klasicky obránce sklepne, přijde jeden, který udělá zápěstím za tu jeho sklepávací ruku kličku a úder do obličeje se tak povede - sice ne moc silně, ale ono to stačí. Pak kopání na rozkrok a najednou nečekaně místo kopu na rozkrok kop na hlavu, ale musí to jít z vysokého kolena, aby to vypadalo jako kop na rozkrok a soupeř to nečekal. (Takže už umím obranu proti kopu na hlavu - klasický dvoják. Mám od Lenčiných podrážek hezky poškrábaná předloktí, ještěže jsou ty combat třídy v pátek, nechtělo by se mi tak jít do práce.) Další zajímavý trik je kopat na hlavu, a když je koleno nahoře, změnit to na kruhový kop a kopnout soupeře ze strany do hlavy. To nám nešlo, takže jsme pak kopali do žeber, ale vysoké koleno zůstává. No a na posledních patnáct minut byly už opravdu sparingy. S Lenkou to byla klasika, od Rádi jsem dostala lehce naloženo, s klukem, který tam taky teprve začíná, jsme na tom byli podobně, ale další už mi naložil pěkně, jeden jeho hák na hlavu mě málem poslal k zemi, to se mi pěkně motala hlava. Končila jsem s Lenkou, to bylo tříminutové kolo a to jsem fakt už nemohla. Tyjo. Odcházela jsem zcela okouzlená, tohle je injekce ryzího nadšení do žil. Zase něco jiného, co mi nejde, ale v čem chci být dobrá. Navíc se mi líbí Ferovo pojetí a taky se mi líbí, že nemá problémy s tím, že tam chodíme, i když jsme horší než ostatní, a že dokonce i řekl, že kdybychom nechtěly spárovat s klukama, neměl by s tím problém. A protože je nás v té třídě maličko (cca deset?), chodí mezi námi, opravuje a chválí a je to super.

6. - 7. 10. 2017: výlet na Ralsko + střelnice

Pršet začalo až cestou z Prahy, což bylo dobře, protože lilo tak, že bychom jinak určitě zůstali doma. Ale největší průtrže mračen se naštěstí odehrály ještě před vystoupením z auta a na tábořiště jsme šli za slabého deště. Bylo deset, měla jsem ten den po screeningu a combat krav maze a usínala jsem ve stoje, ale stejně jsme nejprve museli vybudovat spaní (tarp + chvojí + celta pod sebe, karimatky jsme nebrali) a oheň (tahání dřeva v dešti při červené čelovce se mezi mé oblíbené aktivity asi nepřidá), což nebylo jednoduché, oheň trval hodinu a půl. Začínalo se křesadlem, pokračovalo zapalovačem a svíčkou a nakonec jsme spálili půlku bomby k vařiči, než se nám to povedlo. A s vínem jsme byli vzhůru do dvou do noci. V noci mě budily náhodné kapky propadávající dírou na tyčku přímo do mého obličeje, ale chvojí zespoda hřálo, takže mi bylo fajn.

Ráno jsem měla ten luxus spát do půl desáté a hned po probuzení dostat kafe uvařené na ohni, protože ne všichni vyspávali tak dlouho. Naučila jsem se pak základní orientaci v mapě (souřadnice, práce s buzolou, odečítání vzdáleností) a další dovednosti. Příval informací, ale hrozně zajímavý.

A protože pak zase začalo pršet, vzali jsme to zpátky k autu. Ale aby to bylo zajímavější, rozhodl velitel výpravy, že to vezmeme skrze močál a ještě si natrénujeme pár těch nových dovedností. Považuju za hezké gesto, že on se do odporně páchnoucího bahna jednou propadl až nad koleno, zatímco já nejvýš do půli lýtek. Stejně jsem měla poslechnout a místo děravých tenisek si vzít pohorky.

Nakonec jsme dojeli na střelnici na Chloumek a já si poprvé v životě vyzkoušela střelbu ze samopalu vzor 58. Stříleli jsme na sto metrů a trochu mě trápí, že mi to nešlo líp, neměla jsem z padesáti ran ani jednu desítku. Co mi šlo, bylo střílení na cinkací terč, tam mi to cinklo sedmkrát z deseti ran. Tyjo. Jsem nadšená. Celý pátek a sobota byly perfektní. Příště si tak ještě nezapomenout foťák, abych z toho mohla napsat normální juchací článek.

úterý 10. 10. 2017: krav maga
P3/P4, Národka, trenér Honza Kobliha

Po dlouhé době trénink bez Lenky, takže jsem byla ve dvojici s Mili a pak se samými kluky. Ony jsou holky takové křehké... Opakovali jsme kravaty a přidali gilotinu, kterou já už znám z léta, a po nácviku ve dvojicích jsme jeli kravaty všichni proti všem (s procházením přes střed tělocvičny). Kluci tu jsou vysocí, už chápu, proč má o hlavu menší Mili takový problém mi nasadit kravatu přes krkavici. Pak jsme jeli srážení přímek s protiútokem nejprve přímkou, pak přímkou a hákem a pak hákem, přímkou a hákem. Na závěr několik minut sparingů se střídáním bez odpočívání, Honza nám vytýkal, že dáváme ruce dolů, když měníme parťáka, což se dít nemělo, měli jsme si nového najít klidně přes kladivo, ale hned jet dál. Dvěma klukům jsem musela natáhnout jednu do obličeje, aby to začali brát vážně a jenom netancovali kolem, jsou na zdejší holky až moc hodní.

čtvrtek 12. 10. 2017: krav maga
P3/P4, Národka, trenér Honza Kobliha

Trochu jalovej trénink, drilovali jsme skoro celou dobu obranu proti přímkám s protiútokem direkt + hák + direkt (a opačně). Na konci sparingy, dneska mi to moc nešlo. Jo a vtipná rozcvička - ve dvojicích jeden druhému držel kotník u svého pasu a chodil s ním po tělocvičně a tu nohu si přehazoval z ruky do ruky a na každou nohu to bylo docela dlouhé. Zítra startuju na Podkrkonoší, uá! :)

pátek až sobota 13. - 14. 10. 2017: Stovka Podkrkonoším (DNF)
97 ze 116 km

Zlomový dálkový pochod, článek ZDE. Opět (srovnatelně s Dubečskou stovkou) mi to přestalo po sedmdesáti kilometrech chutnat, a to do té míry, že jsem to na stém kilometru raději ukončila a nechala se odvézt do Prahy. Vzdálenost 106 km, čas celkem 21 hod 59 min / čas pohybu 20 hod 7 min, průměrná rychlost pohybu 5,0 km/h, nastoupáno 2629 metrů, boty Salming Trail T2, batoh Salomon Adv Skin Lab Hydro 12 Set, GPSka Garmin Oregon 450.

pondělí 16. 10. 2017: střelnice
Avim, P-10, každý 50 nábojů

Vzhledem k tomu, že na minulé španělštině nám Ralf nadiktoval tři minulé časy a měl pocit, že bychom je hned měli umět používat, jsem tam dneska ani nešla, protože jsem neměla čas se do toho pořádně ponořit. Místo toho jsme šli na střelnici s oblíbenou P-10. Dneska nám to padalo hezky, skoro furt do černého a jediný opravdu čistý průstřel X byl můj, a to bylo zrovna na 15 metrů, ohoho. Zkoušela jsem si i střelbu jenom pravou a levou rukou a nebylo to tak marné, jak jsem si myslela. Nakonec jsem ještě čistila zbraň, což je prima, mám hrozně dobrý pocit, že umím zacházet s pistolí. Já nevím, přijde mi to jako něco, co by člověk měl umět. Třeba si jednou fakt udělám zbroják.

úterý 17. 10. 2017: krav maga
P3/P4, Národka, trenér Honza Kobliha

Dneska jsme drilovali obrany proti kopům a jejich dotahování s protlačováním úderů. Začínali jsme cvičit pomalu bez holení, abychom si uvědomili, jak to na ulici bude bolet, a pak už klasika. (Na pravé holeni mám bouli ještě v pátek.) Nejprve proti přímým kopům do rozkroku, pak proti pushkickům na solar (obrana podobná jako proti přímce na střed), proti low-kickům, proti low-kickům na vnitřní nohu a proti low-kickům na žebra (kryje se loktem). Nakonec krátké sparingy, dneska takové nijaké, hodně si mě vybíraly holky a já mám trochu zábrany do nich jít ostře. Dobře jsem si ale zaspárovala s Ivem, to mě bavilo.

čtvrtek 19. 10. 2017: krav maga
P3/P4, Národka, trenér Honza Kobliha

Dneska jsme dělali zem, juch. Už rozcvička byla zajímavá, protože jsme hodně rozhýbávali hlavu a krk, takže jsme furt jeli kotouly na tisíc způsobů - dopředu, dozadu (tyjo motala se nám ze šňůry kotoulů hlava i jako dětem?), přes rameno... a pak kotouly ve dvojici, hehe. Nejprve dopředu - stoupli jsme si k těsně za sebe, ten vepředu chytil toho vzadu za nahoru natažené ruce a začal se předklánět a tím na sebe toho druhého navalil, a když už se ten na něm skoro dotýkal země, prostě z toho udělal kotoul. A dozadu - stoupli jsme si k sobě zády a podobný princip, akorát ten nahoře se musel včas překlopit a hlavně za sebe přehodit nohy, aby dopadnul na ně. Jo, s Lenkou jsme to zvládly! :) No a pak na zemi škrcení ze strany, škrcení ze strany s přikleknutím a vítězka. Hlavně to škrcení s přikleknutím je zajímavé, ono to toho vespod skoro až přidusí... tyjo, dneska jsme se sice téměř nezpotili, ale byl to dobrý trénink.

pátek 20. 10. 2017: krav maga - combat třída
Národka, trenér Fero Hozlinger

Ách, ono je to prostě boží. Lenka nemohla přijít, takže jsem byla celou dobu s Radkou - neměnily jsme se ani při sparinzích. Rozehřátí stínováním, protažení individuální. Dneska jsme dělali věci z otočky, a jestli jsem tvrdila, že se mi po včerejších kotoulech motala hlava, nevím, co říct teď. Nejprve jsme jeli kopy. Zadní direkt, přední direkt a lowkick z otočky, akorát že se kope špičkou nohy do vnitřního stehna přední nohy, což musí hrozně bolet, když se to nedělá úplně pomalu. (Do té otočky už se našlapuje při předním direktu.) Pak přední direkt, zadní direkt a axe kick - to mi docela šlo, tyjo, je fakt zajímavý prokopávat dvoják shora patou nohy. Nejzajímavější mi ale přišly údery hřbetem ruky z otočky. Klasika byl zase zadní a přední direkt a z otočky úder hřbetem dlaně - i když jsem se zakryla dvojákem, byla to pecka, že jsem se skoro motala, z té otočky to dostává hrozný švih. Zajímavé bylo, když jsme direkt srazili, že se hned vrátil tím hřbetem dlaně, čímž prorazil obranu, pokud už tam byla, a pak to šlo dodělat hákem. Technik bylo víc, ale všechny na tenhle způsob. Posledních 15 minut sparing. Moje tepovka to nestíhá... Ale dneska jsem z toho měla hodně dobrý pocit, dařilo se mi rány rozdávat, ale i vykrývat (nejen uhýbat). Hodně pomohlo, že jsme měli obrany proti direktům a pak proti kopům v rámci rozcvičky, potřebuju to vždycky nejdřív dostat do grifu. Jednou se mi povedl fígl z minula, že jsem šla jakože direktem a na poslední chvíli jsem to změnila na hák. No a chodily jsme pěkně do kombinací, Fero z nás vypadal nadšeně, chválil nás při sparingu i na závěr v řadě. Mně radil, že mám pravou ruku moc nízko (přední - levou - mám totiž lehce vystrčenou dopředu a tou zadní - pravou) si kryju ne hlavu, protože na tu se mi protivník většinou nedostane bez předchozí akce, ale žebra kvůli lowkickům. Ale asi je to teda špatně, budu si to hlídat. A pak klasika, že ustupuju víc dozadu než do strany. O tom vím dlouhodobě a snažím se na tom pracovat a nějaké změny k lepšímu už mám. Tyjo. Bylo to naprosto boží.

úterý 24. 10. 2017: krav maga
P3/P4, Národka, trenér Honza Kobliha

Když jsem vystupovala z metra, potkala jsem Lenku, která šla domů, protože si zapomněla boty do tělocvičny. Nikdy bych do sebe neřekla, že jsem takovej altruista, ale skončilo to tak, že Lenka cvičila v mých botách a já cvičila naboso. Asi jsem prostě jen chtěla mít svého sparinga. Dneska jsme měli skvělej trénink, ale samozřejmě byl věnovaný výhradně kopům, gr. Protože kopat frontkick (teoreticky prsty do měkkého rozkroku, prakticky prsty do tvrdé lapy) bez bot opravdu chcete. Ale nejvíc jsme se věnovali low-kickům na kolena a na žebra a pak obraně proti push-kickům na střed, konečně. To je totiž něco, co bychom měli umět už dávno, na všech kempech a na combat třídách se s tím počítá, a tak jsme to s Lenkou odkoukaly od ostatních, ale dost se mi ulevilo, že jsme to konečně probrali i s teorií. A protože push-kick je push-kick, trénovaly jsme naostro - kdybychom to nevykryly nebo aspoň neuhnuly, měly bychom chodidlo v žaludku. Cool. Při závěrečných (naštěstí krátkých) sparinzích jsem se cítila bez bot hrozně nekomfortně, protože pořád cvičíme jen na půlce tělocvičny, takže jsme hrozně namačkaní a furt se o něco zakopává a někdo vám dupe na nohy a já se zaboha nemohla soustředit na samotný sparing. Což především s Tomášem se mi dost vymstilo, levá noha se mi po jeho low-kicku těžko ohýbá a po jeho direktu+háku jsem se chvilku motala. Boty už nikomu nepůjčuju.

čtvrtek 26. 10. 2017: krav maga
P3/P4, Národka, trenér Honza Kobliha

Dneska pecka trénink - celou dobu jsme dělali zem. Nejdříve jsme začali píďalkami, které byly v pohodě jen do chvíle, než jsme šli do dvojic a ten druhý byl v gardu na tom na zemi navalený a ztěžoval mu píďalkování a vsunutí kolena mezi těla. Pak jsme jeli přelézání, to je vtipné, protože jsme obě s Lenkou zvládly najít to místo mezi svaly, kde to loktem bolí na pouhý dotek, ani není potřeba zatlačit. Ve vítězce, když vám ten dole drží hlavu u těla, tak že je potřeba nahmatat jeho hlavu a za bradu nebo nos mu ji zapáčit dozadu, aby se dalo vytrhnout. (Nebo ho pokousat. Naštěstí se Lenka udržela.) Vítězka, mostování, když nás neškrtí, ale bije, takže je jinde těžiště a třeba ani nejde zaháknout noha. Vítězka, když se útočník po strhnutí rukou z krku zapře o zem a je potřeba mu zabrat lokty. Na závěr začátky z různých pozic - oba leží, oba sedí, začíná se v gardu nebo ve vítězce - a pokračování sparingem. A úplně nakonec krátký sparing, tentokrát jen s jedním člověkem. Bylo to celé docela náročné, ale úplně boží.

pátek 27. 10. 2017: krav maga - combat třída
Národka, trenér Fero Hozlinger

Dneska jsem z toho taková rozpačitá, šla jsem tam hodně unavená, a tak jsem moc nezvládala odkoukávat od Fera kombinace, které jsme měli cvičit. Takže se nám třeba stalo, že když jsme při háku měli duckingovat a pod tou rukou podejít na bok nepřítele a odtud mu dát hák na ledviny, šly jsme na opačnou stranu. A tak. Jo a zase jsme zapojovali do kombinace axe kick, juch. (Fero mu říká kakato-geri, ale to si pokaždý musím na netu dohledávat, anglickou variantu názvu si jsem aspoň schopná zapamatovat.) Pak jsme jeli docela dlouhé sparingy, s Lenkou jsme zůstaly spolu, i když za námi Fero byl, že ať se kluků nebojíme, že jsou rozumní, a kdyby nebyli, nasadil by si rukavice on a vidělo by se. Jenže já fakt byla odepsaná, měla jsem nulové postřehy. Ale moc mě bavilo na závěr mazlení na zemi, jak tomu Fero říkal - začátek z kolen a boj na zemi. Akorát jsem teda Lence dala kolenem do nosu, až jí vyhrkly slzy, a ještě to bylo tak blbě při přetáčení, že jsem si toho ani nevšimla. Pak jsem jí vpálila jeden hák do hlavy, když ležela pode mnou, ten prý nebyl tak hrozný, a ještě jednou jsem jí dala v rukavici do krku... no hrozný dneska. Schválně jestli se mnou bude ještě kamarádit.

pátek až neděle 27. - 29. 10. 2017: výlet s Ebříky do Saského Švýcarska
podzim, déšť a trochu té vichřice

Fotoalbum ZDE. Počasí bylo hrozný, i když nakonec pršelo jenom občas, a zima vlastně taky nebyla nijak velká, akorát v neděli přišla vichřice, no. Ale bylo to tam krásný! Ty skály a spaní pod převisy a vyhlídky... a byla jsem moc ráda, že jsem jela s oběma Ebříky, nebyla jsem s nimi na výletě už docela dlouho. A navíc byli ochotní z Prahy vyrazit až po combat třídě, ačkoliv jsme kvůli tomu místo na spaní našli až v jednu v noci. Tenhle výlet se mi moc líbil.

úterý 31. 10. 2017: krav maga
P3/P4, Národka, trenér Honza Kobliha

Dneska nejvíc boží! Hezky to odsejpalo, střídala se různá cvičení... akorát jsem si hned zpočátku při kozáčku na rozehřátí natáhla sval v kostrči, a protože se dneska Honza rozhodl trochu posilovat, docela jsem to odtrpěla. Jinak jsme jeli všechny obrany proti přímkám - sražení, kontrola, simultánní útok, deflection, obrana proti přímce na střed. Pak tři sta šedesátka s nožem, au. Obrana proti přímkám a pak následnému útoku nožem. Zkoušeli jsme si použití nože, když ho nosíme my. (Pořád ještě si přitom připadám jako hroznej psychopat, když si nacvičuju úder do obličeje, dvakrát říznout, bodnout, kopnout, utéct.) Ještě bez holení jsme jeli pomalu všechny kopy a jejich vykrývání, znova au. Pak už v chráničích a rukavicích kombinace přímek s obranou. Nakonec sparing - ten jsem si dneska hrozně užila, měla jsem samé dobré lidi. I když Ivův sidekick z otočky... já vim, měla jsem ho vykrýt nebo uhnout, ale já mu nevěřila, že to fakt zvládne. Znova au. Tyjo. Naprostá paráda.