Tréninkový deník: listopad 2017

Sportování poosmačtyřicáté. Nové techniky na krav maze - gilotina, obrana před útokem tyčí a obrana proti dvojitému nelsonu. S Lenkou, Ivem a Radkou jsme úspěšně udělali zkoušky P2. S Lenkou jsem byla na semináři hrozby nožem a s Radkou na špinavých technikách. Byla jsem lézt i na střelnici, měla jsem třídenní dovolenou na Slapech a byla jsem v hospodě se svými budoucími kolegy. Upekly jsme u Bětky tradiční žaludové placky podle Foglara a taky jsem byla na svatbě Aničky a Lukáše. Oslavila jsem svoje třicetiny - oslavy byly milé a trvaly týden. Jeden z mých nejlepších kamarádů odletěl na rok do zahraničí. Poznala jsem bolest z čočky srolované pod oko, odkud se vyplavovala přes deset minut. Do Normy nastoupil Divnopán jako má náhrada a po třech týdnech zaškolování to naštěstí vzdal. Byla jsem ve Švandově divadle a Zelená Šrota byla na ozdravném pobytu za Prahou, ze kterého se vrátila jako nová - už není slepovaná stříbrnou páskou. Konečně jsme byli s krav magou na pivu.

čtvrtek 2. 11. 2017: krav maga
P3/P4, Národka, trenér Honza Kobliha

Dnešní trénink byl vynikající. Na začátku jsme zopakovali pády, což před zkouškami (na P2) vítám - měkký pád vpřed, pád vzad a pád na stranu, který je naštěstí až na P3. Pak kotouly, ty pořád dělám jen přes jedno rameno, ale zato už mi docela jdou. Po pádech jsme chvíli trénovali s noži obranu proti přímým bodnutím. Jako... zkoušet si techniku je pěkná věc, ale stejně by člověk reálně skončil pobodaný, i když by se třeba dokázal ubránit. Na závěr jsme projížděli obranu proti hákům, a to nejen kryt, ale i podejít duckingem a útočníkovi zezadu nasolit pár úderů. Tyjo. Pecka hodina.

pátek 3. 11. 2017: krav maga - combat třída
Národka, trenér Fero Hozlinger

Okej, tenhle týden byly prostě všechny krav magy naprostá pecka. Z combat tréninku jsem zase naprosto nadšená, dneska jsem se i chytala víc než minule. Na rozcvičku po stínování jsme šli ve dvojicích svižné přímky na toho druhého, který s rukama za zády musel uhýbat. Pak to samé s háky. Už po tomhle cvičení jsem byla pěkně vyřízená, fyzicky to bylo dost náročné. Pak už rukavice a holeně a nácvik kombinací. Nejprve byl obránce při přímkách z přední a zadní ve dvojáku a pak to z něj vrátil svojí přední. Pak přidal úder ze zadní do břicha. Pak jsme si vybírali, na kterou stranu po úderu z přední půjdeme, a podle toho šel ze zadní ruky hák, nebo přímka na střed. Pak to bylo několik úderů z přední, naznačení úderu ze zadní a lowkick ze stejné nohy, jako byla zadní ruka. Došlo i na backfist, tedy po sražení přímky se člověk protočil a hřbetem ruky dal úder na hlavu, který získal hrozný švih. Na poslední čtvrt hodinu zase sparingy. Uvědomuju si další chybu, kterou dělám - sice mám ruce vysoko a před hlavou, ale lokty mám do stran, místo aby mi kryly tělo zepředu. Lenka si zase uvědomila, že když už se ke mně dostane (je menší a kratší ruce a nohy jsou tu fakt velká nevýhoda) a praští mě, tak strne a začne se mi omlouvat, místo aby mi sypala další údery. (Tímhle problémem já netrpím, ale teda taky mám hrozný pocit, když ji mlátím do hlavy a žeber.) Jedno kolo jsme jeli bez rukavic s údery jen na tělo (kopy kamkoliv) a poslední kolo bylo zase z kolen s válením se na zemi. Fero Lence poradil úchvatnou techniku, když jsem na ní byla ve vítězce s rukama zapřenýma vedle její hlavy, aby si (místo stažení loktů jednotlivýma rukama) svoje ruce kolem těch mých spojila a teprve pak si je přitáhnutím stáhla na tělo. Fakt v tom byla mnohem větší síla než v tom, co se učíme normálně. Tyjo. Skvělej trénink.

O víkendu jsem byla na svatbě Krásnoočka a Lukáše. Byl pozdní podzim, Krásnoočko měla nádherné jednoduché šaty a věnec podzimních kytek ve vlasech, nad oltářem visel věnec z šípků a byli nádherní a tahle svatba mě nesmírně těší, protože oni si zaslouží jeden druhého. Byla tam hromada lidí z hvězdárny a spousta vynikajícího jídlo a pro pití se muselo přes dvůr, takže mi večer bylo špatně opravdu jen z přejedení, a to je přece krásné. A Zuzka s Ondrou tam měli Markétku a Bětka s Jirkou Vavřince a vůbec. A Šrota umí jezdit po dálnici rychle, i když veze pět lidí! Krásnej víkend.

úterý 7. 11. 2017: krav maga
P3/P4, Národka, trenér Honza Kobliha

Honza musel mít dneska hodně mizerný den. Prý s námi chtěl dělat něco úplně jiného, ale nelíbilo se mu, že při dokončování obrany proti kruhovým kopům nebo kopům na rozkrok nedotahujeme pořádně údery a netváříme se při tom dostatečně seriózně, takže jsme tohle jeli celou dobu. Jenže přesně - spokojený byl, když útočník držel odražeč, do kterého jsme mohli bušit. Protože my se prostě nechceme naplno mydlit ani v rukavicích, no. Při reálným napadení by to bylo jiné. Ale už dlouho jsme si tak dobře nezabouchali, takové kardio při tréninku už dlouho nebylo, odcházela jsem splavená a spokojená. Jo ale proč jsem dneska byla hodně nešťastná já - holek teď chodí lichý počet a ty naše nechtějí cvičit s kluky, takže když se tělocvičnou pohybuje volný radikál, většinou je to holka, která si vybírá taky holku. Takže místo killerky Lenky pak často cvičím s nějakou, která se dívá vyčítavě, když ji bouchnu. Jako. Uá! A nejhorší je, když já teda dojdu rozhodit nějaké chlapy... ale pak si ke mně nějaká holka stejně dojde, aby cvičila se mnou. Panebože! Gr.

Na odlehčení fotka ze semináře Hrozby nožem. Prý vypadám jako bůh
radosti, když v ruce držím nůž a někdo mi prokopává koleno, říkala Markéta.
(Fotka převzata z alba Krav maga Praha ZDE.)

Ve středu po práci jsme byli s Norma Dream Team + partners na Svatomartinské huse. Mňam! Asi už nikdy nebudu jíst, ale stálo to za to. Nejdřív ta paštika - ta byla tak luxusní... pak polívka s nejlepšíma knedlíčkama, pak husa se dvěma druhy knedlíků a červeným zelím a nakonec ošatka koláčků. K tomu vynikající červené víno a panák na trávení závěrem. Ach! A Liduška mě pak dovezla až domů, ačkoliv ona i ostatní, koho vezla, bydlí na opačném konci Prahy.

čtvrtek 9. 11. 2017: krav maga
P3/P4, Národka, trenér Honza Kobliha

Dnešní trénink byl povedený, Honza ho zasvětil bojovým kombinacím, takže to bylo celé o "sražte přímky a jděte přední hák, zadní direkt a přední hák; a teď jděte zadní direkt, přední hák a zadní direkt" a tomu podobném. A byli jsme sudí! Ach. Líbilo se mi to moc. Dobře že tak, protože v pátek Lence nevyšla combat třída - a samotné se mi tam nechtělo.

Nesehnala jsem si na 11. listopadu pravý vlčí mák, a tak jsem se ho rozhodla nakreslit, vystřihnout a opatřit spínacím špendlíkem - brož svépomocí. O mém výtvarném talentu nejlépe svědčí, že jsem si vygooglila tutorial, jak čáru po čáře vlčí mák nakreslit, a z finálního obrázku jsem to z monitoru obkreslila přes průklepák. Ech. Ale výsledek je moc pěkný.

V sobotu jsme byly se Zuzkou, Helčou, Janou a Alenkou u Bětky na tradičním pečení žaludových placek. Letos jsme místo placiček udělali žaludový koláč (na slano, s eidamem a nivou navrch a půlka plechu byla ještě posypaná slaninou) a byl vynikající. Zbytek se točil kolem Markétky s Vávrou, kterým jsou akorát tři měsíce a kteří tam byli samozřejmě taky. (A kteří jsou ňuňu ťuťu roztomilí a ách a óch.) Zvládly jsme i procházku, než se zkazilo počasí, a celkově se tradiční akce myslím moc vydařila.

neděle 12. 11. 2017: krav maga - hrozby nožem
tříhodinový seminář na Národce, trenér Fero Hozlinger + Petr Poláček

Fero je úchvatnej trenér, seminář byl naprosto boží, akčoliv jsme všechny probírané techniky s Lenkou už znaly. Nejprve hrozby z dálky - zjistila jsem, že si nedávám durhou rukou před obličej/krk, a taky že když na mě hrozí nožem v levé ruce, mám tendenci kopat opačnou nohou. A pak hrozby s nožem na krku - zepředu ze živé i z mrtvé strany a pak ještě hrozba, když stojím k útočníkovi zády a on má nůž na mém krku zepředu. To je takové to "obětujeme prsty", ačkoliv Fero to s Petrem ukazoval s ostrým nožem a o prsty nepřišel, a to Petra zvládl odzbrojit. Fero měl výhrady, že tím nožem (pořád v útočníkově ruce) bodáme moc útočníka do žeber, že to bychom s ostrým nedělali, ale ono to tam vychází nějak přirozeně. Pak jsme ve dvojicích jeli dril všech technik (jeden se zavřenýma očima, druhý různé hrozí) a pak nastal dril že půlka měla nože a hrozila druhé půlce, která stála se zavřenýma očima. Jak jsem ty techniky už znala, tak mi to docela šlo, několikrát se mi dokonce při hrozně z dálky povedlo nůž úplně vyrazit šikovným úderem a i se mi povedloněkolikrát odzbrojit u toho obětování prstů. Nakonec drobné posilování a důkladné protahování. Peckový seminář.

(Jo a úvodní rozehřívací cvičení - ve dvojicích jsme si ty gumové nože házeli a měli jsme je chytat za střenku. Dost nám to s Lenkou šlo, tak jsem spokojeně zahlásila, že jsme úplný nindžové, a akorát kolem šel Fero a že prý - počkej na pátečním combatu. Hehe. Jinak nás ale Fero několikrát chválil, nikdo nás neopravoval a i Honza Kodeš, který vypomáhal, se tvářil spokojeně, když brousil kolem. Super.)

Některé ukázky dělali Fero s Petrem s ostrým nožem. Ani na moravském
kempu zaměřeném na nože mi nedošlo tak intenzivně, jak velký rozdíl
to při reálném útoku bude oproti našim cvičným gumovým nožům...
(Fotka převzata z alba Krav maga Praha ZDE.)

pondělí 13. 11. 2017: stěna
Smíchoff s Pepou

Pepa byl ten den na očkování - spousta věcí do obou paží (ale bolela ho jenom tetanovka). Takže vylezl jednu cestu a prohlásil, že tohle nemá zapotřebí, protože nemůže zvedat ruce, a já tam vylezla čtyři cesty v rychlém sledu, a protože jsme v neděli s Ferem na konci tréninku i posilovali ("všichni do kliku a teď - jsou nějaké otázky? ne? žádné? nikdo nic nechce slyšet? dolní pozice kliku." - "já bych chtěl slyšet vtip." - "...jde chlap a slyší ze studny volat tchýni o pomoc. ..."), taky už jsem pak moc nemohla zvedat ruce a sedala jsem i v pětkách, takže jsme to zabalili záhy. Pauza byla dlouhá a návrat neslavný, to si musíme přiznat, no.

úterý 14. 11. 2017: krav maga
P3/P4, Národka, trenér Honza Kobliha

My začali dělat tyč! Jupí! Takže útoky tyčí (osmička - naprostý základ, známe z živohošťského kempu), ale hlavně obrana proti tyči. Jakože když se napřahuje, tak mu skočit rybičku spojenýma rukama mezi tyč a hlavu, ruku s tyčí chytit nad loktem a secvaknout ke svému tělu, druhou rukou chytit za krk, navolnit si ho koleny a případně odzbrojit, že se sjede s lokte dlaní až k jeho zápěstí, s krokem se vytočím bokem a druhou rukou mu tyč vypáčím proti palci. Tyjo. Je to fakt hodně boží. Ještě jsme zkoušeli i oficiální krav maga verzi, kdy se neskáče se spojenýma rukama (dlaněmi u sebe), ale jedna ruka je do šipky a druhá mu dává pěstí do obličeje, ale u toho je problém, že často netvoří uzavřený trojúhelník, takže se útočník může dostat tyčí mezi ně a má tak příležitost praštit tou tyčí do hlavy. Fyzicky byl trénink volnější, ale odcházela jsem nadšená. Konečně jedeme techniky z P4, jupí! Jo a na začátku jsme opakovali ofenzivní vstávání, dělali jsme ho na obě strany a Honza mě pochváli, že jako dobrý. Což v tomhle případě prostě stojí za vypíchnutí.

čtvrtek 16. 11. 2017: krav maga
P3/P4, Národka, trenér Honza Kobliha

Kvůli zítřejšímu státnímu svátku nás přišlo jenom devět, takže jsme se konečně dobře vešli do tělocvičny, ačkoliv se o ni pořád dělíme s Gčkama. Opakovali jsme tyč, největší problém je, že při skákání šipky rozpojujeme ruce a neschováváme hlavu a taky že plaveme prsa, když útočníka chytáme, ačkoliv to má být úsporný pohyb rukama k sobě. Na závěr jsme drilovali obranu proti přímkám - pořád mi nejde simultánní obrana, hlavně když jsme cvičili ve trojicích, takže byli dva útočníci (ale střídali se a útočili v klidu, takže by to neměl být takový problém). Trénink byl dobrej, ale byla jsem TAK vyřízená z práce, že jsem po něm úplně vypnula. Uf.

Moje Zelená Šrota byla o víkendu na ozdravném pobytu za Prahou. Vrátila se s vytaženým a odpojeným okýnkem, takže po půl roce přestala být zalepená izolepou, aby do ní nepršelo, což je asi největší změna. Taky jí svítí obě zadní světla. Těhotná Liduška dokonce ředidlem odrhla okýnko od lepidla, panebožemnějetohloupý. Dali mi šňůrky na tu poličku na kufru, takže se najednou zvedá, na to nejsem zvyklá. A tak. A pak mi ji přivezli zpátky do Modřan, a protože jsem byla zrovna u rodičů, vyměnili si ji na mém parkovišti za své auto a klíčky mi dovezli k rodičům. Liduško a Oldo, já si vás nezasloužím mít za kamarády.

V sobotu jsem byla ve Švandově divadle na představení Peníze. Trochu mi to připomínalo Pulp Fiction nebo Čtyři pokoje nebo tak něco, akorát s rozdílem, že filmy se mi nelíbily, zatímco divadlo jsem si užívala celou dobu. To byl dobrý počin.

pondělí 13. 11. 2017: stěna
Smíchoff s Pepou

Ééé... Kde jsou ty časy, kdy jsem šestky lezla na rozcvičení? 5- na rozlezení, 5+ se sedáním potom, 6- s mnohým dalším sedáním, 6 a nakonec jednoduchá 5+. Nešlo mi to, vnímala jsem velmi intenzivně, o kolik jednodušší to dříve bylo. Nevadí. Na permici mi sice zbývají čtyři vstupy, ale permice není časově omezená, a tak ji možná dolezu a možná ne a posunu se k jinému koníčku.

úterý 14. 11. 2017: krav maga
P3/P4, Národka, trenér Honza Kobliha

Hned z kraje tréninku jsem dostala takovou facku do oka, která mi srolovala čočku pod víčko, takže jsem si myslela, že mi ji ten kluk vyškrábnul ven, a odcvičila jsem dalších deset minut rozcvičky napůl slepá a s čím dál bolavějším okem, než se konečně vyplavila ven a já si ji - pomačkanou - mohla znovu pořádně nasadit. Byla tak poničená, že to bolelo celý zbytek tréninku a rozbolela mě z toho i hlava. Jenže cvičtě bez šesti dioptrií na jednom okum žeano. Opakovali jsme ofenzivní vstávání a kruhové kopy a kopy na rozkrok a po dlouhé době byl na konci i sparing. Bylo nás zase licho, takže jsem jedno kolo bylka na pytli, a dokonce i tam mě Honza opravoval, ať se do toho pytle tak netlačím. Ach jo. A pak jsem byla s hrozně dobrým klukem, který byl tisíckrát lepší než já, ale který toho nezneužíval k tomu, aby mě zmlátil, ale abych viděla, co je možné a co dělám špatně. No a na konci jsem byla úplně vyřízená. V posledních týdnech mě práce vysiluje víc, než bych kdy dřív připustila.

Ať to tu trochu oživím, tak fotka ze semináře špinavých technik z následující soboty.
V pozadí škrtím Radku a kouká na mě Timbi, protože to dělám špatně a škrtím ji málo.
(fotka převzata z Facebooku Krav maga Brandýs nad Labem ZDE)

středa 22. 11. 2017: střelnice
P-10, 51 nábojů, Avim Praha

Dneska mi to hrozně nešlo. K tomu není co říct. Párkrát jsme trefila nějaký střed, když jsem si zkoušela střílet jenom jednou rukou, a jinak fakt zoufalství. Ráda bych tvrdila, že to bylo kvůli brýlím a poraněnému oku ze včerejška, ale vím, že to byl úchop, křečovité držení a únava. Poslední střílení s Pepou. Nemůže být vždycky posvícení.

Ale narozeniny jsem si užila, taky jsem je slavila skoro celý týden. V neděli byla Velká Rodinná Oslava s rodiči a bráchou s manželkou a s babičkou a bylo to skvělé jako každý rok. Slavíme já i oba rodiče dohromady narozeniny a brácha svátek, rodiče připravili pohoštění a já byla moc ráda, že je vidím všechny pohromadě, protože nemám čas vůbec na nic, a tak je skoro nevídám.

V pondělí po lezení jsme s Pepou vypili skoro tři láhve červeného vína a já polila svůj půl roku starý gauč, ale přestože je látkový, povedlo se ho vysušit tak, že to skoro není vidět, a Pepa na něm pak usnul a já ho ráno vezla domů a přijela jsem trochu pozdě do práce, ale to asi bylo spíš kvůli všem těm nehodám na Jižní Spojce.

V úterý jsem na krav maze byla nejmarnější a dostala jsem hrozný klepec, ale ve středu jsem měla celý den dovolenou a šla jsem na školení o dovednosti, kterou budu v nové práci potřebovat, a byla jsem z toho předem tak nervózní, že jsem se o víkendu nad Googlem dozvěděla víc, než mi tam říkali. Ale bylo to dobré, hezky mi to utřídilo znalosti, a dvě případové studie na konci byly hodně zajímavé.

No a ve středu večer jsem šla s novými kolegy na pivo, a dva kolegové tam zapíjeli povýšení, takže hned na začátku padly dva panáky medového Jack Danielse, takže jsem nad pivem vlastně střízlivěla, a zjistila jsem, že celé oddělení je plné sympatických lidí. Což je dobře, protože když mi je někdo na první pohled nesympatický, málokdy se přes to dokážu přenést.  (Což vůbec není o tom Divnopánovi, kterého zaškoluju jako svoji náhradu do Normy, ale je. Když on smrdí a projevuje se jako xenofobní vulgární egoista.)

Ve čtvrtek za mnou v práci přišly Markéta, Maruška, Liduška, Andrejka a Míša a zazpívaly mi přání a daly mi podsedák z pohankových slupek, stejný jako mi dali brácha s Luckou, akorát jinak barevný, protože jsem před Markétou v pondělí zmínila, že si k němu musím pořídit ještě jeden, a ona si na Facebooku našla mého bráchu a napsala mu, kde ho kupoval, a pak se na něj s holkama složily. A od Markéty jsem navíc dostala fantastické růže a Maruška mě pozvala na narozeninové bunbonambo.

A popřál mi sám Nejvyšší Vedoucí Nákupu! (To je ten, co si tak potrpí na Mlékárenskou Nánu.) Je to velký chlap, o půl hlavy vyšší a třicet kilo těžší než já, a hrozně rád narušuje lidem jejich osobní prostor a vyvádí je tím z míry. K tomu já nemám ráda, když na mě kdokoliv sahá... Přišla jsem za ním odpoledne řešit průšvih s německou centrálou, protože Maruška už odjela domů, a on aniž by mě pustil ke slovu, se zvedl a došel těsně ke mně, tak na pět centimetrů, pohled upřený do očí... no tak jsem instinktivě couvla, oči vyvalené, co jako proboha chce, a pak mi podává ruku a třese a všechno nejlepší a hrozně, opravdu hrozně se smál. Což já teda taky. Asi viděl Markétu na sekretariátu s těmi růžemi pro mě. Markéta tam přilítla a začala se chechtat taky, takže když se Pan Nejvyšší pořád se smíchem ptal, co jsem si myslela, pohotově odpověděla, že to nebude osobní a ať sleduje, a chtěla se mě dotknout prstem, já opět reflexivně ustoupila... a další výbuch smíchu. Uá! Hrozná firma tohle :D

V dalším týdnu ještě přijela na oběd Sargo, která mi dala asi nejvtipnější dárek, a pak mi napsal Alfík, že má pro mě dárek, který v neděli expiruje, a dostala jsem vlastnoručně vyrobený a moc pěkný adventní věnec.

Nejzajímavější ale byl dopis, který mi přišel k rodičům - přišlo mi přání Herzlichen Glückwunsch zum runden Geburtstag od Rudy, mého příbuzného žijícícího ve Švýcarsku, který jezdí zhruba jednou do roka za babičkou na návštěvu a kterého já viděla dohromady tak pětkrát. Nemám slov a jsem dojatá.

Já narozeniny nemám vyplněné na žádné sociální síti, a o to víc mě těší, kolik lidí si vzpomnělo. Pořád je mi těžko věřit, že jsem obklopená tolika skvělými lidmi, kteří mě asi mají opravdu rádi.

čtvrtek 23. 11. 2017: krav maga
P3/P4, Národka, trenér Honza Kobliha

Asi po sto letech jsem přišla na krav magu vyspalá a v psychické pohodě (to tou dovolenou o den dříve) a najednou to všechno šlo! Procvičovali jsme zase obranu proti útoku tyčí a taky použití běžného předmětu (tašky, židle atp.) jako obranu proti útoku tyčí. Tentokrát jsme k té klasické obraně (rybičce mezi tyč a hlavu úročníka) přidali i úder jednou rukou a samozřejmě jsme dokončovali odzbrojováním. To by šlo. Pak jsme se vrátili k obraně proti pushkickům na střed, tentokrát mi šla o hodně líp než minule, protože už jsem rukou odrážela pushkicky, místo toho abych od té kopající nohy odrážela sebe. Na konci tři sparingy. Dobrý trénink!

Večer po tréninku mi ještě volala Lenka, že jí volal Ivo, že se ještě zapovídal s Honzou-trenérem a ten byl hrozně překvapený, že chceme jít v neděli na zkoušky. Že byl zaražený a vypadal trochu nesouhlasně a tvářil se divně... Jako. Před letními zkouškami se ptal několikrát, kdo tam chce jít, a tak jsme se hlásili. Tentokrát se nezeptal ani jednou, tak jsme neměli potřebu mu to říkat, obzvlášť když už cvičíme P3/P4 a jdeme na zkoušky na stupeň P2. Akorát je pěkně pitomý, že se na zkoušky a opakovací seminář před nimi přihlásilo tak málo lidí, že opakovací seminář zrušili a zkoušky spojili P1+P2 a P3-P5. Tyjo. Mně ty izolovaný údery z P1 nejdou, nikdy mi nešly, potřebuju je zapojovat do technik, abych je dělala dobře. Sakra. Ale stejně si myslím, že bychom s Lenkou neměly mít problém.

sobota 25. 11. 2017: krav maga: špinavé techniky
tříhodinový seminář v Brandýse n.L., instruktor Filip Timbaris a David Kudrna

Tohle bylo super! Začali jsme na dlouhou vzdálenost, tedy kopy, to mě asi bavilo úplně nejvíc. Klasika - tvářím se, že udělám něco, a místo toho udělám něco jiného. Takže low kick, ale místo, abych ho kopla, jenom zvednu koleno a rychle prohodím nohy a z druhé kopnu do rozkroku nebo na koleno přední nohy zevnitř. Nebo se tvářím, že dělám low kick, a místo něj dám krásnou pecku do rozkroku, protože on se obranou proti lowkicku krásně otevře. Zvednu nohu jako na lowkick a pak si poskočím/předupnu blíž němu a ten lowkick kopnu až teď a mířím na koleno zadní nohy. Nebo to samé, ale ten krok udělám ještě dál a prokopnu mu vzdálenější koleno zvenku. Super byly techniky, které vycházely z toho, že uskočil před low kickem a stojím k němu zády - prostě mu poslat do břicha back kick, to mi šlo. Nebo kamkoliv jinam. Hezký. Pak jsme přešli ke vzdálenosti úderu a mlátili se kloubama pěstí, což bolí. Nejenom do rukou, ale i přes žebra, do nohou... jauvajsky. A úplně nejlepší byla tahle technika - jeho úder z pravé srazím klasicky svojí levou, a jak ho zleva obtékám, obtočím mu krk zprava, dostanu se za něj a mám ho v kravatě. A pak byl ještě skvělej upgrade, že ho nedržím v kravatě klasicky, ale jak za něj procházím, tak si ho naberu na záda/bok a tou rukou ho furt škrtím. Cool! Akorát Radku z toho bolela záda, takže jsem si to zkusila jen dvakrát. Úplně nenávidím to, že mu jdu do obličeje prstama, aby se zaklonil, a zároveň si pokročím vedle něj a nohou mu zezadu podkopnu tu jeho - cvičili jsme na parketách. Nebo na úplně blízkou vzdálenost mu chytit ruce a překřížit mu je, ty svoje mít propnuté, aby mě nepřepral, a kopnout do rozkroku, dát hlavičku a pak mu dát loktama do hlavy, přičemž mu pořád držím ty ruce. Na konec byl krátký sparing, střídali jsme se asi třikrát. Radka mě úchvatně nakopla do břicha z low+back kicku, protože jsem jí šla po těch odkrytých zádech - je super vidět, že to fakt funguje. Pak už jsme skončili, byl to docela záhul, navíc na začátku byla docela divoká rozcvička. Ale fakt jsem si to hrozně užila, za tu cestu to stálo, jsem ráda, že jsem Radku přemluvila s sebou.

Tahle technika byla boží. To je asi i vidět, žejo.
(fotka převzata z Facebooku ZDE)

sobota 25. 11. 2017: krav maga - společné opakování na zítřejší skoušky s Lenkou
hodina na parketách u Lenky v práci

Díkybohu za to. Jasně, na P2 jsou především kravaty, pády a vítězka, což jsme drilovali celé léto. Jenže pak tam jsou techniky, které jsme celé léto nedrilovali, ba jsem o nich neměla tušení, co jsou zač, a jsem moc ráda, že jsme si to večer před zkouškami ještě prošly. Kromě obrany 1, 2, 3 a 4 mě asi nejvíc zaskočily kotouly přes rameno vzad. Ehm. To jsme nezkoušely na parketách, ale u Lenky v kanceláři na koberci. Z deseti pokusů se mi to povedlo jednou. Mň. Každou techniku z kurikula jsme si každá zkusily dvakrát a celé to trvalo hodinu. Tyjo. Jsem fakt zvědavá na ty zkoušky.

neděle 26. 11. 2017: krav maga - testování studentů (P2)
zkoušející Shlomi Bouzaglo, testování dohromady s P1

Jo, asi už nikdy nechci jít na zkoušky, na které je přilášených málo lidí, protože nás kvůli tomu sloučili s P1, takže jsme jeli oba stupně a protáhlo se to na příjemných 4,5 hodiny. Už dlouho jsem nezažila nic tak fyzicky náročného. P1 projel opravdu důkladně techniku po technice tak, jak jsou psané v kurikulu, a u každé z nich si prošel celou třídu. Myslím, že jsem psala už u zápisku ze zkoušek na P1, že nenávidím izolované údery, žejo? Jako. Když používám loket do strany zapojený do techniky, tak je jasné, že se po použití otočím do té strany, protože tam pak pokračuju a bouchám dál. Ale izolovaný úder... mám se otáčet, nemám se otáčet? A tak. Už na P1 z nás lilo, za ty tři hodiny nás nechal napít asi dvakrát, a to tam byla zhruba miliarda stupňů. Pak si šly P1 sednout a připojily se až po další hodině a půl na fyzické testy, do té doby jsme my projížděli ještě P2. Ještě zhruba polovinu technik projížděl důkladně, pak už to naštěstí zkracoval, že jsme občas stihli třeba jen dvě opakování a šlo se dál. Strašáci byly outside defense 1, 2, 3 (a trochu 4), které jsme nikdy pořádně nedělali, takže až od něj (když si nás všechny zavolal a naštvaně nám to vysvětlil) jsem pochopila, jak jsou ta čísla. Když stojí útočník úplně z boku, vede pohyb ruky palec a je to 1, když je ze šikma, jde ze šikma i ruka a je to 2, a když je přede mnou, jdu malíkovou hranou, a to je 3. (Mně se ptal, co dělám, tak jsem od boku vypálila 1, což bylo fajn, že byla Lenka z boku, ale málo jsem to vedla tím palcem, no.) No a pak samozřejmě strašák pády a kotouly, ale samozřejmě byla výhra, že jsme byli na Národce, kde jsou tatami, takže pády byly nakonec úplně v pohodě, a kotouly dopředu šly taky úplně hladce. Horší byly kotouly dozadu, které jsme snad nikdy nedělali, ale jak mi včera u Lenky v kanceláři nešly, tak tady jsem z řady těch čtyř udělala dva víceméně správně, ou jé. Což nebylo špatný skóre, mám-li soudit podle ostatních. Na konci zombie hra (multiple attackers) a pak přechody mezi útočníky. Skončila jsem fakt zničená, kvůli vedru a nedostatku pití mě už zpočátku rozbolela hlava, takže jsem zabila bolest Valetolem, ale i tak jsem byla vyřízená. Ale máme to, jupí!

Ivo, Radka, izraelský instruktor E1 Shlomi, já a Lenka. Level 2 Practitioner, kida!
(fotil Přemek M. Lenky telefonem)

pondělí až středa 27. - 29. 11. 2017: dovolená

Protože regenerace už byla potřeba. Já se tam tak dobila! Počet tří dospělých na dvě mimina byl akorát, zvládly jsme s holkama dokonce po večerech hrát i deskovky. (Osadníky i Dixit jsem vyhrála já. Možná jsou v tomhle ohledu ta miminka - bdící - drobným handicapem, no. Nebo jsem prostě tak dobrá. Samozřejmě. Neasi.)

čtvrtek 30. 11. 2017: krav maga
P3/P4, Národka, trenér Honza Kobliha

Dneska boží! Zopakovali jsme gilotinu a začali s novou technikou P4 - obrana proti dvojitému nelsonu. Nejprve prevence, to se přicvaknou loktama ruce, už když se je útočník snaží dát kolem krku, a pak se z nich jedna vybere, zapáčí se za její prsty, pár úderů stejnou rukou do hlavy a hned si vykročím ven, kopnu, uteču. A když už mě chytí, tak mu píchnu prsty do očí, zespodu nahmatám spojení rukou, zapáčím za prsty vrchní ruky (nebo za libovolný prst, když jsou propletené), pořád držím za prst, úder loktem, vykročím, kopnu, biju, uteču. Hezký! Zbožňuju se učit nové techniky. Na závěr sparing a pak ještě sparing čtyřčlenných skupinek proti sobě, při tom jsem dostala úchvatný side kick na žebra.

A pak jsme šli - asi po miliónu let - na pivo. Honza dorazil za námi a dneska už byl v pohodě, konečně nám přestal vyčítat zkoušky a dokonce se na ně i ptal, protože slyšel, že měl Shlomi během P1 mizernou náladu. (True.) Odcházela jsem se zavíračkou. Stálo to za to, konečně tuším aspoň u pár lidí, jak se jmenují - Jana, Kristýna, Milan, Jirka a Jarda. Super.