Tréninkový deník: prosinec 2017

Sportování podevětačtyřicáté. Absolvování krav magáckého semináře kolena a kopy, kde jsme byly s Lenkou úplně boží, teda aspoň dokud nedošlo na kruhové kopy. Běžky v Jizerkách s Markét, a to se vším, co k tomu patří, včetně jednoho pořádného trapasu hned na úvod. Rozhodla jsem se vyzkoušet, jestli ještě umím plavat, a u druhého plavacího zápisku je to hloubková sonda do duše traumatizovaného suchozemce. Moc jsem si užila krav magový vánoční večírek, možná i díky těm panákům na usmířenou za to, jak mě při sparingu den předtím zbil kluk, který dělá krav magu osm let. Po dlouhé době combat třída, opět zcela skvělá. Pokreslené modřiny. Vánoční stromeček, nebo tak něco. Závěrem měsíce povedený výlet zasněženým, zledovatělým, rozbláceným a upršeným krajem, při kterém jsme oslavili vstup do nového roku. Ať se nám v něm všem daří!

neděle 3. 12. 2017: krav maga - kolena a kopy
tříhodinový seminář na Národce, trenér Ondra Moravec a Honza Kodeš

Dobrý seminář, uteklo to jako voda, ačkoliv to vůbec nebylo namáhavé. Ondra má dobře zmáknuté postupy, jak se dostat do nějaké polohy nebo jak si nacvičit různé kopy, takže to bylo fakt užitečné. První hodinu jsme jeli jen kolena, zkoušeli jsme je do různých míst (kromě klasického rozkroku taky ze strany do žeber nebo u navolněného člověka do obličeje) a taky různé klamné výpady jednou nohou a dokončení kopu tou druhou. Pak jsme projeli kruhové kopy, které mi nejdou, protože málo protáčím stojnou nohu. Že bych dokázala tímhle kopem kopnout do hlavy, což jsme zkoušeli, je naprostá utopie. A pak pushkicky, axekick (to je to prokopávání shora dolů, to jsem zvládla i ve výšce těsně nad svojí hlavou, ho ho), facku nohou (že ho vezmu malíkovou hranou ze strany) a další podobné chuťovky. Ke kombinacím jsme se bohužel nedostali, ale i tak to bylo super. A Ondra nás asi pětkrát chválil, muhehe. Honza ne, Honza nás pořád opravoval, toho ještě budeme muset zpracovat :-D

Asasin stajl
(Zdroj: album na Facebooku Krav maga Praha)

úterý 5. 12. 2017: krav maga
P3/P4 na Národce, trenér Honza Kobliha

Dneska jsme opakovali základy - trochu to působilo, jako by s námi Honza chtěl zopakovat věci, které bychom měli opakovat před zkouškami na P2, kam jsme šli s Lenkou a Ivem bez jeho vědomí. Ehm. Takže obrany proti přímkám - klasická a s kontrolou, obrana proti přímce na střed, levá proti levé, reflection. Jeli jsme to v podstatě celou dobu. Nakonec sparingy.

čtvrtek 7. 12. 2017: krav maga
P3/P4 + G na Národce, trenér Honza Kobliha

Trénink bolesti ve velkým stylu - bolesti, která neubližuje, ale která... bolí, no. U levé ruky mám problém ohýbat zápěstí, protože mám z obrany levá proti levé (s nožem) tolik nateklé celé předloktí. Pravé předloktí je na tom trochu lépe, to jen bolí na dotyk tak, že mám chuť skučet. Totiž. Byli jsme spojeni se skupinou Gček, která cvičí v druhé půlce naší tělocvičny, protože jim onemocněl trenér, a tak to Honza pojal jako opakování obrany proti přímkám na střed (krátce na začátku), obranu proti přímým bodnutím na střed + kruhovým bodnutím + levá proti levé s nožem (většina tréninku) a obranu proti útokům tyčí shora + nově ze strany (to je jako obrana 4 ze strany na P2). Hned ze začátku mě Tomáš nožem bodl tak, že mám na žebrech výrazný rudý šrám ještě teď - a Honza prý pak, že většina lidí body jen naznačuje, ale že se mají opravdu snažit toho druhého probodnout. Ok, za nás check. Pak jsem si obouchala hrozným způsobem předloktí a pár kloubů, když mi několikrát zápěstí zavadilo o loket. Nakonec jsme si dali sparing, a když jsem začínala s Tomášem, poprosila jsem ho, aby nedával tak silné údery jako obvykle, protože jsem byla hodně unavená a on jde opravdu tvrdě. No. Dostali jsme se mezi další dvě dvojice, takže ve chvíli, kdy já dostala hák do brady, jsem protáhla svůj úder a dala krásnou přímku Tomášovi do obličeje, jenže do nosu, takže ho to zabolelo. A prý že jak jako nemá jít tvrdě, když já dělám takové věci? Argumentovala jsem tím hákem od něj... takže se ukázalo, že vůbec nebyl od něj, ale od někoho z těch dvojic kolem. Uá. Všechny sparingy jsem šla dneska víc technicky, vůbec jsem neměla sílu na další bolest a byla jsem s rozumnými lidmi, takže jsme spíš zkoušeli kombinace, než si na sobě léčili ego. Na konci tréninku jsem byla vyřízená jako už dlouho ne.

Po půl roce poprvé se mi zase udělaly modřiny. Práva kreslení obrázků lihovkami tentokrát využila Makréta.

pátek 8. 12. 2017: krav maga - combat třída
60 min, Fero Hozlinger

Už jsem na combatu dlouho nebyla a po tomhle tréninku si uvědomuju, jak moc mi to chybělo. (A když už jsme u těch chybějících věcí... ale kdo potřebuje boty, žejo.) Hodně jsme se soustředili na zákeřnosti, když proti nám soupeř použije kruhový kop - že máme uskočit a hned se vrátit, a zatímco on chytá balanc, podkopnout mu stojnou nohu nebo třeba prokopnout koleno nebo tak něco. Pak kombinace po dvojáku - že jako vím, že když do jeho dvojáku jdu přímkama, tak mi to po chvíli vrátí hákem, tak ho musím podduckingovat a hned ho bít do žeber a ledvin a tak. Při sparinzích na konci mi Radka zasunula kontaktní čočku pod oko někam nahoru dozadu, takže pro mě trénink skončil o 15 minut dřív - vyplavala až po dlouhém přemlouvání v šatně, byla pod tím okem přehnutá, takže bolela jak čert. Tyjo, byl to super trénink!

sobota 9. 12. 2017: běžky s Markét v Jizerkách (17 km)
-4 °C, krásná bílá peřina, čerstvě protažené stopy, okruh z Bedřichova (mapa)

Dobrý počin! O týden dřív jsem nadhodila, že bych moc ráda někam vyrazila na běžky, Markéta navrhla tuhle sobotu, já posunula odjezd ze sedmé na devátou a bylo hotovo. O tom, jak jsem s sebou (ne)balila, raději pomlčíme. Zázvorový čaj byl silný tak, že ho Markét odmítla pít, a její yogi jsme dopíjely až večer v Liberci, ale měly jsme s sebou dostatek červeného vína a placatku rumu, takže jsme žízní netrpěly.

Má klasická poloha na běžkách - foťák do pohotovosti teď!
(fotila Markéta)

Ještěže tak. Já jsem věděla, že jsem už kdysi s tímhle vázáním zápasila, jenže naposledy jsem na běžkách stála na Sivlestr 2014 a jak tehdy, tak i teď jsem je měla půjčené, a kdo si má tolik let pamatovat, jak jsem to tehdy vyřešila. Takže jsem se chvíli snažila neúspěšně nazout botu do vázání, Markéta mě průběžně ujišťovala, že je zcela v pořádku, že se z Bedřichova vrátíme zpátky do Liberce, zajdeme na kafe, přebookujeme jízdenku na Studenty a pojedeme zase domů, a pak jsme zašly do tamního servisu, kde mi slečna trochu nevěřícně ukázala, jak to vázání funguje, načež Markéta vybuchla smíchy na celé okolí, takže kdo se nebavil na můj účet do té chvíle, stihnul aspoň závěr.

Bruslařský ráj

Běžkování se zas až tak nezapomíná. Na protáhnutou stopu v příjemném prašanu předloňský vosk fungoval skvěle, takže jsem ani nedomazávala, a do klasiky jsem se dostala hned, s bruslením jsem se musela dost sžívat, ale na opuštěných cestách mě to moc bavilo zkoušet. Markét jela trochu pomaleji, takže jsem si stíhala fotit a upíjet víno a bylo mi krásně. A zatímco dopoledne chvílemi i svítilo sluníčko, odpoledne se rozchumelilo, takže jsme si užily i tohle.

Chumelí!

Ujely jsme krátký okruh, jenom sedmnáct kilometrů, a pak jsme si na Nové Louce vybojovaly stůj a daly si prejt (to jsme si taky vybojovaly - vystála jsem megadlouhou frontu na baru, kde mi řekli, že objednávky jídla přijímají číšnice mezi stoly, horkou čokoládu nemají a čaj mi neudělají, protože jim došly hrnky - ale nakonec paní číšnice opravdu přišla), a pak jsme dojely do Bedřichova akorát když tam stál autobus do Liberce a v Liberci jsme čekaly na Studenty v kavárně u horké čokolády v prvním kole a já u horké čokolády i v druhém kole, to si Markéta už dala domácí džus, a prostě to bylo krásný. Jo a to jste věděli, že v Liberci jezdí uprostřed města vlaky? Vy možná budete tvrdit, že to jsou tramvaje, ale určitě ne, když to říká Markéta, má oblíbená tvůrkyně eskalátoru alias škrtidla/turniketu :)

Markéty andělíček závěrem

úterý 12. 12. 2017: krav maga
P3/P4 na Národce, trenér Honza Kobliha

Dneska jsme opakovali bearhugy - už delší dobu jsem doufala, že se k nim vrátíme, protože si ne všechny pamatuju a přece jen je to P3. Zezadu pod rukama, přes ruce nad lokty, přes ruce pod lokty a přes ruce přes lokty, zepředu pod rukama a zepředu přes ruce, ze strany přes ruce. Nakonec jsme si snadno vybavili všechny. Byl to dobrý trénink. Jo a Honza mi poradil, jak se dají trénovat shyby nadhmatem, když doma nemám kam dát hrazdu a nechci si ničit dveře - v planku o stůl. Funguje to!

Ve středu slavila Lucka svátek, a protože u mě s bráchou ještě nebyli, pozvala jsem
je, rodiče a babičku k sobě. Hrozně jsme se přejedli. A ještě několik dalších dní.

čtvrtek 14. 12. 2017: krav maga
P3/P4 + G na Národce, trenér Honza Kobliha

Opět jsme byli spojení s Gčky. Znovu jsme opakovali bearhugy, tentokrát jsme si přidali verze se zvedáním. Pak jsme ještě krátce zopakovali dvojitého nelsona, tam nám Honza nově ukázal, co udělat, když si nás v tom stáhne dolů, že jsme předklonění - posunout se tak, že si dám jednu nohu za něj, chytnu mu nohy v kolenou a zatlačím ramenem, takže ho překlopím přes tu svoji nohu (takedown) a dopadnu na něj a vyrazím mu dech. Cool. Dělali jsme to teda bez toho padání. Na konci pět sparingů, všechno bylo docela v pohodě, akorát na poslední z nich jsem byla ve dvojici s jedním klukem z Gček, který tak docela neubral, i když viděl, že je tisíckrát lepší než já. Au. Dostala jsem hrozný výprask - nešel až tak tvrdě, ale bušil jak robot a tlačil se do mě, takže mi konstantně přistávaly direkty do obličeje, háky, low kicky na žebra... jediné tvrdé rány ale byl pushkick do břicha a pak direkt na střed, to mě hodně sebralo. Nicméně dvě minuty bušení do hlavy udělalo svoje, po tréninku jsem si pár minut poležela na tatami, a i tak jsem pak ještě v šatně nekonečně dlouho zírala do zdi, než mi to zase začalo trochu myslet, abych se třeba zvládla osprchovat a obléct. Hu. Tvrdá škola.

V pátek jsme měli krav maga vánoční večírek a tam mě ten kluk, co mě tak zbil, pozval na omluvu na panáka. Že prý si chtěl vyzkoušet některé nové techniky a že vlastně nešel tak tvrdě? Asi má pravdu... všechno odpuštěno. Večírek byl vlastně dost povedený, na to, v jak podivných prostorách byl, a já si ho moc užila. A o tom to je.

neděle 17. 12. 2017: plavání
90 min v Podolí na 50m dráze

Jala mě zvědavost, páč plavat jsem byla naposledy v březnu 2016 - pak jsem si něco provedla s kotníkem a podobné ambice jsem přestala mít. Zajímavé je, že mě při plavání kraula kotník pořád dost bolí, což je pořád ještě pozůstatek výronu na Loučení 2014, kdy jsem s tím dokončila stomílovku a za čtrnáct dní pohřbila všechny naděje na vyléčení Pražskou stovkou 130 km. No. Udělala jsem několik zjištění. Nejdřív jsem si stopla, že uplavu 300 m prsama za 8 min 24 sec, což je fakt hodně slabý. Od té chvíle jsem už plavala celou dobu kraulem, což mě fascinuje, protože z celého svého anemického života jsem byla zvyklá, že mi nejpozději po sto metrech kraulem začíná docházet dech. Tohle mám chuť trochu potrénovat.

A protože jsem zbytek víkendu už byla marná, aspoň jsem si nazdobila svůj úchvatný vázový stromeček :)

pondělí 18. 12. 2017: plavání
60 min v Podolí na 50m dráze

Mně teda plavání moc nebaví, ale ani tak tomu nebudu říkat umanutost. To je snad v pořádku, že se chce člověk zlepšit v tom, co mu moc nejde? I když po dnešním velmi náročném dni v práci můj kraul připomínal styl postřeleného hraboše, ale i trénink v unavené fázi je přínosný, jen ať si tělo zvyká. Taky jsem zkoušela nádechy nedělat na každé druhé tempo (pořád vpravo), ale na každé třetí (a tedy střídat vpravo a vlevo), ale zatímco včera mi to docela šlo, dneska jsem se přitom málem utopila. A narozdíl od včerejška se mi povedlo ani jednou nezpanikařit při splývání pod vodou - to je takové moje malé traumátko z doby ve vodáku, kdy mě kluci pro zábavu topili - svůj fatalismus jsem získala v raném věku, protože jsem se tehdy párkrát nadechla vody, že koneckonců když se utopím, tak mě to už trápit nebude, zatímco oni z toho budou mít hrozný průšvih. O víkendu jsem rozečetla knížku o příslušníkovi SEAL (Mark Owen - No hero), který psal, že během výcviku museli zvládnout uplavat 50 m pod vodou na jeden nádech, tak jsem si schválně zkusila, jak daleko bych uplavala já, a sice to nemám změřený úplně exaktně, ale dobrých pět metrů to určitě bylo, no, rozhodně víc než tři metry, možná. Ehm. A malý děcka tam předváděly úchvatný skoky do vody z můstků, což bych taky nedala, ale v pohodě, moje ego tohle všechno unese. Není to tak, že bych doplavala kilometřík (teda asi trochu víc, páč počítání bazénů mi moc nejde) a utekla, to vůbec ne. Dneska jsem si pro srovnání těch 300 m radši neměřila, protože... zas tak velký ego asi nemám a kdo by chtěl probrečet Vánoce. Jo a kotník furt bolí.

úterý 19. 12. 2017: krav maga
P3/P4 na Národce, trenér Honza Kobliha

Po skončení tréninku jsme se s Lenkou ještě patnáct minut zdržely v tělocvičně, protože jsme se střídaly v zamačkávání boule na Tomášově čele (visacím zámkem - jsem zase o zkušenost bohatší). Lukáš mu prý chtěl dát při sparingu kladivo, ale vyšel z toho loket... jejda :D Dneska jsme většinu tréninku věnovali kotoulům. Dopředu přes pravé rameno v pohodě, dozadu přes pravé rameno dejme tomu, dopředu přes levé rameno nic moc a dozadu přes levé rameno se asi není o čem bavit, ehm. Taky jsme procvičili pád vzad, skopávali jsme se ze sedu na hromadě lap a to mi teda taky těma rukama moc nešlo odpružit, au. Na high roll naštěstí nedošlo, ale jestli je to na zkoušky na P3, tak mám do léta co dělat, toho se fakt bojím. Pak jsme jeli dril direkty do malých lap + napadení bear hugy a taky vítězka v rukavicích, takže nás ten nahoře fakt bil. Nakonec sparing, jen s jedním prostřídáním, ale zato poprvé jsme cvičili hrozně dlouho, to už jsme si tam s Lenkou zkoušely zakomponovat push kicky a různý finty. Druhý sparing jsem šla s klukem, který je v tom dobrý, ale nedával do toho sílu, a spíš šel na techniku, což já přesně potřebuju, takže to byla naprostá pecka.

čtvrtek 21. 12. 2017: krav maga
P3/P4 + G na Národce, trenér Honza Kobliha

Dneska to bylo plný zážitků. Ačkoliv byl Šaolin na vánočním večírku, protože den předtím dobral antibiotika, dnes svoji třídu trénovat opět nepřišel, takže jsme byli zase spojení - prý byl na horách. Být jeho studentem, byla bych už asi naštvaná, protože jsme za nimi o několik let pozadu. Dneska jsme pokračovali v procvičování pádů - měkký vpřed a vzad a taky do strany - a kotoulů. A poprvé jsme dělali parakotoul se slajdem, což mi fakt hodně nešlo, nedokázala jsem zůstat v té spodní pozici, hází mě to do stoje a nejsem schopná se přinutit tam včas plácnout a zůstat ležet, protože jsme předtím fakt dlouho jeli ty klasické kotouly. A taky jsme dělali high rolly. Jako. Asi poprvý se mi Honza smál, náš obvykle tak hyperkorektní a nápomocný trenér. Teda já se smála taky, protože jsem skočila high roll přes tři lapy, uprostřed letu si to rozmyslela a rozplácla se mu přímo u nohou jak široká, tak dlouhá. Uá! A pak jsme je měli skákat ve dvojicích přes parťáka v pozici kliku, z dřepu udělat pád vzad, podpíďalkovat parťáka, cestou mu zabouchat do břicha a pak ho skopnout a sami jít do kliku, abychom se prostřídali. Lapy jsem při nácviku skopla, Mili naštěstí přežila bez újmy - ale teda z tohohle mám fakt strach, nějak mi to skákání po hlavě nedělá dobře na psychiku. Musím to procvičit. Pak už jsme drilovali všechny obrany proti přímkám, pak hráli hru ve dvou družstvech s kradením malých lap, kdy obránci napadají zloděje všemi známými způsoby (chytře jsme šly s Mili ke Gčkům, takže jsme byly ve vítězné skupině, takže jsme nemusely dělat angličáky) a nakonec krátký sparing se třemi výměnami, při kterém už jsem byla vyřízená a prostřídala jsem jenom naše holky, protože jsem nechtěla být bita. Tyjo. Dobrej trénink! Spousta novejch věcí.

středa 27. 12. 2017: plavání
kilometr v Podolí v 50m bazénu

Po zcela a kompletně a naprosto nekonečně proflákaných a proválených Vánocích (jsem objevila seriál a měl šest sérií po dvanácti padesátiminutových dílech, no) konečně nějaký pohyb, páč krav maga má prázdniny. Dneska jsem z toho měla dobrý pocit, protože jsem se rozplavala první bazén prsama a pak jsem si zbytek kilometříku dala velice svižně v kuse kraulem (z toho dva - izolované - bazény sprintem) a neměla jsem s tím problém. Skoukla jsem na hodinách, kolik mi trvalo 300 metrů na štaci 550-850 m a bylo to 7:46, což je furt dost bída, chtěla bych to stáhnout ještě aspoň o minutu. Hodně jsem teda kličkovala mezi lidma, ale to dá maximálně pár sekund. Ach jo. Jo a při sprintech mě zase pobolíval kotník, ale o hodně míň než jindy, asi mu svědčí pauza od krav magy. Jinak jsem zjistila, že na plavání kilometru je hodinové vstupné akorát, protože mi zabere zhruba dvacet minut nasadit si plaveckou čepici. Existuje na to nějaký trik? Vlasy už jsou bohužel tak dlouhé, že je nemůžu mít na kraul rozpuštěné, a zase příliš krátké, než aby mi v nich při plavání držela gumička.

sobota až pondělí 30. 12. 2017 - 1. 1. 2018: Silvestrovský výlet pod stan
vandr z Broumovska do Orlických hor s Ajkou, Viktorem, Alfíkem a jeho psem, trasa zde

To byl ale moc pěkný výlet! Sice sobota jemně propršela a cesty byly pokryté ledem nebo bahnem, ale o to víc zážitků jsme si přivezli :) Článek bude.