Tréninkový deník: leden 2018

Sportování popadesáté. Nejsem typ na novoroční předsevzetí, ale přesto by mi přišlo hezké, kdybych se v novém roce hýbala trochu víc než loni. Rozhodně pro to budu mít lepší podmínky, protože mimo Normu je asi skoro všechno lepší než v ní.

úterý 2. 1. 2018: krav maga
P3/P4 na Národce, trenér Honza Kobliha

Dobré to bylo! Tři lidi chtějí jít v únoru na P3, takže jsme opakovali kravaty na zemi, které jsme skoro nedělali, takže to bylo přínosné. Vůbec mi nejde ta s uvězněnou rukou, která je v kurikulu - líbí se mi ta s přehoupnutím nohy. Pak jsme rovnou pokračovali vítězkou a škrcením ze strany na zemi a i místo sparingu byl stres dril na tohle téma. Super trénink.

čtvrtek 4. 1. 2018: krav maga
P3/P4 na Národce, trenér Honza Kobliha

Hohó, po půl roce jsme přestali být spojení s Gčkovou třídou - je krásné mít celou tělocvičnu jenom pro sebe! Takže aby to nebylo úplně nesnesitelný blaho, zapomněla jsem doma boty. Naštěstí to nevadilo, hodně jsme drilovali kombinace do lapy a k tomu "opakovali" techniky na P3. Takže třeba jak se vytrhnout z držení ruky, což jsme ještě nikdy nedělali a je to trochu odlišné od toho, co si pamatuju z dětství z bráchovy sebeobrany, tady se to hodně prosekává loktem (jakože natočím se k palci útočníka palcovou hranou svojí ruky, pokrčím ji tak, aby šel můj loket k jeho lokti a pak seknu dolů loktem, čímž ji vytrhnu). Je to z několika poloh (dole zrcadlovou + křížovou rukou, nahoře dtto, dole oběma, nahoře oběma, tak je toho dost, ale těžké to není, jen si to zapamatovat, jestli to už nebudeme dělat. Taky jsme zopakovali škrcení a kravaty, u gilotiny nás Honza několikrát pochválil, a nakonec bearhugy. Trénink byl živej a zábavnej, bavil mě.

pátek 5. 1. 2018: krav maga - combat třída
combat třída, 60 min, trenér Fero Hozlinger

Dneska mi to hodně nešlo. Začalo to už při sekvencích úderů s úhyby - vůbec nepracuji boky, nejsem schopná chytit ten grif, dokázala jsem to zopakovat jenom bezprostředně poté, co mi těmi boky Fero hýbal. Pak jsme cvičili kruhové kopy na hlavu (teda já dokopávala sotva nad pas, ale jde o grif) a zase jejich kombinace. Na konci byla tři tříminutová kola sparingu, byla jsem všechna tři kola s Radkou. Ještě nepřišla na to, jak probít moji obranu nataženou přední rukou (zkušenější kluci od nás mi jich většinou buď sklepnou, nebo podduckingujou a zaútočí hákem), takže jsem nebyla zbitá tak, jak bych si při své naprosté dnešní nemohoucnosti zasloužila, ale skoro jsem nedokázala útočit. No. Nešlo mi to velmi, ale bavilo mě to taky velmi.

sobota 6. 1. 2018: běh (7,81 km)
11 °C, strašně moc bláta a zapadající slunce

Šla jsem vyhodit stromeček (konečně! co na tom ti lidi mají, když jim doma zavází něco, pod čím se musí pravidelně zametat?), tak jsem to vzala rovnou v teniskách - abych mohla rychle utéct, kdyby náhodou některá ze sousedek viděla cestičku z jehličí, která za mnou zůstávala.

Neběhala už jsem hrozně dlouho a bylo to znát, ale zároveň jsem se taky cítila nebývale odpočinutá, protože zatím mám za sebou v nové práci jenom BOZP, návštěvu mzdovky a exkurzi po hlavních místech budovy, jako je kantýna a kuchyňka s kávovarem, a absence stresu na mě má velice pozitivní vliv. Bylo krásné počasí, takže jsem v lese potkávala i lidi s kočárky, které tlačili v blátě jako ledoborce, a bylo to celé pozitivní. Vzdálenost 7,81 km, tempo 6:46 min/km, doba 52 min 49 sec, nastoupáno 166 metrů, boty Salming Trail T2.

úterý 9. 1. 2017: plavání
30 min ve 25m bazénu

Chtěla jsem si jet zaplavat do Podolí včera, ale nakonec jsem byla tak vyřízená, že bych se tam nejspíš utopila, a tak jsem byla ráda, že mi vyšlo plavání s kamarády dneska před krav magou. Teda je to nakonec moc nebavilo, takže jsme odešli docela brzy, ale intenzivní půlhodinka kraulem měla něco do sebe, a navíc jsem měla dlouho dráhu jenom pro sebe, pak jsme v ní plavali dva. Jo a povedlo se mi uplavat pod vodou skoro půlka bazénu, takže deset metrů! Klíč je v tom plavat u hladiny, protože u dna panikařím, že mi ještě dlouho bude trvat vyplavat k hladině. (Já jsem na tom vzduchu fakt hrozně závislá, s tím bych měla něco udělat.) Po celodenním sezení v kanceláři to bylo moc příjemné rozhýbání.

úterý 9. 1. 2018: krav maga
P3/P4 na Národce, trenér Honza Kobliha

Dneska jsme celou dobu jeli kravaty na zemi. Konečně v nich začínám mít jasno - reakce už mi naskakuje docela instinktivně, aspoň co se týká těch dvou nejčastějších variant, s volnou rukou (srovnat, most, hlavu na břicho, přetočit, o hlavu vstát) a s jednou rukou volnou (tam preferuju variantu s přehozením nohy, která ale teda není v kurikulu - ta kurikolvá mi moc nejde). Ještě jsme dělali kravatu se schovanou hlavou, tedy udeřit do hlavy, srovnat se podél jeho tělo (nohy k nohám) a přehodit se přes něj, zaháknout na něj, a když jsem na něm, tak zakočičkovat, abych protaženým tělem uvolnila tu kravatu. Na závěrečný slepý dril jsme k tomu ještě přidali vítězku a škrcení ze strany (i s přikleknutím). Jo ale trochu zápasím při tom přetáčení s volnýma rukama s tím, že si přilehávám pravý loket (na druhou stranu to dělám dobře). Když si držím lokty u těla, tak útočníka nepřetočím... Bolí to. Zase jsme bohužel nejeli sparingy. Trénink byl ale skvělej, tohle jsem potřebovala.

středa 10. 1. 2018: běh (7,55 km)
7 °C, slajding na blátě

V práci jsme skončili trochu dřív, a tak jsem se ještě před schůzkou v návrhárně vestavěných skříní vydala běhat. Bláta bylo pořád hrozně moc, ale protože jsem měla boty obalené už od včerejška, netrápilo mě to a probíhala jsem to skrze kaluže. (Kdo měl vědět, že budu elasťáky potřebovat i další den. Asi bych si mohla pořídit víc než jedny tenké, když se nad tím zamyslím.) Ke konci mi trochu brněla pravá noha (další den taky), myslela jsem si, že je to shrnutou ponožkou, ale asi si spíš končetiny odvykly běhat. Jinak to bylo docela svižné, překvapilo mě, že až na čtvrtý kilometr jsem měla tempo kolem 5:20 min/km, až na branických schodech mi vyletělo nad 6 min/km. Ona je druhá půlka spíš do kopce, zatímco první půlka víceméně z kopce. Byl to dobrý počin. Zimní běhání za světla má něco do sebe. Vzdálenost 7,55 km, čas 47 min 20 sec, tempo 6:16 min/km, nastoupáno 169 metrů, boty Salming Trail T2.

čtvrtek 11. 1. 2018: běh (7,56 km)
5 °C a ubývající, leč stále hluboké bláto

Tyjo, já snad začnu znova běhat, ono mě to docela baví. Dneska jsem si s sebou zkusila vzít doping v podobně přehrávače a poslouchala přitom pochmurný soundtrack z Black Hawk Down a dost mi to pomohlo odpoutat myšlenky od běhu, takže ačkoliv jsem cítila, že mi nohy neběží tak lehce jako včera, výsledné tempo je úplně identické. (Stejně jako včera jsem branické schody vycházela pomalu.) Někdy tuhle trasu musím pořádně naprat, abych to stáhla pod 6 min/km, ono to asi docela snadno půjde, akorát se mi do toho nechtělo před krav magou, kterou jsem měla o tři hodiny později. Vzdálenost 7,56 km, čas 47 min 45 sec, tempo 6:19 min/km, nastoupáno 180 metrů, boty Salming Trail T2.

čtvrtek 11. 1. 2018: krav maga
P3/P4 na Národce, trenér Petr Poláček

Honza byl nemocný, tak ho zaskakoval Petr. Přišlo mi to dynamičtější než jindy, protože zařadil i trochu posilování a na konci stres dril, takže v něm i kardio - a já ráda odcházím nejen lepší v technikách, ale i zničená. Zopakovali jsme dvojitého nelsona + prevenci a taky gilotinu. Lence jde na výtečnou to bodání prsty do krku, takže jsem odcházela lehce přidušená, a taky mě moc bavilo, že nám Petr ukazoval, jak si máme oběť přizvednout a přidusit v roli útočníka. Pak jsme zopakovali bear hugy a nakonec jsme měli stresovku se vším, co jsme tu hodinu dělali. A po tréninku jsme šli na pivo a burger, což bylo dobré zakončení.

Už delší dobu jsem si vybírala tašku, do které by mi vešly všechny chrániče na krav magu (holeně a boxerské rukavice zaberou fakt hodně místa) a která by se dala nosit taky jako batoh. Moc se mi zalíbil Osprey Transporter 60l II, který by byl velikostně akorát, akorát že ho měli ve Sportisimu jenom červený a navíc stojí 3700 Kč. Jako je to geniální batoh, který by se dal používat na všechno, a hrozně ho chci a až budu velká a bohatá, tak si ho pořídím, ale když ostatní na krav magu tahají tašky Fighter za 1100 Kč, které jsou funkční a pouze ošklivé, přišlo mi to až příliš zhýralé.

Pátek - regenerační den. Zůstal mi volný večer, a tak jsem se konečně vydala do prodejny Hayashi, protože jsem potřebovala pár věcí... a ocitla jsem se v ráji na zemi. Zpočátku jsem tam byla sama, takže se nekonečně sympatický prodavač věnoval jenom mně, což bylo super, protože jsem vyzkoušela skoro všechny grapplingové rukavice, které měli, než jsem padla na nějaké, které mi nebyly velké. Původně jsem chtěla s chráněným palcem, ale ty v mojí velikosti neměli, a koneckonců je skoro nepoužíváme, takže jsem skončila s jedněmi z nejlevnějších, které mi jako jediné na ruku opravdu pasovaly. (Teda odmítla jsem růžové a se vzorem červeného maskáče, ale já chci mít svoje věci ráda.) Nový suspenzor a chrániče na lokty jsem vzala jediné, které měli. No. A pak jsem chtěla omrknout jejich tašku od Reeboku... a odešla jsem s ní. Je sice mnohem míň bytelná, než jsem si představovala, ale to nevadí, bude sloužit opravdu jenom na tréninky. Aspoň bude dobře odvětrávat, což je docela podstatný parametr. Ách! Mě už nebudou bolet záda z tahání tašky přes rameno! Jsem v sedmým nebi. Takže Reebok Convertible Seasonal Duffle.

Hezký na tom je, že mi včera přišla poslední výplata z Normy a v ní i proplacených sedm dní dovolené, což jsou peníze, které hodlám utratit za něco, co mi udělá radost, protože na dovolenou jsem měla nárok a jenom pracovní vytížení mi v tom zabránilo. A za ten stres a únavu si to zasloužím. Já mám takovou radost z celé té návštěvy Hayashi... tam potřebuju chodit častěji.

neděle 14. 1. 2018: běh (7,7 km)
-1 °C, po ránu, cesty skoro bez bláta, v lese bezvětří

Ráno už jsem nebyla běhat hodně dlouho! Je to samozřejmě dané tím, že se nejlépe vykopu na běhání, když mě tlačí další program a nemůžu to odkládat až do tmy, proto jsem se odhodlala už v osm ráno. Bylo příjemné, jak byly lesy i město prázdné, potkala jsem jen několik pejskařů. (Obecně musím modřanské pejskaře pochválit - psi si mě tu zásadně nevšímají. Je to příjemná změna proti Čerňáku.) Trochu mě tahaly achillovky, nejsem si jistá, jestli je nepřetěžuju, když jsem začala běhat z čisté vody. Běžela jsem zase se sluchátky, protože mě tahle trasa baví a zatím mi nevadí, že ji běhám pořád dokola, ale rozptýlení je vítané. Vzdálenost 7,7 km, čas 48 min 41 sec, tempo 6:19 min/km, nastoupáno 182 metrů, boty Salming Trail T2. 

pondělí 15. 1. 2018: běh (5,08 km)
5 °C, asfalt, studený vítr

Běhání s kamarády. Tempo jsme přizpůsobovali podle nejpomalejší, takže to byl velmi lehký výklus prokládaný chůzí, ale překvapilo mě, že mi tolik nevadilo běhat po parku u řeky na asfaltu, ačkoliv to nesnáším - není špatné běhat s někým. Vzdálenost 5,08 km, čas 36 min 15 sec, tempo 7:08 min/km, nastoupáno 45 metrů, boty New Balance WT490SG2.

úterý 16. 1. 2018: krav maga
P3/P4/P5

Rozhodla jsem si na měsíc vyzkoušet, jak se cvičí jinde. Nevím, jestli byl trénink tak extrémní kvůli mně, tedy kvůli "máme tu posilu odjinud, neudělejte mi ostudu," ale hned na začátku přišlo místo rozcvičky docela extrémní posilování - nejprve několikaminutové cvičení série klik, na záda, vztyk, dřep, dva výpady, dřep s výskokem; a pak dvouminutové série 5x klik, sed-leh, dřep, 4x, 3x atd. Pak zombie hra s noži, nácvik simultánní obrany (to jsem dělala špatně, s Honzou jsme to dělali málo), hrozby nožem na střední vzdálenost. Pak mě od P3 přeřadil k Patrikovi z P5 a pokračovali jsme outside defence (což jsem se učila na zkoušky z P2, s Honzou jsme to snad nedělali, bylo to vidět), všechny side-kicky (crossing, sliding a skipping), škrcení (Patrik mi ukázal zezadu i s tlačením a táhnutím), kravaty a na závěr jsme jeli tabatu na lapách. Což nebyl konec, protože prý - dáme si takový challenge: 100 kliků, 100 dřepů, 100 sedlehů a nesmíte to kombinovat, musí to jít postupně. Takže jsem se nehýbala ještě v pátek. Myslím, že to tady budu nenávidět.

středa 17. 1. 2018: plavání
hodina ve 25m bazénu

Takové plavání od sedmi je zajímavá věc. Po včerejší krav maze jsem byla moc ráda, že jsem se neutopila... Měli jsme pro sebe jednu dráhu, takže jsme se v klidu rozplavali a pak si zkoušeli nejrůznější kratochvíle. Plavání znaku je samozřejmě v pohodě, ale plavat znak s prsovýma nohama (použitelné třeba při zachraňování tonoucího) bylo dost hrozný. Na splývání nemám talent, zkoušela jsem to třikrát a třikrát jsem to pojala jako plavání bez plavání (jako zpevněné tělo a pod vodou). Plavání pod vodou jsem dala zase půlku bazénu, takže kolem dvanácti metrů - kamarád zvládl celých 25 metrů, hezkypěkně. Taky jsme zkoušeli skákat s kmitem nohou, abychom zbrzdili zanořování. Nakonec jsme si ještě chvíli zaplavali na zakončení, než jsme šli do práce.

čtvrtek 18. 1. 2018: krav maga
P3/P4/P5

Ba ne, tentokrát to bylo docela dobrý. Teda... já za to nemůžu, že se po mém úderu (zadkem!) do břicha moje sparing-partnerka pozvracela... já tady budu mít skvělou pověst, teda. (Na moji omluvu měla za celý den jenom několik kafí a před tréninkem tři banány. Prostě si to nesedlo, no.) Rozcvička probíhala tentokrát civilněji, bylo to podobné Honzovým. Dlouho jsme si pak jeli silné údery na lapách, měla jsem na to svoje nové grapplingy a nějak si to nesedlo, hned zpočátku mě rozbolel malíček, ale tak, že jsem ho ještě v pátek měla zatejpovaný, protože při pohybu bolel. Takže jsem celý trénink jela údery pravačkou dlaní... Pak stínování. Bear hugy - právě při bear hugu zezadu jsem si zrušila sparinga, no. Obrana proti chycení ruky, to jsme s Honzou jeli dvakrát a vůbec si to nepamatuju, ach jo. Ono je to na zkoušky P3, na které se tu připravují. Zase opakování kopů crossing, skipping a sliding. Ke konci nám rozdal kurikula jednotlivých úrovní, ať si najdeme, co bychom chtěli procvičovat - jsou tam například sekání nožem z různých směrů, wtf? Jako posilko nakonec jenom sestava klik-sedleh-dřep-dva výpady, což jsem odtrpěla, protože mě ještě od úterka dost bolí zápěstí z toho nekonečného klikování.

pátek 19. 1. 2018: běh (8,78 km)
5 °C, mokro, zbytky sněhu a chvílemi náledí

Vlastně mě asi bolí úplně všechno. Před během jsme si dali protahování, jenže jsme ještě nebyli zahřátí, takže jsem si natáhla sval na krku, což byla jedna z posledních částí těla, kterou jsem měla v pořádku. Co dodat. Dneska jsme byli venku déle, a ačkoliv jsme běželi zase dost pomalu, bylo to příjemné. Ono bylo pěkně a běželi jsme podél řeky, takže to bylo dost relaxační. A mávali jsme na oba projíždějící vlaky a oba nám zatroubily nazpátek. Vzdálenost 8,78 km, čas 1 hod 4 min, tempo 7:21 min/km, nastoupáno 50 metrů, boty New Balance WT490SG2.

pondělí 22. 1. 2018: běh (8,40 km)
1 °C, zbytky sněhu a bláto

Společný pomalý výklus. Asi mi to vlastně vyhovuje, jeden kopec jsme si teda vybíhali každý vlastním tempem a dolů jsem si taky běžela po svém, tedy velmi rychle a krkolomně, uvážíme-li uklouzaný sníh, ale moc jsem si to užila. Běželi jsme jinam než minule, hezky poznávám nové kraje. Vzdálenost 8,40 km, tempo 7:31 min/km, čas 1 hod 3 min, nastoupáno 211 metrů, boty New Balance WT490SG2.

úterý 23. 1. 2018: běh (7,05 km)
3 °C, tma, zbytky sněhu a bláto

Chvíli jsem přemýšlela nad tím, že nechám čelovku doma, ale naštěstí jsem to zvládla přehodnotit a strčila ji do kapsy na láhev. Bez ní bych se nahoře na kopci asi zabila. Běžela jsem na blízký kopec, odkud byl dost dechberoucí výhled, akorát jsem teda vršek vycházela pomalu, na to mi nestačil dech. Dolů jsem sice vyklusávala, ale bylo to hodně ozlomkrk. Zpátky stejnou trasou, protože alternativa vedla podél řeky, odkud foukal vítr a já běžela jen v tričku. Byl to moc pěkný běh. Vzdálenost 7,05 km, tempo 7:30 min/km, čas 52 min 51 sec, nastoupáno 247 metrů, boty New Balance WT490SG2.

středa 24. 1. 2018: plavání
hodina ve 25m bazénu

Dneska to bylo docela živé. Zkoušeli jsme si přípravu na salto pozadu (což jsme neskákali, což je dobře, páč se bojím vody a bojím se skákat, to bych tam asi brečela ještě při letu), přípravu na delfína, plavali jsme na dálku pod vodou (opět do půlky bazénu), zkoušeli výdrž pod vodou (28 sec) a pár dalších skopičin. Ty různé skoky mě stály trochu přemáhání, ale je hezké, že mě na tom baví ten pocit, že se hecnu, takže vítězil pokaždé pocit, že jsem hrozně dobrá, že to dám, ačkoliv se mi zoufale nechce, takže se mi vlastně i chtělo... no bylo to ambivalentní, ale fajn. Navíc oceňuju plavání od sedmi v tom, že je to asi jediný druh pohybu, který jsem ochotná dělat nalačno a snídat až pak.

pátek 26. 1. 2018: Větrníkový výlet (13 km)
5 °C, kopcovité lesy a trasy vybírané zásadně mimo cesty po spádnicích

Měl to být seriózní výlet. Jakože takovej ten bez cest, "ještě tahle  neznačená vyhlídka je moc pěkná, teda když není takováhle mlha". Jenže my ho zbojkotovali, a tak když nám konečně dal vedoucí výpravy pauzu na svačinu, vytáhli jsme utěrky aka servítky a předem v cukrárně objednané větrníky (i pro vedoucího, nejsme skety) a hezky si tam zadebužírovali. "To jsem ještě neviděl..." Co na to říct. Jo a potkali jsme pískovcové štoly, tak jsme je šli bez světla prozkoumávat, já byla nejvíc moc nejodvážnější, protože jsem šla dál a dál, takže jsem zjistila, že je to kruh, a pak se tam vedoucí schoval a bafal na nás, jenže já ho nahmatala a ostatním nic neřekla, ahá! Mně se asi stýská po dětských táborech.

pondělí 29. 1. 2018: běh (9,32 km)
13 °C, bláto, světlo, vítr, mimo cesty

Ale to vám byl hezký běh! Původně jsem zase chtěla na stejný kopec jako minule, ale přeběhla jsem odbočku, a protože je mým dobrým zvykem nevracet se, ačkoliv šlo o necelých 50 metrů, běžela jsem dál, kam mě cesta zavede. Bylo tam jílu po kotníky, chvílemi jsem ručkovala ve svahu po stromech, ale cesta končila u vstupu do obří podzemní továrny, a protože jsem byla vybavená čelovkou, protože byl podvečer, nakoukla jsem dovnitř. Bohužel tam bylo vody po kotníky, ale byla to obří hala a na konci nejspíš byla probouraná malá díra dál... Odtud jsem se rozhodla dostat bez cesty až na hřeben, akorát že všechny cestičky byly vydupané od kopýtek. Sice tam byly divočáččí brlohy, ale cestou jsem viděla i dvě srnky, takže to určitě bylo od nich. Nahoře byl úchvatný západ slunce, město červené, kopce na opačné straně přímo proti slunci... O louku dál byl remízek, který hrozně hlasitě hučel, že jsem se k němu skoro bála jít. Byl v něm komín té podzemní továrny... Pak jsem si tam ještě trochu pobloudila - opět bez cest - po okolí a pak ještě přímo ve městě cestou domů, ale to nevadí, to k tomu patří, tyhle explorativní výběhy mám ráda. Vzdálenost 9,32 km, tempo  7:05 min/km, čas 1 hod 6 min, nastoupáno 248 metrů, boty New Balance WT490SG2.

úterý 30. 1. 2018: posilovna a pingpong
90 min

Protože dvoufázové tréninky jsou cool. Na rozehřátí orbitrek, takže jsem ráda, že jsem si konečně vyzkoušela nějaký posilovnový stroj a zjistila, že tohle opravdu není činnost pro mě, protože mě hrozně iritoval výhled do prosluněné venkovní krajiny, kde by se krásně běhalo, zatímco já jsem zavřená mezi čtyřmi zdmi. Pak jsem si zkoušela své oblíbené cviky, takže za minutu zvládnu 46 sklapovaček, po kterých nepociťuju žádné následky (oprava - o dva dny později jsem měla trochu ztuhlé tělo), a na hrazdě ve visu nadhmatem (brada nad hrazdou) vydržím asi 7 sec, po čemž mě bolí paže jako čert. Hlavně že mi ta hrazda visela přes rok v Normě a já to trénovala... tyhle svaly asi nevlastním. Nakonec jsem se nechala porazit kamarádkou v pingpongu 6:0 na sety, což byla jediná část, která mě opravdu bavila.

úterý 30. 1. 2018: krav maga
P3/P4/P5

Přípravy na nedělní zkoušky vrcholí. Na začátku jsme jeli slow fight, který mi tragicky nejde, protože ho s Honzou prakticky neprovozujeme. Pak boj proti třem útočníkům, který je v kurikulu na P3. Pak už si každý projížděl, co považoval za nutné, takže já se chvíli odhodlávala a pak se pustila do pádů. Poprvé jsem skočila povedený high roll přes tři lapy!! Asi dvacetkrát. Nojo, tady se cvičí na parketách, takže jsme si natahali žíněnky, které jsou mnohem měkčí než tatami na Národce, takže se míň bojím. Taky jsem si projela pád vzad s otočkou s dopadem do měkkého pádu vpřed (takže mě zase bolí pravé zápěstí) a taky pád do strany. Ke konci jsem si zkoušela kravaty ze strany, trenér mi říkal, že málo mostuju (resp. že z toho mostu povoluju), ale že jinak super. Takže poučka našeho Honzy, že nesmíme při zvedání pokládat kolena na zem, je prý blbost. Dneska to bylo hodně technický a vůbec únavný, za což jsem po předchozí posilce docela vděčná.

středa 31. 1. 2018: plavání
45 min ve 25m bazénu

Výdrž pod vodou 30 sec, to je o dvě vteřiny lepší než minule! A změřila jsem si stovku, mám ji zaplavanou za 1 min 55 sec - jednoznačně nejvíc mě zdržovaly obrátky, na těch musím zapracovat. Zkoušela jsem si je, při první mi hrozně nateklo do nosu, další už byly lepší, ale mám problém odhadnout vzdálenost od stěny, aby to bylo ještě na odraz. A kamarádka mi říkala, že mám při kraulu ruce pod vodou nahoru, takže se sama hrozně brzdím, že je to vidět, když na mě koukala ze břehu. Jinak jsem... plavala. Zkoušela jsem si při rozplavání kraulem nádech na každé třetí tempo, abych střídala strany, ale jak jsem nebyla rozdýchaná, nešlo mi to.