Tréninkový deník: březen 2018

Sportování podvaapadesáté. V březnu jsem se trochu rozkravmagovala, když tak koukám na vyplněný kalendář. Byla jsem na padesátce S Pohodou Jarní přírodou. Poprvé jsem hrála lasergame, což mi velmi nešlo, ale ukrutně mě to bavilo. Začala jsem chodit pravidelně plavat, takže mi do toho pokaždé něco neodkladného vlezlo, takže jsem byla jenom jednou. Byla jsem na jednodenním výletu se Zuzkou, Ondrou, Alfíkem, Ajkou a Viktorem a taky na dvoudenním výletě v Krušných horách s Alfíkem. Poprvé jsem rozdělala oheň křesadlem! Byla jsem na kravmagáckém wintercampu, který byl naprosto boží. Na parkoviště se nám z teplých krajů vráil Bezdomovec z auta. Pivo s kolegy, pivo s krav magou. MDŽ. Mám doma tři nové lustry a ubyl starý nábytek. A řídila jsem v březnu čtyři různá auta.

čtvrtek 1. 3. 2018: krav maga
P4/P5 na Národce, Ondra Moravec (záskok za Honzu Koblihu)

Honza chyběl a suplovat přišel Ondra Moravec. Že prý dostal za úkol nám dát záhul... a jako ano, byli jsme vyděšení, už když jsme pozorovali závěrečný dril skupiny před námi, ale zase bylo prima, když jsme ho jeli my, pozorovat zděšení skupiny po nás :-D Projížděli jsme techniky letem světem, takže obrany proti přímkám, obrany proti kopům, škrcení, bearhugy, obranu proti útokům tyčí shora... jeli jsme ve trojicích, jeden vždycky útočil a obránce měl za úkol nepustit si ani toho třetího s lapou za záda a po obraně si ještě zabušit do lapy. Ten závěrečný dril byl kruháč se čtyřmi stanovišti - na prvním se házelo těmi hadrovými lapami z výskoku na zem a do toho ještě jít do kliku, na dalším byly pády plus zvedání, na dalším dribbling nebo panáci nebo tak něco a na posledním se jelo na pytlích, to celé po čtyřiceti vteřinách a třikrát dokola.

sobota 3. 3. 2018: S Pohodou jarní přírodou (51 km)
0 °C, z Berouna do Berouna

Reportáž ZDE. Moc krásný pochod, počasí hrálo do karet, všechno bylo zamrzlé, ale přitom bylo teplo a svítilo sluníčko. Taky mě potěšilo, že mi doma vůbec ani odpoledne, ani další den nezatuhly nohy a chodila jsem úplně normálně. Je to tím, že to byla druhá padesátka jen týden od první? Vzdálenost 51 km, čas 8 hod 19 min, rychlost 6,0 km/h, nastoupáno 935 metrů, boty New Balance WT490SG2.

Cesta z padesátky domů byla zajímavá, byla jsem hodně unavená - nejen z pochodu, ale i z pracovních dní předtím - a celé jsem to odřídila dost automaticky, tentokrát žádné rychlostní experimenty na dálnici ani nic takového, a jak jsem doma parkovala, přiběhly za vedlejší auto dvě rozjívené, odhadem desetileté děti, které měly velké klacky v rukou, a schovávaly se za kufrem.

Naštěstí nejsem obořovací typ, ačkoliv to prostě vypadalo, že tam ničí auta, a během lovení věcí ze svého auta jsem je po očku sledovala... no křivdila jsem jim.

On se totiž vrátil po zimě na parkoviště náš luxusní bezdomovec v neurčitém, leč kdysi velmi luxusním a aktuálně velmi pokresleném a velmi upraveném autě, a přesně toho pozorovaly. Holčička na mě pak vybafla: "Prosím vás, nevíte, co je to za pána? My se ho hrozně bojíme a on už je tu třetí den. On se na nás ošklivě dívá." (Kteroužto otázku položila mně, tedy nevonícímu, kulhajícímu člověku v elasťákách a objemné péřovce, což samo o sobě bylo divné. Já bych se bála na jejím místě i sebe.) Tak jsem jim sdělila, že tu byl celé léto a že v tom autě bydlel, načež u nich zapanovalo nadšené zděšení ve smyslu dětských detektivek 'konečně je tu něco záhadného a strašidelného, čeho se můžeme bát!', což jim docela přeju, protože ten člověk je sice divný, ale za celé léto jsem ho neviděla dělat cokoliv nepříjemného někomu jinému (a ani pít).

Jo a když se po zimě vrátil, parkoval přímo u silnice, takže jsem dvakrát procházela přímo kolem něj, ale ani tak jsem nezjistila, co to je za auto, protože má odšroubované znaky značky. Nojo. Třeba ho někdy vyfotím a poradí mi někdo, kdo poznává auta i jinak.

Hm? Líp to vyfotit nejde, když ten člověk bydlí vevnitř...

(Update - jde! Ale furt nevím, co to je.)

pondělí 5. 3. 2018: laser game
Max Laser game, tři hry á 12 minut na týmy

Ach! Poprvé v životě jsem byla na laser game a sice mi to hrozně nešlo, ale neskutečně mě to bavilo. Překvapilo mě, jak je to fyzicky náročné, ono jsem nikde nekempila, celou dobu jsem běhala, a sice měl náš tým pět členů proti jejich čtyřem, ale prohráli jsme dva jedna - já měla pokaždé nejhorší skóre, ale zase se mi rapidně zvedala hru od hry, takže věřím tomu, že příště už to bude lepší.

(A strhla jsem si tam puchýř na noze, který jsem měla z té padesátky... auvajsky. A ještě víc mě překvapila velká modřina na lokti a malá na předloktí. Sice jsem se tam dvakrát s někým srazila, ale i tak... od čeho??)

úterý 6. 3. 2018: plavání
25m bazén, 60 min

Dohodly jsme se s kamarádkou, že budeme chodit pravidelně chodit plavat, tak jsem zvědavá, jestli nám to vydrží. Akorát že nám vyšly časově jenom úterky, tak budu mít holt s krav magou dvoufázový trénink, ale to nevadí. Dneska to bylo prima, měly jsme pro sebe jednu dráhu, takže jsme si plavaly každá na své půlce a svým tempem. Rozplavání dva bazény prsa, zbytek kraul. Na relax před koncem jeden bazén znak a jeden zase prsa. Vůbec mi dneska nešlo plavání pod vodou, ale to se ani nedivím, jsem trochu ve stresu z práce, což se u mě na zadrženém dechu hodně projevuje. Ale mám z toho dneska radost, moc se mi líbí, když plavu v bazénu a za okny padá sníh.

úterý 6. 3. 2018: krav maga
P4/P5 na Národce, trenér Honza Kobliha

Tak nevím, jestli jsem se už při rozcvičce začala potit kvůli tomu plavání, nebo té jedné skleničce vína, kterou jsem stihla s holkami z peďáku mezi tím. (Pořád mě moc baví se s nimi potkávat. Všechny tři učí, to jenom já zběhla. Jejich historky jsou velmi děsivé, ale ony jsou přesně ty, koho ve školství potřebujeme - nadšené, iniciativní a baví je to, jakkoliv na to nadávají.) Na krav maze jsme začali dělat škrcení zepředu s tlačením (opačnou ruku, než jako nohu mám nakročenou dozadu, zvednu až k uchu a loktem proseknu ty ruce, které mě škrtí, a rovnou z toho následuje kladivo) a škrcené zezadu s tlačením (kladivo dozadu s funny stepem), konečně nové techniky, juch! (Je to teda technika P4, ale lepší teď než nikdy.) Na konci jsme projížděli obranu proti kopům a při sparingách mi to vůbec nešlo, s Lenkou ještě dobrý, ale pak jsem byla s klukem asi tisíckrát lepším než já, proti kterému jsem byla nebohá. Sice neútočil silně, takže to moc nebolelo, ale zkoušel si na mě kombinace kopů (oblíbený měl low kick, z přetočení back kick a z toho ještě side kick nebo pushkick) a já kopy prostě nevidím, takže jsem nevykryla snad jediný. Ale bylo to super.

Dneska, ve čtvrtek 8. 3., jsem dostala v práci tři různé kytice/kytky od kolegů k MDŽ. Nejprve přišel vedoucí oddělení s kytičkou tulipánů (a já miluju tulipány, jsou to ty nejkrásnější kytky pod sluncem), potom kolegové z kanceláře odnaproti, co si pořád nejsem jistá, jestli si s nimi tykám, nebo vykám, protože jsou bělovlasí a nesmírně galantní a přitom neuvěřitelně přátelští, a nakonec kluk, který mě nikdy nezapomene přibrat na oběd, když nemám s kým jet, protože v budově nemáme kantýnu.

Já bych ani nevěděla, ve kterém měsíci MDŽ je - nikdy jsem to neslavila a nepovažuju to za český svátek, ačkoliv je. Jenže jsem dostala tři kytky... čímž se dostávám k pointě. V nové práci jsou úžasní lidé, kteří mě přijali mezi sebe, jako bychom byli už dávno kamarádi, a kteří jsou na mě neuvěřitelně hodní... a já nevím, jak jim to všechno oplatit. Protože já jsem zastáncem názoru, že kamarádství je výměnný obchod, že je to hezké chování za hezké chování a úsluhy za úsluhy, ale tady mám pocit, že zatím jenom přijímám, a to je mi neuvěřitelně cizí a nepříjemné, protože já preferuji být tím, kdo dělá radost ostatním.

Já už chci být užitečná! Chci rozumět svojí práci, vyznat se v systému, proniknout do hiearchie, konečně si zapamatovat všechny své kolegy! Chci být tím, za kým budou lidi chodit, když nebudou stíhat nebo vědět, a já tam zůstanu chvíli po pracovní době, abych jim s tím pomohla. Jenže zatím pořád ještě tápu i ohledně své přesné pracovní náplně. Už aby bylo o pár měsíců později.

čtvrtek 8. 3. 2018: krav maga
P4/P5 na Národce, Ondra Moravec (záskok za Honzu Koblihu)

Honzu rozbolely zuby, takže zase suploval Ondra. Tentokrát ale nedostal za úkol nás zničit, takže byl docela shovívavej. Pokračovali jsme ve škrceních z minula, tentokrát jsme k zepředu s tlačením a zezadu s tlačením přidali ještě zezadu s tažením, kdy se mu chytí jedna ruka za palcový val, vykroutí se a pak se buďto pokračuje tvrdou technikou, tedy údery a kopy, nebo měkkou, a to můžou být různé varianty kavalíra. Hodně jsme to všechno drilovali ve trojicích.

Víkend v kostce: - v pátek jsem konečně rozmlátila starý nábytek;
- protože mi to nešlo, otevřela jsem si k tomu víno, takže jsem poprvé řídila v opilosti, když jsem si po temném a vylidněném parkovišti přistavovala auto o dvacet metrů blíž, abych ta prkna netahala tak daleko;
- takže jsem byla pěkně vyděšená, když jsem se rozjela a ozvala se hrozná rána, ona sice byla tma a nebylo nic vidět, ale auta kolem mě nestála... ehm, nechala jsem si o auto opřenou trnož od skříně, protože jsem ji kvůli nožičkám chtěla dávat do kufru naposledy;
- ráno jsem trosky odvezla do sběrného dvora, pak jsme s mámou objely dvě prodejny dveří a já si konečně vybrala, co chci do bytu, a pak jsem si v Bauhausu koupila dva ze tří lustrů, které do bytu potřebuju;
- navíc mě máma nechala řídit svoje auto, což je sice taky Oktávka, ale asi o tisíc let mladší, takže chvíli trvalo si zvyknout, že... no... reaguje na moje požadavky, a teď je mi ve Šrotě trochu smutno, ale to jí neříkejte, protože ji mám pořád ráda;
- a byly jsme s mámou ve vietnamské restauraci, takže jsem téhle kuchyni zaprodala dalšího člověka, muhehe.

neděle 11. 3. 2018: kolo (24 km)
18 °C, slunko, studený vítr

Počasí se mění jak na běžícím pásu, takže mám rýmičku. A co se dělá s rýmičkou? Posichruje se na kole.  Máma se zmínila, že by někam jela, a protože je táta nemocný, vetřela jsem se jí jako společnost já. Máma má své cyklovýlety pojaté geocachingově, takže jsme hodně stavěly, ale to nevadilo - zadek se otloukl i tak a nohy mi ke konci už taky trochu tuhly. Já totiž sice nechala celé plánování na mámě, ale když bylo někde na výběr silnice vs. terén, vždycky jsem nás zatáhla do terénu, takže to nakonec nebylo zas až tak strašně moc triviální. A na zpáteční cestě jsem řídila, takže jsem jela poprvé s koly na střeše, juch!

Kešky - třeste se!

No a pak jsem byla nemocná. V neděli večer mi bylo špatně, v pondělí mi bylo hodně špatně a z práce jsem utekla po obědě, v úterý mi bylo trochu líp, ale rozhodně jsem ještě nemohla jít na krav magu. Ve středu jsem měla dovolenou, ačkoliv jsem na wintercamp odjížděla až večer, a naštěstí to pomohlo - odjížděla jsem už zdravá. Ale ta vysoká teplota a prudká rýma z kraje týdne mě teda pořádně vyděsila!

čtvrtek až neděle 15. - 18. 3. 2018: krav maga wintercamp
Horní Malá Úpa

pátek 9:30-12:30: údery, kopy, nůž. simulace (Michal Otipka, vevnitř)
běhání přes střed
fackovaná + štípání do břicha + tahání za vlasy + šlapání na nohy + lámání prstů
kopy - šlapáky na holeň a z předstíraného lowkicku, kopy na rozkrok, kombinace front + push kick
stres dril - půlka stála s lapami po tělocvičně, zbytek běhal mezi nimi a kopal
hrozby nožem zblízka (živá/mrtvá strana)
hrozby nožem z různých vzdáleností (časová osa)
kruhové útoky nožem
zombíci, z toho jeden s nožem

pátek 15:00-18:00: útočné kombinace, bojové hry, sparing (Ondra Moravec, vevnitř)
začátek hodně od základů - gard, obrana proti přímkám a hákům
obrana proti zvedákům
použití dvojáku (to nemám ráda, i když jsou ty rány slabé, motám se z toho a bolí mě hlava)
možnost nechat projít lowkick na stehno a zpátky mu dát direkt
kontrování při obranách stejnou rukou, jakou jsme se bránili, protože je to rychlejší a nečekanější
kombinace úderů

pátek 20:30-22:00: noční trénink (Michal Vaský, venku)
(sněžilo a byla mlha, takže asi proto jsme nešli nikam dál od hotelu)
cvičili jsme ve čtveřicích
na seznámení jsme se v řadě drželi kolem ramen a představovali se, na každé jméno se dělaly společně dva dřepy
útoky 360 na trojici kolem sebe, do toho dřepy
zombíci
běh dolů, běh nahoru
kliky na počítání
zombíci s lapami a boxerkami a nožem
zombíci v osmicích

sobota 9:30-12:30: zem, boj (Ondra Koštuřík, venku+vevnitř)
kotouly, pády
slowfight
takedowny
kombinace do lap
zalehávání s lapou, aby se zpod ní člověk musel dostat a přitom do ní bušil
kombinace do lapy v opakovaných polohách stoj, klek, sed, nahoru
škrcení v gardu, vítězka i s plnou váhou (podsekávání loktů)
kopání a údery v leže do lapy nad námi
škrcení ve vítězce toho pode mnou jeho vlastní paží
páka s přehozenýma rukama
prorážení dvojáku loktem; loket, když krajní ruku dvojáku tlačím na opačnou stranu
boj na kolenou do submise

sobota 15:00-18:00: více útočníků, páky a lámání, přechody (Michal Otipka, venku + vevnitř)
takedown - když k němu přicházím zepředu, tak podmetení nohou + tlak dozadu
takedown - když k němu přicházím zleva, tak si svojí levou nohou stoupnu vedle jeho levé nohy ve stejném směru a svojí pravou mu ji podkopnu na lýtku a pravou rukou ho na prsou strčím dozadu
podmetání při boji zblízka jak zevnitř, tak zvenku
sparing na sněhu
zombíci
páka - když sahá pro nůž do kapsy, tak mu tu ruku chytnu, posunu se výš, obmotám mu ji nad loket a zapáčím
páka - při obraně proti direktu odkloním jeho pravačku, projdu zleva, pravou ho chytím do kravaty a hodím si ho přes zadek na záda
páka - při 360 zablokuju, přehmátnu do C, druhou ruku omotám kolem a zatlačím ho dolů
kavalír s tažením, tlačením a otočkou kolem mě
zombíci

neděle 10:00-12:00: hody, takedowny, strečink (Ondra Moravec, vevnitř + venku)
při pádech Lence hrozně šlo okýnko (mně ne) (to je to na fotce níže na pozadí)
chytit nohu oběma rukama, podtrhnout
jednou rukou chytit nohu, druhou kolem pasu, vylít kýbl
zvedačka, že ho na břiše naberu ramenem - nakonec mi to začalo jít
navalení na záda a překulení přes sebe
to samé judisticky za jednu ruku

neděle 14:00-17:00: závěrečný trénink (venku + vevnitř)
Byla jsem trochu zklamaná, že to nebyla klasická etapovka, ale co už. Venku jsme dělali hlavně takedowny a více útočníků. Uvnitř jsme měli ve čtveřicích kruháč s obměňujícími se stanovišti, vždycky byl sparing, nějaký boj na zemi a pak údery nebo kopy.

úterý 20. 3. 2018: krav maga
P4/P5 na Národce, trenér Honza Kobliha

Ééé... jsem si neudělala poznámky a moc si to nepamatuju. Opakovali jsme obranu proti útokům tyčí shora a proti přímým bodnutím nožem.

čtvrtek 22. 3. 2018: krav maga
P4/P5 na Národce, trenér Honza Kobliha

Dneska jsme opakovali všechna škrcení a kravaty a bearhugy, což děláme pořád, takže mě to úplně až tak nebavilo (ale zase už při tom Honza na technickém provedení bazíruje tolik, že se člověk dozví i chyby v nejmenších detailech, které dělá, takže to není úplně bezcenné), ale na konci zařadil vynikající stres dril ve trojicích, který to celé povznesl mezi nejlepší lekce vůbec. V každé trojici byla jedna holka a o helmu se střídali jen kluci (páč kluci prý nikdy nejdou do holky naplno, takže je to zbytečné - tohle chápu). Jeden vysypal do lapy kombinaci, pak ho napadl ten v přilbě čímkoliv z kravat, škrcení a bear hugů a on se ubránil (a mohl bít do hlavy - to je prostě hrozně cenná zkušenost), vzal si lapu a takhle se ti dva střídali. A pak se kluci prohodili a to samé - já celou dobu byla napadaná. Nejlepší na tom bylo, že jsem byla ve trojici s Jardou, který váží přes sto kilo, ale přitom má techniky precizní a výdrž i sílu velikou, a ten druhý byl sice podobně těžký jako já, ale útočil naplno. Jako. Tohle byla jedna z nejpoučnějších chvil celé krav magy - když mě napadne někdo silnější, je jen malá šance, že se ubráním. U Jardových kravat jsem nedosáhla ani na spojení rukou, ani jsem nedokopla na rozkrok, a když mě pak zvedl do vzduchu a zahodil na zem... jo, kdyby tím neskončil, měla bych šanci, protože tam většinou nespadnul se mnou. Když jednou upadl na mě, tak jsem byla úplně nahraná. A když už se dostanu z jedné jeho techniky, tak si mě akorát přechytne do další. Tomu druhému klukovi jsem omylem vysolila jeden loket na zátylek, naštěstí ne naplno, ale silný byl, protože jsem opravdu musela jít naplno, aby měla aspoň trochu šanci. Tyjo. Bylo to náročné, ale naprostá pecka.

sobota 24. 3. 2018: krav maga - hrozby nožem
tříhodinový seminář na Národce, trenér Fero Hozlinger

Dělali jsme jenom šest technik, ale bylo to i tak super, jsem ráda, že jsem si je osvěžila - pět jsem jich znala z moravského kempu a jedna pro mě byla nová.
Hrozba nožem na krk zepředu na krk z mrtvé strany - rukou křížem chytám ruku s nožem + úhyb tělem, druhou direkty do obličeje, pak jí chytím pěst s nožem, kolena do rozkroku, celou dobu zamčeno v natažených rukou.
Hrozba nožem na krk zepředu z živé strany - ruku s nožem chytám oběma rukama + úhyb tělem, zamčeno v natažených pažích, krok nohou dál od nože k rozkroku a pak co krok, to koleno na rozkrok.
Hrozba nožem zepředu krku u stěny - ruku stráhám na svoje tělo háky z obou rukou (ne háčky, ale předloktí), tou blíž u zápěstí s nožem přechytávám do céčka, druhou direkty.
Hrozba nožem zezadu na tělo s dotykem - třistašedesátka s funny stepem + druhou rukou rovnou chytám, direkty.
Hrozba zezadu na krku, když je nůž rovně pod ohryzkem - "obětuju prsty" - chytám jednou rukou pěst s nožem a druhou rukou čepel za ostří, aby mě nepodřízl omylem, podejdu to jako při kravatě, tím nožem ho bodnu do boku a vypáčím ho za tu čepel.
Hrozba zezadu na krku, když je nůž z boku mého krku - jednou rukou chytnu ruku s nožem, tu ruku dál od nože dám nahoru, abych mu zablokovala ruku a on se mi nedostal ke krku blíž, z toho si přechytnu na paži, podejdu, pobodám ho do boku.
Pak ještě klasické hrozby na dálku zepředu a ze strany. Fero měl připravené ještě dvě techniky, ale ty nakonec neukazoval, abychom si z toho něco zapamtovali - což je velká škoda. Ale chápu to, kdybych tam byla jako začátečník, byla bych zahlcená i tímhle. I tak to bylo hodně přínosné k utřídění myšlenek.

neděle 25. 3. 2018: výlet podél Šembery (11 km)
10 °C, později sluníčko

Zuzka s Ondrou zorganizovali výlet - oni s sebou měli Markétku, Alfík psa a pak jsme tam byli já, Ajka a Viktor. Bylo to moc pěkné, šli jsme dohromady jedenáct kilometrů z Kozojed do Doubravčic a pak jinou cestou zpátky. Tam jsme měli vyhlédnutou hospodu, ale navzdory informacím na internetu měla v neděli zavřeno, nicméně to zachránila cukrárna o kousek dál, kde kromě zákusků točili i pivo a dělali langoše, mňam. Hasan sice nesměl dovnitř, ale nechali nás s ním na zahrádce a ještě nám půjčili deky, abychom nezmrzli. Výlet byl moc pěkný, líbilo!

pondělí 26. 3. 2018: krav maga
P3/P4 na Vinohradech, trenér Ondra Moravec

S Lenkou máme obě asi miliardu zameškaných tréninků k nahrazení, a protože Ondra má tréninky ve správný čas a trénuje výborně, rozhodly jsme se je nahrazovat u něj. A jsem nadšená! Cvičení prokládal posilováním (10 dřepů + 10 kliků - asi pětkrát) a opakoval techniky, které jsme buď vůbec neznaly (ééé) nebo je potřebovaly zopakovat jako sůl (útok tyčí shora jednoruč, obouruč a ze strany; a škrcení s tlačením a tažením). Takže k tomu mému významnému "ééé" - dohledala jsem, že to je vnitřní obrana předloktím versus údery (loket vysoko a pěst nízko) - obrana ve střední výšce versus přímý úder do žeber a vysoká obrana versus přímý úder do hlavy. To jsme s Honzou nedělali, ale dalo se to odkoukat a prý to děláme v pohodě. Když otevírám, jdu z té obrany loktem rovnou kladivo do obličeje, a když zavírám, přechytávám si tu stahovanou ruku po direktu do kontroly. Taky jsme na rozcvičce jeli zombíky a na závěr stres dril ve čtveřicích, kdy měl jeden lapu, jeden merunu a jeden útočil libovolně technikami P1-P4 (tyč, nůž, údery, kravaty, škrcení atd.). Jeden z kluků mě do lapy kopal tak, že jsem po tělocvičně lítala vzduchem, ale bylo to s nimi super, že nás nešetřili, ale přitom šli rozumně. Na konci byla čtyři kola sparingu, a protože jsme byli liší, tak jsem jedno kolo stínovala, ale zbytek jsem si hodně užila. Tyjo, bylo to fakt skvělý!

úterý 27. 3. 2018: krav maga
P4/P5 na Národce, trenér Honza Kobliha

Týjo, já byla dneska unavená! Opakovali jsme boj na zemi, takže škrcení ze strany jen tak, s překážejícím kolenem a s přikleknutím; a taky vítězku a taky vítězku, ve které nás protivník místo škrcení bije do obličeje (direkty, háky). S tím mám trochu problém, protože je docela těžké mu chytit a zafixovat tu ruku. Údery místo škrcení jsme dělali i při té technice škrcení ze strany a to bylo ještě horší, ale to je technika P5, takže jsem měla radost, že jsme dělali něco nového. Ale vážně - ke konci už jsem nebyla schopná nikoho ani vymostovat.

Středa - byli jsme s kolegy na pivu. Přišla řeč na běhání a jeden z kluků se mě zeptal, jestli taky běhám, a já poctivě odpověděla, že teď už jen příležitostně, respektive skoro vůbec.
"To se měří tím, jestli běháš závody. Když běžíš aspoň jeden za rok, tak běháš!"
"Za březen jsem byla na dvou padesátikilometrových, ale vyhrála jsem jenom jeden," odpověděla jsem skromně.
Chápejte, já si to nemohla odpustit. Omlouvá mě, že se ke mně najednou chovají mnohem míň jako k porcelánu a dokonce už přede mnou občas i mluví sprostě? Udělalo mi to nemístně dobře, a že se cítím trochu jako podvodník, už v tom nehraje roli. Slova byla pravdivá, to jen dojem z toho vychází... éé... lehce pokřivený :-D

čtvrtek 29. 3. 2018: krav maga
P4/P5 na Národce, trenér Honza Kobliha

Honza mi při rozcvičce konečně dokázal vysvětlit, jak má probíhat to AB, při kterém se člověk protáčí z mostovací polohy do polohy břichem dolů a tak pořád dál, jupí. Stejně je to hrozný cvik. Dneska jsme pokračovali v boji na zemi a ke všem známým metodám jsme přidali situaci, kdy má nepřítel ve vítězce při škrcení schovanou hlavu. Když se mu dostanu na ruku, jednu strhávám, druhou rukou přidržuju jeho hlavu a přes ni ho mostuju do té strany; a když mu nedosáhnu ani na jednu ruku, tak mu místo toho dám svoji paži kolem těla a tím tahem zase mostuju přes jeho hlavu. Na konci jsme jeli sekvence kombinací, což po boji na zemi bylo všelijaké - šli jsme do něj dost naplno, takže už nezbývalo moc sil.

pátek až sobota 30. - 31. 3. 2018: s Alfíkem v Krušných horách
sníh, teploty kousek na nulou, v sobotu sluníčko, v neděli zataženo a odpoledne déšť

Článek bude. Bylo to moc pěkný výlet a večerní oheň jsem rozdělala křesadlem! Hrozně jsem si tím začmoudila nůž (věnovala jsem si ho k narozeninám právě kvůli tomu křesadlu - tenhle) a ruce mi pak ještě další den smrděly magnéziem, navíc se ukázalo, že sice jsem schopná vykřesat oheň do trávy, ale pak mám trable z toho udělat opravdický dřevěný oheň, ale to všechno vypiluju. Jsem na sebe hrozně hrdá. Zase jsem trošku blíž té pravé zálesáckosti. Ještě bych se potřebovala naučit lovit, stahovat a kuchat zvířata. Tak třeba jednou.