Tréninkový deník: duben 2018

Sportování potřiapadesáté. Kravmagový seminář na kolena a kopy, ze kterého máme s Lenkou úchvatné fotky. Taky seminář o použití nože, který mě zklamal. Třikrát jsem se dostala na plavání a třikrát jsem byla běhat. S Lenkou jsme krav magu trochu zintenzivnily, protože máme obě spoustu nenahrazených tréninků (u mě přepočteno na peníze je to za více než tisícovku - to už prostě nejde nechat být). Byla u mě na návštěvě Maruška a vyprávěla mi o Normě. Poprvé jsem řídila auto, které se startuje tlačítkem. Vyzkoušela jsem z práce domů běžet a našla si cyklistickou trasu z práce domů. Koupila jsem si novou nepromokavou bundu do hor, ach och. Byla jsem na jedné padesátce.

Levitace jako dopomocný prostředek při pushkicku
(fotka je převzatá z alba "Kolena a kopy" od Krav magy Praha ZDE)

úterý 3. 4. 2018: plavání
45 min ve 25m bazénu

Konečně jsme se zase dostaly na naše "pravidelné" plavání s kamarádkou - podruhé za měsíc. Snad už to bude lepší. O dráhu jsem se dneska dělila s chlapíkem, který plaval o nutný kus rychleji než já, ale plavali jsme si každý na své půlce, takže jsme si nevadili. Rozplavání jeden bazén prsa, zbytek kraulem. Dlouho se rozdýchávám, trvá několik bazénů, než přestanu mít problémy to udýchat - ale po cca deseti minutách jsem už v pohodě. Poslední dva bazény sprintem, na závěr jeden prsy na zklidnění. Přes den jsem si četla starší tréninkové deníčky a uvědomila si, že už mě vůbec nebolí kotník, se kterým jsem při plavání měla problém dlouhodobě. Třikrát hurá!

úterý 3. 4. 2018: krav maga
P4/P5 na Národce, trenér Honza Kobliha

Honza nám ve čtvrtek v hospodě slíbil, že dneska nepojedeme zem, a slib dodržel - uf! (Ona je hrozně vyčerpávající.) Dneska jsme jeli 360 s noži, a to všechny varianty - odstrčit, kopnout mezi nohy a utéct; zablokovat a tlačit se do něj a druhou rukou dávat údery do obličeje; přejít do kontroly. Tu kontrolu jsem moc ráda, že jsme zkoušeli, protože ji znám asi jen z kempů, ale přitom mi do tohohle vychází nejpřirozeněji - já si prostě nedovedu představit, že od sebe jen tak odstrčím útočníka, který má pořád ještě v ruce nůž. (Druhá věc je, že by se mi ho v reálu asi do kontroly vzít nepodařilo, ale nácvik neuškodí.) Ve dvojicích jsme chvíli cvičili s helmami, abychom si navykli bít opravdu do obličeje, protože normálně cvičíme buď s dotahovanými údery do ramene místo obličeje, nebo s nedotahovanými údery na obličej (zcela bez doteku - to dělám já).

A ano, je nezvyk to najednou dotahovat.

Ve středu přijela na návštěvu Maruška - to je ta hodná a chytrá nákupčí z Normy, jak jsem s ní seděla v kanceláři. Musím sem napsat jeden z dojmů z návštěvy - jak stačilo jen pár historek z Normy a já začala zase být ráda, že už jsem daleko od toho. Hlavně od Mlékárenské Nány - to je neustávající proud historek, nad kterými zůstává rozum stát... všechny její letošní dovolené přesně lícují s dovolenými vedoucího nákupu, ale pořád ještě oficiálně nejsou spolu, páč se to nesmí. A pořád ji hrozně protěžuje. Uá!

čtvrtek 5. 4. 2018: krav maga
P4/P5 na Národce, trenér Honza Kobliha

Dneska jsme opakovali kompletně celou zem, ale zábavnou formou, žádné drilování izolovaných technik do úmoru, ale už víc dohromady. Bylo to super, protože jsem mohla Lence ukázat škrcení ve vítězce se schovanou hlavou, na které tu nebyla, a když mě Honza sledoval, jak to dělám pomalu - protože jsem to u toho vysvětlovala - chtěl mi poradit, ale to už jsem se dostala k závěrečnému švihu, takže mě jenom pochválil, že super. Já se naopak dneska doučila kryt proti kopům na hlavu, který dělali v lednu, kdy jsem chodila jinam - je to úplně jednoduché. Na konci jsme dělali hodně kopů a jeli několik kol sparingu, který jsem si hodně užila, protože jsem byla se samými lepšími kluky, kteří ale jeli technicky, takže jsem se hodně naučila. Dneska to bylo vynikající.

sobota 7. 4. 2018: krav maga - kolena a kopy
3hod seminář na Národce, trenér Ondra Moravec

Na tomhle semináři jsme byly s Lenkou už na podzim, ale pořád je co zlepšovat a Ondra ty kopy opravdu umí - dělal hrozně dlouho kickbox a byl v něm dobrý. Ty tři hodiny utekly jako voda. Zpočátku jsme jeli kolena, a to nejen klasiku "někoho držím za biceps a krk a kopu ho do břicha / rozkroku", ale i kolena do obličeje, tedy s výskokem, a to i klamavé, že vyskočím, naznačím kop zadním kolenem a kopnu předním. V tomhle doskočím úplně bez problémů tak, abych kolenem kopla do výšky svojí hlavy, to mě bavilo. Pak jsme projeli pushkicky, a zase i s naznačením, že chci kopnout zadní nohou a kopnu přední. Potom různé frontkicky a side kicky. Tady všude jsem se ještě chytala, protože jak se při tom musí skákat, tak mi to jde. Jenže pak přišly kruhové kopy a v těch jsem naopak úplně zoufalá, neumím se do toho správným způsobem položit, což mi opravoval jak Honza Kodeš, který se tam byl podívat, tak Ondra. V tom naopak hrozně válela Lenka, která díky tomu úplně v pohodě dokopla na hlavu. Pak kopy z otočky, ty jsou ještě divnější, a úplně nejdivnější jsou hookkicky, kdy nohu dostanete do správné výšky vedle úderové plochy a pak tam jen zakopnete patou - to je fakt divný - a líp to funguje z otočky, to prý je při soubojích opravdu použitelné. Nakonec axe kicky, které mi zase šly, protože vykopnu libovolně vysoko, takže super. Tyjo, dobrý to bylo! Takhle jsem naposledy měla rozhýbané nohy... no ano, na podzim na tomhle semináři.

Asasin stajl
(fotka je převzatá z alba "Kolena a kopy" od Krav magy Praha ZDE)

pondělí 9. 4. 2018: krav maga
P3/P4 na Vinohradech, trenér Ondra Moravec

Další nahrazený trénink. Dneska se učili gilotinu a dvojitého nelsona, které s Lenkou už známe, ale moc mě bavily stresdrily, kdy nejprve půlka lidí stála se zavřenýma očima a druhá půlka je napadala, pak ve trojicích, že jeden měl zavřené oči, druhý zaútočil a třetímu pak ještě vysolil kombinaci do lapy, a na závěr stresdril ve čtveřicích, kde se už napadalo taky kravatami, bearhugy a škrcením. Nakonec tři kola sparingu, to mě bavilo. Jo a na úvod jsme jeli slow fight, který jsme se Honzou nikdy nedělali - už si budu muset od někoho zjistit, jak to má být, jestli jako celou dobu útočí jeden a druhý vykrývá, nebo jestli můžou návazně útočit oba.

úterý 10. 4. 2018: plavání
45min ve 25m bazénu

Nevím, jestli je to hezkým počasím, ale dneska bylo narváno - v dráze jsme plavali celou dobu ve třech. Což znamenalo, že mě málem uhnali, protože jsem se zařadila do kraulové skupinky podobné rychlosti, tedy že mě předehnali o bazén řekněme jednou za deset bazénů, takže jsem se snažila plavat celou dobu konzistentně rychle a o chlup rychleji, než bych plavala sama od sebe, a navíc jsem neměla ani prostor na rozplavání prsy (doplavání po sprintu kraulem už jsem si urvala). Ale zas o to kvalitnější to bylo, baví mě komplexnost toho pohybu. Nicméně pořád si nejsem jistá, jestli toho kraula plavu dobře i v detailech - naposledy mě ho učili ve vodáku, když mi bylo deset - a snažit se odkoukat pohyby rukou pod vodou u ostatních je trochu o utopení. Ale dobrý, dneska mi to sedlo!

úterý 10. 4. 2018: krav maga
P4/P5 na Národce, trenér Honza Kobliha

Ach! Moji věrní čtenáři již jistě vědí, že jedním z mých nejoblíbenějších kravmagáckých témat jsou nože - a dneska jsme s nimi strávili celou hodinu. Letmo jsme zopakovali hrozby na dálku (doopravdy zajímavá mi přišla jen hrozba ze strany na úrovni loktu - odkláním loktem - a nahoře zezadu - dělám čtyřku - ale ani do jednoho bych naostro nikdy nešla, je to neskutečně nespolehlivá metoda) a pak už jsme začali dělat hrozby nablízko (P5). Já je mám docela najeté z různých seminářů a hlavně z letního moravského kempu (Lenka taky, ale ta dneska nedorazila), takže ačkoliv jsme projeli čtyři varianty naráz (hrozba zepředu z živé strany, z mrtvé strany, hrozba zezadu rovně ala "obětuju prsty" a hrozba zezadu s nožem na straně, kdy jednou rukou chytám ruku s nožem a druhou ruku zvedám, aby se mi nedostal s nožem ke krku), neměla jsem s tím problémy a nepletlo se mi to. Navíc jsme při rozvičce nedělali na zemi Honzovo oblíbené AB a vlastně to dneska nebylo až tak náročné. Na konci jsme projeli v rukavicích a holeních nějaké základní kombinace a na konci byla tři kola sparingu, kdy jsem všechny poprosila, aby mě šetřili, protože jsem byla - asi i po včerejší krav maze, i po dnešním plavání - už pěkně hin. Původně jsme si s Lenkou chtěly jít nahrazovat další trénink k Ondrovi už zítra, ale usoudila jsem, že bych to nezvládla (zítra ještě jo, ale čtvrteční pravidelnou třídu už ne), takže jsem to skrečovala.

Kolena do hlavy - nepraktické, leč efektní!
(fotka je převzatá z alba "Kolena a kopy" od Krav magy Praha ZDE)

středa 11. 4. 2018: běh
20 °C, slunko, suché cesty, půl na půl asfalt a hliněné cesty

Já totiž pracuju kousek od Prokopáku a vlastně se volba práce částečně odvíjela opravdu i od možnosti běhat hezkou cestou domů. Jenže jsem zimomřivá a při stresu náchylná k nastydnutí, takže jsem v nervozitě prvních týdnů a v panujících mrazech běhat vůbec nechodila, abych se v nové práci neuvedla angínkou (to se mi povedlo v Normě - 14denní neschopenka po 3 týdnech v práci). No, co bych vám povídala - začalo léto! Takže jsem si do práce přivezla běžecké věci, a když jsem měla padla, přehodila jsem sukýnku za elasťáky, všechen slušňácký outfit včetně balerín nacpala do běžeckého batůžku a vyběhla jsem domů. Jsem houby exhibicionista, a protože tam dosud chodím velice slušně oblékaná a nalíčená a tak, netěšila jsem se, jak na mě budou lidi cestou ven koukat... ale protože bylo hezky, všichni utekli před koncem pracovní doby, takže jsem nepotkala nikoho, uf. No a cesta je perfektní! Nechala jsem si trasu naplánovat na Mapy.cz, ale hodně jsem ji upravovala zkratkami a známými a oblíbenými místy a jsem moc spokojená. Možná by se tudy dalo jezdit i na kole, asi to vyzkouším, až zjistím, kde se v budově kola dají nechávat. Jinak mi to samozřejmě vůbec neběželo - bylo hrozné vedro, na které jsem se neměla kdy aklimatizovat, ale vůbec to nevadilo, vzhledem k současné tréninkové šňůře jsem nechtěla nic jiného než příjemný výklus a vyvětrání hlavy. Akorát na stoupání od Klukovic na Barrandov (táhlá silnice vzhůru skrze sídliště - jedno z mnou nejméně vyhledávaných běžeckých prostředí) jsem si vzala do uší sluchátka, abych se zabavila, jinak jsem poslouchala jaro a ptáky a všechny ty venkovní věci. Moc se mi to líbilo. Vzdálenost 10,57 km, čas 1 hod 22 min, tempo 7:48 min/km, nastoupáno 257 metrů, boty Asics Asics Gel-Phoenix 7.

To je u nás - máme tu hezky

čtvtek 12. 4. 2018: krav maga
P4/P5 na Národce, trenér Honza Kobliha

Nože a tyč, ach ach. U nožů jsme pilovali hlavně braní do kontroly při kruhových útocích zespodu a Honza nám ukazoval ještě další fintu, jak to udělat, když se mi útočníka nepovede chytit nad loktem, takže ho nemám chyceného v páce - zápasnicky mu prosmeknu druhou ruku pod ramenem a na zem ho dostanu takhle. U tyče jsme dělali zase útoky jednoruč shora zepředu a nově z boku. To jsme s Lenkou dělaly už při nahrazování u Ondry, ale ta s přechytáváním (kdy tyč zavírám) mi pořád přijde dost nepřirozená. Sparingy mi dneska vůbec nešly, ach jo.

Moje práce je lepší než autoškola, během jediného týdne jsem řídila čtyři různá auta. Některá z nich se startují čudlíkem, některá sama svítí, některá pípají při couvání... a rozhodně se všechny chovají jinak než Zelená Šrota. O to víc mě to baví. Když za mnou vedoucí přišel v pátek, kterým autem chci jet vyzvednout další věc, a v ruce držel papíry i od devítimístného Transportera, nebylo nad čím váhat. Vedoucí se podivoval, že toho si nikdo dobrovolně nebere, protože je to dlouhá a široká obluda, ale kde jinde si to vyzkoušet?

A ačkoliv byl pátek třináctého, dopadla jízda skvěle včetně mnohonásobného parkování, juch juch.

(A poprvé se mi povedlo odejít z auta na první pokus, jupí! Poprvé mi kolega diktoval, jak se jízda zapisuje do papírů, takže jsem tam zapomněla aspoň kabelku. Podruhé jsem se nepodívala na stav kilometrů po jízdě a zapisovala jsem to samozřejmě až v kanceláři. No a potřetí jsem nenašla ty papíry, protože kdo má vědět, že mají některá auta rovnou dva kastlíky?)

Terapeutická fotka z pátku z návštěvy u Markét. Norma Dream Team... haf!

sobota 14. 4. 2018: krav maga - použití nože
3hodinový seminář na Národce, trenér Filip Timbaris + Šimon Černý

Já nevím, jak to říct... ale asi prostě tak, jak to je - zklamalo mě to. Přitom za to asi nemohl Timbi, ale má přespřílišná očekávání - těžko jsem mohla očekávat, že se tam dozvím něco nového, když to muselo dát něco i lidem, kteří se s nožem učili poprvé, zatímco já za sebou už měla několik seminářů a hlavně moravský kemp, který byl o nožích celý. Takže jsem se v přecpané tělocvičně znovu učila sekat a bodat do správných míst... a to bylo vlastně všechno. Nedostali jsme se dál než použití nože při obraně 360 a při obraně proti direktům, když ho držím v silnější ruce, pro oba gardy. Mňo. Tak nic. A já se tak těšila.

Davové nacvičování sekání nožem vypadá na fotkách docela strašidelně
(fotka je převzatá z alba "Použití nože" od Krav magy Praha ZDE)

Neděle mě trochu překvapila. Dobře, měla jsem za sebou docela únavnou šňůru tréninků, ale nepřišla jsem si vyčerpaná a navíc se mi zrovna docela dařilo i v práci - takže když jsem v neděli v podstatě zkolabovala, nepodařilo se mi vymyslet příčinu. Zimnice, horečka, naprostá slabost. Ze čtyřiadvaceti hodin jsem prospala dvacet a v těch zbývajících čtyřech jsem si zvládla udělat dva čaje, uvařit těstoviny s něčím z konzervy a sníst několik Paralenů. Tolik k plánům projet si běžeckou trasu do práce na kole, abych zjistila, že to lze. Od následujícího pondělí do středy jsem byla z práce vyslaná na docela drahé a velice užitečné školení, takže se mojí hlavní starostí stalo, abych ho byla schopná absolvovat. Moje tělo je v tomhle ovšem úchvatně uznalé, takže podobné kolapsy se mi dějí takřka výhradně o víkendu - v pondělí už jsem zase byla schopná vnímat. Uf.

úterý 17. 4. 2018: krav maga
P4/P5 na Národce, trenér Honza Kobliha

Pořád nože - hlavně kontrola při 360 zespodu a začali jsme kontrolu při 360 shora. A zbytek si nepamatuju...

Středa. Znáte takový ten koncept, jak se má první výplata v novém zaměstnání utratit? V únoru a březnu k tomu nějak nedošlo, ale to přece není něco, co by nešlo odložit. Duben je ten měsíc! A co jsem si nedopřála k třicetinám... inu.

Nová nepromokavá bunda do hor. Můj Tilak Storm lady je už jářku osm let stará, a ačkoliv se v Tilak servisu snaží, jak to jde, není už úplně spolehlivá. Navíc je to velikost L, a sice občas může být výhodné, že se mi pod ni vejde plný běžecký batoh... ale chápete mě, ne.

Šla jsem do Hanibalu, protože mají všechny značky, které jsem zvažovala. Vyzkoušela jsem si tam nový Tilak Storm lady, který je ovšem hodně inovovaný a mně neseděl ani střihově, ani funkčně. (Nemá odvětrání v podpaží, kapsy jsou v místě bederáku, má malou kapucu atd.) Kluk, který se mi tam věnoval, byl ovšem skvělý a měl přehled v tom, co nabízí, takže jsem tam vyzkoušela ještě High Point Explosion, nad kterou jsem hodně váhala, a tuším High Point Sally, která byla moc těžká. A pak Direct Alpine Guide Lady 1.0, která je prostě božská.

Teda - kromě vzhledu. Je to smutný, ale moc se mi nelíbí - není to taková ta vypasovaná a vystajlovaná bundička, ve který holka vypadá jako modelka (tak mi seděla ta Explosion - pak jsem zjistila, že je to tím, že jsem zkoušela velikost S), ale ta promyšlenost a funkčnost - ach! Rozepínací je po celém předku, kapsu má vystouplou, kapucu má geniální, má dokonce zabudovaný pípák, je stahovatelná v pase, má prodloužený zadní díl... jsem z ní dost unešená. Moje peněženka už méně, ale na tohle peněz nelituju.

No a ještě jsem ve středu stihla utratit další peníze za barefootové baleríny. Když propadající se klenbě na pravé noze nepomohly ortopedické vložky, třeba pomůže tohle? Vybírat jsem šla do Stromky, protože jsem chtěla okouknout i jejich modely, i Vivobarefoot, a hrozně mě mrzí, že mají problémy s výrobou, protože mi jejich střih seděl lépe, ale v mé velikosti měli už jen obskurní barvy a nové mít letos nebudou. Takže Vivobarefoot Jing Jing.

Terapeutická fotka z úterý - Markétka, Vávra a Helenka s rodiči

čtvtek 19. 4. 2018: krav maga
P4/P5 na Národce, trenér Honza Kobliha

Dobrej trénink! Pokračovali jsme s kontrolou a odzbrojováním nožů při 360 - zespodu i shora. Shora je nutné mít loket ruky, kterou mu držím paži s nožem, úplně u těla, aby se nevysmekl - mně se to úplně nezdálo, protože jen málokdy ho do kontroly vezmu tak, aby mi nožem aspoň trochu nepořezal nohu, prostě na ni dosáhne - ale s loktem pár centimetrů od těla se mi to mnohem lépe kontroluje - a když jsem o tomhle s Honzou začala diskutovat, ukázal mi, proč to tak musí být a jak snadné je se vytrhnout (vysmeknout), pokud to fakt nebudu mít u těla. Tahle technika je na správné provedení hodně těžká, už jen počáteční kombinace 360 - přehmat do háčku - přehmat do céčka a potom tu ruku hned protočit nahoru... Na konci jsme jeli cvičení, které bylo jakože... ééé... no prostě mazlení. Dva si jsou blízko, jeden chce toho druhého obejmout, druhý se brání, ale neutíká, a celé je to vláčné, žádná síla ani rychlost. No a ten první čas od času vezme toho druhého rychle do bearhugu / kravaty / škrcení. Dobrý to bylo!

Poznámka k zaměstnanecké autoškole - myslela jsem si, že už mě nic nového nečeká, když už jsem řídila všechna auta svého oddělení. Omyl! Kolega si v pracovní době odskočil na přeočkování, to ho složilo, a protože na oddělení bylo toho dne prázdno, svezl tam vedoucí mě, abych ho přivezla i s autem zpátky. A protože v době, kdy kolega potřeboval k doktorce, byla všechna auta našeho oddělení pryč, sebral auto našim sousedům. Krásný, modrý, se startováním na čudlík a s úplně divným řazením. Hehe, tohle mě baví.

pátek 20. 4. 2018: běh (10,58 km)
26 °C, slunce a obloha bez mráčku, první letošní pařák

Ach, dneska z toho mám radost. Vyrazila jsem na trase práce-domov hned po obědě, takže v době největšího vedra, a ještě jsem si nastavila mozek tak, že to jako je bonus! Protože chápejte, Rakovnická 60 je za měsíc a já vůbec neběhám - takže se musím rozběhat a musím se aklimatizovat. Běžela jsem úplně volně, aby mě vedro nesložilo, a až k závěrečnému dvoukilometrovému průběhu sídlištěm jsem držela tempo do 7 min/km, což je mnohem lepší, než jsem čekala. Tyhle pařákové hopsoklusy bych ráda praktikovala pravidelněji, navíc ta trasa je fakt krásná. Vzdálenost 10,58 km, čas 1 hod 15 min, tempo 7:10 min/km, nastoupáno 305 metrů, Salming Trail T2.

Most Inteligence, nejlepší pražský most

sobota 21. 4. 2018: kolo (21,02 km)
26 °C, slunce a obloha bez mráčku

Dvě motivace: vyzkoušet si, kudy by se dalo jet do práce, a opálit si záda do šatů s velkým výstřihem. Obojí splněno! Ta hodina a půl byla akorát, záda byla spálená jenom maličko, takže ideální. No a cestu do práce jsem oproti běžecké hodně upravila kvůli sjízdnosti, a nakonec mi tam zůstala jen dvě místa, kde musím kolo nést/vést (nepočítám kopce, které nevyjedu, ale jen to, kde jet objektivně nejde). A je to hrozně hezká cesta a trvá hodinu, takže budu vstávat v pět, ale whatever, od toho je v létě pořád světlo, žejo. To jaro je tak nádherný! A ty rozkvetlý stromy! Óchy óch. Vzdálenost 21,02 km, čas 1 hod 44 min, rychlost 12,1 km/h, nastoupáno 373 m, kolo Dema Imperia.

Zelené - všechno je teď úchvatně zelené!

pondělí 23. 4. 2018: krav maga
P3/P4 na Vinohradech, trenér Ondra Moravec

Dneska jsme zopakovali tyč a její odzbrojování (útoky shora jednoruč i obouruč zepředu a ze strany), pak letmo projeli škrcení (včetně zepředu a zezadu s tažením a tlačením - to jsem moc ráda, že jsme si zopakovali), kravaty a bear hugy a pak už najeli na stres drily. Bylo to nejen o té tyči, ale i kruhových útocích nožem a napadání údery a kopy. Ve čtveřici jsme byly s holkama, kterým vůbec nešlo to odzbrojování tyče a jedna i ne moc dobře útočila (nedotáhnout úder tyčí na hlavu znamená, že se obranná technika nedá použít, žejo). Na závěr sparing, ten mi moc nešel, ale byla jsem ten den hodně nevyspalá. Jo a na rozcvičení jsme jeli stínování a slowfight, to jsem měla radost, protože mi to vůbec nejde.

úterý 24. 4. 2018: krav maga
P4/P5 na Národce, trenér Honza Kobliha

Dneska byl úplně jiný koncept hodiny, než jsme zvyklí. Na rozcvičku jsme jeli různé zombíky, při kterých se jela různá obrana proti úderům, a na zničení pak ještě čtverce (nesnáším je! ale už jsem se to naučila dělat na pěstech, takže mi z toho aspoň neumírají zápěstí) a podivné mosty přes nohu a pod nohou, uf. No, a pak jsme zopakovali vnější obranu 1, 2, 3, 4, což už je z P2 vyřazené a v trochu pozměněné podobě přeřazeno na P4 (a já byla TAK ráda, že jsem se toho už zbavila!). A pak jsme se pustili do nové techniky, kterou s Lenkou už známe od Ondry, ale ani tak nám zpočátku pár věcí nebylo moc jasných, a Honza se pak dost zamotal do vysvětlování a špatně chápal dotazy a nácviky s vysvětlováním nám trvaly vlastně většinu hodiny. Je to z P4, obrana s rukama dole z úhlu cca 45 ° (jedna z možných možností obrany, jak nám Honza zopakoval asi tisíckrát), kdy úder na bradu vykrývám tak, že se zakryju ramenem a úder odkloním loktem, z toho pokračuju kladivem a samozřejmě odstupuju s dalšími údery od ruky. Při samotném odklonění loktem je to bez kroku. Maximálně tam myslím může být funny step? Mňo. Na konci zase trojice a pokračování variací na zombíky, kdy se kombinovaly direkty, háky, kopy na rozkrok a lowkicky a zombíci se snažili dostat obránce do úzkých, aby mezi nimi musel procházet - a tudíž i přecházet z obrany do obrany. To bylo hodně super. Celý dnešek byl super.

středa 25. 4. 2018: běh (10,61 km)
25 °C, pod mrakem, vítr, vlhko

Ha ha háá! Já mám ze sebe radost. Jasně, to tempo pořád není běžecká záležitost - ale já z toho mám fakt radost. Je nutné zohlednit faktory, že pořád ještě nejsem aklimatizovaná na léto, že na zádech táhnu převlečení a kabelkové věci a že tam jsou kopce, které jsou běhatelné pouze pro vrchaře. Takže to, že jsem tempo stáhla pod sedm minut na kilometr, je prostě super. Uvědomila jsem si přitom, že běhání z práce domů je přesně ta forma běhu, která mě naplňuje - protože jde o účelnou činnost. Kroužení je pro mě demotivující... A vzhledem k tomu, že se na téhle trase střídají všechny základní běžecké povrchy a profily a že deset kilometrů je naprosto optimální vzdálenost... ach ach. Jsem šťasný člověk. (A klukovický výběh na Barrandov jsem zvládla skoro v kuse! Radost!!) Vzdálenost 10,61 km, čas 1 hod 11 min, tempo 6:43 min/km, nastoupáno 281 metrů, boty Salming Trail T2.

Jaro přišlo - tohle je stejné místo jako první běžecká fotka v tomhle měsíci (11.4.) - obrovský rozdíl

čtvrtek 26. 4. 2018: plavání
45 min ve 25m bazénu

Dneska mi to hodně sedlo! V bazénu bylo skoro prázdno, takže jsme měly s kamarádkou dráhu samy pro sebe a každá jsme si plavala na jedné půlce, což je úplně ideální. Rozplavala jsem se prsy a pak jsem navázala kraulem a za celou dobu se v něm ne a ne unavit, a to i při závěrečném trysku. Netlačila jsem na to zase moc, abych večer neumřela na krav maze, ale měla jsem z toho hodně dobrý pocit.

čtvrtek 26. 4. 2018: krav maga
P4/P5 na Národce, trenér Honza Kobliha

Dneska mi trénink opravdu sedl, když teda nepočítám, že jsem měla pocit, že se při něm rozpadnu - při rozcvičce mě píchlo v koleni tak, že jsem dalších 10 minut kulhala, pak mě píchlo v lokti a veškerá cvičení vycházející z polohy kliku dělám už dlouhodobě na kloubech, protože mě při zatěžování rychle rozbolívávají zápěstí. Ale koncept byl super. Tentokrát jsme se příliš po úvodním zahřátí nerozcvičovali, ale klasicky jsme projeli čtverce a AB a nový prvek - člověk si očísloval ruce a nohy a jeho parťák mu pak říkal čísla, která se měla zvednou, a samozřejmě to mohla být až trojčísla naráz. Dneska jsme zopakovali vykrývání direktů na bradu ramenem a loktem (z minula) a vyzkoušeli si stejnou techniku na direkty na střed. Pak jsme si projeli škrcení, kravaty a bearhugy v kontinuálním nesilovém a pomalém otlapkávání proloženém těmito útoky (super - vyzkoušela jsem si po dlouhé době i vytrhávání rukou). Pak nějaké bojové kombinace a závěrečné sparingy začínající z různých poloh. Když jsme s Lenkou seděly zády k sobě a já měla úlohu ji na povel chytit, nepustit nahoru a zůstat s ní na zemi, zatímco ona měla zkusit utéct, povedlo se mi ji sundat hrozně dobře, i Honza mě chválil. Navíc bylo zajímavé i to válení po zemi, tyhle reálné podmínky mě baví.

sobota 28. 4. 2018: Karlštejnská tlapička (50 km)
25 °C, slunko

Reportáž ZDE. Mám opravdu velkou radost z prvních třiceti kilometrů, kdy jsem svižně popobíhala - nečekala jsem, že vydržím tak dlouho. Navíc mi večer předtím nebylo dobře, měla jsem teplotku a bolelo mě v krku, ale poctivě jsem běžela prvních několik hodin se šátkem, tak jsem to asi vypotila. (Ehm.) A líbilo se mi to, hlavně první půlka trasy byla moc pěkná.

Moje nákupy sportovních potřeb v dubnu - a já kam se ta výplata poděla:

chrániče holení Fighter Thai černá/bílá L - dosud jsem měla půjčené kamarádovy, ze kterých mě ale svěděly nohy, čemuž jsem v zimě předcházela dlouhými legínami, ale v létě?
(krav maga urban combat - bude v květnu, ale při včasné platbě je levnější)
barefootové baleríny Vivobarefoor Jing Jing 39 - něco pro moji propadající se klenbu; když už nepomohly ortopedické vložky, tak opačná cesta
nepromokavá bunda Direct Alpine Guide M - náhrada za osm let starou Tilak Storm, snad se osvědčí; funkčně mi připadá neskutečně vychytaná
cyklobrašna Author A-N441 - konečně nebudu muset jezdit s batohem na zádech; ráda bych jezdila na kole do práce a z práce