Tréninkový deník: srpen 2018

Sportování pošestapadesáté. Nabitý měsíc. Chodila jsem plavat a pomocí videa se snažím zanalyzovat, jak zlepšit práci rukou - komentáře k technice vítám. Pravidelné tréninky krav magy jsem si na srpen zaplatila jen jednou týdně, ale i tak mě pobodali nožem do krve (gumovým - není co dodat), a taky jsem absolvovala čtyřdenní kemp na Slapech, kde byly naprostým hajlajtem noční kickboxové zápasy - viz přiložené video. Třikrát jsem byla běhat (v tomhle hicu spíš "běhat") a taky jsem si udělala na kole výlet po Brdech, kde je to krásné. Dva dny jsem strávila v Krkonoších. Jako bonus Kika Story o tom, proč se při nakupování nábytku tomuhle obchodu rozhodně vyhněte. A spousta fotek!

Ta bílá políčka v posledním řádku trávím cele na kurzu první pomoci - a jsem nadšená. Blogísek bude následovat a bude vydatný!

zranění:

pravé zápěstí - skoro nebolí, ale pořád ho zatěžuji velice omezeně, protože se při klicích z dlaně chová... podezřele; jako že klidně začne zase bolet znovu, a to bych nerada

pravé rameno - měla jsem ho přetížené v červnu a po takedownech na kempu (26. 8.) se to vrátilo, když jsem přes něj zahazovala Lenku, ach jo

rozříznuté znaménko na břiše - auvajsky, gumovým nožem taková věc bolí (13. 8.); zahojilo se asi po týdnu, ale do jiného tvaru, ehm...

hlava - po příjezdu na kemp ve středu (22. 8.) jsem se do ní uhodila hranou kufru u auta (hodila jsem si ho na hlavu) - na dotek zůstala citlivá až do neděle, uff...

pátek 3. 8. 2018: plavání
60 min ve 25m bazénu na Barrandově

Vyrazili jsme hned po ránu - a bylo tam narváno, v dráze jsme plavali čtyři. Tempo jsme sice měli všichni podobné, ale stejně to nemám ráda, protože si nemůžu třeba zrychlit na sprint nebo se naopak vyplavat prsy. Ale sedlo mi to velice - bylo to ve čtyřech dnech nekonečného horka, ve kterém se nedalo ani spát, a zbytek dne mi díky plavání bylo snesitelně. Sice jsem předtím dva dny kvůli žaludeční nevolnosti prakticky nejedla, ale zase jsem poslední měsíc vůbec nesportovala a tělo mám úžasně odpočinuté, takže se to pěkně vykompenzovalo. Jo, sedlo mi to velice.

Kika Story
V pátek jsem se náhodou ocitla v Kika, a protože je Sargo hrozně nezodpovědná, nechala mě si koupit otočnou židli k počítači. Potud dobrý.
Sice mi ji prodali v tak velké krabici, že jsem ji měla problém nacpat do kufru a musela jsem sklápět sedadla, ačkoliv samotná židle zabírala zhruba třetinu objemu, ale to bych jim ještě odpustila. Horší bylo, že se bedna mačkala a trhala, ať jsem ji chytla jakkoliv, takže byla vážně dřina dostat ji z parkoviště do bytu. (Židle váží 17 kg.)
Doma jsem zjistila, že v krabici chybí šrouby, všechny tři, bez kterých nebylo možné přichytit opěradlo k sedátku. Zavolala jsem na infolinku Kiky a tam mi řekli, ať si zavolám přímo do Butovic a domluvím se s nimi, a dali mi na ně číslo. Zkoušela jsem to odpoledne a večer třikrát, nezvedli mi to ani jednou.
Když mi telefon nezvedli ani v sobotu ráno, našla jsem si na stránkách seznam čísel do Butovic a zjistila, že jsem dostala číslo na Kika Bus. Super. Pokusila jsem se místo toho dovolat na Malý nábytek, což se mi odpoledne na čtvrtý pokus povedlo. Vysvětlila jsem jim problém, pán se zhrozil, proč to řeším s nimi, když mi na centrální infolince měli dát číslo na reklamace, a slíbil mi, že mi během neděle někdo zavolá.
Během neděle mi nezavolal nikdo. Hodinu před zavíračkou jsem se snažila dovolat na Malý nábytek, ale marně.
V pondělí ráno jsem se dvakrát pokusila dovolat na Malý nábytek a pak jsem jim přes kontaktní formulář napsala rozezlený e-mail, jestli opravdu chci tak moc, když k židli za šest tisíc chci i šrouby, pomocí nichž bude držet pohromadě?
O dvě hodiny později mi volala milá paní, že je jim to moc líto, že je to chyba výrobce, že nemají žádné náhradní šrouby, ale že mi je dá z jiné židle a k ní si nechá nové vyrobit od truhláře. Pokud si přijedu ten den a truhlář to nestihne, tak mu je prostě oměří a nafotí. A že je budu mít k vyzvednutí u Malého nábytku.
O hodinu později mi zvonil telefon znovu a tentokrát mi volal nějaký pán. Že kvůli tomu e-mailu z rána, že je jim to líto, ale že šrouby nemají a že si budu muset počkat, až je truhlář vyrobí... Divil se, když jsem mu prozradila, že už jsem domluvená s kolegyní.
Uá. Jděte pracovat do Kiky, nenadřete se.

pondělí 6. 8. 2018: krav maga
P2/P4 na Národce, trenér Honza Kobliha

Krav maga po měsíční pauze. Venku bylo sice 35 °C a v tělocvičně ještě hůř, ale překvapivě dobře jsem to snášela. Projížděli jsme obranu proti tyči - málo prý schovávám hlavu - a obranu proti kruhovým bodnutím nožem, shora s tlačením a z dola s kontrolou. Omylem se mi Lenku povedlo kopnout kolenem do hlavy, když se mi sápala po noze a pak ji najednou pustila a já to nečekala, ale podle všeho ji to bolelo méně než mě. (Já od toho měla týden na koleni modřinu...) Na závěr pět kol sparingu á 30 sec, byla jsem kromě Lenky se samými chlapy, inkasovala jsem jeden kop do břicha, ale obecně s tím nejsem nespokojená - práce rukama dobrá, práce tělem ucházející, práce nohama tragická. Ale já ty kopy prostě nevidím! To je ta měsíční pauza.

středa 8. 8. 2018: běh s Ondrou
36 °C a naprosté slunečné peklo

Tenhle běh byl domluvený tak dlouho, že se nedal odvolat, ačkoliv byla miliarda stupňů a ačkoliv jsem se na začátek trasy musela vracet z domova, protože mi pracovní doba nečekaně skončila v jedenáct, kdy dělníci před naší budovou přesekli kabel s elektřinou - a běh byl domluven proto, že s Ondrou pracujeme blízko sebe a já se chtěla pochlubit běžeckou trasou domů. No, tentokrát nejenže jsme šli pomalu celý klukovický kopec a celou tu pekelnou výheň na Mostu Inteligence, ale i spoustu dalších nejen stoupání, ale i rovinek, protože jsem v tomhle vedru úplně marná a ani Ondrovi pomalé tempo nevadilo. (Jo a jsem pěkně rozbitá po té krav maze - nedotknu se v předklonu země, a to normálně zvládám celými dlaněmi). No ale bylo to príma, Ondra se zdržel i na večeři a na litoměřické pivo, které jsem si o den dřív dovezla (Děkan 11°, ách), a vůbec to bylo prima. Vzdálenost 10,31 km, čas 1 hod 26 min, tempo 8:21 min/km, nastoupáno 301 metrů, Vivobarefoot Primus Trail FG L.

čtvrtek 9. 8. 2018: výletování v Krkonoších
28 °C a slunko

Dvoudenní zájezd do Krkonoš, o kterém se mi nechce psát samostatný článek, a to především proto, že jsem fotila jen mobilem a fotky nejsou zdaleka tak kvalitní, jak bych chtěla. Ale stejně to tu jimi maličko vytapetuji, cha.

První den jsme se cestou z Prahy zastavili ještě u dělostřelecké tvrze Stachelberg (z r. 1938), kde jsme měli zamluvenou prohlídku. Bylo to fascinující, vidět, co tehdy dovedli za 11 měsíců všechno vybudovat - ačkoliv projekt nebyl nikdy dokončen. Teď je z tvrzi udělané muzeum a neustále se buduje, aby odpovídalo původním plánům. Odkaz na Wikipedii ZDE.

Pěchotní srub T-S 73 Polom - je to monolit, heh

Prohlídka podzemí

Výlet přes Krkonoše jsme zahájili na horní stanici lanovky z Janských Lázní, a to točenou jogurtovo-mangovou zmrzlinou, ach. S ní jsme vylezli na rozhlednu, ale byl bohužel opar, a pak se konečně vydali na cestu. Cesta ubíhala v dobré pohodě a rychlém tempu až k Lesní Boudě, kde jsme usoudili, že jsme už dostatečně daleko, abychom si mohli dát pivo nebo dvě a něco dobrého k jídlu. Bylo sluníčko a docela teplo, takže v nás pití jen zasyčelo, a bramboračka byla taky moc dobrá.

Potěšilo mě, jak málo lidí v horách ten den bylo - možná to bylo vedrem, možná tím, že nebyl víkend.

Přes Liščí horu jsme došli až k Chalupě Na Rozcestí, kde jsme využili poslední možnost si dát něco k pití, a já si kromě piva dala taky malinovku a cappucino, díky čemuž jsem nejen uhasila žízeň, ale i se mi přestalo chtít spát - ten den jsem vstávala ve 4:20, uf.

Poslední úsek vedl po hřebeni Stohu a ten se mi líbil opravdu moc - byla to pěkná pěšinka s hezkými výhledy, spoustou borůvek a záplavou hořců. Odtud už jsme jen seběhli po sjezdovce do Špindlu a promotali se k hotelu, který byl mimochodem taky moc pěkný. A večer veselice v restauraci, kde sice obsluha těžce nestíhala, ale i tak to bylo prima.

Shrnutí:
Janské lázně - Kolínská bouda - Lesní bouda - Liščí louka - Na Rozcestí - Klínovka - Špindlerův Mlýn.
Vzdálenost 18,52 km, čas 3 hod 56 min, rychlost 4,7 km/h, nastoupáno 407 metrů, Salming Trail T3.

Sněžka! Výlet na ni se další den bohužel kvůli špatnému počasí zrušil.

Ach, hory...

pátek 10. 8. 2018: výletování v Krkonoších
déšť a zatažený nedéšť, 18 °C

V pátek jsme se probudili do deště, a tak se rozhodlo zájezd zkrátit, zrušit organizovaný výlet na Sněžku a odjet do Prahy už v poledne. Do té doby se nabízely kavárny, wellness... takže jsme logicky s kamarádkou vyrazily na výlet dešti navzdory. Nebyly jsme samy, z padesáti nás bylo aspoň šest!

Vyrazily jsme po modré podél Bílého Labe. Já to tam neznala a říčka se mi moc líbila a navíc na asfaltu tolik nevadilo, že lije jako z konve. Aspoň jsem poprvé pořádně otestovala svoji novou nepromokavou bundu a udělala mi radost, zůstala jsem pod ní suchá, ačkoliv jsme celou cestu do kopce hnaly tempem 6,5 km/h.

Došly jsme až k Boudě U Bílého Labe, odkud bylo v plánu vyrazit po žluté na Špindlerovku, ale hlavní navigátorka se tak moc kochala Čertovou strouhou, až přehlídla odbočku a pokračovala dál vzhůru po naučné stezce - a má kamarádka mě na to vůbec neupozornila! Je tak nezodpovědná! Ehm. Ale byly jsme obě rády, že jsme si takhle zašly, protože jsme stezku ani jedna neznala a rozhodně stála za to. Dokonce i přestalo pršet, takže terén nevadil.

Z konce naučné stezky jsme seběhly oklikou přes žlutou zpátky k Boudě U Bílého Labe a stejnou cestou po modré zpátky. Tady jsem pro změnu nezvládla time management, protože jsem počítala s mnohem větší časovou rezervou, než nám ve skutečnosti zůstala, a ke konci už jsme po asfaltce do Špindlu musely běžet, ale přiběhly jsme celých šest minut před odjezdem autobusu. Ostatní z nás měli docela legraci, po tom svém wellnessu a tak, ale stálo to za to.

Byl to moc pěkný zájezd.

Shrnutí:
Špindlerův Mlýn - U Dívčí Lávky - Bouda U Bílého Labe - NS Čertův důl (podél Čertovy strouhy) - Hollmanova cesta - Bouda U Bílého Labe - U Dívčí Lávky -Špindlerův Mlýn.
Vzdálenost 16,23 km, čas 2 hod 55 min, rychlost 5,56 km/h, nastoupáno 443 metrů, Salming Trail T3.

Celou minutu i svítilo sluníčko!

Čertova strouha

sobota 11. 8. 2018: běh (7,14 km)
25 °C, slunce nízko nad obzorem (takže dost stínů, naštěstí) a lehký větřík

Tak dlouho jsem odkládala výlet na kolo, až nastal podvečer a bylo krásně. Běh byl docela namáhavý, několik kopců jsem vycházela - taky branické schody od pivovaru - ale bavil mě. Měla jsem doping v podobě přehrávače. A nepotkávala jsem vůbec žádné lidi - sídliště jsou o prázdninových víkendech úchvatně vylidněná. Vzdálenost 7,14 km, čas 47 min 4 sec, tempo 6:36 min/km, nastoupáno 162 metrů, Salming Trail T3.

neděle 12. 8. 2018: kolo v Brdech (33,96 km)
28 °C, slunko, trochu vítr

Brdy jsou tak krásné! Vyrazila jsem do nich odpoledne autem - mám radost, že od květnové výměny duše umím sundat přední kolo, takže se mi vejde do kufru, ono je to fakt úplně triviální - a projela se příjemné tři hodinky. Je zajímavé, jak je při plánování výletu pominutelné, že jsou Brdy kopcovaté, takže mě nesmírně překvapilo obrovské převýšení, které jsem absolvovala. Navíc jsem nejezdila po cyklotrasách, ale zpočátku po náhodných pěšinkách a později po turistických značkách, takže jsem na nesjízdných cestách musela několikrát kolo i nést. Mrzí mě, že jsem pak navigačně zazmatkovala, a místo abych jela o šest kilometrů delší trasou okruh, vrátila jsem se po svých stopách. (Mrzí mě to hlavně proto, že jsem si dobře pamatovala ty úchvatné sjezdy, které byly nahoru pekelné.) Moc se mi to líbilo. Vzdálenost 33,96 km, čas 3 hod 15 min, rychlost 10,4 km/h, nastoupáno 807 metrů (!!!), kolo Dema Imperia.

Vodní nádrž Obecnice

Vřesová louka se včelíny

pondělí 13. 8. 2018: krav maga
P2/P4 na Národce, trenér Honza Kobliha

Dneska mě můj sparing pobodal gumovým nožem do krve. Kdo nezažil, neuvěří. Byla to smůla, nevykryla jsem kruhový bod zespodu a on se trefil přímo do mateřského znaménka a rozřízl ho, ale bolelo to chvilku jako čert; a navíc jsem si ten den po práci koupila nové tílko na cvičení a hned jsem si ho zakrvácela? Chm. Jinak byl trénink fajn, hodně jsme projížděli tyč (jednoruč i obouruč)  i s odzbrojováním a právě kruhové útoky nožem zespodu i s odzbrojováním. Na závěr sparing, při kterém na bojující dvojice útočili dva kluci v helmách - jeden tyčí a jeden nožem, takže obrana probíhala i s ránami na hlavu. Při sparingu jsem se držela hodně zpátky a cvičila jen s holkami, protože jsem se dost bála toho strženého znamínka, ale nakonec to pak už nebolelo. Snad se brzo zahojí, abych mohla chodit plavat; už se těším, až si je všechna nechám vyříznout.

středa 15. 8. 2018: plavání
30 min ve 25m bazénu

Když jsme dneska se Soňou přišly do bazénu, byl tam jeden člověk - tlačenice prostě. Celou dobu jsem měla dráhu jen pro sebe. Úchvatně mi to plavalo a moc mě to bavilo, bylo to intenzivní. Soňa mi opět odpozorovala, že mám špatně při kraulu natočené dlaně a sama sebe brzdím, takže jsem se na to chvíli soustředila, tehdy jsem zpomalila. Taky jsem chviličku zkoušela nádechy na každé třetí tempo, abych střídala strany, ale to mi vůbec nešlo, bylo to hrozně nepříjemné. Na závěr jsem si dala dva bazény sprintem, to jsem skoro nedoplavala, jak jsem se do toho opřela (na konci bazénu se mi líbila ta vlna, která mě teprve doháněla), a na vyplavání čtyři bazény prsa.

pondělí 20. 8. 2018: krav maga
P2/P4 na Národce, trenér Honza Kobliha

Dobrej trénink! Přišlo nás jenom osm (z toho pět z naší pravidelné třídy, jsme prostě nejpoctivější, jak jinak), takže jsme trénovali ve dvojicích, to bylo prima. Celé to bylo o obraně proti přímým úderům v různých kombinacích. Jak jsem v červenci nechodila na KM vůbec a v srpnu chodím jen jednou týdně, je hodně znát, že mi chybí správné reakce. Vykrýt čtyři přímky v rychlém sledu, když nevím, z jaké půjdou ruky a jestli budou na střed/hlavu, je problém. Ale užila jsem si to. Taky jsme zopakovali 360 s nožem a přímá bodnutí.

úterý 21. 8. 2018: plavání
30 min ve 25m bazénu

Nutno předeslat, že jsem měla den blbec, v bazénu se mi motala hlava a všechno se to vysvětlilo počínajícím nachlazením - takže plavání nebylo nic moc. Navíc narozdíl od minula tam bylo dost lidí, já v dráze plavala ve dvou a Soňa dokonce ve třech. Soňa mě dlouhodobě upozorňuje na některé chyby, které v kraulu mám, a dneska jsem si konečně vzpomněla a vzala jsem s sebou mobil, aby mě natočila a já se mohla podívat a zanalyzovat, jestli se snažím napravit opravdu to, co je potřeba. To zanořování rukou do vody je prostě špatné, mám je moc propnuté (do luku), takže mi kladou ve vodě odpor. Někde jsem četla, že je to tím, že se snažím dosáhnout co nejdál; plus dneska Soňa přišla s teorií, že možná málo rotuju v ramenou. Je pravda, že větší rotace trupu trochu pomáhá, ale jak se na nenadechovací stranu víc natáčím a tím se vzdaluju od vzduchu, začínám už trochu chytat paniku (traumátko z dětství z topení v bazénu). Na nenatahování rukou a sklon dlaní se snažím myslet, ale jde to pomalu a špatně. Níže je video, jak plavu obvykle, když se na chyby nesoustředím. Vidím na něm další chybu, a to že levou ruku vynořuju z vody mnohem dříve než pravou. Budu na tom pracovat.

středa až neděle 22. - 26. 8. 2018: krav maga summer camp Živohošť - Fighter

čtvrtek
8:00 - 9:00 snídaně
9:30 - 12:30 Michal Otipka: box
13:00 - 13:30 oběd
15:00 - 18:00 Ondra Koštuřík: zem
19:00 - 19:30 večeře
21:00 - 00:00 sausage party

pátek
8:00 - 9:00 snídaně
9:30 - 12:30 Honza Kodeš: stand up
13:00 - 13:30 oběd
15:00 - 18:00 Michal Otipka: barma box
19:00 - 19:30 večeře
21:00 - 23:00 noční trénink - pyramida night

sobota
8:00 - 9:00 snídaně
9:30 - 12:30 Ondra Koštuřík: UFC zakázané techniky
13:00 - 13:30 oběd
15:00 - 18:00 Michal Otipka: dirtyfighting
19:00 - 19:30 večeře
21:00 - 00:00 disko

neděle
8:00 - 9:00 snídaně
9:30 - 12:30 Filip Timbaris: přechody
13:00 - 13:30 oběd
14:30 - 17:00 závěrečné cvičení

(zdroj)

pondělí 27. 8. 2018: krav maga
P2/P4 na Národce, trenér Honza Kobliha

Po kempu se mi výrazně zlepšily postřehy a výrazně zhoršila fyzička, respektive jsem vyčerpaná. S Honzou jsme pokračovali v tyčích, přidali jsme útoky ze stran a zezadu a cvičili jsme stres dril s helmami, kdy jsme do sebe opravdu řezali, aby bylo jasné, že ta technika nebude v reálu tak moc funkční, jak nám připadá. Měla jsem na to jako prvního parťáka toho menšího agresivního, co se nebojí rány rozdávat a jít zprudka (znám ho tak ze sparingů, je to ten, co mi rozříznul znamínko), u kterého bych si bez helmy neškrtla, nedokázala jsem se k němu vůbec dostat. Když odzbrojoval on mě, vzal mě jednou v zápalu boje silně přes zátylek, který už krytý helmou není, auuu. Trénink jsme přetáhli už s tyčemi, ale i tak nám dal Honza ještě další dobrovolnou čtvrthodinku na spárování, zůstalo nás pět. Se Sárou jsem si to užila, Vladovi jsem vůbec nestačila (a dostala jsem - vlastně docela mírnou - ránu na oko tak šikovně umístěnou, že se mi zajiskřilo, to se mi stalo poprvé) a nejpřínosnější bylo kolo s Honzou-trenérem, kdy jsem lapovala podle pokynů a on mi opravoval chyby. Snažila jsem se ve sparingu zlepšit to, co mám nakoukané z videí ze zápasů z kempu, že dělám špatně, ale vůbec to nešlo, byla jsem moc unavená. A hodně mě dneska bolelo při tréninku pravé rameno natažené z nedělních takedownů.

28. 8. 2018: běh s Ondrou (10 km)
24 °C, sluníčko

Ondra na konci měsíce skončí v práci poblíž mé, takže jsme využili poslední příležitost běhu do Modřan. Po zápřahu posledních dní jsem se bála, že to sotva dojdu, ale nakonec to bylo víc v pohodě, než jsem čekala - asi že se konečně ochladilo a bylo méně než třicet stupňů. Samozřejmě jsme kopce vycházeli a zbytek byl výklus, ale byl to kontinuální výklus, ahá! Hodinky jsem si zapomněla doma, takže to nemám změřené, ale vadí mi to? Moment, éé... ne. A pak jsem jela k Ondrovi k nim domů, kde Zuzka připravila vynikající večeři a malinkatá Markétka mě taky vzala navzdory počáteční nenáladě na milost, protože čáp letí, a letí, a letí - a už je u Markétky!, a dorazil i Alfík s Hasanem, který na Markétu dával dojemný pozor, a kdykoliv spadla, tak sebou vylekaně trhnul. Jé jé, to bylo príma odpoledne!