Tréninkový deník: září 2018

Sportování posedmapadesáté. Poslední letní třída krav magy a začátek klasického semestru - už chodíme na P5/G a Honza hrozně trpí, páč tak pokročilí rozhodně nejsme, ale třída tak být zapsaná musela. Byla jsem na dovolené ve Španělsku u Alfíka a bylo to boží! Dvakrát jsem běžela z práce. Jednou jsem byla plavat a po skoro roce jsem byla lézt na stěně. Jo a mám asi miliardu nového nábytku a vybavení bytu a zbavila jsem se posledních starých věcí - jedna skříň skončila ve sběrném dvoře, dvě policové skříně u babičky ve sklepě. A hned je doma krásněji.

zranění:

pravé zápěstí - sice ho šetřím, ale ono drží, jupí!

pravé rameno - když přes něj děláme v rámci rozcvičky kotouly, tak se ozývá, ale jinak drží nádherně

...takže suma sumárum: bez zranění! jupí! Koňára z tréninku nepočítám, kulhala jsem jenom jeden den ;)

pondělí 3. 9. 2018: krav maga
P2-P4 na Národce, trenér Honza Kobliha

Poslední trénink z letních tříd, do konce září máme prázdniny. Bylo nás třináct a já ty liché počty nenesu úplně dobře, nemám ráda řešení "volný radikál", kdy během cvičení ten lichý přijde k nějaké dvojici, jednoho z ní vyšoupne a z toho se stává volný radikál. Málokdy lidi počkají aspoň půl minuty, takže se to proměňuje hrozně rychle a je to celý divný. Když si cvičím a piluju techniku, chci cvičit s někým, koho znám, abych věděla, že svoje údery bude stahovat, že se bude pohybovat, že když naznačím zkopání do bezvědomí, tak že nebude pokračovat v útocích... což mimo Lenku neděla dobře zas až tolik lidí. Nás s Lenkou rozhodila Sára, ale Lenka ji pak přizabila (teda Sáře se prý udělalo špatně samo, ale známe svý lidi), takže mě začal trénink bavit až v půlce, do té doby jsem byla nalomená rovnou odejít. Ono i Koblížkovo "jste tu všichni úroveň aspoň P3? tak prima, zaměříme se na přímé údery" nebylo moc motivující, tohle pilování techniky mě moc nebere. Ale na konci to přešlo v bojové kombinace, což už je lepší.

Jedna ze začátku měsíce. Konečně jsem si prohlédla Vítkovský památník, který mě lákal už spoustu let.

pátek až neděle 7. - 16. 9. 2018: Granada a Sierra Nevada

Články ZDE. Tam vám bylo tak krásně...

úterý 18. 9. 2018: běh (10 km)
28 °C, sluníčko a hic

Hodinky mám rozbité, takže nemám nic změřeného. Byla to vlastně docela úleva, páč mi to vůbec neběželo, hodně mě tahaly lýtkové svaly, zatvrdlé po náročném výstupu a sestupu v Sierra Nevadě - a navíc bylo vedro. Aspoň jsem se cestou z práce příjemně protáhla a seběhy mě pořád baví a na Mostu Inteligence jsem potkala vlak s 25 vagóny, tak.

Vláček

Měla jsem toho v týdnu v plánu mnohem víc. Protože jsme ve čtvrtek šli s kamarády na pivo, myslela jsem si, že ve středu po práci zajedu do Ikey a potom si před domem odběhám intervaly. Ale když jsem z auta rvala nejen dvě barové stoličky a lampu, ale taky komodu rozdělenou do balíků vážících 23 kg a 33 kg (ten těžší jsem málem nenaložila ani do auta, z auta jsem to nosila po prkýnkách), přišlo mi to jako tělocvik dostatečné. V pátek jsem zase večer po plavání stěhovala dvě skříňky z bytu k babičce do sklepa a jednu velkou rozbíjela, abych ji odvezla do sběrného dvora, protože v celku se mi do auta nevešla... a v sobotu jsem tu padesátikilovou komodu sestavovala. Posilovna hadra.

pátek 21. 9. 2018: plavání
45 min ve 25m bazénu

Konečně mi zase vyšlo plavání - předtím jsem se kvůli rozličným dovoleným nedostala. A bylo to prima, měly jsme se Soňou dráhu pro sebe, později dokonce každá vlastní. Hodně jsem se soustředila na kraulové ruce, tentokrát ani ne tak na zanořování dlaní a jejich propnutost, ale spíš na vynořování loktů z vody. Opravdu je to hodně ovlivněné rotací těla. Jednou jsem se nad tím zamyslela tak důkladně a rotaci tak moc přepískla, že jsem úplně vypadla z rytmu a málem se nalokala :) Taky jsem si dala dva bazény sprintem, ty mi daly hodně zabrat, hlavně ten první jsem jela opravdu naplno a to jsem i cítila, že jsem pár sekund od chvíle, kdy mě chytí křeče do lýtek, chodidel i stehen, jak celé nohy nezvykle zabíraly. Bylo to prima, moc jsem si to užila.

Západ slunce z nového balkónového sezení

pondělí 24. 9. 2018: běh (10 km)
14 °c, slunko, silný vítr

V noci řádil orkán a přinesl podzim - ochladilo se od minulého týdne skoro o dvacet stupňů. Takže konečně zase běhám! Jakože nechodím, běhám!! Je to hrozná úleva, vedro mě brzdí absurdně výrazným způsobem, tohle jsem si moc užila. Akorát teda byl patnáct minut před koncem pracovní doby strašnej slejvák, div jsem se zase nepřevlékla do civilu a nešla na metro, ale s úderem půl čtvrté vyšlo slunce a mokrý asfalt mě před vběhnutím do Prokopáku oslepoval - bylo to nádherné. Mám z toho velkou radost. Hodinky mám pořád rozbité, takže bez údajů.

Most Inteligence tisíckrát jinak - můj vztah k němu se dobře pozná podle toho, že mívám fotky vždycky jen z něj

úterý 25. 9. 2018: krav maga
P5/G na Národce, trenér Honza Kobliha

Jako - vidíte to P5/G? Že to vypadá neuvěřitelně cool, žejo? Sice jsme neprojeli ani všechno z P4, ale stejně... :) Sešlo se nás tam docela dost, ale byli jsme liší, což je vždycky napytel. S Honzou jsme opakovali přímky a krokování u nich, toho bylo asi nejvíc. Překvapivě jsme zas trochu posilovali, ani ne ruce nebo nohy, ale core, což vzhledem k tomu, že poslední dobou dělám po ránu 30-40 sed-lehů, trochu bolelo. V chráničích jsme pak už trénovali všechny obrany proti přímkám a na závěr bylo pět kol sparingu. Postřehy mám na nule a pak jsem ještě dostala od jednoho kluka kolenem koňára do stehna.

čtvrtek 27. 9. 2018: krav maga
P5/G na Národce, trenér Honza Kobliha

Dneska jsem se nezranila :-) Navíc si velmi považuji toho, že mě zatím vůbec nebolí pravé zápěstí, a dneska jsem si ho dokonce nebandážovala a posilování v pozici kliku jsem dělala z dlaní namísto z pěstí, protože na pěstech ty klouby prostě bolí. Dneska jsme opakovali kruhové kopy, a to jak na nohy a střed, tak na hlavu. Taky jsme pokračovali s posilováním (resp. výdrží) středu těla. Na konci několik kol sparingu, pořád mi to nejde, ale aspoň už jsem se nebála tolik jako minule, vždycky mi chvíli trvá, než se dostanu do bojového módu, ve kterém nejsem tak vyplesklá, když mě někdo praští.

V pátek jsem byla na obědě s Markétou, která mě pak vzala s sebou do práce, protože jsem byla hrozně zvědavá, jak to v SAPu vypadá - a je to zhruba jako v reklamách na pracoviště Googlu. Fakt paráda, ta budova získala i nějaké ceny za kreativní řešení, přičemž je to ale pořád skvěle utvořené pro práci a odpočívací zóny naprosto nemají chybu. Fakt paráda.

A pak jsem šla ještě do cukrárny se Sargo a nachodila pak dalších sedm kilometrů. Mimo jiné jsem zjistila, že mezi mládeží hrozně frčí parkour, což jsem si vyhlídla jako příští sport, takže teď mám trochu pochybnosti, jestli se mám do In Motion Academy přihlásit, páč trénovat s děckama se mi moc nechce. Ale když on je to tak skvělý druh pohybu a navíc mě prostě dostala reklama, která na mě bezchybně zacílila na Facebooku: tohle to sice není, ale jsou to oni. No, tak uvidíme. Třeba místo toho začnu zase lézt. Navíc semestr začal už na začátku září, takže je to spíš úvaha do příštího roku.

neděle 30. 9. 2018: stěna
Smíchoff s Monikou

Znáte tu teorii, jak se Vesmíru stačí o něčem zmínit a on už to zařídí? V pátek jsme se se Sargo bavily o lezení, navíc jsem viděla ve středu Marušku, v pátek Markét a na další týden naplánovala Lidušku a Terku, což je téměř kompletní Norma Dream Team... no takže jsem si zákonitě vzpomněla na Móňu a lezení. Načež mi Móňa napsala, jestli bych se nechtěla po dlouhých měsících vidět a třeba jít lézt.

Naposledy jsem lezla loni v listopadu, tak jsem byla zvědavá, jak mi to půjde, a nakonec to nebylo úplně hrozné. Rozlézala jsem se na 4+, pak na 5-, pak na pětce a pak jsem si zkusila vylézt na druhém od pohledu pěknou šestku. Což se povedlo, i když jsem u stropu chvíli seděla, než jsem vymyslela, jak to dolézt. A pak jsem si jinou šestku (nebo možná 6-, nejsem si jistá) tahala a tam jsem seděla na konci mnohem déle, protože jsem to pořád zkoušela úplně špatně. Ale dolezla jsem to, a to se počítá, juch. Zato pak jsem nevylezla už vůbec nic. Nalezla jsem na pětku a od třetí presky se nechala spustit. Pak Móňa zkusila 6- a že by ji potřebovala vylézt na druhém, a tak si nalezla na 4+ ve stejné cestě a docela zajímavě s tím nahoře bojovala. Takže jsem si tuhle 4+ pak taky zkusila... a docela zajímavě jsem s tím nahoře bojovala :-D Jmenovalo se to "Márův skok", třeba se mělo na horní chyt fakt skákat? Každopádně jsem skončila úplně zesláblá - ale bavilo mě to neuvěřitelně! A Monča leze jako drak, je vidět, že hodně boulderuje. Týjo, mně to chybělo...

Samozřejmě i nezbytné pivo po lezení, ach ach