Tréninkový deník: říjen 2018

Sportování poosmapadesáté. Spousta běhání a krav magy. Moje první stovka od loňského podzimu. Smutný příběh o pračce a ještě smutnější příběh o mém egu, když mi laserem odstraňovali znamínka. Taky jsme s holkama pekly tradiční podzimní žaludové placky a byla jsem se podívat na vojenskou přehlídku ke sto letům české státnosti. A poslední víkend jsem byla opravdu hodně, hodně moc unavená.

Kdovíproč jsem měla pocit, že jsem se v říjnu dost flákala, ale barevný je to pěkně

pondělí 1. 10. 2018: běh (10 km)
13 °C, čerstvě po dešti, chladno

Hrozně mě baví vybíhat z práce v kraťasech a krátkém rukávu, zatímco ostatní jsou kvůli lezavé zimě zachumlaní do kabátů a šál; a když na mě sympaťák na vrátnici nevěřícně koukne a zeptá se, jestli mi nebude zima, a já odpovím, že pokud ano, znamená to, že pomalu běžím, je to pocit k nezaplacení. (Jo, už jsem se otrkala a nevadí mi probíhat celou dlouhou budovou ve sportovním a s batůžkem na zádech, zatímco všichni ostatní chodí v oblecích.) A běh byl skvělý! Možná to bylo převážně odpočinkovým programem předešlého dlouhého víkendu, možná tou náloží sladkostí, co jsem ten den spráskla (mi to trochu ujelo... jen po obědě to byla tyčinka Pribináček, Monte Snack a půl pytlíčku ovocných čoček; nehledě na koblihu k snídani), ale běžela jsem pěkně a klukovický kopec jsem vyběhla skoro celý. O tom jsem si v létě mohla nechat jen zdát - tohle jsou koneckonců teploty přesně pro mě. A venku bylo tak krásně... Když pominu, že podzim (a jaro) znásobuje moji běžnou spotřebu Valetolu kvůli bolení hlavy zhruba desetkrát, je to moc krásné období.

úterý 2. 10. 2018: krav maga
P5/G na Národce, trenér Honza Kobliha

Dneska jsme měli trénink zaměřený na obranu proti přímým kopům - na rozkrok deflection, na břicho scooping a na hrudník/hlavu obranu předloktím. To si myslím, že mi docela šlo. Jinak byla dlouhá rozcvička a tentokrát mi opravdu sedla, skvěle jsem se protáhla. A taky jsem veškeré posilování jela poctivě, většinou s posilováním středu (břicha) mám problém, že nezvládám; ale snad se už projevují ty dva týdny pravidelného ranního cvičení, ale tentokrát v pohodě. Zato závěrečný sparing... s Lenkou klaika, ale pak jsem byla s nově příchozím z Gčkové třídy, který je o tisíc levelů jinde než já a který mě zasypával hromadami ran, které byly kontrolované a tlumené, ale proti kterým jsem byla úplně bezmocná. A pak učitelskej se svými kopy. Jednoho dne bych chtěla být dobrá ve sparingu...

středa 3. 10. 2018: běh (10 km)
17 °C, slunko, áách

Dneska to bylo tak krásný... Chtěla jsem si před stovkou ještě maličko oběhat nohy, takže jsem ještě jednou vyběhla z práce domů. Miluju tyhle výklusy, kdy je krásné počasí, ale přesto dostatečně chladno, abych byla schopná běhat - já vyběhla klukovický kopec ještě líp než v pondělí! Ono to prostě... šlo. A nebylo to na sílu, to mě na tom těšilo. Babí léto.

Pátek - první pokuta. Já vím, že jezdím rychle a že ty oranžové už jsou občas lehce zbarvené do červena! Ale snad mi za něco neseberou papíry? Prostě obálka s modrým pruhem, takže drama. Jela jsem si na poštu dost nervózní, protože řidičák potřebuju k práci... ehm. Pokuta za parkování, protože jsme si se Soňou cestou do cukrárny jednou nevšimly fialové zóny. Děkuji vesmíru za tak úchvatně něžné napomenutí, vezmu si ho k srdci.

pátek až sobota 5. - 6. 10. 2018: Stovka Podkrkonoším (116 km)
babí léto s mrazivou první nocí a teplým odpolednem přes den

Článek ZDE. Krásná akce - a mám velkou radost, že jsem došla do cíle. Nebyla jsem si tím jistá, protože jsem něco delšího absolvovala naposledy v květnu, a stovky bez přípravy přece jen obvykle docela bolí. Ale tahle mi sedla, nerozbolelo mě vůbec nic, jen chodidla jsem měla ke konci trochu otlučená. Vzdálenost 116 km, čas 26 hod 53 min, rychlost 4,3 km/h, nastoupáno 3223 m+, boty Salming Trail T3.

O Jedné Křivdě.

Totiž - v bytě bydlím rok a půl a přesně tak stará je i moje pračka. Vzhledem k tomu, jak moc sportuju, je to spotřebič, bez kterého se neobejdu; a vzhledem k tomu, že mám zcela konfekční velikost prádla, peru podprsenky v pračce a vůbec mě netrápí, že je tím ničím. Když je peru ve stejné várce jako silonky, dávám je do pytlíčku, jinak ne.

Před dvěma týdny se mi z podprsenky uvolnila kostice a místo toho, aby zůstala slušně trčet do bubnu, zajela mezi buben a vanu a při praní dělá neuvěřitelný kravál. Nejprve jsem si myslela, že ji dostanu ven svépomocí, a nastudovala jsem spousty různých diskuzí, poraden a videí (moje nejoblíbenější je tohle, přesně do něčeho takového bych se určitě pouštěla, abych ušetřila za opraváře :-D), než jsem si našla sympatického pána z Prahy 4 a objednala si ho na pátek před stovkou, protože jsem beztak měla dovolenou, abych se dobře vyspala.

Zkoušel to dlouho a odhodlaně. Když zjistil, že kostice zajela do horní části, kde se zabodla, a když si zničil všechny své nástroje, které tam mohl prostrčit dírkami v bubnu, vzal to za věc osobní cti a půjčil si ještě spoustu mých věcí, které tam prostrkával a postupně je všechny zlámal nebo zohýbal. Snažil se o to hodinu a půl, a když to vzdal, protože se ta horní část nedá nijak rozmontovat a on ji prostě nemá jak dostat ven, odmítl si vzít peníze za výjezd a čas práce, protože ho pračka porazila.

Mě málem porazilo, když mi řekl, ať si buď koupím novou pračku, nebo ať vyměním celou vanu, a obratem mi vygooglil, že stojí 6500 Kč. Kvůli jedné podprsence!

Vzala jsem si za svou jeho radu, ať s tím chvíli zkusím prát, že se to třeba uvolní samo (nebo by ta kostice mohla ureznout, třeba). Samozřejmě je potřeba vzít v úvahu, že mám za sousedku velice starou paní, takže nestačí nastavit odložený start na dobu, kdy je většina lidí z domu v práci, ale také na tehdy, kdy už jsou staří lidé ráno vzhůru, ale ještě neobědvají a aby už nespali po obědě.

V úterý jsem přijela mezi návštěvou Sargo a tréninkem tak strašně naknap, že bych sotva to vyprané prádlo stihla pověsit... a na displeji error. Uá! Za co??

Cestou na krav magu se mi povedlo stáhnout manuál a zjistit, proč že se to nevypralo... on mi opravář zavřel vodu a já si toho nevšimla. Jako - nemám v čem chodit, opravdu už nemám. Já chci pračku, která bude prát! A jsem moc zvědavá, kdy za mnou přijdou sousedi, že povolené decibely přesahuju asi tisíckrát.

úterý 9. 10. 2018: krav maga
P5/G na Národce, trenér Honza Kobliha

V návaznosti na předchozí se nelze divit, že jsem dneska měla fantastické háky. Honza mě chvíli pozoroval, pak mě až překvapivě upřímně pochválil a ostatním začal vysvětlovat, že je potřeba se zdravě naštvat a že to pak půjde líp. Ehm. Opakovali jsme háky a pak jsme jeli tyč, což je bez odzbrojování P4 a s odzbrojováním G, takže príma. To mi i docela jde. Pak jsme dělali takové jakože hravé sparingy, při kterých mezi spárujícími chodili dva útočníci s tyčí a napadali je. A pak jsem si i dost užila sparing. Dneska mi trénink hrozně sedl, opravdu jsem se potřebovala vybít a fyzicky zničit.

čtvrtek 11.10. 2018: krav maga
P5/G na Národce, trenér Honza Kobliha

Jůů, my dneska dělali techniky z P5! Tj. kruhové útoky nožem a s odzbrojováním (G!) a kavalíra (taky G!), juch. A pak hrozby nožem na krku, to je taky P5. Boží. Na konci byl sparing a opět jsem se dostala do fáze, kdy nevidím kopy. Navíc pořád nemůžu přijít na to, co mám dělat, když se do mě někdo tlačí.

pátek 12. 10. 2018: běh (10 km)
22 °C, slunko

Babí léto! Zbožňuju tohle počasí. Proklus z práce byl volný, přece jen jsem po stovce a je to cítit, běžela jsem velmi uvědoměle, že jsem sice nepotřebovala úplně zpomalovat, ale celou dobu jsem se musela soustředit, abych opravdu běžela, protože by mi bylo přirozenější zpomalit do chůze. Ale bylo to fajn - i když původně plánovaný zítřejší objem asi nepoběžím. Ach ach, podzime můj zlatý.

Moji čtenáři jistě již dávno vědí, že neznají nikoho hustokrutopřísnějšího, než jsem já. Jsem národní komínář a komínář hrdina, jsem krav maga practicioner levelu 3, jsem hobo a historický šermíř, jsem horal a cestovatel, jsem bojovník vyzbrojený ostrým jazykem a znalostmi interpunkce, jsem hrdina! (Hudební podkres ZDE.)

"Takže vy máte... odstranění čtyř znamínek laserem. Anestezii za stovečku budete chtít?"
"Tse!"

Ty první dvě v obličeji sice bolely, a vlastně bolely mnohem víc, než jsem čekala a byla připravená, ale tu bolest jsem měla utlumenou nesmírným zápachem spálené kůže, která od laseru přímo vedle nosu šla. Už nikdy nic neucítím! Mám v pokoji zapálených tisíc voňavých svíček a pořád, pořád...

Pak doktorka přešla ke znamínku na břiše, tomu, co mi ho v létě někdo na krav maze rozřízl gumovým nožem. Bylo zdaleka největší - a břicho je citlivé. Jenže já jsem HRDINA! Bivakuji bez přístřešku v hlubokých mrazech, nechávám na sebe padat laviny a odhazuji batohy do propastí, procházím povodněmi v Himalájích, přecházím řeky nejištěná po ledovcích a poslední dobou už občas zvládnu i zatelefonovat jinému člověku, když mám dobrý den! Jsem NĚKDO! Bolest je kámoš - dokud to bolí, víš, že žiješ!

"Vy jste šikovná. Teď už jen to na vnitřním stehně. Začneme, ano?"
-o desetinu sekundy později-
"...anestezii?"
"ANÓÓÓÓ! Prosím!!!"

Mé pošramocené ego se cestou odplížilo do kanálu a jen zbytky rozumu mi napovídají, že když to bolelo i přes tu anestezii, asi jsem udělala dobře. Auvajsky. Pofoukat, prosím :(
(Ego, ne jizvu.)

úterý 16. 10. 2018: krav maga
P5/G na Národce, trenér Honza Kobliha

Jsem mrzák a rozpadám se. Samozřejmě bylo nutné se hodně šetřit, protože jeden úder na vyříznuté znamínko na břiše by mě pravděpodobně knockoutoval; a kdyby mě Lenka trefila do stehna stejně jako vždycky, když se pokouší kopat do rozkroku, asi bych taky chtěla plakat. Do toho pořád hodně šetřím pravé zápěstí a ještě jsem si natáhla při rozcvičce sval na krku, který naštěstí brzy povolil. Dneska jsme začali opakováním tyče (jednoruč i obouruč), a to bez odzbrojování (P4) i s odzbrojováním (G1); a pak pokračovali opakováním obrany proti všem direktům (P1, P2 a P4). Sparing se moc nestíhal, takže pro něj byl prostor až po skončení - což je super, protože s těmi znamínky bych si netroufla.

středa 17. 10. 2018: běh (10 km)
19 °C, slunko, vedro

Dneska mi to neběželo, a to vůbec. Nebyly to nohy, spíš celková slabost; z klukovického stoupání jsem vybíhala až druhou polovinu a za Mostem Inteligence už jsem víc šla než běžela. Ale tak ono je asi fajn i 10 km chůze, žeáno :) Jo a úplně při finálním výběhu z posledního lesa jsem tam potkala skupinku, která při prvním pohledu vypadala jako jogíni na cestě, páč byli všichni v planku, při druhém pohledu jako běžci, kteří aktuálně posilují core, páč byli běžecky oblečení, a při třetím pohledu se z nich vyklubali studentíci z policejní akademie, která za lesem je - pár jich mělo policajtská trička. A všichni velice nahlas zdravili, jak jsem probíhala mezi nimi, až bych skoro řekla, že jinak měli zakázáno mluvit, jak moc si to vychutnávali, cheche.

čtvrtek 18. 10. 2018: krav maga
P5/G na Národce, trenér Honza Kobliha

Já byla dneska tak neuvěřitelně vyřízená - to snad ani nepamatuju, takovouhle únavu. Jediné mé štěstí bylo, že jsme dneska nedělali nic náročného ani silového. Zopakovali jsme slajdované kopy, pak obyčejné pushkicky (zakřičte si do toho!), pak jsme přešli na obyčejnou 360 s nožem a pak už do obrany 360 proti noži s kontrolou. Při bodání zdola ji už známe, byť Honza pořád není úplně spokojený, ale pustili jsme se i do kontroly při bodnutí shora, což neumíme. Nakonec s chrániči nějaké kombinace. Na sparing nezbyl čas, takže na něj pár lidí zůstalo po kidě, ale já se pořád ještě bojím o vyřezaná znamínka - zrovna ten strup na břiše bolí při dotyku dost, jak se zařezává do kůže kolem.

pátek až neděle 19. - 21. 10. 2018: Chomutov
babí léto, ach och

Víkendový pobyt v Chomutově se Zuzkou, Helčou a jejich rodinami včetně prťavého Vítka a malé Markétky. Ta kombinace hor a zpustošené krajiny je fascinující, byli jsme se podívat i v mosteckém kostele, který kdysi posouvali o 800 metrů, aby v jeho místě mohli vytěžit několik tisíc tun uhlí, a na zámku Jezeří, který je ještě tak málo zrekonstruovaný, že si tam sice musí člověk koupit vstupné, ale pak tam prochází sám.
sobota: výlet 14,5 km (trasa: https://mapy.cz/s/3aWgw)
neděle: výlet 4,5 km (trasa: https://mapy.cz/s/3aWiD)

úterý 23. 10. 2018: krav maga
P5/G na Národce, trenér Honza Kobliha

Zrcátka - 1, 2, 3 a 4. Ono to bývalo na P2, ale pak to přesunuli na P4, takže mě to čeká na ještě jedněch zkouškách... a je to asi ta technika, kterou mám úplně ze všeho nejmíň ráda. Navíc nám ji Honza vysvětluje trochu jinak než všichni ostatní... hm.
 
čtvrtek 25. 10. 2018: krav maga
P5/G na Národce, trenér Honza Kobliha

Dneska jsme projeli kompletně všechna škrcení, kravaty a do závěrečného stres drilu jsme dali i bear hugy, takže jsme měli možnost zklamat Honzu svojí úrovní nesčetným množstvím způsobů! Hlavně nelsona a škrcení s tažením a tlačením jsme zas tolik nedělali, takže tam byla chybovost velká. Při tom stres drilu jsme to zkombinovali s fackovanou, takže velká psina.

pátek 26. 10. 2018: plavání
30 min ve 25m bazénu

Konečně mám strupy po vypalování znamének zahojené natolik, že jsem si troufla do bazénu. Nějak se poslední dobou dost flákám, takže jsem tam měla hodně sil a jela jsem celou dobu docela v tempu, i když na závěrečný kraul nezbýval ani elán, ani dech. Akorát zatímco obvykle bývá v tomhle bazénu pár mladých vysportovaných mládenců, dneska tu bylo plno důchodkyň - ale nakonec jsme plavaly v dráze jen dvě, každá na své půlce, takže to nevadilo. Akorát se mi nestává, abych byla spolu s jedním chlapíkem jediná, kdo plave kraul.

sobota 27. 10. 2018: výlet (7,6 km)
10 °C, zataženo

Tradiční pečení žaludových placek podle návodu z foglarovek je zde! Byla to skvělá párty, tentokrát jsme se z mnoha dobrých důvodů (nemám děti a mám velký byt) sešly u mě a Zuzka, Bětka a Jana i přespaly, Alenka, Maruška a Helča s Víťou musely domů. Než jsme začaly připravovat placky, vydaly jsme se na procházku, protože já ráda ohromuji lidi krásou našich sídlištních lesů. Byla to skvělá akce.

photo credit - Zuzka

V neděli jsem se byla podívat na vojenské přehlídce na Evropské třídě ke stoletému výročí republiky. Já totiž ještě nikdy na žádné přehlídce nebyla a byla jsem zvědavá a byla zima a pršelo, takže tam nemuselo být tolik lidí... takže otázka na milé čtenáře: jak moc velký kolaps metra si myslíte, že způsobí 40 000 lidí, kteří chtějí přijet a odjet z jedné jediné zastávky? Byl to fakt zážitek, zpátky jsem šla raději pěšky na dva kilometry vzdálenou Hradčanskou a ani tam jsem si netroufla do metra a raději naskočila do projíždějící dvojky, která byla sice taky děsně nacpaná, ale aspoň jela bez přestupů na jih Prahy. Jo a přehlídka byla fajn, pořadový krok je prostě hrozně vtipný a technika je částečně divná a částečně cool. Nejlepší pasáž ale byla, když z repráků zaznělo Zemanovo stařecké "nazdar", při kterém se všichni přihlížející kolem mě rozesmáli, protože to prostě bylo neuvěřitelně... slabošské a hrozné, fuj. Jak vyjádřil pán vedle mě: "Hm, tak ještě asi žije." Ale smích přihlížející diváky rozhodně sblížil.