Dva moc krásné vandry - jeden sólo a jeden s batoletem a jeho rodiči. Do práce jsem začala jezdit na kole, a nejenže mi to překvapivě nevadí, ale jsem rychlejší než MHD a odpoledne i než autem. Letmé nakouknutí do pekla při "běhu" k Bětce, což byl necelý půlmaraton v 34 °C, které mi fakt neudělaly dobře. Zjištění, že si v krav maze budu muset udělat kvůli ramenu přestávku. Několik proběhnutí a taky několik plavání, což se obojí bude hodit, protože jsem sebe a Soňu na září přihlásila na Swimrun závod. Po roce na stěně. A hlavně - hlavně jsem vytapetovala předsíň! Sportování posedmašedesáté.
čtvrtek až sobota 4. - 6. 7. 2019: Krušné hory
Povídání zde. Bylo to moc fajn, ač nečekaně krátké. Těžko se mi to přiznává, ale na vině je špatné plánování všeho - moc těžký batoh, moc jídla a málo plynu, špatně zvolené výchozí místo. Ve skutečnosti plánování takových vandrů "jen tak" po Čechách moc zmáknuté nemám, protože mám pocit, že se to vlastně vůbec nemusí řešit.
Mám pro vás dva tipy:
1. Nepouštějte se do tapetování, pokud jste nedávali pozor ve školce při lekcích stříhání.
2. Když se v bytě pouštíte do výměny plášťů u neumytého kola, nečekejte, že obývák (kde měníte) nebo vy (kdo měníte) nebo vana (kde myjete ještě jakž takž použitelný plášť před uložením do sklepa) zůstanete čistí.
Obě tyhle činnosti byly v mém podání groteska, jenže pro mě je dobrodružství i zašívání chrániče na koleno. (Ano. Myslela jsem si, že po tapetování zvládnu cokoliv na světě, a tohle byla dobrá lekce.) V příštím životě se chci narodit manuálně zručná. Vážně jsem výsledkem tolika tisíců let evoluce?
úterý 9. 7. 2019: kolo (76,25 km)
18 °C, pod mrakem
Mám pro vás další tip: když vůbec nejezdíte na kole, nezačínejte pětasedmdesátikilometrovým výletem, který je vedený buď po frekventovaných silnicích (kde makáte jak šroub, abyste nezdržovali řidiče), nebo po terénních kopcích (které jsou... do kopce; a z kopce povětšinou nesjízdné, takže se tam často musí kolo nosit). Uá! Už nikdy nebudu chodit! Kdo za mě bude zítra cestou do práce šlapat na pedály (v autě)? Prvních dvacet kilometrů jsem jela po silnici podél Vltavy průměrnou rychlostí 25 km/h a myslela jsem, že mi upadnou nohy - přesně z toho mě začaly brát ty křeče, kterými jsem trpěla i na Rakovnickém duatlonu. Pak už jsem vjela do terénu, který často nebyl sjízdný, takže konečně začaly zabírat i jiné svaly; ale i tak jsem si na 40. km koupila ve večerce další vodu a Birell a pak seděla na lavičce a přemýšlela, jestli se ještě kdy zvednu. Ale drobné přestávky pomáhaly, a pomáhaly i gely, které jsem do sebe dva nasoukala, vždycky k nějaké tyčince, protože v nich je mj. i hořčík. Taky mě překvapilo, že ještě 5 km od domova jsem vůbec nevěděla, kde jsem, a pak mě to provedlo úplně divnýma uličkama a já přijela z jiného směru, než jsem čekala. Což bylo sympatický, protože tím odpadl závěrečný výšlap do kopce. Jo, a to mi přišlo taky divný: myslela jsem si, že když pojedu do nejvzdálenějšího místa proti proudu Vltavy/Sázavy, tak to zpátky bude po rovině se sklony ke klesání. Popravit plánovače... považuju za velký štěstí, že se můžu vztekat jenom sama na sebe. Jenže já jsem navíc dost pyšná na to, že jsem to ujela, takže asi ne. Divná ambivalence. 76,25 km, 5 h 25 min, 14,1 km/h, 1243 m+. (Jo a nový pláště jsou úplně nejvíc boží!)
pondělí 15. 7. 2019: běh (10 km)
25 °C, slunko
Jedním slovem: zoufalství. Dvěma slovy: teplotní šok. Celý den jsem měla v kanceláři jen lehce přes patnáct stupňů a na sobě šaty na ramínkách a holé nohy v sandálkách, takže jsem se lehce chvěla zimou a střídavě si seděla na levé a pravé noze, abych si je zahřála. A pak jsem vyběhla do sluncem zalité krajiny a zjistila, že venku už je teplo. A bylo to hrozný, s ohledem na poměr běh/chůze to byla víc procházka než co jiného, i doma mi pak bylo slabo. (Nebo to nebylo teplotou, ale všemi těmi mléčnými výrobky použitými na občerstvení pro včerejší návštěvu, které jsem nakonec taky jedla. Můžete si opakovat se mnou, jaký jsem tele, když vím, že mi mléko nedělá dobře...) 10,0 km, 1 hod 25 min, 8:32 min/km, 256 m+. (A max TF 190 a průměrná TF 154, to taky o lecčem vypovídá, když jsem šla většinu času pomalu.)
úterý 16. 7. 2019: krav maga P2-P4
trenér Honza Kobliha
Že já se vůbec snažím. Po zkouškách mě dlouho bolelo zraněné levé rameno, a tak jsem tomu dala dva týdny, než jsem přišla na trénink - a dělali jsme zem. A sice můžete upozornit každého svého sparinga, ale na zemi se prostě zatěžovat bude - a tak jsem se najednou ocitla ve stavu o dva týdny dříve. Takže v červenci asi moc chodit nebudu, protože mě to pak limituje i jinde, v tomhle stavu bolí i při chůzi v barefootech, natož třeba při běhu. Každopádně trénink byl zajímavej, dělali jsme techniky z gardu, takže jak si má útočník přelézt na obránce a jak se ten z toho má dostat. Ale teda dost mi chybí fyzička, ke konci jsme byli napárovaní kluk-holka (nebo kluk-kluk, ale holky nemohly být spolu) a z toho se dostat (a bez jedné ruky) bylo dost obtížné.
středa 17. 7. 2019: plavání
40 min ve 25m bazénu
Nooo... při kraulu mě rameno bolelo. Při prsou mě nebolelo, ale prsa mě nebaví plavat, takže jsem si těch 40 min protrpěla. Ale třeba se to tím protáhne a naposiluje? Jinak to bylo super, bazén má prázdninový provoz, takže otevřeli po obědové přestávce pár minut poté, co jsme dorazili, a kromě posledních pár minut jsem měla celou dobu dráhu pro sebe. Hodinky (na běžecký mód a pod střechou - fakt bych potřebovala nějaké triatlonové, ta absence plaveckého módu mě pokaždé mrzí) mi naměřily 1040 metrů za 39 minut.
čtvrtek 18. 7. 2019: kolo (9 + 8 km)
ráno 15 °C, odpoledne 25 °C
Myslela jsem si, že mi bude ráno na kole zima, a tak jsem se navlékla do dlouhých legín a tlustého trička a většinu času jsem umírala vedrem. Ale k řece mi to pěkně svištělo, na svojí oblíbené silnici jsem to rozjela 48 km/h :) Od řeky nahoru horší, příště to musím zkusit objet skrze Prokopák, protože jsem si "vyjela" tu stojku z Hlubočep nad Prokopák přímo a bylo to hrozný, velkou část jsem tlačila. 9,55 km, 38 min, 15 km/h, 158 m+. (A v práci nám netekla teplá voda. Ještěže jsem takovej drsňák, takže jsem sprchu s mytím vlasů zvládla i tak.)
Cestou zpátky to bylo úchvatné - až k řece výhradně z kopce a náš modřanský kopec nakonec nebyl tak hroznej, jak jsem se bála, byť jsem teda nejela po cyklostezce na hlavní silnici, ale po chodníčku skrze les, abych se nesnažila zrychlovat kvůli autům. Jo a kousek od práce vyběhla z pole (vysokého obilí, a ještě navíc křoví na kraji) na cestu srnka a minuly jsme se o desítky centimetrů, byla jsem dost rozjetá, takže jsem vůbec nestihla brzdit - naštěstí byla rychlá. 8,52 km, 16,5 km/h, 31 min, 122 m+.
pátek 19. 7. 2019: lezení
Smíchoff se Zuzkou na 2 hodiny
Držím si hezkou laťku chodit lézt jednou za rok. Vyrazily jsme tam na sedmou, a než Zuzka přišla, stihla jsem si vylézt jednu 5- na samonavijáku, abych zjistila, jaké obtížnosti mám vlastně dneska pokoušet. Vytáhla jsem pak ještě jednu a ve stejné linii jsem si na druhém vylezla hodně jednoduchou 6-. Pak 5, ta mi přišla těžší, a nakonec jsem asi u třetí presky zapytlila 6. Je znát, že ruce (a prsty!) vůbec neposiluju, hlavně ta šestka v mírném převisu byla úplně mimo. Ale moc mě to bavilo.
sobota až neděle 20. - 21. 7. 2019: vandr z Vlašimi do Českého Štenberka
v sobotu k 30 °C a slunce, v neděli kolem 25 °C a déšť
Povídání zde. Nádherný vandr se Zuzkou, Ondrou a Markétkou, kde nechybělo kempování u rybníka, koupání, pečení buřtů a spaní v hamace, a protože moje záda nejsou hamakový typ, tak od půlky noci i spaní pod hamakou na zemi.
pondělí 22. 7. 2019: kolo (12 + 8 km)
ráno 16 °C a mlha prosvícená sluncem, odpoledne 30 °C a slunko
To je zajímavý, že až cestou do práce jsem si vybavila, že to vlastně i minule bylo docela utrpení - zadek a nohy bolely, síly chyběly a nenavyklé svaly protestovaly. Asi je to dost i tím, že vůbec nejsem zvyklá sportovat ráno, navíc před snídaní. Ale přejezd Barranďáku byl úchvatnej, na řece se válela mlha a v ní pluly labutě, ach ach. A před mostem jsem potkala bažanta, taky šel po cyklostezce. Za řekou jsem zkusila jinou trasu, sice delší, ale s pozvolným stoupáním, abych nemusela vést kolo. Je to bohužel časově o trochu delší, ale asi to za to stojí. (A v práci zase tekla jenom studená. Na konci týdne máme mít doma odstávku teplé vody, tak si říkám, že to aspoň nebude žádná změna, že budu navyklá.) 12,2 km, 43 min, 17,2 km/h, 183 m+.
Odpoledne bylo už vedro, ale stejně se mi jelo lépe než ráno. Jela jsem tou nejkratší trasou a ten sjezd je vlastně dost nepříjemnej, protože je prudkej, jsou tam ostré úzké zatáčky a ještě je to posypané štěrkem, ale když jsem se oprostila od toho, že bych chtěla jet rychle, bylo to fajn. V podchodech byla spousta sprejerů a kopec nahoru jsem zvládla celej. Jo a zvedla jsem si konečně sedlo a najednou je to celý mnohem míň namáhavý. 8,68 km, 18,1 km/h, 29 min, 126 m+.
úterý 23. 7. 2019: kolo (12 + 8 km)
ráno 20 °C, odpoledne 32 °C
Dneska jsem se vzbudila ještě před budíkem, a tak jsem dorazila do práce už na půl sedmou, jak jezdívám autem, a měla jsem z toho dobrý pocit. (Pracuju od sedmi, ale strašně nerada chodím pozdě a žádná rezerva není dost velká; a občas odcházím o pár minut dřív, což je teď bohužel kvůli hromadě práce nemožné. Ale i tak.) A ve sprše tekla teplá voda! (Takže jsem narozdíl od předchozích dnů potřebovala kafe i po ránu. Na to je studená fakt dobrá.) Cestou do práce jsem si říkala, kdy mi mozek přestane mazat ty pocity z toho, že je to moc fušky takhle před snídaní, ale jak to teď odpoledne zapisuju, tak už jsou zase pryč, takže u toho ještě asi chvíli zůstanu. (Navíc s tím sedlem nahoře to je fakt o dost lepší. Ehm. Považujte mě za prosím za absolutního začátečníka.) 12,23 km, 42 min, 17,8 km/h, 183 m+.
Odpoledne bylo dost vedro, ale na tom kole to nebylo tak hrozný. (Což jsem si uvědomila, když jsem v Prokopáku předjížděla kolegu, který domů běžel. Neměnila bych ani za zlatý prase.) Akorát teda v závěrečném výjezdu jsem musela dvakrát zastavit a vydýchat se, měla jsem srdce až v krku. (Ale tep z toho naměřený nemám, protože hodinky mi odpoledne visí na řídítkách, protože je přece nebudu mít na ruce opálené!) Jo a dost mě fascinuje ten čas pod 30 minut (29:55), protože to bych po práci nedala ani v autě, natož MHD. Měla jsem na tom kole začít jezdit do práce už dávno. 8,51 km, 29 min, 18,3 km/h, 120 m+.
Z tohohle pole na mě ve čtvrtek vyběhla ta srnka - to ještě nebylo posečené. Fotka z konce měsíce.
středa 24. 7. 2019: plavání
25m bazén, 40 min
Dneska jsme přišli o pár minut dřív než plavčík, a tak jsme si v prázdném bazénu zabrali dráhy 1, 2 a 3 a libovali si, jaký je to požitek. Jenže venku bylo 32 °C, a tak se bazén brzy zaplnil. Nejprve jsme byli v dráze ve dvou a plavali si každý na své půlce, ale asi čtvrt hodiny před koncem se k nám přidal třetí a plavali jsme kolečka, ale já tahala vláček, takže to vlastně bylo, jako bych plavala sama. Zpočátku mi dnešní plavání moc nesedělo, (to je naposledy, co jsem si dvě hodiny před plaváním dala oběd v Bombay Expres, navíc fazole a květák,) ale nikam jsem se nehnala a nakonec jsem to rozplavala a bylo to fajn. Soňu jsem vyhecovala, aby se mnou šla v září na závod Swimrun, kde se střídavě běhá a plave (bez depa), a tak si zkoušela, jak rychle dá 1,5 km plavání, a hrdě hlásila na konci těch 40 minut, že má přesně 60 bazénů. Hezky. Třeba se tam neutopíme?
čtvrtek 25. 7. 2019: běh k Bětce (19 km)
34 °C a absolutní peklo mezi obilnými lány a betonovými přípražskými zástavbami
Naplánovanou běžeckou návštěvu u Bětky jsem měla už skoro měsíc - kdo měl vědět, že to nakonec bude nejteplejší den týdne? A bylo hrozně. Dokud se běželo Prokopákem (prvních 5 km), bylo to fajn, ale pak to bylo do kopce, pak vesnicemi bez kouska zeleně a pak už po stepích a mezi obilnými lány. U Maškova Mlýnu jsem strávila dlouhé minuty nabíráním vody do kšiltovky a poléváním se, to bylo super; a v Třebotově jsem si koupila zmrzlinu a Twister nikdy nebyl tak dobrý. Ale jako kromě těch prvních pěti kilometrů jsem jenom šla, v tomhle vedru nešlo dělat nic jiného. 19,02 km, 3 hod 17 min, 10:16 min/km, 430 m+.
(A pak jsme jeli s Bětkou, Vávrou a Jirkou k Berounce nad jez, kde se dalo plavat, a připojila se i Klára s Bertou, které jsem neviděla už asi rok. A večer Bětka udělala k večeři sushi a upekla koláč a bylo to moc fajn.)
pátek 26. 7. 2019: kolo (12 + 8 km)
ráno 20 °C, odpoledne 32 °C
Docela mě dneska bolely nohy a zadek, ale ty nohy mohly být nejen včerejškem, ale i tím, že jsem dneska vůbec nepřehazovala na nejlehčí převod vepředu. A do práce jsem dojela, takže dobrý. (A když srovnám studenou vodu ve sprše doma - už máme tu odstávku - a studenou v práci - musela bych ji nechat půl hodiny odtéct, aby začala téct teplá - tak je ta v práci přece jen o chlup teplejší.) 12,19 km, 41 min, 17,8 km/h, 176 m+.
To vedro, ach jo. K řece to bylo ještě fajn, ale ten kopec nahoru mi pak dal hrozně zabrat. Měla jsem těžkou cyklobrašnu, jak jsem vezla z práce spoustu věcí - přebytky po včerejším běhu a ještě půllitrovou láhev čistidla na kolo, kterou jsem si dneska cestou na oběd koupila. 8,75 km, 30 min, 17,4 km/h, 121 m+.
sobota 27. 7. 2019: běh (7 km)
22 °C, před snídaní
Myslela jsem si, že když zvládnu ráno před snídaní dojet na kole do práce, takže si zvládnu jít i zaběhat. No, ne. Bylo to hrozný, trvalo mi většinu cesty, než jsem se aspoň trochu srovnala a přestala se potit a lapat po dechu, tělo na to očividně nebylo vůbec připravené. Jenže samozřejmě při aktuálních vedrech se v jinou denní dobu běhat nedá. (A protože už od čtvrtka neteče teplá voda, tak jsem po sprše další hodinu mrzla. Třeba se nakonec ještě zocelím!) 7,09 km, 54 min, 7:41 min/km, 143 m+.
pondělí 29. 7. 2019: kolo (12 + 8 km)
ráno 21 °C, odpoledne 30 °C
Někdo by to kolo měl asi dofouknout a líp si naštelovat výšku sedla. Ale v práci tekla ve sprše teplá voda! Začala téct někdy mezi šampónem a kondicionérem, zrovna když jsem dumala, že je zdejší studená opravdu méně studená než domácí studená, takže to bylo fajn. Jinak mě v Prokopáku ke konci začaly trochu bolet nohy, ale pro to mám pochopení - proč by měl mít pondělní ráno jenom můj mozek, žejo. 12,32 km, 42 min, 17,5 km/h, 180 m+.
Odpoledne to bylo překvapivě snesitelnější, než jsem kvůli vedru čekala. Akorát teda koncentrace bezmozků byla mimořádně vysoká - počet aut otáčejících se na křižovatkách silnic a cyklistů s kolem stojících uprostřed úzkých křižovatek na cyklostezkách byl fakt s podivem. Ale on byl docela velký provoz, netuším proč. Doma poslední studená sprcha - večer už pustili teplou, juch. 8,66 km, 29 min, 17,5 km/h, 129 m+.
úterý 30. 7. 2019: kolo (12 + 8 + 2 + 2 km)
ráno 20 °C, odpoledne 28 °C po dešti
Já mám ráno vždycky takovou chuť zastavit na Barrandovském mostě a vyfotit si ranní opar na Vltavě... Jo a bažanta už jsem potkala na cyklostezce potřetí, pokaždé na stejném místě - nebude trvat dlouho a zavedeme spolu small talk, aby to ticho, než mi uhne, nebylo tak napjaté. A mám rekord na průměrnou rychlost, dneska se mi jelo dobře; a taky mám rekord na nejvyšší rychlost - z našeho modřanského kopce jsem to konečně vytáhla nad pade, abych se mohla pohoršeně dívat na auta, která mě budou v zatáčce předjíždět. (Teda kdyby zrovna nějaká jezdila, což dneska ne. Ale 51,9 km/h!) 12,3 km, 39 min, 18,5 km/h, 180 m+.
Hodinu před koncem pracovní doby se strhla průtrž mračen - v kanceláři nám protékají okna, tak uvidíme, kolik dní bude koberec čvachtat. Ale na jízdu bylo už zase dobře, navíc byl úchvatně vlhký vzduch. Takže jsem to riskla a vyjela na náš kopec po silnici s cyklostezkou u krajnice místo stoupákem napřímo skrze uličky, kterými v životě neprojelo auto, ale kde mám fakt problém to ušlapat v kuse, a dobrý, obava, že bych musela tlačit (mezi auty!), se nepotvrdila a celkově je to o dost příjemnější. (To je ten kopec, kde jsem jela ráno skoro dvaapadesát.) No, a dojela jsem domů a teprve tam jsem zjistila, že nemám klíče. Telefon do práce mě ujistil, že tam už dávno nikdo není, a tak jsem vytáhla z práce tátu, který bydlí 2 km daleko a má náhradní klíče, aby mi je přijel vydat, ačkoliv chtěl pracovat o hodinu a půl déle. (Ale v neděli jsem mu do práce vezla padesát litrů medu, to se pak zoufalá dcerka těžko odmítá.) Přiznávám, že je v takových případech o dost příjemnější mít rodiče na Pankráci místo na Aljašce jako posledně :-) 9,08 km, 30 min, 18,1 km/h, 121 m+.
Živly v kratším vydání se po příjezdu objevily i v Modřanech
středa 31. 7. 2019: plavání
40 min ve 25m bazénu
Týjo, dneska jsem pro sebe měla skoro celou dobu celou dráhu! (Narozdíl od minula totiž pršelo. Víc takových dní.) Zpočátku jsem se do toho vůbec nemohla dostat, ale po nějakých třech, čtyřech bazénech se to srovnalo. Zakončila jsem sprintem tam a zpátky a ten zpáteční už byl hodně na kyslíkový dluh, fuj fuj. A rameno teda furt docela bolí. Ale bylo to dobrý.
Perlička na závěr, abyste mi záviděli tátu: Ve středu táta sezval záhadnou oslavu a odmítl nám říct, o co jde. A ono šlo o mě! Takže vážení - tímto dnem jsem se dožila miliardy vteřin! :)