Tréninkový deník: srpen 2019

Do práce jsem začala jezdit na kole nebo běhat, a sportovní deníček tak vypadá jako omalovánky. Jedna padesátka, na které jsem se hecla a vyhrála jsem ji. (Hecla jsem se tak moc, že mě ještě teď na konci měsíce bolí pravé koleno při pokusech o běh.) Byla jsem na tři dny v Krkonoších za turistikou a společenským životem. Třikrát jsem byla plavat + jednou si zkoušela plavání v botách a oblečení na Slapech, protože Swimrun závod se blíží. Vrcholem srpna již tradičně byl živohošťský kravmagový kemp, letos s tématem Shabak, tedy izraelská tajná služba. Sportování poosmašedesáté.

čtvrtek 1. 8. 2019: běh (9 km)
ráno, 16 °C

Páni, ono to nebylo tak hrozné! Moje nenávist k běhům před snídaní tu dostala vážné trhliny, tohle se mi totiž moc líbilo. (Vybíhala jsem v 5:50 a raději jsem si s sebou brala gel, ale vůbec na něj nedošlo.) Běžela jsem po cyklotrase, kterou jezdím z práce, akorát pod hlubočepským viaduktem není na silnici chodník, tak jsem se slepou důvěrou vběhla na zelenou, která ze silnice kamsi uhýbá, a fakt kopíruje trasu pod silnicí, je to tam nádherné a vůbec jsem nezabloudila! Akorát stoupák z Prokopáku jsem vycházela chůzí. A viděla jsem dvě žluny, ty teda vídám docela často, ale furt si to užívám, je to takovej českej papoušek. Testovala jsem nové oblečení, které mi nedávno přišlo, a salomoní tílko fajn, ale nádherné asicsí kraťasy se bohužel vyhrnují, takže se mi dřela stehna. To je hrozná škoda, protože se mi fakt líbí - holt zůstanou jen na krav magu a kolo. Jinak mám radost z tempa, protože pod 7 min/km jsem neběžela ani nepamatuju, ale je to opravdu jen o profilu a terénu - tohle bylo na silniční boty celou dobu a bez toho stoupáku na konci bych se dostala na něco skoro už i rozumného. 8,94 km, 1 hod 1 min, 6:51 min/km, 167 m+.

sobota 3. 8. 2019: Kudy chodili trempové (53 km)
kolem 20 °C a zataženo

Reportáž zde. Tentokrát mi to sedlo, opravdu se mi chtělo běhat a celou dobu to bylo potěšení, že jsem se do toho vůbec nemusela nutit. Přišla jsem si jako na Rakovnické šedesátce 2016, i když jsem teda byla pomalejší - ale ten elán! Fakt super. Zajímalo by mě, čím to bylo. Novou dietou (od začátku července nejím mléko a vajíčka)? Dostatkem spánku (ve čtvrtek i pátek jsem šla spát v osm)? Letní absencí krav magy? Ježděním na kole místo běhání? Chtěla bych to umět zopakovat. 54,87 km, 8 hod 14 min, 6,7 km/h, 1758 m+.

pondělí 5.

8. 2019: kolo (12 + 3 + 12 km)
ráno 14 °C, odpoledne 25 °C

Zlý, zlý, špatná jízda. Mě totiž na sobotní padesátce na třicátém kilometru rozbolelo pravé koleno, ale protože jsem moc chtěla utéct hůlkatému pánovi a druhé ženě, nedbala jsem na to, a protože jsem v neděli ušla dohromady zhruba kilometr, netušila jsem, že mě pořád ještě bude bolet. A jak, na tom kole! Asi to bylo i zimou, jela jsem v kraťasech, ale pak jsem dopoledne skoro nechodila. A celkově se mi teda nejelo moc dobře, přitom mě svaly nijak zvlášť nebolely a furt jsem se koukala, jestli třeba nemám prázdné pláště, protože to bylo, jako by byly namazané lepidlem. No, asi mi ta padesátka dala zabrat. 12,31 km, 42 min, 17,3 km/h, 188 m+.

Přejezd na návštěvu už byl odpoledne v pohodě a domů jsem svištěla taky beze všeho, ono to bylo až k nám pod kopce převážně z kopce, tak to bylo fajn. Jak se oteplilo, tak to koleno opravdu přestalo pobolívat. Přesto si teda dám příští den pauzu, ať mám šanci se dát trochu do kupy. Ve středu plavání a pak to zkusím znovu. 12,41 km, 38 min, 19,5 km/h, 134 m+.

Hlupočepský viadukt, focený o pár dní později při běhu. Vycházející slunce na něj nádherně maluje.

středa 7. 8. 2019: plavání
38 min ve 25m bazénu

Dneska to byla absolutní pecka. Zaprvé mi to sedlo a plavalo se mi skvěle, přišla jsem si hrozně silná a dýchala jsem celou dobu klidně, pod vodou jsem se dostala za půlku bazénu (!!! to je pro mě rarita). Zadruhé jsme si se Soňou vyzkoušely plavání v tandemu, abychom věděly, jak na to půjdeme na zářiovém Swimrun závodě - tam bude oříšek, že já se při kraulu nemám jak ohlížet za sebe, ale nesmíme se vzdálit na více než deset metrů, takže budeme muset asi plavat vedle sebe. No a navíc tam David Svoboda (moderní pětiboj, olympijské zlato 2012) trénoval budoucí olympioniky, ale když jsme se Soňou a Janou přišly, stáhl si děti ze čtyř drah do tří, abychom měly kde plavat. Ach ach. (A po plavání džus a banánový dortík, takže geniální zakončení pracovního dne.)

čtvrtek 8. 8. 2019: kolo (12 + 3 + 13 km)
ráno 16 °C, odpoledne 27 °C

Celou noc pršelo, a tak byl ráno nádherný vzduch. Tentokrát už mi to docela svištělo, zase jsem se přetahovala s autobusem, kdo bude rychlejší, protože na úseku po silnici, než se odpojuju na cyklostezku, jsou čtyři zastávky, a pak tu silnici ještě jednou křižuju, a tentokrát jsem ke křížení dříve dojela já (v pondělí autobus), tak jsem měla radost. 12,56 km, 42 min, 17,8 km/h, 195 m+.

Odpoledne už bylo zase teplo, a protože to trochu vypadá, jako by se léto loučilo, bylo na cyklostezkách děsně moc lidí, a jak jinak oceňuju, že jsou další cyklisti spořádaní a ohleduplní, tihle sváteční lidi byli děsní, všechny houfy roztažené skrze celou silnici nebo stezku a uhýbali jen velice neochotně a až na několikáté zazvonění. Ale i tak jsem konečně pokořila dvacítku - 12,55 km, 37 min, 20,3 km/h, 137 m+.

pátek 9. 8. 2019: běh (9 km)
ráno 16 °C, odpoledne 31 °C

Tak koleno mě pořád bolí, při běhu to bylo dost znát. Taky jsem si na sebe vzala poprvé nové boty, navíc trailové (a tahle trasa je po asfaltu), abych si je rozšlápla před závodem (jsou to taky Salmingy Trail T3, ve kterých běhám furt, ale o trochu menší, aby se mi v nich líp plavalo), a ke konci už mě v nich bolely nárty, jak nebyly zohýbané. Ale východ slunce byl toho rána půvabný a navíc mi pořád hlavou vrtá ten poloviční ironman, jestli do toho příští rok jít, nebo ne, takže to nakonec bylo fajn. 8,98 km, 1 hod 2 min, 6:57 min/km, 171 m+.

Páni, poprvé v životě jsem zvládla běžeckou dvojsměrku z práce! Koleno mě během dne přestalo bolet, takže jsem to riskla. Bohužel teda začalo okamžitě, na běh je asi moc brzy. Navíc mě od pátého kilometru zase začaly dost bolet nohy z těch nových bot, jakože hodně dost, au. Ale jinak jsem sama sebe překvapila, že jsem se v tom vedru neplazila, ale že to připomínalo solidní běh. Dokonce i výběh na náš kopec kromě toho nejprudšího úseku jsem zvládla! Takže celkově velká radost, tohle musím dělat častěji. 8,87 km, 58 min, 6:37 min/km, 138 m+.

Ranní výhledy po vyběhnutí té stojky z Prokopáku

Musím se pochlubit. Rozjíždíme ve třech lidech v práci docela velikej projekt a mám pocit, že všichni ostatní k němu pociťují převážně nedůvěru, a nějak se na nás tváří, že vlastně nic moc neděláme. Trochu to chápu, protože nedostávají do rukou žádné výsledky a pořádně neví, co je cílem celé té hitparády, a já konečně měla v týdnu dost času, abych sepsala pro management několik dokumentů s celým konceptem, metodologií, dosavadními výsledky, aktuálními problémy a plány do budoucna, a poslala jsem to nejen vedoucímu, aby to mohl odprezentovat na poradě, ale i svým spolupracovníkům. A jeden z nich mi nejen opakovaně vyjádřil uznání v práci, když jsme to dávali dohromady, ale ještě mi poslal esemesku, když už jsem byla pryč, že je to fakt super, že jsem odvedla skvělou práci. A mně došlo, že to snad byla první takhle explicitní pochvala za něco v rámci  mé pracovní náplně, kterou jsem v nové práci dostala. Udělalo mi to hrozně dobře.

A ještě z veselejšího soudku: dostala jsem na víkend na hlídání Gremlina. On teda má i nějaké jméno, ale je to takový ten kocour stažený z kůže, co vypadá jako... gremlin, no. Je ošklivej, má kůži zvláštní na dotek, a navíc mimo mazlení dlani uhýbá a vytváří to dojem, jako by protékal mezi prsty. Taky je hrozně chytrej, zábavnej, zvědavej a nedělá na domácnosti vůbec žádnou škodu - žádné shazování věcí, drápání gauče, pelichat ani nemůže...

Samozřejmě jsem kolegu hned seznámila se seznamem experimentů, které na něm hodlám provést:
- Přivázat mu na záda namazaný chleba a hodit ho na zem, abych viděla, jestli dopadne kočka na nohy, nebo chleba namazanou stranou dolů.
- Obalit ho potravinovou fólií, protože když kočka nevyžádanému doteku nemá kam uhnout, ztuhne na kámen.
- Vyzkoušet, kolik mu ještě zbývá životů. Vidím to na fajt kocour vs. holubi na balkóně, a když obstojí, tak kocour vs. uštěkaný ratlík na zahradě pod ložnicí.
- A samozřejmě ho pomocí laserového ukazovátka naučit chodit po stropě. Laserové ukazovátko jsem dostala v balíčku s kocourem.

Kolega se tvářil shovívavě. Nakonec jsme přežili oba: kocour i já.

neděle 11. 8. 2019: běh (5 km)
27 °C, slunko

Ne ne, dneska to nebylo dobré. Že mě bude bolet koleno, jsem tušila. Ale že mě budou tak hrozně bolet lýtka, že v první půlce trasy skoro nebudu schopná běžet, mě překvapilo. (Takže pro příště - den po uběhnuté dvojsměrce bez tréninku nesmím strávit celý u počítače a na gauči.) Taky mě pořád ještě bolely ty prsty + nárty z malých bot, jak jsem si je otlačila v pátek. Každopádně jsem doběhla do Krčáku a konečně se podívala na legendární Hrádek - a když říkám legendární, myslím tím z Velké Kunratické. Byla jsem zvědavá, a tak jsem to "vybíhala" po stejné stezce, jako se běhá při závodu, a teda všechna čest. Pak jsem zaběhla na druhý konec lesa a překvapilo mě, jak blízko vlastně OC Chodov mám, když autem na něj musím přes Jižní Spojku a trvá to skoro stejně dlouho jako během. Návrat domů už byl o trochu lepší, ale stejně je to celé děs - tohle je trasa na tempo pod šest minut na kilometr, a ne na sedm. 8,59 km, 59 min, 6:58 min/km, 160 m+. 

V pondělí se mi událo trauma. Totiž: Pokáceli nám vrbu náhrobní, která stála na našem parkovišti odjakživa. Jak mohla být stará, padesátiletá? Byla obří, stínila velký kus chodníku a parkoviště, byla pod ní lavička a pravidelně jí sestřihávali větve, aby se pod ní pohodlně procházelo. Bydlím v bytě po babičce s dědou, a zatímco k bytu mám ryze neutrální vztah, ta vrba mi je připomínala pokaždé, když jsem ji viděla - pod ní jsem procházela jako dítě na každou návštěvu.
Je mi strašně smutno.
(Nebylo to bez důvodu, posudek mluvil o hnilobě bílé v průřezu celého stromu a rozsáhlých dutinách v koruně, takže byla vážně narušená stabilita. Taky mluvil o významech toho stromu, byl to výrazný solitér. Chápu ty důvody, ale jakkoliv jsem se kdysi dávno během dospívání rozhodla netrápit se věcmi, které nemůžu ovlivnit, tady mi to nefunguje. Prý na tom místě vysadí dva platany. Budou za padesát let taky tak nádherné?)

středa až pátek 14. - 16. 8. 2019: Krkonoše
kolem 20 °C a střídavé počasí

Den první z Harrachova do Špindlerova Mlýnu: 20,5 km, 693 m+.
Den druhý od Špindlerovy boudy do Špindlerova Mlýnu přes Rozdroze pod Smielcem a Labskou boudu: 17,9 km, 686 m+.
Den třetí: od Špindlerovy boudy do Špindlerova Mlýnu přes Čertovu strouhu: 11,2 km, 143 m+.

pondělí 19. 8. 2019: kolo (12 + 8 km)
ráno 15 °C, odpoledne 25 °C

Ráno pršelo, a to dokonce tak, že jsem se ještě vracela z přízemí pro pláštěnku. Přestalo po pěti minutách, ale to už jsem měla sjetý celý modřanský kopec, který jezdím padesátkou, takže jsem byla promoklá na kost. Ale jelo se mi hrozně dobře - možná to bylo tou týdenní pauzou, kdy jsem na kolo nesáhla, anebo prováleným víkendem, kdy jsem nedělala vůbec nic a nabírala síly. A překvapila mě tma, která ráno panovala - poprvé jsem kromě blikačky nasadila i přední světlo na blikání, abych byla na silnicích vidět i v protisměru.

Odpoledne si myslím, že jsem trhla rychlostní rekord, jak to bylo skvělé, ale protože mají hodinky zpřetrhaný řemínek, leží doma na stole a já to nemám změřené. Ale užívala jsem si to, jelo to úplně samo. (Navíc jsem teda spěchala domů, abych přišla včas do hospody.) Takhle by to mohlo jezdit furt.

úterý 20. 8. 2019: kolo (12 + 16 km)
ráno 18 °C a pod mrakem/šero, odpoledne déšť

Tohle ráno byly všechny kopce mnohem delší a strmější než obvykle. Buďto to byla nějaká časoprostorová anomálie, nebo ta piva večer... Každopádně jsem protrpěla skutečně každý metr. No, není vždycky posvícení.

Odpoledne začalo poprchávat, jen co jsem vyjela z práce, a během návštěvy u Sargo se rozpršelo úplně. Naštěstí bylo teplo, tak to nevadilo, a auta byla ohleduplná a objížděla mě obloukem, aby mě pocákala co nejmíň, a díky tomu jsem se postarala o historku k vyprávění paní ze Zásilkovny, kam jsem si těsně před zavíračkou přijela pro balík. Je v patře našeho obchodního domu, kam jsem si vynesla kolo a pak tam vytvářela na koberci loužičky, pěkně v helmě a poloprůhledném žlutém tričku; a asi jsem ráda, že nevím, jak se na mě paní tvářila při odchodu, protože až doma jsem zjistila, jak moc mám - blatníkům navzdory - záda od bláta. (Každopádně v balíčku byl nový řemínek k hodinkám, jupí! Byla jsem bez nich jak bezruká. "Eliško, proč mi nezvedáte telefony?" No proč asi! Protože mi nevibruje ruka a zvuk telefonu v kabelce je jak zvuk vody, když žába skáče do starého rybníčku.)

středa 21. 8. 2019: běh ve Hvězdě (6 km)
20 °C, slunko

Že si jako vyzkoušíme společný běh se Soňou, když už máme za dva týdny ten závod. No a bylo to utrpení! Soňa to rozběhla v tempu 4:50 min/km, ("je to z kopce",) takže mi okamžitě zatuhla lýtka a do kopce to pak bylo utrpení, zpočátku jsem do nich musela chodit. (Kdo by to byl řekl, že jsou ve Hvězdě kopce?) Rozběhla jsem se na třetím kilometru, pak už to šlo, do té doby jsem byla fakt marná. Jo a ještě další zábavná vložka byla moje schopnost orientace - vůbec jsem nedokázala určit směr k autu a hrozně mě překvapovalo, když jsme míjely letohrádek z různých stran, fakt jsem měla pocit, že běháme stále po nových cestách, a přitom jsme jich spoustu běžely několikrát. Ale pak mě Soňa pozvala na kafe a zmrzku, takže to bylo nakonec oukej. 6,81 km, 43 min, 6:25 min/km, 126 m+.

čtvrtek 22. 8. 2019: běh (8 + 9 km)
ráno 12 °C, odpoledne 25 °C a slunko

Dvojsměrka. Ráno bylo úchvatně příjemně, takové to chladno, na které jsem se okamžitě naladila a vnímala jsem ho celou bytostí a bylo mi dobře. Nebe bylo zatažené a růžové, a čelovku na blikání dopředu jsem si sice vzala, ale nakonec nepoužila, protože jsem usoudila, že jsem vlastně vidět akorát. (Zezadu mám červenou blikačku standardně.) Trochu mě tahalo koleno, ale zhoršilo se to až při stoupání z Prokopáku; naopak ta kamenná lýtka už se naštěstí neopakovala. 8,85 km, 1 hod 0 min, 6:48 min/km, 134 m+.

Koleno mě bolelo celý den, au. Úvodní kopec z práce jsem musela vycházet pomalu, protože bolelo moc, ale z kopce se zklidnilo, když jsem našlapovala kolmo k zemi, a modřanský kopec jsem vycházela pomalu už jen proto, že mi bylo vedro. Ale teda ne, na běhání to není - počkám přes kravmagový kemp, jak se to vyvrbí, ale asi ho budu muset šetřit až do závodu. 9,01 km, 1 hod 0 min, 6:46 min/km, 165 m+.

pátek 23. 8. 2019: kolo (12 + 9 km)
ráno 12 °C, odpoledne 26 °C

Ráno jsem dokonce vyjížděla v bundě, sundavala jsem ji až na začátku Prokopáku, odkud už je to jenom do kopce. Z balkónu to vypadalo, že bude vltavské údolí plné mlhy, ale stihla se rozpustit, než jsem tam přijela. A protože na kole koleno nebolí, jelo se mi dobře, a to až do chvíle, než jsem kousek od práce potkala bezdomovce, který uprostřed chodníku právě dokonával velkou potřebu. Takhle zkaženej den už před sedmou ráno jsem asi ještě neměla. 12,18 km, 41 min, 17,4 km/h, 181 m+.

Odpoledne už bylo vedro, ale dolů to vždycky sviští příjemně, navíc jsem jela nalehko, brašna byla skoro prázdná. Jak byl pátek a pozdní odpoledne, potkávala jsem spoustu dalších cyklistů, ale incident jsem měla jenom jeden, kdy mi z protijedoucí dvojice vjela paní do cesty, zrovna když jsem si svištěla na své třetině cyklostezky pětatřicítkou. Sjela jsem na vyfrézované odpočívadlo a jen tak tak se nevysekala. Vůbec netuším, proč to udělala, protože jsme proti sobě jely delší dobu a musela mě vidět, navíc jela pomaličku do kopce... uá. 9,27 km, 30 min, 18,4 km/h, 126 m+.

Pohled na vltavské údolí

neděle 25. 8. 2019: kolo (5 km)
28 °C

Mytí kola. Dojela jsem si s ním k babičce na zahradu, (takže zpátky jsem vezla plnou cyklobrašnu broskví, nehledě na ta důkladně očesaná žlutá rajčata a okurky,) kde nastala velká akce. Že nejsem manuálně zručný typ, už věrný čtenář dobře ví; a teď už to ví i babička, která vždycky stavěla všechna svá vnoučata na piedestal a myslela si, že umíme všechno na světě. Totiž - chtěla jsem si na zahradní hadici přidělat pistoli, aby stříkala jen ve chvílích, kdy potřebuji, ale nejprve jsem ji tam nasadila obráceně (!!!), takže jsem skončila zlitá, hned co babička pustila vodu. Pak mi babička poradila, jak na to, ale protože některým lidem není pomoci, v polovině mytí mi ta pistole stejně upadla. (Voda ze studny je fakt studená.) Umytí kola od bláta byla jen první fáze, pak jsem se vrhla na řetěz a kazetu. Hrozně mě překvapilo, že byl po půl hodince opravdu stříbrný, ale vyplácala jsem na to celý litr cyklodetergentu za tři stovky, příště to asi bude chtít víc šetřit. A při olejování jsem k tomu rovnou vzala babiččinu závěsnou lavičku a ona přestala vrzat! Přijde mi to jako magie, že člověk vezme kouzelnou tekutinu, někam ji stříkne a tím všechno spraví. (Říkejte mi Pan Opravář.)

pondělí 26. 8. 2019: kolo (12 + 12 km)
ráno 21 °C, odpoledne 30 °C

Mám tyhle ranní jízdy hrozně ráda. Jak vyrážím ještě za šera a obloha se teprve začíná barvit do růžova a oranžova, nad loukami se válí mlha a Vltava vypadá jako malovaná. Měla jsem extrémně těžkou cyklobrašnu, protože jsem vezla nějaké věci, které jsem si koupila přes víkend, (normálně nosím v práci kolo do patra jen jednou rukou, teď jsem měla co dělat oběma,) ale i tak jsem to zvládla, to ten proválený víkend. 12,34 km, 41 min, 17,8 km/h, 179 m+.

Slíbila jsem babičce posekat trávník, a náhodou jsem na cyklostezce u řeky mezi všemi těmi golfovými hřišti zabloudila jenom maličko! Akorát nechápu, že ta nejlepší cesta k ní musí vést zrovna po spádnici - bylo vedro na padnutí a ten kopec je děsnej. Ale stálo to za to. Chápejte, já mám děsně úžasnou babičku, a tak když jsem se včera zmínila, že nejím mléko a vajíčka, chytila se za hlavu a přemýšlela, co mi teda dneska udělá k večeři, protože pro mě schovala nějaké houby na řízky nebo smaženici. Tak jsem zmínila, že je zbožňuju i jen jednoduše podušené na cibulce s chlebem, a babička se rozzářila a dostala jsem porci jak pro armádu, takže byli na konci dne všichni spokojení. Akorát domů jsem jela ve večerní špičce, na což nejsem zvyklá, a když se jedna řidička dvě vteřiny rozhodovala, jestli vjet na moji hlavní, nebo ne, a nakonec tam vjela tak, že jsem musela skočit po brzdách, abych neskončila pod ní, zakřičela jsem za ní nepěknou věc, protože měla stažené okýnko a protože mě opravdu velice reálně ohrozila. (Jo a nechápu, co jsem provedla našim semaforům, ale včera jsem cestou k babičce stála na třech ze tří, cestou od ní na dvou a dneska zase na třech.) 9,49 km, 28 min, 19,9 km/h, 86 m+. (Plus dalších dva a půl kilometru od babičky domů.)

středa 28. 8. 2019: kolo (12 + 9 km)
ráno 21 °C, odpoledne 29 °C

Vždycky mi to ráno přijde docela fuška, ale odpoledne je to taková pohoda a skoro celou dobu z kopce, že na to zase zapomenu - být to obráceně, asi by mě to brzo přestalo bavit. Ještěže je to takhle :-) Dneska mi lítaly do očí mušky, se kterými jsem nikdy neměla problém. Potřebovala bych si pořídit ještě jedny čiré brýle - ty původní cyklo jsem si nechala u věcí na střelby, protože se mi v nich na kole stejně potí oči; a nejsem si schopná koupit další, protože u stojanů s brýlemi mám vždycky tendenci utratit veškerý obsah peněženky, a posledně jsem se sotva udržela, abych si nekoupila brýle s růžovými skly, ehm. No, třeba tomu ještě dám někdy šanci, až budu mít zrovna morálně silnou chvíli a koupím si opravdu jen ty jedny potřebné. 12,13 km, 40 min, 17,9 km/h, 169 m+.

Odpoledne bylo děsný vedro a dusno, takže mě dost překvapilo výsledné tempo - asi si víc věřím se znalostí trasy a na křižovatkách a v zatáčkách už přibržďuju jen na nutné minimum. Jo a pravda, nestála jsem na žádném semaforu. No každopádně si ráda od kola zbytek týdne odpočinu, mám pěkně otlačený zadek. (A to jsem si dneska vzala cyklokraťasy - poprvé po pěti letech - a bylo to hrozný. Když já si potřebovala nechat všechny šortky s sebou na kemp... ) 9,11 km, 29 min, 18,8 km/h, 125 m+.

středa až neděle 28. 8. - 1. 9. 2019: krav maga kemp Živohošť - Shabak
vedro a skvělo

středa
21:00 - 22:30 Povely (v arabštině)

čtvrtek
9:30 - 12:30 Práce se zbraní, špinavé techniky
15:00 - 18:00 Policejní techniky, obrany zbraní, šméčka

pátek
9:30 - 12:30 Škrcení, útoky s nožem, hrozby nožem, situace rukojmí
15:00 - 18:00 Spolupráce ve dvojici, boj v týmu, takedowny
19:30 - 22:00 Fight quest

sobota
9:30 - 12:30 Zem
15:00 - 18:00 Útoky nožem, obrany, nůž proti noži

neděle
9:30 - 12:30 Taktika, formace, únosy
14:30 - 16:30 Finální hra

(zdroj)