Tréninkový deník: září 2019

Sportování podevětašedesáté. Jedno lezení, jeden výlet v Jizerkách, jeden swimrun závod, dvakrát bazén, dvakrát střelnice, 117 km na kole, 98 km běhu a začátek kravmagového semestru. Z mikropříběhů tu je taky mobil zapomenutý na návštěvě, oprávněná, a přesto nespravedlivá pokuta za parkování, hipsterství v kavárně a jednodenní kurz první pomoci od ZDrSEMu. Pořád mě bolí pravé koleno, ale jinak je mi skvěle a všechno mě to hrozně baví. Září.

úterý 3. 9. 2019: stěna
90 min na Smíchoffu s Pepou, Ladou a Luckou

Páni, letos už podruhé! Šli jsme lézt ještě před prací, takže to bylo na hodinku a půl, ale ono to stačilo - připomněla jsem si tam všechny své bolístky z poslední doby. Například levé rameno, které v napjatých vyrotovaných polohách ještě bolí, (jak jsem v červnu spadla z gauče,) třeba když se člověk natahuje z osy pro chyt; nebo koňár do stehna, který jsem schytala omylem loktem v neděli při bitce o nůž na závěrečné etapovce na kempu. Ale rozlezla jsem se na 5-, pak si vylezla dvě 5+ a dolezla se na 5, kterou jsem nedala, zasekla jsem se tam na úplně stejném místě jako Pepa - akorát já si zapodváděla a to místo přelezla po cizích chytech, zatímco on šel poctivě dolů. Ale tyjo, bylo to prima, bavilo mě to.

pátek 6. 9. 2019: kolo (12 + 9 km)
ráno 12 °C, odpoledne 18 °C

Páni, mně to tak nejelo! Což překvapivě není znát na výsledné rychlosti, ale vůbec jsem nemohla dodýchat a bylo mi divně od žaludku - možná to byly ještě následky ze středeční firemní opíječky? A po ránu už byla tma, tak jsem měla světlo a blikačku a zelený svítící pásek na nohu od Alfíka a auta se chovala hrozně ohleduplně. 12,14 km, 38 min, 18,8 km/h, 173 m+.

Ha, už se dostáváme do ročního období, ve kterém si musím vozit nejen civilní věci do práce, ale ještě letní verzi cyklooblečení na odpoledne, protože bych jinak zdechla vedrem. Odpoledne bylo sice pod mrakem, ale příjemně, a potkávala jsem spoustu jiných cyklistů a jelo se fakt moc příjemně. Možná mi ráno prostě jen chyběla snídaně. (Vzhledem k tomu, že jsme na oběd jeli na Zličín, kde se nejsem schopná najíst ve vůbec žádné restauraci, jsem si nechala doporučit menu v Burger Kingu a pak smutně snědla dva hamburgery, ve kterých byla tatarka. Mléko - check, vajíčka - check. Možná byla lepší žádná snídaně než takovýhle oběd.) 9,13 km, 27 min, 19,6 km/h, 120 m+.

sobota 7. 9. 2019: Swimrun Slapy - sprint ženy (10,5 km běh + 1,5 km plavání, 370 m+)
vzduch 16 °C, voda 22 °C, zpočátku déšť, ke konci vítr

Povídání zde. Na trase mi to přišlo hrozný, protože těžko nesu, když někoho brzdím, ale ten koncept je skvělý a rozhodně to chci zažít znovu - jen musím lépe natrénovat. Největší problém vidím v přechodech a v běhu do kopce; a taky budu muset na příště nějak pořešit boty, ve kterých se poplave pohodlněji. A možná si půjčit neopren a plováky, když už na startu byla ta možnost. Uvidíme.

Swimrun ve zkratce. Radu, co s tímhle dělat, přijmu pokorně a vděčně.

1. běh 0,15 km - 25 sec - 6:22 min/km
2. plavání 510 m - 15 min 57 sec
3. běh 2,8 km (148 m+) + 4. plavání 110 m - 23 min 13 sec
5. běh 1,5 km (50 m+) -  9 min 13 sec - 6:28 min/km
6. plavání 300 m - 9 min 02 sec
7. běh 0,3 km (9 m+) - 3 min 47 sec - 8:46 min/km
8. plavání 120 m - 2 min 32 sec
9. běh 1,6 km (102 m+) - 18 min 05 sec - 8:27 min/km
10. plavání 170 m - 5 min 05 sec
11. běh 3,2 km (148 m+) - 26 min 35 sec - 8:49 min/km
12. plavání 260 m - 8 min 23 sec
13. běh 0,5 km (11 m+) - 4 min 16 sec - 6:34 min/km

pondělí 9. 9. 2019: běh (8 km)
16 °C, mrholení a vítr

Dneska bylo mimořádně odporně po celý den a všichni se mi smáli, když jsem tvrdila, že od půl čtvrté přestane na hodinku pršet, protože chci domů běžet. A pak odbila půl čtvrtá a déšť ustal a projevoval se jen drobným mrholením. (Měla jsem s sebou jen kraťasy a tílko, takže jsem ještě štrachala staré nepoužívané termo v nepoužívané skříni, a naštěstí se povedlo, dlouhý tenký rukáv byl ideální.) Předchozí večer jsem v Běhej (únorovém číslu ze startovního balíčku na Slapech) četla článek o běhání podle tepů, a tak jsem se rozhodla, že se zkusím držet do 80 % max TF, což je cca 160 t/min, a tak jsem taky učinila a bylo to krásný. Deprimující byl pohled na hodinky, které mi furt zobrazovaly tempo kolem 7:30 min/km, i když mi přišlo, že zrovna docela běžím, ale asi jsem měla smůlu na okamžiky, protože výsledné 6:22 min/km je naprosto v pořádku. 8,67 km, 55 min, 6:22 min/km, 136 m+.

úterý 10. 9. 2019: běh (8 km)
10 °C a tma

Je to tady! Ráno už do práce vybíhám za tmy, takže pěkně s blikačkou na batohu a svítící páskou na ruce. (Běhám po cyklostezkách, tak abych byla vidět i zepředu.) Teď už to na tepy nebylo, protože mi ráno přišla zima a vzala jsem si nejen dlouhé elasťáky, ale i tričko, a pak mi bylo převážně vedro. Ale běželo se pěkně, ta tma tomu dodává úplně nový rozměr. Jo a za ty dva měsíce, co se do práce dopravuju alternativně (běh/kolo), jsem už zvládla ucpat odtok sprchy svými vlasy; myslím, že správa budovy bude moc ráda, když jí budu tenhle problém hlásit co dva měsíce. Ale tak tam mají mít sítko, a ne rovnou odtok... 8,67 km, 1 hod 0 min, 6:57 min/km, 156 m+.

středa 11. 9. 2019: plavání
40 min ve 25m bazénu

Po plaveckém fiasku na Swimrunu jsem si potřebovala zjistit, jak vlastně plavu, a to i přes svoji neschopnost počítat bazény - u piv i bazénů se ztrácím u druhého. Nakonec jsem zvolila na hodinkách běžecký mód (plavecký nemám a běžecký měří hlouposti) a odmačkávala si kola po 50 metrech. Za těch 40 minut to vyšlo pěkně akorát na kilometr a půl. Trochu mě to uklidnilo, že nejsem až takový tragéd - prvních pět set metrů mi trvalo 12 minut, zatímco na Swimrunu to bylo 17, což dělá velký rozdíl. (Samozřejmě prostor na zlepšení mám obrovský - ale já se dneska na obědě přejedla...?) Jo a dráhu jsem měla skoro celou dobu jen pro sebe, to bylo skvělý. 1500 m, 40:41, 2:43 min/100m.

čtvrtek 12. 9. 2019: kolo (12 + 8 km)
ráno 12 °C, odpoledne 22 °C

Ráno mě naštval autobus, který začal vyjíždět ze zastávky bez ohledu na to, že si tam zrovna svištím v cyklopruhu, a neuhnout mu, tak by mě nabral, a následně se mě rozhodl předjet těsně před serpentýnami, kde autobusy jezdí 40 km/h, zatímco já 50 km/h. Vyšlo to tak nešťastně, že mě předjížděl v zatáčce, takže jsem dlouho jela skoro přimáčknutá ke svodidlům, jak se snažil nevjet do protisměru, a musela jsem přibrzdit, abych tak nejela už furt; a pak jsem za ním brzdila už celou dobu v těch serpentýnách, načež mě úplně stejně skřípla u svodidel ještě jedna dodávka, která přece nepojede za mnou, ačkoliv jsem jela nalepená na ten autobus, a když jsem teda přibrzdila i u ní, aby se přede mě vešla, začala odbočovat doleva. Jako...! 12,17 km, 39 min, 18,6 km/h, 184 m+.

Odpoledne už to bylo lepší. Udělala jsem si pauzu, když mi volal Alfík, abych mu zavolala zpátky, ale to už se vykecával s jinými, ale pak to hezky svištělo až domů; akorát jsem si pak zapomněla odpauznout hodinky, takže čas je vycucaný z prstu. 9,10 km, 30 min, 18,2 km/h, 117 m+.

sobota 14. 9. 2019: běh na Šancích (15 km)
19 °C a slunko

Běžela jsem hodně podle tepů, na rychlost nehledě, a bylo to moc příjemné. Pomaličku, na kochání, na sílu jižních lesů - zbožňuju tu trasu přes Šance. Měla jsem teda telefon a klíče v ruce a v uších sluchátka a z Nádraží Modřany jsem dojížděla skrze sídliště autobusem, ale přesto se mi to moc líbilo. Navíc jsem podél řeky zpátky neběžela po přeplněné cyklostezce, ale pěšinkou podél břehu, a i ta se mi moc líbila, dosud jsem ji neznala. Zjistila jsem, že ty lesy nad Šancemi vlastně už skoro neznám, pěšinky jsem volila intuicí a nakonec jsem běžela správně, ale už dávno to tam nemám oběhané. Moc krásné to bylo. 15,09 km, 1 hod 52 min, 7:26 min/km, 243 m+.

Po běhání jsem vyrazila do kavárny se Sargo, což přineslo několik netušených point. Za prvé se ze mě asi stal hipster, protože jsem si dávala bezkofeinové cappucino ze sójového mléka a protože jsem tam pak pracovala na Macu - jenže byl podvečer, takže po kofeinu bych neusnula, kravské mléko pít nemůžu a noťas byl Sargo! A za druhé se ukázalo, že mé odhodlání se nepouštět do žádných literárních projektů je mnohem slabší než touha je vymýšlet, uá! Věrní čtenáři (oba :-D) mohou v novém roce očekávat nějaký nový kvík na děsně tajném místě... počkat, neříká se štěk?

Úplně jak v Princezně Mononoke!

úterý 17. 9. 2019: kolo (9 + 9 km)
ráno 12 °C, odpoledne 18 °C

Dneska se mi nechtělo objíždět celou tu trasu Prokopákem, (možná protože už mi skoro nesvítí přední světlo a v údolí nejsou lampy,) takže jsem se odvážně a teprve podruhé pustila tím stoupákem z Hlubočep nahoru do Butovic - a úplně celý jsem ho vyjela! Sice na převody 1-1, ale vyjela. Ušetřila jsem tím celých pět minut, páni! Jinak jsem ráno pěkně mrzla, přece jen ten sjezd jen v tričku hned zpočátku je v ranní zimě na hraně, ale při výjezdu z Prokopáku mi naopak bylo dost teploučko. 9,34 km, 34 min, 16,1 km/h, 157 m+.

Cestou z práce jsem se stavovala u ševce pro podražené podzimní boty a v Zásilkovně pro balíček a kapacita mých cyklobrašen byla vyčerpána do mrtě, ale uvezla jsem to! (Žejo, ještě civilní oblečení z práce, obsah kabelky a klasická sada nářadí a vybavení na kolo.) Cestou foukal hodně studený vítr, takže ačkoliv jsem si místo kraťasů znovu vzala dlouhé legíny, nelitovala jsem - zima přichází. Ale jelo se moc pěkně, sluníčko a všechny tyhle věci. 9,75 km, 31 min, 18,5 km/h, 129,9 m+.

středa 18. 9. 2019: výlet v Jizerkách
8 °C a sluníčko

Moc krásná akce, a to i přes všechny plánovací nedostatky, tedy že z naplánovaných pěti hospod cestou byla otevřená jen jedna zhned na začátku a druhá na samém konci. Což nevadilo, protože v té první jsem si aspoň mohla dát pivo, (nejsem gentleman, takže můžu i před polednem, respektive po ránu, obzvlášť když jsem odpoledne řídila,) a v té druhé jsme u skvělého oběda zcela přecpaní mohli počkat na autobus. Michal se pokoušel hledat houby, takže jsem ho namíchla hned zpočátku, kdy jsem se mu smála, že stejně žádnou zase nenajde, a v tu chvíli jsem si všimla, že mám jeden hříbek přímo u nohy - rovnou si ho vzal; a když se pak kvůli (neúspěšnému) hledání hub opozdil a zabloudil, poslala jsem mu motivační fotku dalšího hříbku, kterého jsem omylem našla cestou přes louku k jedné z mnoha zavřených hospod, protože jsme za celou cestu neztratili naději, že najdeme nějakou otevřenou. Taky byly cestou dvě rozhledny a bylo to tam pěkné, co bych vám vykládala, takhle místo práce.

čtvrtek 19. 9. 2019: běh (8 + 9 km)
ráno 6 °C, odpoledne 15 °C

Ráno byla děsná zima a nechtělo se mi, co bych si nalhávala, jenže jsem byla večer na pivu a to by to vypadalo, že jsem to vzdala kvůli bujarosti noci, což by nebyla pravda, ale hádejte se se skeptiky, takže jsem prostě běžet musela. A nakonec mi rozmrzly i ruce, i když to trvalo - zanedlouho už to bude i na rukavice. A cyklistů i běžců ubývá. Bolelo mě (hodně) to moje pravé koleno, ale přičítala jsem to zimě. I tak jsem se ho snažila nepřetěžovat - je to problém s přitahovači, takže je nutné do kopce hodně zvolnit. Jo a v práci konečně prošťouchli odtok sprchy, takže jsem mohla rozmrzat pod proudy horké vody až do úplného rozmrznutí, áách. (Což bylo dlouho, protože proudy horké vody v našem nejvyšším patře = čůrek horké vody, kterým smýt mýdlo nebo šampón a kondicionér je během na dlouhou trať.) 8,86 km, 1 hod 0 min, 6:47 min/km, 158 m+.

Odpoledne mě pořád bolelo koleno, ačkoliv se oteplilo a já i tak běžela v dlouhých elasťákách. Co s tím jako mám dělat? Přestat běhat? To přece nemůžu, protože účelnost běhů do práce a z práce tomu konečně dalo ten správný rozměr a já to díky tomu dělám ráda! Navíc v kombinaci s bezmléčnou dietou znatelně hubnu a zlepšuju se, což je poprvé za posledních pět let. No, možná za deset. Hlídám se a snažím se teď běhat podle tepů, ale dneska jsem občas neúmyslně zrychlovala, protože mě hnala Motivace: šla jsem ke švadleně na zkoušku šatů. Chápejte - pro mě to je zážitek jak z jiného světa! K švadleně! Já! Šaty přišly z Číny a netrefila jsem velikost, ale dají se hezkým způsobem zvětšit, a ačkoliv se tím jejich cena ztrojnásobí, pořád je to cena, za kterou bych si je v butiku koupila, a navíc jsou nádherné. Takže tak. Tolik o tom běhání, ehm. 9 km, 58 min, 6:27 min/km, 140 m+.

Já vám povím i o pátku, chcete?

Hned při obědě si moje tělo řeklo, že když se nesportuje, tak je potřeba doplnit zásoby: a tak když jsem dojedla své burrito a kolega pořád ještě nedostal oběd z indické, došla jsem si ještě pro bunbonambo. Kluci mi totiž slíbili, že se mi nebudou smát; pouze Honza dodal, že se maximálně zeptají, kdy se to narodí. Po dvou obědech jsem se cítila tak báječně, že jsem dokonce ani necítila potřebu sladké tečky z Albertu.

K večeři jsme s Markétou (Norma Dream Team, určitě si pamatujete - učila mě podélně parkovat v autě svého přítele mezi auty našeho vedení a tak, hehe) spořádaly dva pytlíky chipsů a láhev vína, ale to už bylo vykoupené pohybem. Markét mě pak totiž vyprovodila se psem na autobus, necelý kilometr daleko, a počkala tam těch pět minut, než mi to pojede. Já si pak chtěla vytáhnout něco ke čtení, což znamená mobil, a zjistila jsem, že ho nemám.

Bez mobilu nikomu nezavoláte, že jste si ho u něj zapomněli. Takže jsem na další zastávce vystoupila a poměrně spletitou Velkou Ohradou jsem se na blind vydala směrem, o kterém jsem si myslela, že je správný, zpátky k Markétě, (protože bez mobilu si nezkontrolujete ani mapu a adresu,) a ke svému nezměrnému úžasu jsem to trefila na první dobrou, a když jsem u ní o kilometr a půl později zazvonila, ještě se nevrátila z venčení. Takže jsem se jí vydala naproti ten kilometřík k zastávce, kam mě vyprovázela, a když jsem ji nepotkala, tak zase kilometřík zpátky, a to už doma byla. Pak už jen finální kilometřík na zastávku... co vám budu, domů jsem dojela střízlivá :)

pondělí 23. 9. 2019: běh (9 + 9 km)
ráno 9 °C, odpoledne

Je to zajímavý - o víkendu jsem spala 8 - 9 hod / noc, takže se mi vstávalo dobře, ale běh byl jedna velká tragédie. Tak moc zatuhlé nohy jsem neměla strašně dlouho, i když je dobrá zpráva, že mě vůbec nebolelo koleno, se kterým se trápím od začátku sprna. Ale bylo příjemné teplo a tma, nefoukalo a východ slunce předjímala úžasně růžová obloha a sám byl krvavý jako už dlouho ne. Taky s sebou nesl smutné zprávy z víkendu... Běhací hodnoty promlouvají samy za sebe, fakt mi to nesedělo. Možná jsem zatuhla za ty tři nicnedělané dny? 8,9 km, 1 hod 4 min, 7:12 min/km, 167 m+.

Na oběd mě zatáhli kolegové do americké restaurace, kde byly na menu čtyři položky - burger (alergeny 3, 7), buffallo wings (alergeny 3, 7), tagliatelle (alergeny 3, 7) a grilované kuře se salátem. Nesnáším grilované kuře, protože bývá vždycky vysušené, a zeleninový salát pro mě není příloha, které bych se najedla. Jo a už jsem tu zmiňovala, že vajíčka a mléko jsou alergeny 3 a 7? Takže jsem si dala kuře, protože třeba ta stánková byla horší než v takové hogofogo restauraci... ne, zase nic, bylo vysušené a ble. Ale je fakt, že jsem navzdory salátu neměla odpoledne hlad, alébrž křeče v břiše - a při běhu se to vystupňovalo až do píchání v boku, což ruku v ruce s křečemi v břichu skutečně není rozběhatelný stav, takže jsem v jedné zastrčené uličce dobu seděla na zábradlí nad potokem a pročítala Twitter, než se tělo uklidnilo a já mohla opatrně běžet dál. Na rekordy to nebylo, ale aspoň už jsem to zvládla v kuse. A pak jsem vešla domů a z bytu pode mnou se v obýváku ozývala vrtačka a v ložnici kladivo. Takže jsem se osprchovala a zase vypadla - vydala jsem se na vedlejší sídliště pro auto, které tam stálo už od středy zaparkované u hospody, kam jsme s kamarády šli po výletu v Jizerkách. Něco jako regenerační chůze - tak pomalu, abych doma nebyla před osmou. 8,9 km, 58 min, 6:33 min/km, 133 m+.

úterý 24. 9. 2019: kolo (9 + 9 km)
ráno 14 °C, odpoledne 18 °C

Večer jsem nezvládla matiku, tedy na kolik nastavit budík - jak dlouho se vypravuju na běh vs. kolo, jak dlouho jedu na kole směrem tam, v kolik chci přijet - takže jsem ve výsledku byla v práci v 6:22 při pracovní době od sedmi, ups. (A ani tak jsem tam nebyla první.) Celou cestu jsem jela za tmy, ale naštěstí jsem si večer zvládla vyměnit baterky v přední svítilně, takže se mi jelo komfortně. Jediný šok byl, když proti mně v zatáčce na uzoučké silničce v Prokopáku (v zákazu vjezdu pro motorová vozidla) vyrazila stará škodovka, u které jsem dřív uviděla světla než ji uslyšela, a to bylo na pár metrů. Naštěstí jela pomalu, takže jsem stihla přejet do protisměru a sjet na louku vedle cesty - na mé straně byla skála a vedle sebe bychom se nevešli. Ale dobře mi z toho nebylo. 9,25 km, 35 min, 15,7 km/h, 152 m+.

Odpoledne to krásně svištělo. To už mi bylo dobře i v tílku, silnice byly skoro prázdné a řidiči ohleduplní, modřanský kopec mírný, prostě paráda. (Navíc jsem za sebou měla už druhý extra produktivní den, takže jsem jela i na dobrý pocit. A doma byl v bytě klid, žádná vrtačka, žádné kladivo!) 9,15 km, 29 min, 18,8 km/h, 117 m+.

úterý 24. 9. 2019: krav maga
90 min na Národce u Honzy Koblihy, Stará garda

Honza už nám asi odmítl přidávat v názvu Gčkové úrovně, když děláme sotva P5/G1, a tak od letoška neseme název Stará garda. Ale před námi i po nás jsou začátečníci, tak se aspoň můžeme tvářit děsně drsně. Byť teda dneska - jak bych to jenom - ta několikaměsíční pauza byla sakra znát. Sice jsme začali krokováním z P1 a P3 a se vstáváním a obranami proti noži a tak, ale byly tam výtky k úplným základům, jakože při úderech nejdeme z kyčlí a tak - a hlavně, hlavně mi trvalo hrozně dlouho, než jsem si vzpomněla, jak zpevnit břišní stěnu, když jeden měl vést krokováním druhého a ten ho přitom trefoval údery na trup. Byla úleva, když jsme do toho směli začít vstupovat obranami a counterattacky. Ale musím říct: chybělo mi to. Víc, než jsem čekala, a to si uvědomuju, že na nás byl Honza dneska hodný, ale třeba ty rozcvičky, které trvají 40 minut a díky kterým nebývám přes rok vůbec rozlámaná (a že mě přes prázdniny občas bolela záda), ty by se měly platit zlatem. Jupí, krav maga is back, bejby! (A nejupí, protože mě při kopech bolí pravé koleno zcela nesnesitelně.)

středa 25. 9. 2019: plavání
45 min ve 25m bazénu

Dneska se mi povedlo si obsadit dráhu jen pro sebe, to bylo fajn. Akorát jsem předtím měla velký oběd, takže jsem si plavala klídek a piánko - s tím musím něco udělat, protože takhle se nikdy nezlepším. Ale bylo to příjemné. 1500 m, 45 min, tempo 3:01 min/100m.

čtvrtek 26. 9. 2019: kolo (9 + 9 km)
ráno 13 °C, odpoledne 21 °C

Zase jsem to neodhadla a byla v práci ještě před půl sedmou! Já jsem hrozná. Ale jestli si někdo vyjede příchody a odchody, mohla bych to dotáhnout na zaměstnance měsíce, kdybychom takovou soutěž měli. Jelo se pěkně, silnice byly tentokrát úplně prázdné, tma byla příjemná, akorát zvířata měla dneska obzvlášť sebevražednou tendenci: kousek od domu mi pod kolo vběhla kočka a já ji zpozorovala, teprve když mi vběhla do kuželu světla, a takhle prudce jsem na brzdy už dlouho neskočila, myslím, že za mnou na silnici zůstala vyrýsovaná černá čára, ale kočka přežila bez úhony. A pak už nad Prokopákem přecházela silnici žába, které jsem si všimla, až když byla těsně vedle kola, a doufám, že jsem zakličkovala dostatečně, abych ji nevzala ani zadním, protože šla pořád dál. Jo a nad obzorem zářila Jitřenka a v zádech Měsíc a bylo to celé moc pěkné. 36 min, 9,32 km, 15,3 km/h, 153 m+.

Cesta domů byla báječná, jelo se mi skvěle. Po dlouhé době jsem vytáhla sluneční brýle, protože svítilo do očí, a na obloze byly tmavé mraky, takže měla krajina zlatavý nádech, který mám nejradši. Jů jů. 9,27 km, 29 min, 19,1 km/h, 123,6 m+.

Ještě před krav magou jsem si sjela na poštu pro psaní do vlastních rukou. Dle očekávání to byla pokuta a jako vždy se mi ulevilo, že je jen za parkování. Jenže nastolila otázku: co jsem dělala počátkem srpna v pracovní době svým autem v Dejvicích? A pak jsem se podívala na přesné souřadnice a vzpomněla jsem si.

Jela jsem školit své obvyklé každoměsíční školení, jenže můj obvyklej sjezd z hlavní mezi vilky byl rozkopanej, a tak jsem jela bez navigace dál, protože nebylo kde jinde odbočit, až jsem dojela skoro na Kulaťák. Před ním se mi podařilo odbočit přibližným směrem a zajela jsem si ke kraji a konečně si v mobilu zapnula mapu, abych se podívala, kudy se tam dostanu. (Waze mi ke všemu vyhodil error při spouštění.) Mapu jsem nastudovala a dojela po paměti na první dobrou a školení jsem stihla.

Ta pokuta mi přišla za tu chvíli, co jsem stála u krajnice ve fialové zóně a studovala mapu.

Zaplatili byste ji, nebo to řešili se správním orgánem? (Jojo, mám tam jezdit služebním autem - jenže školím déle, než mám oficiální pracovní dobu, a pak se ještě vracet do firmy pro svoje auto, místo abych vjela do tunelu a byla za dvacet minut doma, to se mi vážně nechce.) Uá!

---

update z pondělí, kdy jsem se zašla poptat na dokumentaci k přestupku na příslušnou městskou část:

Parkovat v Dejvicích je na hlavu, takže jsem sice spáchala asi milión přestupků, ale tentokrát už služebním autem, takže who cares - konečně měli na úřadě otevřeno, a tak jsem se zajela poptat, podívat na dokumentaci a tak, a zjistila jsem pro mě mnoho nikdy netušených novinek.

Paní, která se mě ujala jako první, byla moc milá. Ukázala mi všechny fotky, které k tomu měli, a shodly jsme se, že nejenže moje auto svítí, ale že mi na jedné fotce čouhá ruka, byť jsem všude jinde byla zakrytá sedadlem a opěrkou, protože fotky byly zezadu (příčné parkování, resp. šikmé; a je znát, že tam stojím křivě, protože mi nestálo za to to na ty dvě minuty řešit). A pak mi poradila, ať to jdu řešit s důležitými pány na konci chodby, a přejela mě hodnotícím pohledem a že jsem ještě mladá a třeba to ukecám.

Ukecala jsem prd. Ten chlapík se mi sice věnoval vcelku trpělivě, ale byl strašně povýšený a blahosklonný a takové to chování, jako bych byla úplně pitomá a dítě k tomu. Uf. Dozvěděla jsem se, že dvakrát musí auto s kamerami projet jen na modrých zónách, kde se nesmí stát déle než tři minuty, ale na fialové zóně stačí jeden průjezd s fotkou, která se nevyhodnocuje v případě, že si v následujících deseti minutách zaplatíte parkování.

"Mě upřímně vůbec nenapadlo, když si přibrzdím u kraje, abych se podívala do mapy, že bych si měla kupovat parkování..."
"Tak prosimvás. Za prvé jste se právě přiznala, že jste řídila, a zatímco jako provozovatel motorového vozidla máte pokutu vyměřenou na 500 korun, tak jako řidič byste měla 1500 korun, takže to jsem vůbec neslyšel. A za druhé mi právě sdělujete, že jako řidič neznáte dopravní značky. Vjela jste na placené parkování, tak musíte zaplatit. Co na tom není jasného?"

Takže jsem zaplatila 500 korun a cítím se ukřivděně.

Chcete ponaučení závěrem této bajky? Mapu v telefonu při bloudění studujte během řízení a hlavně si na to nezastavujte u kraje silnice - asi.

čtvrtek 26. 9. 2019: krav maga
90 min na Národce u Honzy Koblihy, Stará garda

Mň mň mň. Krav maga super, ale já regulérně nemůžu kopat frontkicky z pravé nohy! Což je, pěkně prosím, pozůstatek z padesátky ze začátku srpna. Asi přetížené šlachy na koleni? Uá! Projížděli jsme scooping defences z P4, které jsme se s Lenkou učily na červnové zkoušky, ale nějak jsem teď měla větší problémy s krokováním. Taky jsme k tomu přidávali hák, protože na něj má člověk po té obraně nabito. Pak jsme ještě dělali kladivo z odklepnutého přímého úderu a obecně ty countery. Na závěr zase jeden vedl a durhý bouchal do břicha; a na závěr sparing. Sparingy potřebuju trénovat jak sůl.

pátek 27. 9. 2019: kolo (9 + 9 km)
ráno 14 °C, odpoledne 19 °C

Ráno se jelo příjemně. Bylo po dešti a docela teplo, vzduch voněl, a konečně jsem si zvládla nařídit budík tak, že jsem byla v práci až po půl sedmé, takže jsem nedojížděla za úplné tmy. A cestou mě neošplíchlo ani jedno auto! Akorát mě znervóznil cyklista u Barranďáku, který jel bez čelního světla v tmavém oblečení proti mně v mém pruhu, ale všiml si mě zavčasu a uhnul. 9,13 km, 33 min, 16,2 km/h, 152 m+.

Cestou z práce jsem si šlehla slušnou dávku adrenalinu: ve sjezdu do Hlubočep, kde je uzoučká a dost klikatá silnička a kde sice jezdím opatrně, protože tam jsou nánosy štěrku z lesa, ale přesto kolem čtyřicítky, proti mně vyběhnul jorkšír. Okamžitě jsem skočila po brzdách, ale na asfaltu jsem se lehce dostala do smyku a hlavně klouzala dál proti němu, takže mi nezbylo než sjet z asfaltu do hlíny s listím vedle, jenže to byl jen metrový pruh a za ním plot, takže jsem to musela udržet v téhle zóně, a zpátky na asfalt už to nešlo, protože tam byl vysokej schod. Můj mozek pracoval v tom okamžiku fakt rychle, takže jsem si stihla vynadat mnoha kreativními způsoby za to, že mám kraťasy, krátký rukáv a jsem bez rukavic, protože lišej z asfaltu au; ale fascinuju sama sebe, že jsem to nakonec ustála a z toho kola neslítla. Fuj. Zbytek cesty už byl pěknej, protože trochu foukalo a bylo pod mrakem, takže na jízdu ideálně; akorát jak bylo vlhko a pořád hrozil déšť, lítala spousta hmyzu, takže jsem si ulovila dvě mušky do oka. Považujme to za další začátečnickej fail, že při deštivém počasí nechávám čiré brýle doma... 9,22 km, 29 min, 18,8 km/h, 123 m+.

S Lenkou jsme se letos přihlásily na jednodenní kurz první pomoci od ZDrSEMu, abychom nezapomněly, co jsme se naučily loni během pětidenní varianty (článek zde). Ukázalo se, že si pamatujeme skoro všechno, ale i tak to pro mě mělo obrovský přínos - já totiž nejsem vůdčí typ a nedělá mi dobře vystoupit z davu (např. čumilů u nehody) a začít ostatní organizovat, ale když se tu k tomu nikdo neměl, neměla jsem s tím problém, protože jsem si byla docela jistá v kramflecích. Ono se tady totiž dá jen těžko něco pokazit, pokud se člověk aspoň snaží.

První větší simulace byla žena ve sprše, která si o dlaždičku rozřízla dlaň na kost. Našly jsme i ve dvojici, a protože jsem byla blíž, tak jsem Ivanu poprosila, aby zavolala 155, a zatím kontrolovala, co se stalo, koukala na zranění a snažila se zastavit krvácení (které teda moc nekrvácelo, modelka měla ve stříkačce už málo krve).

Další větší scénku jsme absolvovali ve skupině šesti lidí, to jsme našli na dvoře dvě ležící důchodkyně - jedna spadla ze štaflí a byla v bezvědomí, druhá seděla opřená o zeď a stěžovala si na bolest břicha, kam ji ta padající kopla. Já byla celou dobu u té při vědomí a uklidňovala ji, do toho jsem diktovala Petře, která volala na 155, stav obou dvou, a ostatní se starali o tu v bezvědomí, u které se zároveň báli poranění páteře (hrozí už při pádu z výšky vlastních ramen) a zároveň kontrolovali dech.

Největší simulací byla autonehoda. Všichni se hned vrhli k člověku zaklíněnému pod autem, a tak jsem vlezla do auta, zatáhla ručku a zjistila, že ze strany spolujezdce nejsem schopná vytáhnout klíčky, protože nevím, na kterou stranu jimi mám otočit. (A zapomněla jsem rozsvítit blikačky, to udělal jeden z kluků.) Lenka postavila trojúhelník, a když se začala věnovat řidičce a stála přitom v silnici, upozornila jsem ji ještě na vestu - já byla ze své strany na chodníku. Já byla u spolujezdkyně, která byla v bezvědomí, měla na hlavě krev, (všichni jeli nepřipoutaní,) ale pravidelně dýchala, a tak jsem ji celou dobu kontrolovala. Přitom jsem komunikovala s řidičkou, než Lenka přišla, která byla při vědomí, bolelo ji na hrudi od nárazu do volantu a hlavně měla strach o člověka, kterého srazila - tu jsme nicméně zvládli udržet v autě. Slečnu, která jela vzadu a byla zmatená, ale hrozně trvala na tom, že vyleze ven, si vzala za ruku Petra, která telefonovala s dispečerkou, a hlídala ji, aby neodešla pryč. Na konci jsme dostali pochvalu, že jsme si počínali skvěle, jak už u zajištění vlastní bezpečnosti, tak i při péči o zraněné a komunikaci se 155, že jsme byli skvěle koordinovaní.

Mám z toho všeho dobrý pocit.

zdroj: www.ZDrSEM.cz

pondělí 30. 9. 2019: běh (8 + 9 km)
ráno 15 °C, odpoledne 17 °C

Vítr! Silný vítr, jakože SILNÝ vítr! Miluju teplý podzimní silný vítr, to je přesně důvod, proč zbožňovat podzim. Zpočátku foukal proti a skoro se nedalo běžet, ono už ráno, když jsem vylezla na balkón, abych zjistila, jestli ještě prší, jsem ho pak zavírala jen s největším úsilím. Zapomněla jsem si čelovku, takže jsem zezadu byla osvětlená tentokrát jen červenou blikačkou a zepředu zelenou blikající páskou na ruce, kterou obvykle taky dávám zezadu kvůli získání perspektivy a vzdálenosti; a na cesty jsem v lesích neviděla a bylo to o to lepší. Sluchátka jsem vyndala už na druhém kilometru, protože vítr a padající kaštany a lámající se větve a šustící listí, áách. 8,4 km, 57 min, 5:52 min/km, 166 m+.

Zapomněla jsem si na odpolední běh vzít kraťasy, takže jsem byla v dlouhých, ale naštěstí vítr fučet nepřestal, slunce nevylezlo a teplota sice povylezla, ale vítr se ochladil, a ke konci ještě začalo slabě pršet, takže mi úplný vedro nebylo. Bohužel mě navíc bolelo to moje koleno, a navíc jsem byla ještě trochu rozhozená z té pokuty, kvůli které se cítím nepochopitelně ukřivděně, a tak to bylo celý podivný; ale vlastně se neběželo špatně. 8,97 km, 59 min, 6:40 min/km, 137 m+.