rubriky:

odkazy:

moji přátelé

přihlášení

archiv článků:

Tréninkový deník: duben 2020

neděle 5. 4. 2020: kolo (51 km)
17 °C a slunko, ale ledový ostrý vítr

To jste věděli, že jsou v Brdech kopce? Přiznávám, že mě to nějak zaskočilo - ale kilák převýšení na padesáti vzdálenostních, to není mé klasické ježdění po Praze. Zaskočilo mě taky počasí, protože sedmnáct stupňů a sluníčko, krucinál, má být teplo. U skříně jsem váhala nad tílkem a vzala jsem si tříčtvrťáky! Naštěstí mě ledový vítr zarazil, už když jsem lezla z auta, a tak jsem do brašny přihodila mikinu, kterou jsem si brala do auta, a pak jsem v ní jela celou druhou půlku trasy, protože to bylo o zdraví. Ono na slunku bylo teplo, a v kopcích vedro, jenže ten ledový vítr v kombinaci s propoceným oblečením... Původně jsem měla na mapě nakreslených 65 km, ale po zralé úvaze jsem to před půlkou přeplánovala a dobře že tak. Navíc ty kopce! Já neumím kopce, a to ani na kole. A moje přehazovačka si dělá už naprosto co chce. Že když se snažím přehodit na nejlehčí převod, tak na něm vydrží jedno šlápnutí a jde na těžší, už jsem zvyklá; ale dneska v kopci to upgradla tak, že jsem mezi těmihle dvěma převody neúmyslně přeskočila asi třikrát, což v záběru pokaždé vyústilo v takové trhnutí, že mi to shodilo nohy z pedálů. Každopádně Padrťské rybníky byly nádherné, lidi byli po Brdech rozprostření velmi protipandemicky (nebylo jich málo, ale neshlukovali se ani u těch jezer), a jako kompenzace za auto, které jelo v protisměru natolik důsledně, že o půl vteřiny pozdějí už bych s kolem sjížděla z krajnice do lesa (mobil za volantem - bohové!), mě pak předjížděli policajti natolik ohleduplně, že jsem jenom zírala. Btw. policajty jsem tam potkala čtyřikrát, což bylo víc než na cestě z Prahy a zpátky. (Aha!) A kousíček ode mě přebíhaly cestu dvě laně - to jste věděli, že jsou TAK veliké? Já je zblízka viděla poprvé... 51,55 km, 3 hod 10 min, 16,3 km/h, 989 m+.

U Padrťských rybíků se fotí kdekdo, ale kdo má fotku od Výtažníku, hm?

pondělí 6. 4. 2020: kolo (9 + 27 km)
ráno 4 °C a bezvětří, odpoledne 20 °C a sluníčko

Tak už je zase světlo na celou ranní cestu do práce - a východ slunce byl dnes obzvlášť fantastický; a doma jsem ráno z balkónu pozorovala zapadající úplněk, ach och. Riskla jsem to a vzala jsem si k tričku jen návleky na ruce a neprofoukavou bundu a bylo to akorát. Silnice byly prázdné, ale těch lidí! Chodci, cyklisti, běžci - páni. (Ačkoliv první ranní setkání bylo se zajícem, hned před domem. Ušáček.) Šlapalo se mi vážně dobře, a to jsem se bála, jestli nebudu mít po včerejšku unavené svaly. 9,09 km, 36 min, 14,9 km/h, 147 m+.

Okej, nejsem nejhorší cyklista na světě, aspoň co se povědomí "jak na to" týká. Totiž - můj modřanský kolega přijel do práce taky na kole, a tak jsem ho odpoledne vzala zpátky tou nejhezčí trasou, kterou jsem jela minulý týden. Je rychlejší, a tak jsem mu na začátku barrandovského stoupáku říkala, že je to furt rovně nahoru až k Okruhu, tak ať nečeká a že se sejdeme tam. Přijedu nahoru - a on nikde. Cyklostezka odtud vede dvěma směry (a oba jsme běhávali tím druhým), a tak jsem se mu pokusila dovolat, naštěstí za pár minut přijel zpátky. Že se podíval na mapu, kterou jsem mu posílala, a jel napřed. (Narozdíl ode mě nemá držák na mobil na řídítka, takže kvůli tomu musí zastavovat, jinak bych byla klidnější.) Pak parádní sjezd, který zbožňuju, a kolem řeky, z Komořan nahoru, furt dobrý. A pak - jedu za ním... a jedu a jedu... a on nikde. Cestou bylo hodně křižovatek, takže bylo docela jasný, že se někde ztratil. Asi. Ale že bych mu znovu volala... Takže jsem jela dál a pak volal on, čekala jsem na něj dobře pět minut, zajel si důkladně :) Tyjo ale bylo to celé parádní, nádherné počasí akorát na krátký rukáv. Vynikající trasa! 27,54 km, 1 hod 31 min, 18 km/h, 324 m+.

Nemůžu udělat faux pas a dát sem fotku se stejným tunelem jako minule, a tak aspoň ranní zapadající Měsíc

úterý 7. 4. 2020: běh (7 km)
20 °C, sluníčko a bezvětří

Páni, léto je tady! Konečně v kraťasech a tílku a teplo celou dobu! (V nových kraťasech, skoro novém tílku a hlavně s novými běžeckými sluchátky!) Tradiční běh á 14 dní na zjištění, jestli mě koleno pořád bolí - a s radostí jsem zjistila, že to dneska bylo mnohem lepší. Troufám si říct, že je to teplem; a samozřejmě dřep pořád neudělám (ale pořád mám tolik sebeúcty, abych sem nevypisovala historku, jak jsem si v neděli chtěla v Brdech v lese odskočit, což bez možnosti dřepu ústí v kombinaci akrobatického čísla a grotesky), ale i tak je to super. Jsem moc zvědavá, jestli se mi zlepší tempo, až se při běhu začnu odrážet z obou nohou, a ne jen z levé? I sídlištní lesy byly plné lidí, hlavně s dětmi, a všichni vypadali spokojeně a celkově to bylo pozitivní. Teda kromě prvního kilometru, to jsem myslela, že umřu, ale pak se to rozběhlo. I tak jsem si myslela, že z kola budu mít lepší fyzičku. (Jakože aspoň nějakou fyzičku.) 7,3 km, 53 min, 7:20 min/km, 155 m+.

středa 8. 4. 2020: kolo (9 + 9 km)
ráno 5 °C a bezvětří, odpoledne 22 °C, slunko a bezvětří

Dneska byl superúplněk a ráno akorát zapadal, a tak jsem jela proti tomu obřímu Měsíci a bylo to krásný. A pak jsem vyjela nahoru nad Prokopák a tam opět východ slunce... už jen kvůli tomu je to v práci lepší než na homeoffice! Dneska jsem potkávala enormní množství sportovců, je znát, že jsou na odpoledne plánované vysoké teploty. Mě dokonce dva cyklisti předjížděli v tom stoupání z Hlubočep! Tam jsem nikdy nepotkala nic jiného než auto, a to jen výjimečně. Každopádně paráda. Ke své úlevě jsem ze včerejšího běhu nebyla tak rozlámaná jako v minulosti. 9,22 km, 15,4 km/h, 35 min, 148 m+.

Venku bylo vážně krásně, takže jsem naplánovala dvacetikilometrovou cestu z práce... a pak mě rozbolelo v krku. A já nechci na Velikonoce rýmičku! Já chci výletovat na kole! A tak jsem pokorně dojela domů nejkratší cestou a zítřek strávím pod peřinou s medovým čajem a knížkou. Viním z toho Sargo, kterou jsem sice neviděla už dva měsíce, ale která mi ráno napsala, že jí je divně a kašle, a asi to bylo až příliš sugestivní; a taky vedoucího, který potřeboval vyzvednout v Praze autem, a já si na kole k šatům nevzala žádný svetr ani kabát. (Jako jela jsem autem a navíc bylo už třináct stupňů, z toho bych nemusela nastydávat... no, člověk míní... ono já v práci kabát mám, ale on se k těm šatům nehodil...) Tak snad to přejde bez následků. 9,06 km, 29 min, 18,5 km/h, 114 m+.

V neděli jsem poprvé zkoušela sněhové pusinky a vyvedly se nad očekávání. Tohle je druhá várka s růžovým barvivem - příště budu muset být důraznější.

neděle 12. 4. 2020: běh (5 km)
17 °C

Eliška je nejšikovnější, ja ja. A protože ji v pondělí při běhání koleno nebolelo, je nesmrtelná a superhrdina k tomu, to je jasný. Noha se mi podlomila ještě před prvním kilometrem, ale bylo to takové to vypínací píchnutí, to byl určitě nějakej renonc, to nemá s utrženým meniskem nic společnýho, poběžím dál. Pak se mi noha podlomila v lese o kousek dál a pak znovu a pak jsem sebou skoro sekla na dohled jedné rodinky, která se na mě dívala dost divně, když jsem pak pajdala po jedné noze kolem. Takže jsem neběžela dál svůj okruh, ale vydala se skrze vilky zpátky - abych aspoň jako poznala nová místa a nešla ve svých stopách. Co vám budu - málem jsem cestou bídně zhynula, bolelo to hrozně. Jako následek od té doby kulhám, a když jsem byla v úterý ve Stromovce s kamarádkou s kočárkem, musela jsem ji poprosit o zkrácení okruhu, protože jsem nebyla schopná chodit. Takže asi tak. Eliška je nejinteligentnější, ja ja. 5,01 km, 35 min, 7:10 min/km, 76 m+.

čtvrtek 16. 4. 2020: kolo (47 km)
22 °C a sluníčko

Mhm, moc dobře jsem to v neděli udělala - to je poprvé, co mě na kole bolelo koleno. Zezačátku to bylo k nesnesení, pak se to zredukovalo na pouhou bolest při těžším záběru; takže jsem dneska jela na velmi lehké převody. Zase jsem si ale minulý týden na balkóně kolo vydrbala do čista, a to včetně kazet a řetězu, a teď dělá mnohem míň zvuků! Už vůbec není Chidori. Teď už je jenom Špatný Přesmykač. Trasy jsem vedla výhradně po cyklostezkách na silnicích, protože bylo příliš krásně a já nechtěla potkávat davy; i tak jsem šátek z obličeje prakticky nesundávala, protože jsem kromě aut sem tam nějakého cyklistu potkala. Taky mě vyděsilo policejní auto, které si do křižovatky najelo vedle mě a řidič něco mým směrem povídá - až po chvíli mi došlo, že má okýnko otevřené kvůli vedru a že telefonuje. (Ke cti mu budiž řečeno, že se sluchátkem v uchu.) Po padesátce v Brdech mi přišlo, že si plánuju docela dlouhý výlet, ale je znát, že to bylo skoro bez převýšení, uteklo to hrozně rychle. Jo a moc se mi líbil úsek kolem Průhonického parku; a konečně jsem zjistila, kde je spleť turistických stezek pod dálnicí, kudy kdysi vedl Pochod Praha-Prčice. 47,29 km, 2 hod 28 min, 19,2 km/h, 454 m+.

sobota 18. 4. 2020: kolo (64 km)
18 °C a střídavě sluníčko a pod mrakem

V pátek mi nebylo moc dobře - bolela mě hlava, lezla na mě rýmička a po prášku jsem celé odpoledne prospala. Na plánované dobytí Říčan jsem se tak vydala až v sobotu - protože čtvrteční padesátka byla tak krátká, nebála jsem se naplánovat 65 km, a protože jsem si tentokrát zkontrolovala, že cestou nebudou řádné kopce - ne jak v Brdech - bylo to vážně v pohodě. Každopádně jsem byla ráda, že jsem se přioblékla, docela foukalo. Začátek a konec trasy vedl dost podobně jako ve čtvrtek, což jsem nečekala; a jsem trochu překvapená, že jsem to vůbec poznala. A kousek od cesty se mi promenoval bažant! Jinak bylo na silnicích dost cyklistů, ale vytáčet mě začali až ke konci v Praze, kdy se shlukovali do davů přímo na cyklostezce, že se kolem nedalo projet. Bez roušek, bez snahy uhnout... grr. Ale výlet byl parádní. 64,52 km, 3 hod 28 min, 18,5 km/h, 655 m+.

úterý 21. 4. 2020: kolo (23 km)
17 °C a chladný vítr

Poslední dobou podnikám děsivá dobrodružství - ještěže to nejde zveřejnit na internetu. Nicméně jsem objevila novou cyklotrasu, která je úplně boží: je to sjezd kolem Závisti až k Hálkovu pomníku, který je prudký a štěrkový, takže je to tam o život, a tak hrozně mě to bavilo! Zpátky nahoru jsme vyjížděli po zelené na Točnou a to stoupání bylo mnohem míň hrozné, než jsem čekala. A co víc, vyjela jsem i to asfaltové stoupání z Modřanské rokle za nádrží, ačkoliv se mi při každém šlápnutí zvedalo do vzduchu přední kolo, protože byl ten náklon už prostě moc! Takže dneska pecka. A ve svém soukromí se budu pochechtávat ještě pěkně dlouho... 23,95 km, 1 hod 36 min, 14,9 km/h, 435 m+.

středa 22. 4. 2020: kolo (9 + 15 km)
ráno 6 °C, odpoledne 17 °C, slunko a vítr

Ráno je prostě pokaždé nádherné. Probouzející se ptáci, minimální provoz aut a čím dál silnější provoz běžců a cyklistů, meditační jízda, výzva vyjet hlubočepský stoupák. A pak ještě větší výzva vynést do druhého patra po schodech nejen kolo, ale i schránku s klíči (málo rukou!), protože jsem omylem přijela do práce už v půl sedmé a kupodivu jsem tam byla v tu nekřesťanskou hodinu první. 9,18 km, 35 min, 15,5 km/h, 149 m+.

Odpoledne jsem zajela za Sargo se zásilkou nových náušnic (jsou moc krásné a na množství se neptejte) a teprve odtamtud domů - a světe div se, Prokopák byl průjezdný! Jasně, lidí spousta, ale zvládla jsem to bez větších nervů, což jsem nečekala. Bylo teplo a krásně, stromy kvetly a já pořád smrkala (ano, najít kapesník a sundat si šátek umím i za jízdy, tak děsně šikovná jsem) a vlastně to bylo dost super. A jet rychlostí skoro dvacet kilometrů za hodinu navzdory dvěma knížkám v cyklobrašně (tak moc je karanténa zlá), to vůbec není zlý. 3,31 km, 10 min, 18,9 km/h, 32 m+; 12,33 km, 38 min, 19,3 km/h,  142 m+.

čtvrtek 23. 4. 2020: kolo (9 + 9 km)
ráno 6 °C, odpoledne 20 °C a slunko

Tyjo, ono to už nějak začíná bolet, bude to chtít pauzu. Vážně jsem to tahala dost přes závit a vůbec jsem nevěřila, že vyjedu hlubočepské stoupání (tadá, vyjela i bez zastávky). Jo a lidí po ránu mraky, ale ráno jsou tak nějak sympatičtější, takže cajk :) 9,37 km, 37 min, 15,2 km/h, 151 m+.

Odpoledne jsem zamířila rovnou domů, protože jsem byla unavená z práce, otrávená, že kamarád zrušil společnou jízdu, což jsem zjistila ve chvíli, kdy jsem přišla k jeho zakódované kanceláři, protože se ani neobtěžoval mi o tom dát vědět, a vážně jsem se těšila domů. Lidí mraky, ale tentokrát jsem měla statisticky nepravděpodobné štěstí na samé ohleduplné, kteří chodili po krajích silnich, rozhlíželi se, než přecházeli, a tak. Ale celková únava veliká. 9,01 km, 28 min, 18,8 km/h, 124 m+.

neděle 26. 4. 2020: kolo (42 km)
16 °C a sluníčko

Jezdit se mnou na výlety je radost.
Na kamarádovi bylo, aby vymyslel trasu, čehož se zhostil zcela brilantně, tolik trailu, brodů, lesních pěšinek a jen tak tak sjízdných pěšin jsem vůbec netušila, že kousek od Prahy máme.
A protože i já chtěla přispět k programu, připravila jsem si dvě komické vsuvky.
Vsuvka první: defekt. Jasně, už jsem píchla dřív. Před dvěma lety, kdy jsem s kolem na záden došla několik kilometrů lesem k silnici, kam pro mě přijela Sargo; a před rokem na Rakovnickém duatlonu, kde jsem duši měnila padesát minut, což mě stálo druhé místo. Mno. Že bych tím nějak moc potrénovala v manuálním skillu, se říct nedá, a ukázalo se, že kamarád nepíchl ještě nikdy. Už jen sundat plášť nám trvalo snad čtvrt hodiny. Navíc jsem s sebou neměla náhradní duši, ale naštěstí mám lepení s nevyschlým lepidlem, a tak jsem duši poprvé zalepovala. Trochu jsem se bála, jak tu díru budu hledat, ale protože mi při nafukování vanul do dlaně průvan, nebylo to tak těžké. No, a pak to všechno vrátit zpátky. Duše šla snadno, což jsem žasla, i s tím jsem loni na R90 zápasila. Ale plášť... No! A v tu chvíli u nás zastavili dva bajkeři, jestli máme všechno, a protože jsem tam nebyla sama, polkla jsem ego a poprosila o pomoc a pak jsem jenom zírala, že jim to trvalo asi dvě minuty. Já bych na tom seděla další hodinu a zlámala obě montpáky. Vau.
Vsuvka druhá: koleno. Bylo to asi o sto metrů dál, přičemž jsme byli zrovna v polovině trasy, a tudíž nejvzdálenějším místě od Prahy. Jeli jsme od brodu a křižovatky, tak jsem se ohlédla a kamarád nikde. Tak že jako počkám - a sesedla jsem z kola, aniž bych se podívala, kam šlapu, a zrovna tam byla prohlubeň, takže jsem došlápla na nohu s utrženým meniskem mnohem prudčeji, než jsem chtěla. Půl minuty jsem měla od bolesti černo před očima a ještě další minutu jsem nebyla schopná mluvit. Vzhledem k tomu, že přes šátek (místo roušky) a zrcadlovky nebylo vidět, že trpím, tak chvíli trvalo, než jsme si vysvětlili, co se děje a že potřebuju pauzu. AU!!
Super, už to bylo skoro týden, co jsem nekulhala. (Posledně to bylo po mém idiotském běhu o Velikonoční neděli, přesně před čtrnácti dny. A protože to tehdy bolelo hodně a dlouho, rozhodla jsem se, že běhat už opravdu nebudu... ještěže existují jiné způsoby, jak trpět. Co já bych bez toho dělala.)
Mňmňmň. Ale trasa byla fakt úchvatná a jinak to bylo celé hrozně fajn. 42,08 km, 2 hod 45 min, 15,2 km/h, 619 m+.

Přední vs. zadní plášť, oboje necelý rok staré. Po velmi dlouhé době jsem se zklamala doporučením prodavače ve specializované prodejně...

pondělí 27. 4. 2020: kolo (9 + 9 km)
ráno 6 °C, odpoledne 23 °C

Připadá mi, že je těch ranních šest stupňů čím dál teplejších. Po včerejšku mě docela bolely nohy (ona byla některá stoupání fakt výživná), až jsem byla zvědavá, kdy vzdám hlubočepský stoupák a sesednu, (dala jsem ho!); a o to zajímavější je, že mám časy čím dál rychlejší. Navíc jsem se omylem probudila už v pět, a tak jsem jela děsně brzo, což ale nakonec nevadilo, protože máme na patře jen jednu sprchu a ode dneška pracujeme v normálním režimu, takže tam vznikla velká fronta, protože na kole přijeli skoro všichni. Ale já tam byla první, heč! 9,36 km, 34 min, 16,1 km/h, 160 m+.

Připadá mi čím dál víc fascinující, že jsem z práce doma na kole za 27 minut. Jakože vau. Bylo nádherně, teplo, slunko, ach ach. A fičelo to! Jestli budu takhle zrychlovat i do budoucna, třeba to jednou vytáhnu nad dvacítku? Domů už to docela jelo - ono je naše modřanské stoupání mnohem pozvolnější. Pak do krámu pro tulipány do vázy, upéct koláč, ze zbylých bílků sněhové pusinky, naložit maso a při prodlevách Cimrmani. (I když jak vidím, jak pomalu se ty pusinky suší, asi dneska nepůjdu spát...) 9,01 km, 27 min, 19,3 km/h, 125 m+.

Po úterní návštěvě Sargo za účelem zaprodat další duši thajské polévce laksa & vnutit někomu můj oblíbený koláč (protože mně stačí kousek) & udat polovinu sněhových pusinek jsem absolvovala středeční kytarový večírek u kamarádek večer před předáváním prázdného bytu majitelům. Tam jsem šla pěšky, protože to bylo "jen" přes les, a od té doby zase skoro nemůžu chodit, což má ale mnohem příjemnější důvod než v neděli. A na kole si potřebuji vyměnit plášť za nový, což bylo v plánu ve čtvrtek odpoledne, ale člověk míní a utahanost z práce mění.

Stejně to byl skvělý měsíc.

Zpět na hlavní stranu blogu