Tréninkový deník: září 2020

81. Tenhle měsíc pokračuju v letošním trendu "deníček s důvody, proč se válím doma", protože po několikadenní pauze po duatlonu Rakovnické šedesátky, kdy jsem si myslela, že se dávám dohromady, jsem chytila covid-19 a zůstala doma do konce měsíce. Ale R60 byla moc pěkná a mám tu vtipné historky o nejklišoidnějším způsobu balení kolegyně a o tom, jak člověk kvůli zimním gumám může po Praze najezdit sto kilometrů, a to ani nejsou pro něj.

čtvrtek 3. 9. 2020: běh (16 km)
18 °C, sluníčko

Zase jednou běh přes Šance. V posledním týdnu a půl jsem přečetla asi milión knížek a hrozně si tohle nicnedělání užívala, a jako by mi tělo vyšlo vstříc, vzalo si z té pauzy jen to nejlepší a já opravdu běžela. Na to, jaký terén a jaké převýšení tahle trasa má, že jsem dolů z Šancí div že nelezla po čtyřech, abych neublížila kolenu, je to opravdu slušný. A bavilo mě to, hrozně to uteklo. Z Obchodního náměstí autobusem - naštěstí jsem si nezapomněla šátek, už jsou zase v autobusech přes obličej povinné. Zajímavé to začalo být až po výstupu z autobusu, kdy jsem se málem skácela k zemi: několik posledních dní jsem zůstávala na gauči především kvůli tomu, že cyklus vynechaný kvůli operaci se nesrovnal ani další měsíc, a tak po čtvrt roce udeřil se zničující intenzitou ve všech ohledech. Ráno jsem měla za to, že už budu v pohodě, a při běhu to bylo v mezích snesitelnosti, ale jak jsem po dlouhém čekání na autobus a stání v autobuse vykročila, bylo to, jako by mě někdo do toho břicha střelil. Poučení: děti, nezahrávejte si s přírodou. 16,06 km, 2 hod 1 min, 7:34 min/km, 290 m+.

pondělí 7. 9. 2020: kolo (9 + 9 km)
ráno 13 °C a tma+mrholení, odpoledne 20 °C a zataženo

Po ránu hned několik překvápek. Jakože cože, úplná tma celou cestu až do práce? Kdy se to stalo? A třináct stupňů v kraťasech jsem taky možná neodhadla správně, hlavně když jsem sjížděla modřanský kopec jak blesk, protože za mnou jelo auto, které mě nepředjíždělo, a já ho nechtěla brzdit. A na druhém břehu řeky začalo pršet, nejprve jako šumění ve větvích nad cestou, ale pak už velmi reálně, a to podle předpovědi vůbec nemělo! A taky mě do kopce rozbolelo koleno a vůbec mi to nejelo, a navíc jsem v práci byla v 6:20, ale vůbec jsem si po dvou týdnech dovolené nemohla vzpomenout na heslo k počítači, takže místo klidného prostředí jsem šla nejdřív do sprchy, kde se mi ho konečně povedlo vymyslet. 9,13 km, 32 min, 17,0 km/h, 154 m+.

Porada se nám protáhla až do čtyř, a tak jsem domů jela po cyklostezkách beznadějně plných chodců, koloběžkářů, cyklistů a zvířat. Ve sjezdu jsem jednu kočku s obojkem podezírala, že mi vběhne pod kolo, až začnu projíždět kolem, a taky že jo, ale nic se nám nestalo. Ani domů to úplně nejelo, a to už jsem nevezla tisíc a jednu věc jako do práce, ale bylo příjemně, a tak to nevadilo.

9,13 km, 27 min, 20,1 km/h, 121 m+.

Západ slunce o pár dní později. Balkón se neomrzí...

úterý 8. 9. 2020: běh (9 + 9 km)
ráno 8 °C a svítání, odpoledne 24 °C a slunko

Vůbec to nebylo tak hrozný, jak jsem se bála - zima pomáhá. Sice jsem běžela v tílku + placebo větrovce, takže jsem byla zmrzlá jak preclík (tohle už je na rukavice a něco přes uši), ale i tak jsem dorazila zpocená. Akorát mě v tom největším stoupání na kole předjížděl kolega a já zrovna šla pomalu, protože jsem trošku umírala, no. Ale nepředhazoval mi to. 8,79 km, 1 hod 4 min, 7:19 min/km, 163 m+.

Odpoledne jsem z práce vyběhla včas, ale pak jsem strávila asi dvacet minut na telefonu s vedoucím, který v rámci dovolené vymýšlí samé dobré nápady a hrozně je chce teď ihned uvést v život (a já ho zastupuju). Nakonec jsem se skoro doma nechala málem přejet, protože jsem se ponořená do myšlenek nerozhlédla, než jsem vběhla na zeleného panáčka, a těsně za zadkem mi prosvištělo auto, které jelo ještě na červenou. Ehm. Já zase budu opatrnější, slibuju. 9,06 km, 1 hod 1 min, 6:48 min/km, 139 m+.

středa 10. 9. 2020: plavání
50 min ve 25m bazénu

Dneska to bylo prima, hrozně mi to plavalo. Měla jsem nové brýle, které chtěly trochu poštelovat, ale konečně mám takové, do kterých neteče a které se nesundavají, když se odrazím ode zdi; a taky jsem si koupila kolíček na nos, abych se naučila obrátky, ale ten vůbec nedržel, takže smůla. Ve chvílích, kdy jsem takhle neblbla, jsem se soustředila na techniku a sílu záběrů a mám z toho dobrý pocit. Vážně prima dneska. 1750 m, 51 min, 2:58 min/100m.

Akce sto kilometrů po Praze aneb "ahoj kamarádi, jsem v Polsku a potřeboval bych vyzvednout zimní pneumatiky"
Modřany-Stodůlky do práce; Stodůlky-Dejvice na plavání; Dejvice-Strašnice pro Ebříkovy gumy; Strašnice-Modřany domů, protože uskladnitel ještě nebyl doma; Modřany-Troja s pneumatikami; Troja-Modřany konečně domů.
Připomněla jsem si, jak strašně jsem nesnášela zácpy na Jižní spojce, ale zdaleka největší dojem zanechala trasa plánovaná Wazem, když jsem jednosměrnou Pelyňkovou dojela až k zákazu vjezdu bez dalších možností, kam jet, a u zákazu stálo auto měšťáků. Chvíli jsem přemýšlela, jestli bude menší pokuta za jízdu v protisměru, nebo za projetí zákazu, a pak jsem pokračovala dál. Ukázalo se, že se tam jen zašívali, protože na to vůbec nereagovali.
Šrotě ke cti slouží, že jí všechny čtyři vešly do kufru, ačkoliv není kombík. A panu skladníkovi slouží ke cti, že strategie podpatky + bílá halenka skutečně vyústilo v pomoc s naložením. (Vykládala a stěhovala do sklepa jsem je už sama, resp. se známým, a skončila jsem úplně celá černá.)

čtvrtek 11. 9. 2020: kolo (9 + 9 km)
ráno 17 °C, odpoledne 21 °C a pošmourno

Ta kočka je prostě zlomyslná! Zase ona - dlouhosrstá, pěstěná, bílá s tmavou hlavou, ocasem a packama a s ledově modrýma očima - a seděla pěkně v protisměru v tom klesání, aby se o ní zabili cyklisti, kteří pojedou dolů. Mě jen sjela povýšeným pohledem, když jsem kolem supěla nahoru. 9,23 km, 31 min, 17,9 km/h, 154 m+.

Tyjo, normálně! Jak u nás máme podélné parkování, vedle cyklopruh a vedle pruh pro auta, tak normálně ten chlapík, který vystupoval z auta, zrovna když jsem se blížila, se nejdřív podíval do zrcátka, takže mě těma dveřma nesejmul! Jakože vau. (Tohle je moje traumíčko, že se mi tam stane, protože lidi jsou vocasové a prostě po cyklistech nekoukají. A když je nevidím parkovat, že v tom autě třeba ještě chvíli po zastavení sedí, tak si prostě nemám jak pohlídat, že někdo bude vystupovat.) Jo a kočku už buď sejmul někdo jiný, nebo šla připravovat své ďábelské plány jinam. 9,06 km, 26 min, 20,9 km/h, 118 m+.

Mám novou kolegyni, moc sympatickou a pěknou skoro čtyřicátnici. Dneska jsme spolu jely na oběd, a když jsem z auta sbírala věci, které nesmíme nechávat na parkovišti, čekala na mě venku, kousek od partičky dvacetiletých kluků. Po návratu k autu byl za stěračem vzkaz: "Máš moc hezký úsměv. Kdybys chtěla, zavolej..." a číslo. Kolegyně byla rozpačitá, zatímco já se směju ještě teď, že se to neděje jen v laciných filmech :)

sobota 12. 9. 2020: Duatlon Rakovnické šedesátky (31 + 27 + 33 km)
13 - 25 °C, mlha, slunko

Článek ZDE. Bylo to krásný, jakože hrozně moc. Zase jsem píchla, a navíc hned z počátku, ale duši jsem už zvládla vyměnit rychle, i když mám pocit, že bych měla zrevidovat rozměry pláště. Ale jinak to na kole docela svištělo a při běhu jsem opravdu běžela - vyšťavila jsem se notně, že jsem nebyla schopná posledních pár kilometrů podél řeky do depa doběhnout a musela jsem po rovině jít, a pak jsem na kole nevyjela kopce, které by neměly být problém. Ale o to to bylo lepší, že jsem do toho v prvních dvou částech šla fakt na maximum.
Kolo 31,34 km, 2 hod 11 min, 14,4 km/h, 689 m+.
Běh 27,66 km, 4 hod 13 min, 6,6 km/h, 627 m+.
Kolo 33,46 km, 3 hod 19 min, 12,1 km/h, 888 m+.

čtvrtek 17. 9. 2020: kolo (9 + 9 km)
ráno 19 °C po dešti, odpoledne 23 °C

Poprvé jsem se po R60 odvážila jet do práce na kole, protože už jsem neměla pocit, že mě položí pšíknutí kilometr vzdáleného člověka. (Protože o oslabené imunitě po ultra bych mohla vyprávět romány.) A bylo to fajn, ráno bylo teplo a ulice prázdné, svítila jsem jen tak, abych byla vidět, ale sama jsem světlo nepotřebovala, protože v Praze je světlo pořád, a i kopec jsem vyjela. To je to krásný na duatlonu, že si na něm člověk neničí svalová vlákna, ale jen se unaví. 9,27 km, 32 min, 17,3 km/h, 153 m+.

Z práce to taky svištělo pěkně. To bylo teda naopak lidí docela dost, ale i tak, šlo hlavně o cyklostezky. Taky jsem dobu jela za jiným cyklistou a někde opodál někdo sekal benzínovou sekačkou a šel od něj hrozný benzínový smrad, a teprve když jsem cyklistu dojela, jsem zjistila, že žádná sekačka, ale že má přidělaný nějaký motorek na kole - ale zvuk a smrad sekačce odpovídal, jet za ním bylo za trest. 9,07 km, 27 min, 19,9 km/h, 121 m+.

pátek 18. 9. 2020: běh (9 + 9 km)
ráno 13 °C, odpoledne 20 °C

Poslední běh před Krkonošema! Ulice prázdné, čelovka jen prosvítající z kapsy batohu, abych byla vidět. Pokus o vyběhnutí hlubočepského stoupání se zakončením naprostým fiaskem, přece jen po R60 ještě nejsem úplně fit. V práci ještě před východem slunce. 8,8 km, 1 hod 2 min, 7:04 min/km, 168 m+.

V práci to bylo hrozný, hrozný, hrozný. Ale od pondělí budu v Krkonoších na krásných 14 dní... Nedomyslela jsem, kolik toho z práce potáhnu, a to včetně tlusté knížky od kolegy, a sotva jsem to do batůžku narvala, čímž se z něj stala beztvará hrouda,  ale nevadí, hlavně z práce pryč. Cyklostezky byly plné lidí, byla jsem ráda, že nejsem na kole. Zavřený nájezd na barrandovský most zarazil tatínka s chlapečkem, a tak jsem sundala sluchátka a houkla na ně, že se dá napojit o kousek dál, a opravdu jeli za mnou, a když mě míjeli, poděkoval mi ten chlapeček. 8,79 km, 59 min, 6:49 min/km, 142 m+.

Pak jsem si otevřela pivo, než se přestanu potit a taky abych setřásla myšlenky na všechny nedodělky, které po mně zůstaly; a vzápětí jsem ho srazila loktem ze stolu. Ale pak kolega svolal pivo do hospody a to bylo příjemný, konečně klid a pár dní do odjezdu do Krkonoš... A tak začal ten víkend, kdy jsem zjistila, že jsem covid pozitivní.