Tréninkový deník: květen 2020

77. Mimořádně vydařený víkendový cyklus: třídenní cyklovýlet, jednodenní Brdské hřebeny, výlet s kočárky za opékáním buřtů a stokilometrová doprovodná cyklovarianta k dálkovému pochodu Krajinou bitvy u Lipan. K tomu asi tak miliarda píchlých duší, na samém konci měsíce zpozorované zničené řadicí lanko (a přesmykač a tak obecně víc věcí na kole), kodrcání bažanta, spousta nových komiksů, zima a sbíječky v práci, ostříhané vlasy, (ne že by si toho kdokoliv všimnul,) trocha únavy, trocha radosti - prostě obvyklá vydařená směska. (Na kole 559 km a tři defekty.)

První prodloužený víkend jsem proflákala - jakože absolutně. Vrátila jsem se k povídkám, které si čtu při únavě, a protože to je především potterovská fanfikce, rovnou jsem si pustila první dva filmové HP. Pak jsem si projela druhou sérii Doctora Who, kterou jsem už dlouho neviděla, a taky jsem hned dvakrát přes den usnula na gauči u knížky.

Aby se neřeklo, tak jsem aspoň vyměnila úplně sjetý zadní plášť u kola (když jsem si pořizovala nové pláště, měnila jsem oba, ačkoliv byl ten přední ještě dobrý - chtěla jsem mít stejné - takže jsem ho teď zase vytáhla ze sklepa), a protože procvičování dělá mistra, stáhla jsem čas výměny na necelých dvacet minut. (A dalších deset drbání šmíru ze světlé podlahy.)

Taky jsem se ostříhala. Byly to dva centimetry, ale u mých vlasů to dělá hrozně moc, protože čím lehčí jsou, tím víc se vlní, takže teď je mám po ramena, zatímco předtím byly pod ně. U rodičů to ale prošlo bez komentáře, takže změna asi není tak nápadná, jako to připadá mně; já zatím fascinovaně koukám do každého zrcadla, které potkám, jak moc se mi to líbí.

A naplánovala jsem cyklotrasu na další prodloužený víkend. Snad budu míň unavená, abych si to pořádně užila.

pondělí 4. 5. 2020: kolo (9 + 9 km)
ráno 6 °C, odpoledne 20 °C

Ráno bylo krásně. Meteorologové sice v jednom kuse věští přeháňky, ale to je spíš jejich zbožné přání, takže zatímco mělo celou noc pršet, byly ráno suché chodníky. Cestu do práce jsem si užila, protože bylo krásně, ticho a čistý vzduch; a taky málo aut i lidí. Akorát mě pobolívala obě kolena, to je novinka - možná jsou prostě jenom nerozhýbaná. 9,44 km, 34 min, 16,4 km/h, 157 m+.

Vau! Vidíte tu průměrnou rychlost? To je poprvé, co mám na trase domů (fakt velký kopec od řeky do Modřan plus nějaké houpání cestou k řece) přes dvacet kilometrů za hodinu!!! *hrdík* Taky bylo pod mrakem a pofukovalo, takové to hrozivé počasí slibující pořádný slejvák, které mám moc ráda. To zrychlování jde mimochodem pozorovat - neměla jsem sice pocit, že bych byla kdovíjak ve formě, ale na tom kole už se to prostě pozná, obzvlášť právě v tom modřanském stoupání, jak moc mi fičí vzduch kolem obličeje.

Takže mám radost, juch juch - při posledních jízdách jsem už docela netrpělivě zkoumala, kdy to konečně přijde :) 9,17 km, 27 min, 20,3 km/h, 122 m+.

úterý 5. 5. 2020: kolo (9 + 9 km)
ráno 5 °C, odpoledne 11 °C a krápání

Páni, ráno byla zima! Taky pod mrakem a pofoukávalo, ale stejně se mi cesta líbila. Chytře jsem si vzala nejen rukavice, ale i čepici, a s šátkem přes obličej mi bylo dobře. Akorát jsem tedy byla dneska celá černá, ale myslím, že by se mě to auto v serpentýnách pokusilo přejet, i kdybych svítila - byla jsem za prudkou zatáčkou na vnitřní straně silničky široké právě na jedno auto, a protože jsem auto skrz keř zahlédla na poslední chvíli, nezbylo mi nic jiného než zaplout právě do toho keře. Od řídítek mi auto projelo na patnáct čísel a řidič vůbec nezpomalil, takže si myslím, že mě vůbec nezaregistroval. Jenže to je těžký, i kdybych teď vozila přední světlo, stejně bych nebyla vidět, protože za denního světla by to prostě byla nevýrazná bludička. 9,24 km, 33 min, 16,7 km/h, 151 m+.

Při odpolední cestě domů jsem se musela zastavit a obléct si bundu - vůbec jsem nečekala, že bude taková zima. (A zbytek cesty jsem myslela na rukavice v cyklobrašně, ale to už jsem zvládla bez nich.) V té mi pak bylo do kopce zase docela teplo, ale vzhledem ke studenému větru a občasným sprškám deště to byla dobrá volba. Ještěže se mi pod černou oblohou tak líbí. 9,02 km, 27 min, 19,4 km/h, 117 m+.

středa 6. 5. 2020: kolo (12 + 36 km)
ráno 2 °C, odpoledne 15 °C a vítr

Ráno už to drhlo, vážně potřebuju v týdnu alespoň jednu pauzu. Stejně je skvělé, že to cítím, takže nemám tendenci jet přes závit, jako jsem to dělala s běháním - a taky se u tohohle mnohem víc zlepšuju, což s časem na regeneraci musí souviset. Každopádně jsem to dneska objela skrze Prokopák, protože jsem nevěřila, že bych zvládla vyjet hlubočepské stoupání. Prokopákem to ráno moc pěkně svištělo. 12,25 km, 38 min, 18,9 km/h, 181 m+.

Na odpoledne jsem měla dohodnutý výlet, což byl v první řadě důvod, proč jsem dneska i přes ranní teplotu na kole jela. A trasa byla naplánovaná perfektně, hlavně Radotínské údolí mě uchvátilo - perfektní trail bez lidí, och ach. Ale už jsem cítila, jak jsem unavená a že nemám sílu - výjezd z Modřanské rokle jsem dokonce tlačila. (To už jsem pár měsíců neudělala...) Jako - dneska skoro padesátka a k tomu 9 hodin práce bez pauzy, vau. Zítra budu muset do práce autem, ať o víkendu na kole neumřu. 36,63 km, 2 hod 3 min, 17,8 km/h, 335 m+.

pátek až neděle 8. - 10. 5. 2020: kolo (64 + 50 + 27 km)
teplo, sluníčko/pod mrakem/přeháňky, hezky

Článek ZDE. Čtyři klíšťata první ráno a další tři doma. Tři defekty během asi dvou hodin. V terénních sjezdech neovladatelné kolo kvůli extrémně zatíženému zadnímu kolu (brašny + sedlovka dost vzadu), což mě nebrzdilo, protože sjezdy miluju. Silnice, traily, Birelly na benzínkách a večerní koupání. Moc pěkná akce.

pátek 64,66 km, 3 h 53 min, 16,6 km/h, 1330 m+.
sobota 50,64 km, 3 h 30 min, 14,5 km/h, 898 m+.
neděle 27,74 km, 2 h 2 min, 13,6 km/h, 535 m+.

Protože kde jinde než ve vaně napáchá tahle špinavá věc při výměně duše míň škody...

pátek 15. 5. 2020: kolo (9 + 9 km)
ráno 6 °C, odpoledne 16 °C a zataženo

Týjo, ten víkend na kole s následných odpočinkem asi nebyl marný - takhle rychle jsem do práce ještě asi nikdy nedojela! A to jsem měla celou dobu schízu, že každou chvíli praskne duše, protože mi při výměně přišla podezřele velká a pojala jsem teorii, že je tudíž špatně usazená v plášti a že ji ráfek prostě cvakne. A že přijdu pozdě do práce. A nic na tom nezměnil fakt, že mě na trasu přišli podpořit žluna a taky bažant s bažanticí, kteří jsou sami o sobě tak barevní, že ani nepotřebují povzbuzující transparenty. A v práci nastala další zrada, protože při pracovní době od sedmi jezdím na 6:30, abych nestála frontu na sprchu, jenže on už tam byl vedoucí, který jel na kole do práce poprvé, a tak tam byl dřív! Takže jsem si aspoň v kanceláři zatím zacvičila a i tak jsem už v sedm seděla za počítačem, ale i tak. Chm. 9,17 km, 32 min, 17,0 km/h, 151 m+.

Nechci se opakovat, ale průměrná rychlost jednadvacet? Já bydlím na kopci a mám staré trekové kolo! Vau. Teď už jsem nepanikařila tolik, protože jsem si ještě v práci dofoukla zadní kolo, a navíc bych teď měla čas defekt řešit. Počasí bylo tak akorát na hraně na krátký rukáv, ale byla jsem unavená z práce, a tak jsem si raději vzala bundu, abych nenastydla, takže mi bylo pěkně vedro. Jo a měla jsem dneska na sobě poprvé nové sluneční - fotochromatické!!!!!! - brýle, ach och, moje nová láska, naprosto je zbožňuju. Už nemusím vozit dvoje - průhledné na ráno a tmavé na odpoledne. 9,01 km, 25 min, 21,2 km/h, 120 m+.

sobota 16. 5. 2020: kolo (72 km)
ráno 9 °C, odpoledne 19 °C, ale pořád studený vítr

Kdo by to byl řekl, že si vyšvihnu takovýhle výlet s kilometrovým převýšením, aniž by mě potom bolely nohy? Jeli jsme na Brdské hřebeny a dobrodružství začalo už ve vlaku, protože nás tam jelo v prostoru pro kola (max. 8 kol) 9 dospělých kol, 2 dětská, 4 kočárky a pes. Ve Vraném už průvodčí další cyklisty dovnitř nepustil, (stejně by neměli kudy nastoupit), a když nás obcházel, otevíral si ten kruhový záchod a chodil tudy.

Celou dobu mi bylo střídavě zima (při sjezdech a ve stínu) a vedro (při stoupáních a na sluníčku). Neměla jsem z toho dobrý pocit, oblečení jsem si vzala hodně málo a nemocná být nechci. I obědovou pauzu jsme zkrátili, protože jsem se klepala jako osika.

Trasa byla navržená převážně po asfaltu, což jsem byla ráda, protože pořád čekám, kdy píchnu svoji podezřelou duši. Ale kousek byl vedený po žluté a já přišla s myšlenkou, že po ní pojedeme déle a ušetříme tak asi tři zbytečné silniční kilometry - no a ta žlutá byla absolutně božská. Prudký terénní sjezd po úzké pěšině plné kořenů, to je přesně můj dream terén, ach och. Kamarád tam teda kolo sváděl, a to měl horáka, ale whatever, já si to užila.

U Prahy pak začaly být davy, ale to už fičelo rychle. Jojo, dobrý to bylo. (A víte proč? Protože mi v Brdech přeběhla přes cestu rezatá veverka. Jestli to není symbolem štěstí, tak už nevím co.)

72,27 km, 4 hod 24 min, 16 km/h, 1096 m+.

pondělí 18. 5. 2020: kolo (9 + 9 km)
ráno 8 °C, odpoledne 23 °C a krásně

Tryzna za hořící stehna. Asi nebyl sobotní výlet natolik bez následků, jak jsem si myslela - ve stoupání z Hlubočep jsem trpěla jak zvíře. Pořád mi připadá zajímavé, že při běhu mě skoro nikdy nebolely nohy, ale limitovala mě obecná kondička, tedy dech a ještě víc asi kyslík v krvi. Na kole se ve stoupáních ovšem nedostanu ani na chvíli do nejvyšší zóny srdečního tepu (resp. ano - na 14 sec) a i v oranžové jedu jen v nejprudších částech. (Při běhu jsem pendlovala vždycky JEN mezi červenou a oranžovou, a červené bylo víc.) Nějak mi z toho vychází, že je pro mě kolo ve všech ohledech prospěšnější a zdravější. Hmmm... Jo a dneska mě sice bažant nepřišel pozdravit osobně, ale z křoví u cesty na mě aspoň kodrcal. (Tohle slovo jsem si musela vygooglit, já cestou dala dohromady jenom kdákání, tokání a skřehotání, čímž jsem se ani nepřiblížila.) Zas ale přišel pozdravit zajíc jen o kousek dál, takže dobrý. 9,14 km, 32 min, 17,0 km/h, 152 m+.

Zapomněla jsem si na odpolední návrat vzít kraťasy, takže jsem na slunku trpěla v dlouhých - bylo nádherně. Konečně je zase čas mého rituálu po návratu domů, kdy odložím kolo v předsíni a jen si skočím do lednice pro Birell, se kterým se pak sluním ve slunečních brýlích na balkóně a čekám, až trochu oschnu, než vlezu do sprchy. Jak den začal neslavně (v práci jsem ráno po sprše zjistila, že jsem si sbalila silonky s uteklým okem a taky podprsenku s ramínky k šatům, u nichž se ramínka nesnesou), tak se vyprofiloval moc pěkně. 8,88 km, 25 min, 20,6 km/h, 118 m+.

úterý 19. 5. 2020: kolo (12 + 9 km)
ráno 12 °C, odpoledne 25 °C a slunko

Dneska jsem to prudké stoupání zbaběle vynechala a jela delší trasou skrze Prokopák a dobře jsem udělala, protože i tam jsem na konci při tom dost pozvolném stoupání málem zdechla. (Předjel mě tam nějaký starý pán, a to už se mi teď nestává zas až tak často.) Ale i tak jsem dojela do práce s rychlostí 20 km/h, což mám s cestou domů úplně poprvé jako... ééé... duel to nebude, duet to nebude... prostě obě cesty nad dvacet kilometrů za hodinu. To jsem tu už někdy psala, že se už necítím jako úplný začátečník a lama, co se kola týká? Zajíce jsem potkala až v našem areálu, ale lepší zajíc v areálu než příliš mnoho psů.12,06 km, 36 min, 20,0 km/h, 178 m+.

Cesta domů byla náročná po všech stránkách. Zaprvé už vážně potřebuju pauzu (jenže zítra do práce na kole musím, ach jo) a za druhé se mi děly divné věci. Nejprve jsem ve sjezdu do Hlubočep potkala uprostřed silnice straku a sojku, které se o něco přetahovaly (heh), a moje naivita, že včas uhnou, byla potrestána tím, že jsem čekala, že sojka odletí na stejnou stranu jako straka, ale asi že byla příliš excitovaná náhlou soupeřovou kapitulací, postřehla mě až na poslední chvíli a rozletěla se nikoliv směrem ode mě, ale na tu stranu, kde jsem chtěla projet. Tak jsem si zasmykovala a bylo to o centimetry. (A vyčítejte lidem, že čučí do mobilů, když něco podobnýho dělají i zvířata.) Pak mě tam předjel cyklista jen díky tomu, že si do zatáček najížděl velkým obloukem, aniž by věděl, co za tou zatáčkou bude, takže jsem se pak za ním skoro bála jet, jak jsem čekala, že se srazí s autem / kočárkem / jiným cyklistou; a jako ponocný jel i pak na klasické silnici, takže ho auta pořádně nemohla předjíždět, uf uf. 8,85 km, 26 min, 20,4 km/h, 120 m+.

středa 20. 5. 2020: kolo (9 + 9 km)
ráno 11 °C, odpoledne 

Nevím, jestli za to mohlo skoro osm hodin spánku, nebo čtvrtkilový tatarák k večeři, ale nohy přestaly přes noc bolet a letěla jsem jako blesk celou cestu. Ještě v únoru pro mě byla utopie dostat se na téhle cestě do práce nad 15 km/h! A dneska jsem pod ním zjistila, že se na něj skoro těším. A to mi na řídítka přes pavučinu ještě přistoupil černý pasažér, takže jsem tam v tom stoupání předváděla komickou vsuvku, že jako vrátím toho pavouka do vysoké trávy během jízdy. A bylo hic, v Hlubočepích jsem si rozepínala bundu a po stoupání vůbec nebylo potřeba ji znovu zapnout. Dnešním zvířetem byla kočka, bílo-mourovatá, která mi přeběhla přes cestu až těsně u práce. Vůbec nevím, co bych jako dělala, kdybych ráno nikoho nepotkala? 9,11 km, 30 min, 17,9 km/h, 152 m+.

Bylo podivně vlhko a pod mrakem, jako by mělo pršet, ale samozřejmě nepršelo, protože jsem po příjezdu pověsila vyprané nové povlečení na balkón, a to přece pršet nemohlo. Takže jsem dneska jela v šátku přes nos a pusu celou dobu zcela dobrovolně, abych nevdechovala mouchy, protože úplně stačily ty rozmázlé o brýle. Ale jelo se dobře, doma jsem byla cobydub. 9,01 km, 25 min, 21,5 km/h, 117 m+.

Po rychlé sprše jsem si pak skočila do Zásilkovny pro svůj megatěžký balíček plný komiksů z Linky 451 aneb Zachraňte knihy, kde jsem si objednala dva boxy komiksů. Nevěděla jsem dopředu, co v nich bude, (jen jejich celkovou hodnotu,) a jsem nesmírně spokojená. Ach ach, celý život jsem mlsně koukala po komiksech, ale byly nad moje finanční možnosti - ale začít s nimi ve dvaatřiceti není nic špatnýho :)

Zatím mě víc baví manga - nadchávají mě třeba Balónky oběšenců, což jsou jednotlivé hororové povídky. Superhrdinové mě asi víc baví z americké filmové produkce...

pátek 22. 5. 2020: kolo (12 + 9 km)
ráno 9 °C, odpoledne 24 °C a zataženo

Předchozí den jsme byli s kamarády na pivu a já následně byla půlku noci vzhůru, protože jsem nedokázala pořádně zabrat. V pět jsem to vzdala a šla radši uklízet byt, tak asi tak. Jízda dneska - ani ne tak bolela, jako spíš úplně chyběl elán, a tak jsem i jela delší trasou (času jsem teda měla fakt dost). Bílo-mourovatá kočka mi dneska přišla naproti blíž k Prokopáku. 12,14 km, 35 min, 20,5 km/h, 173 m+.

Cesta z práce už byla fakt náročná. Tak nějak mi přišlo, že jsou na silnicích samí idioti, a vlastně to možná ani nebylo únavou, ale pátkem... ale dojela jsem ve zdraví, tak dobrý. A teda nejelo to, zoufale to nejelo. A to jsem si dala k obědu vynikající cibulačku a řízek se salátem! (A pak jsem mlsně pokukovala, jestli třeba někdo nenechá, protože to byly velké porce - na poměry normálního člověka - ale bohužel. Takže jsem odcházela nepřejedená, to byla docela křivda. Říkejte mi černá díra. Ale jinak mě mají kolegové za normálního člověka, vážně, určitě.) 9,05 km, 26 min, 20,4 km/h, 115 m+.

Koukám, že tu ani nemám uvedený nedělní čtyřkilometrový výlet s kamarády a jejich dětmi! Takový pochod :)

úterý 26. 5. 2020: kolo (12 + 9 km)
ráno 11 °C, odpoledne 19 °C a silný chladný vítr

Předchozí večer jsme byli s kolegy na pivu a akce dopadla výborně, nicméně následkem toho mě celou noc budily křeče v nohách (protože moje reakce na alkohol musí být vždycky něco extra), takže jsem vstala už v pět a do práce jela pomaličku dlouhou cestou, abych se probrala. Bažant s bažanticí čekali na cestě, ale vypadali zabraní do vážné konverzace, tak jsem jim jen pokývla; a stejně tak spoustě zvláštních figurek, které jsem další cestou potkávala. Nebo spíš soch figurek, on se nikdy nehýbal. Nejprve cyklista na Barrandovském mostě, který stál opřený o zábradlí a něco studoval v telefonu, pak sprejer a jeho kamarád, oba zahledění na své dílo, řidič policejního auta, který místo povídání se spolujezdcem strnulým pohledem zíral na mě, dokud jsme se v Prokopáku neminuli, a člověk se psem v údolí o kus dál, ztuhlí v sousoší s vrtícím se ocasem. Hrozně zvláštní s nádechem nerudovské atmosféry. 12,27 km, 36 min, 20,4 km/h, 177 m+. (Já vlastně nevím, proč to pořád ještě nazývám sportovním deníčkem, když je to prostě jen glosář zážitků z venkovního prostředí...)

V práci máme asi tak tři stupně, o patro níž se bourá a ještě část dne netekla voda; a já se do toho snažím završit svůj první důležitý projekt. A jaké pracovní podmínky máte vy? (Za stolem sedím nabalená v tlustém pracovním kabátu mého vedoucího a ve svých tlustých zimních ponožkách místo bot. Druhá holka z chodby to má podobně a kluci se nám chodí smát.) Každopádně na cestu domů jsem si nechala i bundu, protože sluníčko bylo většinu času za mraky a ten vítr - ten vítr! Když jsem vyjela modřanský kopec a poprvé se do mě opřel opravdu plnou silou, tak mě z dvacítky zpomalil na místě asi na pět kilometrů v hodině, bylo to jako náraz do stěny. Neskutečný. Ale dobrý, únava je dobrá věc, třeba budu v noci spát. 9,07 km, 26 min, 20,5 km/h, 118 m+.

středa 27. 5. 2020: kolo (9 km)
ráno 8 °C

Logistické harakiri. Už od pondělí jsem měla v práci auto a nehodilo se mi jet odpoledne na kole, ale ráno bylo hezky, a tak jsem vyrazila o deset minut dřív než obvykle, takže jsem do práce přijížděla v 6:13 (jop, pořád dělám od sedmi), a díky tomu jsem byla na parkovišti sama a nemusela jsem odpovídat na žádné otázky, když jsem rvala kolo do kufru od Šroty. Bažanti v tenhle čas ještě spali, i když jsem se pokusila napodobit kodrcání, (běžec se vyloupl až dál, takže žádná velká ostuda,) ale jinak byly silnice i stezky narvané auty, cyklisty i běžci. V 5:40, eh heh. Lidi jsou divní. 8,98 km, 30 min, 17,8 km/h, 152 m+.

čtvrtek 28. 5. 2020: kolo (9 + 9 km)
ráno 13 °C a déšť, odpoledne 15 °C a po dešti

Předchozí odpoledne mě trochu sebralo po psychický stránce, a tak když jsem zjistila, že má další den pršet, rozhodla jsem se, že pojedu do práce na kole, abych si dokázala, že za něco stojím, i když nekravmaguju a neběhám padesátky a vlastně nedělám vůbec nic. Sice nemám blatníky, ale mám svoje profi cyklobrýle. A jo, trochu to pomohlo. Na první červené u křižovatky jsem dostala smyk jak blázen, takže jsem modřanský sjezd místo obvyklé padesátky jela pomalu, a taky jsem projela dvě naštvávací červené, které svítí, když jsou silnice prázdné, a zelené nepadnou, ani když se blížím svojí cyklorychlostí - a já zrovna byla venku úplně sama. A pak jsem projela ještě jednu červenou na Radlické, protože si asi zmáčkl čudlík chodec, který pak přešel na červeného panáčka, a byla to křižovatka, kde jsem se zrovna odpojovala doprava. Jsem prostě rebel. Já dřív lezla na komíny do elektráren a chemiček, víme? Takže JSEM rebel. A taky za něco stojím, určitě, vážně. Doufám. A ten hrozný stoupák jsem vyjela rychle. A neviděla jsem vůbec žádný zvíře a taky jenom jednoho cyklistu, který se ale nepočítá, protože jel po chodníku, a takové já nerada. Ale potkala jsem měšťáky v Prokopáku, a to se aspoň za malého zajíčka počítá. 9,06 km, 30 min, 17,7 km/h, 147 m+.

Původně mělo pršet ráno a přes den a odpoledne ne. V půl čtvrté jsme s kolegy koukali z oken na déšť bičující silnici v silném větru a sebralo nás to tak, že jsem dokonce ještě ve tři čtvrtě zvedla telefon, ze kterého se vyklubal jeden z nejdůležitějších (a nejobtížnějších) hovorů dne. Přesčas ale stál za to a ve čtyři už přestalo pršet úplně. Ne že by to něco změnilo, domů jsem i tak dojela úplně mokrá, a když jsem u výtahu potkala sousedku, upřímně jsem se za sebe styděla, a to jsem ještě nevěděla, jak moc od bláta mám obličej. Ale jízda byla fajn, až na to bláto stříkající do pusy. Ale silnice prázdné, řidiči ohleduplní, teplota akorát... a navíc jsem ujížděla od sbíječky, kterou o patro níž likvidovali... nevím, asi stěny? (Dneska poprvé jsem posílala mail, že vím, že mám zmeškaný hovor, ale ať mi buď napíše, nebo zavolá další den dopoledne, protože ve sluchátku není slyšet vůbec nic.) 9,07 km, 26 min, 20,6 km/h, 116 m+.

pátek 29. 5. 2020: kolo (9 + 9 km)
ráno 11 °C, odpoledne 18 °C, slunko a silný vítr

Ráno se jelo hezky. Sice jsem hned u nás ve sjezdu potkala sražené zvíře, asi malého králíka, ale nedaleko práce jsem potkala zajíce s bílým zadkem, který chvíli běžel po asfaltce přede mnou, což bylo dost ňuňatý. Bažanti dneska nebažantovali a cyklisti zdravili víc než obvykle. Omylem jsem si vzala strašně neprodyšný šátek, takže než jsem prošla v areálu práce s kolem až do své kanceláře (mj. svě patra schodů s kolem), málem jsem se udusila. A tak. 9,33 km, 32 min, 17,3 km/h, 154 m+.

Odpoledne bylo krásně sluníčko, ale na naší straně řeky pěkný vítr - když se do mě opřel z boku, kličkovala jsem, protože jsem to prostě neudržela rovně. Ale chvíli mi foukal i do zad! (A chvíli v protisměru, chmm.) Z křoví na správném místě jsem slyšela kodrcat bažanta. A když jsem vešla doma do koupelny si umýt ruce, pračka hlásila do konce programu jednu minutu - jsem v načasování čím dál lepší. 9,18 km, 27 min, 20,1 km/h, 120 m+.

sobota 30. 5. 2020: cyklotrasa Krajem bitvy u Lipan (95 km)
18 °C, střídavě pod mrakem, studený vítr

Článek zde. Sice jsem si tam zničila kolo, ale o necelý týden později už je zase spravené, takže cajk. (Akorát po té opravě už nedělá všechny ty cool zvuky co předtím.) Bylo to moc pěkné a sama sebe jsem překvapila, jak snadné mi to přišlo, ačkoliv převýšení nebylo zrovna zanedbatelné. Je na čase se vrhnout i na delší záležitosti, juch. Vzdálenost 95 km, čas 5 hod 46 min, rychlost 16,5 km/h, nastoupáno 1765 m+.

Moc pěkné řadicí lanko, žejo? Přesmykač by vám o tom povyprávěl moc pěknou historku, zatímco by žadonil o azyl.