78. Ani nevím, kde začít! Běhání (68 km), cyklistika (82 km), padesátka, neschopnost chůze po jednom z těch kratších běhů, modřanská apokalypsa, drobné historky všedních dní, zápisky z Velice Přínosného Kurzu a závěrem dort, ke kterému bych ráda podotkla, že já mám na podzim taky narozeniny!
V neděli večer jsem si myla kolo, že jako na něm další ráno pojedu do práce a cestou zpátky ho nechám v nějakém servisu - jenže se ukázalo, že to bude chtít nějaký hodně blízký servis a žádné cesty navíc, protože jsem v sobotu na stovce totálně zohýbala přední přesmykač, který měl následně volný průběh řetězu jen na nejlehčím převodu, a jak jsem jela i na prostředním (na nejtěžším řetěz vůbec nedržel), přervala jsem 90 % vláken řadicího lanka.
V pondělí jsem zavolala do svého oblíbeného servisu cyklo-libus.cz, kde mi ovšem pán nepříjemně odpověděl, že objednávky přijímají jen písemně a že budou mít čas zhruba za 14 dní. Čtrnáct dní bez sportu? Eh heh...
Ten den ovšem vezl kolega svoje kolo do Hoffi sport, kde podle stránek dělají servis jen in-line bruslím, windsurfingu a lyžím, což je nejspíš příčina, proč nemají narváno na dva týdny dopředu jako všude jinde. Pán se mě po telefonu zeptal, jak na to spěchám, já nesměle nadhodila, že bych ráda co nejdřív, ale že je to na něm a jeho možnostech, a on ať to dneska přivezu. Páni. Takže jsem tam po práci přijela (je to prakticky u nás pod kopcem, takže jsem si vystačila i bez šlapání, případně s tím jediným převodem), pán obhlédl škody, na seznam mi připsal nový řetěz a zadní brzdové špalky - a odhad materiálu i práce nacenil na osm stovek.
Jako - já myslela, že to půjde do tisíců. Mám nový oblíbený servis.
O své kolo se starám dobře, to nemohu říct.
pondělí 1. 6. 2020: běh (10 km)
22 °C, slunko
Co se životem, když nemám kolo, žejo. A tak jsem se nechala ráno do práce odvézt autem a odpoledne jsem domů zkusmo běžela. Trochu jsem si popletla trasy a myslela si, že ta přes Barrandov a Chuchelský háj má jenom 7 km, protože do deseti bych asi nešla, ale přišla jsem na to až doma. (Navíc je na téhle trase o kopec navíc.) No a překvapivě to šlo. V terénu bylo znát, že je problematická stabilizace v ose, takže se mi nakonec lépe běželo po asfaltu (a mně se NIKDY neběhalo líp po asfaltu!), ale už jsem tou nohou mohla i trochu zabírat, což je od minula velký pokrok. Navzdory obřímu teplotnímu šoku (v práci sedíme celý den promrzlí v šestnácti stupních, takže vyběhnutí do slunka a tepla je jak náraz do stěny) jsem vyběhla všechny kopce a zpomalila jsem jen na zarostlou pěšinku na Most Inteligence a pak na lesní pěšinku do kopce z mostu do Hodkoviček. Překvapilo mě to - na kole se mi sice fyzička zlepšila extrémně, ale netušila jsem, že se to tak moc promítne i do běhu. (Klasicky nemluvím o svalech, ale o distribuci kyslíku po těle.) Po doběhu jsem nijak zvlášť nekulhala, to pak začalo až po cestě do cykloservisu a hlavně po návratu v barefootech. (Nemám nic jiného a jela jsem autobusem, šlo o cestu na zastávku a ze zastávky domů!) Celkově z toho mám ale dobrý pocit. 10,6 km, 1 hod 21 min, 7:41 min/km, 262 m+.
Tak jo, k tomu dobrému pocitu... he. Nečekala jsem, že ten můj slavný běh dopadne zrovna takhle.
Večer po doběhu a po odvozu kola do servisu jsem trochu kulhala, protože mě pobolívalo koleno - ovšem ne dramaticky, spíš jen, že bylo zesláblé. Ale ráno jsem málem nevstala z postele, protože - pozor, zvrat - mě bolely svaly. Ale způsobem, nad kterým zůstává rozum stát.
V úterý a ve středu jsem zvažovala každý krok, protože to bylo utrpení. Ze schodů i do schodů jsem se kousala pod rouškou do rtů, abych nebrečela. Bylo to hrozný. Možná jsem to někdy takhle intenzivně zažila po nějaké stovce, nebo spíš stomílovce? Ale ani tím si nejsem jistá. Ve čtvrtek už mě hodně bolely jenom schody. Dobré bylo, že jsem si ten den vyzvedávala kolo ze servisu a šlapání bylo v pohodě.
Zajímavé bylo, že zatímco v úterý mě bolely obě nohy, od středy dál už jenom levá. Protože pravou při běhu nezabírám, tu za sebou v podstatě tahám, protože pořád ještě podvědomě šetřím koleno... A protože jsem nezpomalila ani do kopců a šla hodně přes závit, jak jsem byla v euforii z toho, že mě nezastavuje kyslík ani celková fyzička, ale "jen" svaly, dopadlo to, jak to dopadlo.
Skvělý způsob, jak si uhnat nějakou disbalanci. Jak mám zase začít běhat, aby to nedopadlo špatně?
pátek 5. 6. 2020: kolo (9 + 9 km)
ráno 14 °C a mokro, odpoledne 18 °C, zataženo a vítr
Konečně mám zas kolo ♥ Ráno bylo mokro, ale nešlo odolat. Pršelo celou noc, takže byly na silnicích louže, ale jela jsem brzy a provoz byl ještě malý, takže mě auta objížděla natolik opatrně a obloukem, že mě žádné neošplíchlo. (Tohle má být protiváhou hejtování na ose cyklisti-řidiči. Naprostá většina se jich ke mně chová moc hezky.) Blatníky mi pořád chybí, už se musím někam dostat a ten přední si koupit, takhle mi zas cákalo do obličeje. Samozatmavovací brýle jsou pořád skvělý a oči jsou uchráněné, ale na rty nic moc. Kolo jelo fantasticky, vůbec nechápu, že může pouhý servis tolik změnit jízdní vlastnosti - teď se jede opravdu lehčeji. Čím to? Promazané kolo? Nový řetěz? Seřízení? Jo a výměna brzdových špalků vyústila dneska v několik smyků, protože nejsem zvyklá, že by zadní brzda tolik brzdila, takže jsem to nezvládala správně kompenzovat přední brzdou. (To by se mi hodilo u Šroty, ta už taky příliš nebrzdí.) 9,23 km, 31 min, 17,8 km/h, 153 m+.
Cestou domů už byly silnice suché a svištělo to samo. Myslím, že za to mohly i absurdity z práce, kdy se jeden z nejvyšších hlavounů v práci při pátku nejspíš nudil, takže odmítl podepsat jeden dost důležitý formulář, protože se mu na něm pár věcí nelíbilo, (ten formulář je zavedený už mnoho a mnoho let,) takže jsem ještě v pátek po pracovní době předělávala formulář. A ještě jsem s tím člověkem nesměla jednat napřímo, protože on přece volal mému nadřízenému, takže očekával, že dostane zpětnou vazbu od něj. Slušnej Kocourkov. Takže jsem pak byla docela v ráži. 9,24 km, 26 min, 20,7 km/h, 120 m+.
Balkonové výhledy I.
pondělí 8. 6. 2020: běh (9 km)
18 °C, pod mrakem a louže
Potřebovala jsem to vyzkoušet znovu. Tentokrát už jsem trefila správnou trasu, takže tam nebyl žádný kopec navíc, ale hergot, proč jsem byla tak přesvědčená, že má ta devítikilometrová trasa jenom sedm kilometrů? Ale opět jsem na to přišla až doma, tak dobrý. (Ale vzhledem k tomu, jak často tudy jezdím na kole, bych se měla nad původem svých utkvělých myšlenek vážně zamyslet.) Koleno mě píchalo na úvodní rovince, z kopce to bylo nejisté a pak už dobrý; to mi zase začala brnět lýtka a spodek nohou, ale funkci to neovlivňovalo, jenom to byl divný pocit, dopadat na necitlivé nohy. Pořád ještě si užívám svoje docela nová bezdrátová sluchátka. Taky mě dost překvapilo výsledné tempo, protože i při seběhu toho nejprudšího kopce (ovšem po asfaltu) jsem měla tempo k sedmi minutám. To byl letošní osmý běh - na to to vůbec není špatné. 9,11 km, 1 hod 0 min, 6:36 min/km, 145 m+.
Pondělí byl vůbec zajímavý den. Po hodině a půl v práci jsem si všimla, že mám v každém uchu jinou náušnici (společné měly to, že byly obě visací; ovšem zaměnit perlu s porézním bílým kamenem... inu...), čímž to začalo. Celý den se mi hromadily úkoly, které měly jen málo společného s mojí oficiální náplní práce a nad kterými zůstával rozum stát, ale vlastně byly docela zajímavé na řešení. A samotný vrchol dne byl, když jsem byla první, koho si vzal vedoucí k hodnocení půl roku, že jako jak jsem na tom s úkoly na rok 2020 a celkově jak vidí moji práci, protože prý - jeho slova - "to jednoduché na začátek" a celé to bylo o tom, jak moc spokojený se mnou je. (Větu "a počkej, jak spokojený se mnou budeš, až konečně začnu rozumět oboru, ve kterém pracujeme" jsem si raději nechala pro sebe.) Což chápu, mě práce baví a snažím se. Taky mi začal předávat práci zástupce vedoucího, což je celý... ééé... zvláštní, protože se v tom oboru opravdu neorientuju. Ale zase jsem zodpovědná. Ergo kladívko sum, už opět dělám přesčasy. Ale tyhle mě baví, v Normě to bylo ryzí zoufalství, takže asi dobrý?
úterý 9. 6. 2020: kolo (9 + 9 km)
ráno 13 °C, odpoledne 19 °C
Ráno jsem čumákovala vzhůru hrozně brzy, a tak jsem vyrazila už v 5:40. Pořád mi není jasný, jaktože je v tuhle dobu venku o tolik lidí víc než o klasickou čtvrthodinu později. Ale jelo se pěkně. Zapomněla jsem si rukavice a bála jsem se, že mi ve sjezdu umrznou ruce, ale nakonec jsem tam šaškovala s šátkem, protože mě zábly uši. Nahoru stoupákem. Sice se nechtělo, ale pak jsem se zamyslela a najednou jsem byla nahoře. 9,20 km, 29 min, 18,5 km/h, 155 m+.
Domů jsem jela nabalená jak nákladní soumar - včera jsem měla krabičkovou snídani i oběd a do běžeckého batůžku se mi nádobí nevešlo, tak jsem to dneska vezla v cyklobrašně. Ještě jsem v úvodu propadla panice, že nemám klíče, protože jsem v kanceláři nechávala kabelku a nebyly v klasické kapse cyklobrašny, ale našly se. Domů to jelo pěkně, vážně oceňuju, že je stoupání až úplně na konci a do té doby vůbec. Stíhám se dostat do letargie a většinou ho zaspím... 8,91 km, 26 min, 20,2 km/h, 123 m+.
Challenge Eithné vs. Caro - 0:2.
Je deset večer, jdu si dělat Caro. Vyndám hrnek, nasypu do něj kafe. Uvědomím si svůj omyl, sypu kafe zpátky a vítězoslavně si do něj dávám Caro. Jsem dobrá, zvládla jsem to, než jsem to zalila vodou! A pak beru hrnek s Carem a z vodovodu si tam napouštím studenou...
Balkonové výhledy II.
středa 10. 6. 2020: výlet (11 km)
13 °C a déšť
Takové ty teambuildingy, na které vám vyjde počasí. Ale protože jsme na našem oddělení všichni hrozně tvrdohlaví a před večerní chlastačkou se plánovalo jít na výlet se zakončením v pivovaru, tak se šlo na výlet do pivovaru dešti navzdory. Deset chlapů a já... "Eliško, veď nás." Dopadlo to jediným možným způsobem - ztratila jsem nás hned na první křižovatce a pak jsem se tvářila suverénně, sem tam mrkla na mapu do mobilu, která mi ovšem kvůli dotykovému displeji v dešti dělala psí kusy, a omylem nás provedla naprosto bravurně cestami, které byly mnohem schůdnější - a navíc kratší - než by byla původně zamýšlená zelená po břehu Orlíku. Dobře já. 11,59 km, 2 hod 2 min, 5,7 km/h, 223 m+.
Večerní tmelení vztahů bylo skvělé. Zapíjela se povýšení, což se u nás dělá stylové z nádoby, na kterou se nechávají povýšení se jmény gravírovat, a vedoucímu tam nalili dvě piva s panákem rumu, což zvládl vyexovat. Jiný kolega tam předvedl své parádní číslo "rychlá smrt", což je ze střízlivosti do bezvědomí za půl hodiny, a další dva ho pak vlekli na pokoj. Jela tam s námi i nová holka, která nastoupí za dva týdny, (starání se o nové duše bereme příkladně,) tak se rovnou seznámila s ostatními... Další ráno jsem do Prahy řídila já, vedle mě hlasitě pochrupoval vedoucí a sem tam ze spaní odpovídal na náhodné otázky z rozhovorů mezi námi ostatními, a kolegu "Rychlá smrt" jsme vysazovali doma, protože ještě ráno nadýchal 1,2 ‰, takže jsme usoudili, že by v práci nebyl co platný. Už jsem tu dlouho nepsala, že pořád nekriticky zbožňuju svoji práci, žejo?
Veselý teambuilding počasí navzdory!
pátek 12. 6. 2020: kolo (9 + 9 km)
ráno 12 °C, odpoledne 28 °C
(Léto je tady, jupí!) I ráno bylo příjemně, sjezd bez šátku i rukavic už byl v pohodě. Stoupák v Hlubočepích jsem vyjela chvílemi dokonce i na ne nejnižší převody a asi to sedlo, podle výsledné rychlosti. Na Radlickou už se napojuju hrozně drze, protože v té křižovatce začíná druhý pruh, takže auta mají kam uhýbat - akorát dneska jsem zjistila, že mi během cesty přestala svítit blikačka, tak mě trochu polil pot. 9,33 km, 29 min, 19,1 km/h, 151 m+.
Zpátky jako nákladní soumar: to je tak, když den předem nakupujete na tortilly a zapomenete koupit tortilly. (A salát a nachos k domácímu guacamole a rohlíky na jednohubky... asi nejsem nakupovací typ.) Navíc jsem se v práci zakecala a odjížděla jsem až ve čtyři, přičemž lidi měli přijít na šestou a já potřebovala uklidit a uvařit, ech. Stihla jsem to na minuty a pak je porazila ve Scrabblu. Dobrý den. 9,05 km, 25 min, 21,7 km/h, 120 m+.
Naše jakožeměsto. Uprostřed dne na trávníku širokém dva metry - na focení zapózoval ze všech stran, než se začal znovu pást.
neděle 14. 6. 2020: běh (15 km)
19 °C a déšť
Po včerejší apokalypse (já totiž doma umyla okna, takže do hodiny začaly padat závěje krup, lít jak z konve a fičet tak, že nám to u domu vyvrátilo dva stromy) konečně přestalo pršet, takže jsem mohla vyběhnout na plánovaný delší běh jakožto pokus, jestli to koleno zvládne. O deset minut později se ukázalo, že přestalo pršet jenom na deset minut, ale zpočátku pršelo jen jemně a bylo to příjemné a později sice pršelo hodně, ale pořád to bylo příjemné. Teplo a déšť - tahle kombinace mi chyběla. Lesy byly bahnité, potoky a řeky vodnaté, vzduch absolutně nebeský a srnka přes cestu jen pár metrů daleko. Zpočátku mi tuhla lýtka a já se na krátké protažení zastavila, protože jsem nechtěla dopadnout jako v pondělí před dvěma týdny; ale jak jsem pak vběhla do terénních lesů, bylo všechno už naprosto v pořádku. Běželo se krásně, místo hudby v uších jsem poslouchala přibližující se hřmění a v celé přírodě jsem byla úplně sama. Běžela jsem po bývalých olafošipkách na Šance, a sice jsem párkrát zaváhala a musela přemýšlet, ale trefila jsem dobře. Ze Zbraslavi jsem místo po asfaltové cyklostezce běžela po pěšince podél řeky a zapomněla před lagunami odbočit, ale díky tomu jsem zjistila, že se dá napojit dost partyzánským způsobem na cyklostezku jen kousek od slepého ramena řeky. Autobus mi bohužel ujel před nosem, ale ani během té čtvrhodinky čekání na další, ačkoliv jsem byla promáčená do poslední nitky, jsem se neroztřásla zimou. Mám ráda léto. 15,55 km, 1 hod 58 min, 7:36 min/km, 264 m+.
Balkonové výhledy III. aneb modřanská apokalypsa. Začala krupobitím a v apokalypsu se proměnila až těsně poté, co jsem zpátky na balkón navěsila prádlo.
pondělí 15. 6. 2020: běh (7 km)
26 °C a střídavě pod mrakem
Dnešním dnem opět začal Festival Zmařeného Času, tedy dokončení kurzu, který v březnu přerušil COVID-19. Uá! Můj počáteční optimismus, že se tam třeba něco dozvím, už dávno vyprchal - ale zase se domů vracím s čistou hlavou a jsem schopná odpoledne ještě něco dělat. Šla jsem si zaběhat, tentokrát nejoblíbenější sedmikilometrový okruh u domu, a vzala jsem si starší boty, protože po včerejší apokalypse jsem ty novější vyprala a bylo mi líto je dneska zabahnit. (A chtěla jsem mít důvod vyprat i tyhle.) Takže se ukázalo, že vyšlapané tlumení a asfalt je pořád pro koleno ještě problém, a i v terénu jsem chvílemi nebyla úplně jistá. Nebo to bylo nadměrnou zátěží, protože jsem běžela dva dny po sobě? Ale líbilo se mi to i tak. Šetřila jsem se, protože bylo vedro, na které nejsem zvyklá (takhle teplo snad letos ještě nebylo), a ke konci jsem si dokonce zařadila z běžecké abecedy zakopávání a skipping. Pozorovala mě při tom stará paní, která šla proti mně, tak jsem se na ni usmála a ona na mě taky a posteskla si: "Kdybych tak mohla." 7,33 km, 52 min, 7:13 min/km, 146 m+.
Kurz mě nakonec zcela ubil a ani s čistou hlavou jsem se nevracela. Tohle jsou veškeré mé poznámky z kurzu. Velmi užitečné dva týdny.
sobota 20. 6. 2020: Pochod krajem severočeských jednotek (54 km)
déšť a pod mrakem, kolem 20 °C
Povídání zde. Moc pěkná akce, která se překvapivě obešla bez jakýchkoliv následků. (Teda bolely mě nohy, jakože svaly, ale v normě.) Takže koleno na delší akce asi... dobrý? 54,58 km, 10 hod 6 min, 5,6 km/h, 1922 m+.
Sestup z Lovoše. Fotila Ivana Čahojová.
neděle 28. 6. 2020: běh (7 km)
21 °C před snídaní
Sobota jako by neexistovala, strávila jsem ji na gauči napůl v bezvědomí, protože změna tlaku byla horší, než jsem dokázala snést, a ještě jsem v přes COVID zanedbané lékárně nedoplnila ty správné léky na bolest hlavy. Nedělní probuzení, kdy jsem byla schopná jasně přemýšlet a pohybovat se, bylo jako nirvána. Stejně jako předchozí den mělo být i dnes přes třicet stupňů, a tak jsem vyběhla ještě před snídaní. Koleno mě bolelo, svaly neposlouchaly, potila jsem se i v tuhle hodinu a celkově to byl nejpracnější běh za dlouhou dobu, ale aspoň jsem se protáhla. 7,13 km, 54 min, 7:42 min/km, 137 m+.
Eithné da Cimrman, průkopnice slepých uliček. Ulička č. 58: slévání horkého oleje z pánve přes plastový cedník.
pondělí 29. 6. 2020: kolo (9 + 9 km)
ráno 19 °C a déšť, odpoledne 19 °C a slunko
Déšť. Já si v neděli koupila nový blatník na přední kolo, tak jsem potřebovala vyzkoušet, jak funguje. Resumé: vůbec. Ale zase je zespodu pěkně čistý, to jen já pak ve sprše vyplachovala ze zubů písek. Ale řidiči mě ohleduplně objížděli obloukem a v práci jsem byla sympaticky rychle. 9,24 km, 29 min, 19,0 km/h, 149 m+.
Odpolední jízda byla příjemná. Navíc když vidím všude ty rozkopané silnice, je to opravdu ideální způsob dopravy - už přes měsíc je rozkopaný sjezd z Barranďáku, takže tam jsou hrozné zácpy, a navíc je teď rozrytá i Novodvorská. Pětadvacet minut? To bych nedala ani MHD, natož autem. 8,89 km, 25 min, 21,2 km/h, 117 m+.
Moje neteř oslavila v červnu první narozeniny. Tváří v tvář jejímu dortu jsem získala pocit, že bylo moje dětství jaksi ošizené...
úterý 30. 6. 2020: běh (8 + 8 km)
ráno 15 °C, odpoledne 25 °C a slunko
Na běhání je zajímavé, že už v patnácti stupních je i moje placebo větrovka příliš, takže jsem ji hned po prvním kilometru sundala a běžela v kraťasech a tílku a stejně mi bylo vedro. Jo a musím vybíhat o dost dříve, než když jedu na kole - hodinky jsem zapnula v 5:35. (Hrdě dodám, že budík zvonil v 5:20.) Běželo se krásně, počasí bylo fantastické, víc takových rán! Pod viaduktem jsem zahnula na zelenou a do pěšinky se nakláněly vysoké kopřivy, takže budu zdravá, ale áách, vážně krása. Akorát kopec nevyběhnu - kde ty loňské sněhy jsou. Možná bych měla začít vynechávat poobědový donut, protože ačkoliv to vizuálně není tolik vidět, při běhání cítím každý gram navíc. 8,86 km, 1 hod 2 min, 7:01 min/km, 165 m+.
Hrozně bych sem chtěla sepsat jednu historku z práce, ale furt nevím jak. Každopádně jsem ještě hodinu po skončení pracovní doby seděla u pana ředitele a zamítala všechny jeho nápady na improvement dokumentu, který dávám dohromady už rok, což se vyplatilo, protože ho nakonec s povzdechem podepsal. (Jupi jupi jupijéj!) Pak jsem vybíhala do hrozného horka a sluníčka a tak, ale nic jsem si z toho nedělala, protože narozdíl od rána mě netlačil čas a mohla jsem běžet libovolně pomalu. Až jsem se překvapila, že jsem v závěrečném kopci neskočila do autobusu, abych se vyhnula průběhu sídlištěm! Jenže jupi jupi jupijéj! 8,83 km, 1 hod 0 min, 6:54 min/km, 137 m+.
