80. Týden strávený na táboře jako zdravotnice a pravá ruka hlavního organizátora, kolo, plavání a konečně taky běh. Doktor říkal, že po šesti týdnech už můžu - a opravdu můžu. Koleno pobolívá čím dál tím méně, i když je pořád zatuhlé. Koncem měsíce dovolená.
neděle 2. 8. 2020: squash
60 min
Z cyklu Strašidelné Příběhy Odvážné Eithné. Takže squash - poprvé v životě. Že je to náročné na kolena, mi došlo, až když jsem to odkývala, a jestli jsem za poslední půlrok u něčeho skutečně vnímala odlehčování pravé nohy, bylo to tohle. Ale přežila jsem to bez úrazu (a bezbolestně)! (Až o tom budu zítra vyprávět praktikovi, kterému povezu zprávu od ortopeda, tak se bude smát, až se bude nesmát.) Ale squash super! Další sport do ranku "nejde mi, ale vážně vážně mě to baví". Holt je mi nepřirozená ta raketa, jak jsem nikdy nehrála tenis ani badminton nebo něco podobného. Ale zase jsem schopná ledacos doběhnout a úplně se u toho nevyčerpám. Akorát už asi nikdy nebudu používat pravou ruku, jak ji mám namoženou - nebyla jsem po hře schopná ani zvednout skleničku, abych se napila. Ne kvůli tomu zvednutí, spíš motoricky jsem to nedávala. Rozhodně to ale byla super zkušenost.
úterý až pondělí 4. - 10. 8. 2020: dětský tábor
Průměrná doba spánku 5 hod 3 min (měřeno hodinkami), mezi budíčkem a večerkou ani minuta pro sebe, protože děti chodily s každým štípancem, stres a nekonečné počítání dětí při koupání v přehradě, hry, scénky a hledání pokladu. Večer střídmé popíjení s vedoucími, plánování dalších dní, řešení uplynulého a probírání dětských problémů se snahou najít řešení. Bylo to skvělé a moc se mi stýská.
úterý 11. 8. 2020: kolo (9 + 9 km)
ráno 21 °C, odpoledne 30 °C
Já spala ráno tak tvrdě! Ale venku bylo hezky teplo a svištělo to jedna báseň, byla jsem na silnicích skoro sama. Žádné zvíře, jen zamyšlené stoupání kopcem a nahoře oslepující slunce nad posečeným polem. 9,16 km, 30 min, 18,1 km/h, 150 m+.
Vypadalo to na déšť a bouřku a ještě jsem měla telefon přesně ve chvíli, kdy jsem vypínala počítač, který jsem musela znovu zapnout a ještě chvíli něco řešit. Ale nakonec déšť ani tak nepřišel - a já si přitom byla dost jistá, že zmoknu. Bylo vedro a dusno, ale přesto to jelo. A doma jsem potom usnula. 9,03 km, 26 min, 20,4 km/h, 119 m+.
středa 12. 8. 2020: plavání
60 min ve 25m bazénu
Poslední dva dny byly v práci náročnější a navíc jsem pořád nedospala tábor, takže jsem se víc soustředila na techniku než na výkon. Zase mi trochu teklo pod brýle a druhou půlhodinu jsme byli ve dráze ve dvou, do té doby jsem tam byla sama. Venku jsou třicítky, což je momentálně asi největší benefit plavání, že se zchladím. 2000 m, 59 min, 2:59 min/km.
Jedna snová z dalšího týdne. Být o trochu rychlejší, mohla být i se zajícem.
čtvrtek 13. 8. 2020: kolo (9 + 9 km)
ráno 19 °C, odpoledne 32 °C
Zpočátku mi přišlo, že mám těžké nohy, ale kopec nahoru jsem nakonec vyjela bez větší námahy. A potkala jsem v něm cyklistu, který jel dolů! To se mi stalo asi poprvé. A taky jsem tam potkala ježka, který zrovna přecházel silnici a pěkně si to metelil. 9,22 km, 30 min, 18 km/h, 154 m+.
Vedro k padnutí. Lilo ze mě už ve sjezdu, Barranďák sálal k nevydržení a až milosrdné modřanské serpentýny ukryté v lese byly na výjezd milosrdné. 9,00 km, 27 min, 19,6 km/h, 117 m+.
pátek 14. 8. 2020: běh (8 km)
ranních 20 °C
Docela teploučko takhle při půl šesté ráno. Tímhle směrem jsem neběžela už hoodně dlouho, takže jsem omylem vběhla do areálu školky, která se mi postavila do cesty a měla otevřená vrata a prostě vypadala jako další cesta; a obecně jsem už dlouho neběžela, protože jsem skoro umřela. Ale zase jsem na zádech měla kromě kabelky i pětisetstránkovou knížku pro kamarádku a to je dobrá výmluva. Místo bažanta jsem na stejném místě potkala zrzavou veverku, která předváděla na stromu u cesty hned u země solidní akrobatická čísla, a taky v Hlubočepech projížděl vláček. Koleno trochu bolelo na vnitřní straně, ale nic, čemu by bylo potřeba věnovat zvláštní pozornost. 8,76 km, 1 hod 4 min, 7:22 min/km, 171 m+.
pondělí 17. 8. 2020: běh (8 km)
ranních 17 °C
Dobře, tak já to přiznám: stydím se za svoji neexistující fyzičku, stydím se, že neuběhnu vůbec nic, a vlastně se při běhu stydím asi úplně za všechno. Umírám po celou dobu, nedokážu vypnout, nedokážu si přemýšlet o svých věcech a vlastně si jen propočítávám, kdy přijde nějaký seběh, nebo ještě lépe výstup z Prokopáku, protože se v něm dá zpomalit do chůze. Tempo je tragédie, vynaložené úsilí je tragédie, zde náhle patrná přibylá váha je tragédie a já jsem tragéd. Měla jsem z kola pocit, že dělám aspoň něco, ale půl roku bez kravmagových tréninků a bez běhání je prostě mnohem výraznější, než se zdá. Jsem tragéd. Ale zase si se mnou dneska pohrálo sluníčko, a když jsem fotila oranžové kaluže světla na silničce, (o pár sekund dřív by na nich byl i přebíhající zajíc,) vylezlo mi slunce do zad a vytvořilo neskutečnou nádheru. Všimli jste si, jak se už dny krátí? Je mi z toho trochu smutno a taky jsem zvláštně natěšená, protože přece nastává budoucnost, ta, o které jsem v nemocnici s rozřezaným kolenem jenom snila. Čas dovolených, (letos prvních, mám ještě skoro 8 týdnů,) čas zastupování vedoucího, při kterém se konečně dozvídám background našeho fungování a hrozně mě to uspokojuje, čas rozrůstání mé pracovní skupiny, které šéfuju, a taky čas nových projektů, protože ty minulé jsou už dotažené do konce. Unavená, ale hrozně spokojená, a až se dostanu zpátky aspoň do mého standardu formy, tak uvidíte! Všichni. Svět třeba. A tak. 8,74 km, 1 hod 5 min, 7:29 min/km, 167 m+.
úterý 18. 8. 2020: běh (8 km)
ranních 16 °C, déšť
Dneska už jsem neumírala tak markantně. Je to hrozně znát i na pásmech TF - včera jsem běžela v tepovce nad 167 tepů/min 28 min a dneska jen 17 min. (Včera 163 průměrná TF a 199 max. TF, dneska 159 průměr a 191 max.) Navíc ráno pršelo. Jen slabě, ale pořád se při běhu přehřívám, takže to bylo úchvatný ochlazení. A závodil se mnou zajíc! Počkal si, až doběhnu k němu, a vystřelil podél cyklostezky dopředu. Pak ovšem viděl, že pro něj nejsem soupeřem, a odhopkal do křoví. 8,74 km, 1 hod 5 min, 7:29 min/km, 167 m+.
Jak to jako funguje, že je půlka hladiny jako zrcadlo a druhá zčeřená?
středa 19. 8. 2020: plavání
55 min ve 25m bazénu
Dneska to bylo zvláštní. Neplavalo mi to nijak úžasně, ale bavilo mě to. Taky jsem ovšem dostala křeč do chodidla, takže jsem musela na chvíli ven, a zpočátku tam byl nějaký hlouček mladých namakaných mužů, kterým dva trenéři měřili čas na třístovce? Bych tak tipla? Zabrali si tři dráhy. I tak jsme ale byli ve dráhách jen po dvou, takže dobrý. 1850 m, 55 min, 3:00 min/100m.
Porouchaná realita. Za lehce podmračeného dne jsem šla po chodníku a něco mi nesedělo. Slunce v zádech, stín přede mnou... a druhý vedle mě. Můj mozek udělal několik kotrmelců, jak se odmítl smířit s tím, že ve dne vrhám dva stíny. Znáte takovou tu myšlenkovou paralýzu? Nicméně vysvětlení bylo nasnadně, budova úřadu práce, kolem které jsem zrovna procházela, měla prosklená okna polepená stříbřitou fólií, která odrážela tolik světla, že to i ve dne stačilo. Ale stejně...
(odkaz ke zdroji)
čtvrtek 20. 8. 2020: běh (8 km)
ranních 14 °C
Dneska už to bylo skoro dobrý, dokonce jsem vyběhla prvních asi dvacet metrů stoupání z Hlubočep :-D Ale už to tolik nebolí a nepřehřívám se (taky bylo dneska příjemně chladno - ve svém tričíčku s krátkým rukávem a v kraťáskách jsem potkávala cyklisty nabalené jako sněhuláky) a to je fajn. A v areálu práce jsem potkala mláďátko zajíčka, které mi přehopkalo přes cestu a chvíli mi tak udělalo srpnové Velikonoce. 8,7 km, 1 hod 4 min, 7:21 min/km, 169 m+.
pátek 21. 8. 2020: běh (8 km)
ranních 18 °C
Jooo, dobrý, tohle mě už baví. Takovýhle běhání jsem ochotná tolerovat. Bylo krásně, na běh jsem se nemusela soustředit, nepřehřívala jsem se, obloha byla nádherně oranžová a vůbec to bylo pecka. Kopec jsem sice vyšla, ale s trochou vůle už bych byla ve stavu, kdy bych se o vyběhnutí mohla pokusit. 8,74 km, 1 hod 4 min, 7:20 min/km, 164 m+.
úterý 25. 8. 2020: běh kolem Medardu (12 km)
18 °C, podvečer
Dovolenkování poté, co jsem přečetla prvních pět knížek a byla se ochotná konečně zvednout z gauče. Medard je nádherný, už aby byl otevřený ke koupání! 12,11 km, 1 hod 29 min, 7:21 min/km, 85 m+.
středa 26. 8. 2020: běh po Krušných horách (25 km)
Hopsoklusovýlet. Rozlepený celý šev na nohavici kraťas (zevnitř, spáleninu tam mám ještě teď), nulová potřeba vody i jídla, nádherná příroda a krásně strávený den. 25,49 km, 4 hod 1 min, 9:27 min/km, 597 m+.
čtvrtek 27. 8. 2020: běh (17 km)
Nohy pořád stejně ve formě, ale hlavě se běžet chtělo míň, a tak jsem fotila, hledala houby, zkoumala kytky a vůbec si to dělala příjemné. Krušné hory jsou TAK nádherné! 17,22 km, 2 hod 54 min, 10,09 min/km, 390 m+.
Z dalšího rána