Tréninkový deník: únor 2021

86. Poslední týden karantény, během něhož jsem začala znovu cvičit s Jillian Michaels. Začala Mupácká (běžecká) výzva, která mě přiměla běhat mnohem větší objemy, než bych si jinak troufla. Na konci měsíce Pražská stovka 2020, která měla jen 52km trasu, ale která byla nádherná a já si ji moc užila. Historka o odnosu knížek do knihobudky během sněhové kalamity, při níž autobusy zablokovaly naši hlavní ulici - už je to několik týdnů, tak se můžete smát, už jsem skoro nad věcí. Běhání v mínus patnácti. Sníh, bláto, náledí, sluníčko i mlha. O dvou zkouškách, z nichž na jednu profesor zapomněl; a taky o pečení koláče a sněhových pusinek, protože se zkouška blíží, panebožecomámdělat; se stářím se tohle nelepší. 126 km běhu, 52 km chůze, 18 odcvičených Jillian a 1 hodina na střelnici.

1. 2 - 2. 3. 2021: Jillian Michaels - 30 day shred
tři levely (po deseti dnech), které obsahují tři kola strenght - cardio - abs, (odkaz na Jillian)

V karanténě člověk dělá různá rozhodnutí: třeba že celé dny jen střídavě koukat do monitoru a skript soustředění nepomáhá, a že když nemůžu chodit běhat nebo jezdit na kole, mohla bych začít cvičit doma. Uškodit mi to nemohlo.

Celou Jillian jsem naposledy odcvičila dříve, než jsem začala podobné věci psát na blog, což je víc než sedm let, a tak volba padla na ni.

Samozřejmě si o své tehdejší fyzičce nepamatuju vůbec nic, ale Jillian mi ujasnila dvě věci. Za prvé, že bylo skvělé, že jsem před lety dokázala identifikovat a vyřešit svoji chudokrevnost, takže teď mě cardio části trápí ze všech nejmíň; a že bez krav magy, plavání a lezení mám ručičky jako T-Rex, takže neočekávaně je pro mě nejobtížnější strength (a z ní konkrétně kliky).

Zpočátku mě při cvičení pobolívalo koleno, ale ve výsledku si myslím, že mu to může jedině prospět, protože bez tohohle cvičení se nejsem schopná sama dokopat k jakémukoliv strečingu, které na něj potřebuju jako sůl. V prvním levelu jsem vynechala jen jeden den, kdy jsem z už několikátého obousměrného běhu do práce byla unavená tak, že jsem jen padla do postele a četla si do doby, než bylo omluvitelné zhasnout a jít spát. Ale jinak odcvičeno poctivě a s elánem.

Ve druhém levelu to začalo drhnout, s běžeckými objemy, které jsem nasadila, to nebylo vůbec kompatibilní. Zpočátku jsem se ještě snažila, ale hlavně cviky na nohy jsem hodně odlehčovala; pak jsem vynechala další den; a pak se rozhodla, že to byla skvělá věc v karanténě, ale že s během dohromady už je to prostě jenom kontraproduktivní. Koleno mě bolelo i ze samotného běhání, nepotřebovala jsem ho dorážet i tímhle; a moje únava byla příliš veliká.

Ale i tak jsem ráda, že jsem to oživila. Horní půlku těla jsem si znatelně naposilovala i tím, co jsem stihla odcvičit.

Za 28 dní 18 lekcí.

Příležitostně mi můžete vysvětlit, proč se mi už podruhé vytvořil na ruce... obratel? Stejně jako minule zmizel po měsíci.

Jedna z těch zajímavějších cest do práce...

Po deseti dnech karantény člověk dělá různá rozhodnutí. Protříděná knihovna (kvůli objednávce velkého balíku nových knih, ehh) má za následek, že už se nechce dívat na ty nevzhledné hromady, a tak si naplánuje hned na první cestu do práce jejich odnos do knihobudky. 'Jedna knihobudka je na zastávce uprostřed cesty, tak tam prostě jen vystoupím, vyskládám knihy a dalším autobusem za pět minut pojedu dál, žejo. Hmm, je jich tolik, že se nevejdou do téhle pohodlné tašky, a dokonce ani do té větší, no tak holt vezmu největší. Batoh tahat nebudu, po deseti dnech v teplákách chci vypadat hezky a batoh ke kabátu ne!' Akorát kozačky s podpatkem jsem si nebrala, kdybych byla vyvolená na donos oběda z restaurace, kam občas chodíme, uf.

Takže jsem z baráku šla s kabelkou, taškou s věcmi na odpolední běh přes jedno rameno a taškou s mnoha kilogramy knih přes druhé rameno. Na chodnících i silnicích leželo deset čísel nového sněhu a mně se moc líbilo, že z našeho vchodu nevedl ještě žádný řetízek stop.

Autobus přijel na čas, páni! Ujeli jsme s ním dvě a půl zastávky do míst, kde se rovná silnice sklápí do lesních serpentýn, které samozřejmě nebyly prohrnuté - tam řidič zabrzdil u krajnice, protože zpozoroval davy lidí, kterak se trmácí po silnici zpátky naším směrem; a za chvíli davy následoval řidič jiného autobusu, který si s naším chvíli povídal skrze otevřené okýnko, pak ho odvedl ven... a pak se vrátili, otevřeli nám dveře a oznámili, že dál autobusy nemůžou.

Jako - měli pravdu. Já to vím. Já šla z kopce proti těm davům, a tak jsem tam viděla všech deset naštosovaných autobusů, které tvořily barikádu, skrze kterou se prodraly pouze hodně odvážné (a hodně malé) osobáky. Jenže já taky měla na každém rameni jednu tašku a jedna z nich vážila tisíc kilo! A po chodníku zatím prošel jen jediný člověk. (Davy šly po silnici a navíc jen pár desítek metrů. Já po silnici kvůli malým&odvážným osobákům nešla.)

Co dál? Uber neprojede. Na nejbližší autobus to bude štreka, když je hlavní silnice zablokovaná. A ta knihobudka, nechť mé vyřazené knihy shoří v pekle, je daleko jenom dva kilometry... (Jsem si myslela. Teď jsem si změřila, že 2,8 km.) Takže jsem vyfotila naštosované autobusy, poslala to do práce s komentářem, že asi přijdu pozdě, a vydala se dál pěšky. Pochod se zátěží, by se to dalo nazvat, akorát že si jsem skoro jistá, že vojáci tahají břemeno v batohu a ne v plátěné tašce s motýlkama.

Nakonec mě zachránil kolega, který z Modřan vyjížděl dostatečně pozdě, abych ho ještě stihla, a který se pro mě v Braníku otočil (oklikou, aby objel ten špunt nahoře). (Takže nakonec jsem s těma příšernejma debilníma knížkama na rameni ušla jenom 2,6 km.) U knihobudky mi naštěstí přibrzdil, protože kdybych se jich to ráno nezbavila, tak bych je rituálně spálila.

Do práce jsem vyrážela v 5:50 a dorazila v 7:30. Cesta autem normálně trvá dvacet minut, MHD 30 minut a běžecky hodinu. To mám za to, že jsem se chtěla běžecky šetřit a běhat teď jenom jednosměrky, když se pořád ještě budím s ucpaným nosem a občas se mi vrací teplotky.

pondělí 8. 2. 2021: odpolední běh
-5 °C a hluboký sníh

Ráno vypadalo naprosto logicky vzít si silniční boty + nesmeky, protože to na venkovním ledu bez nesmeků nezvládnu a protože si nechci nesmekama ničit svoje drahé trailové botky, když stejně budu mít hřeby pod podrážkou. Příště se podívám z okna, možná by mi při pohledu na dvacet čísel sněhu došlo, že nesmeky by byly kontraproduktivní... a že úplně hladká podrážka nebude nejlepší řešení. Ech. Přes den sice přestalo sněžit, ale zůstalo hluboce pod nulou, takže sníh zůstal v prašanovitém skupenství, které mě sice baví, ale je fakt náročné - a cesty byly prošlapané jen úzkými stezkami, po kterých chodili výletníci, takže jsem si produpávala novou stopu. (Po doběhu mě bolelo operované koleno jako už dlouho ne. Je jenom unavené, tím jsem si jistá, ale ten rozdíl ve výdrži oproti druhému mě překvapil.) Boty nakonec nebyly takový problém, jak jsem čekala, pády mi vůbec nehrozily, jenom to bylo o to náročnější, oč víc mi každý jeden krok podkluzoval. Ale byla to hezká cesta. Po dlouhé době jsem běžela bez sluchátek a užila si to. A jak jsem byla rozehřátá, tak mi při následném cvičení Jillian nevadily cviky, které jinak nemusím; akorát jsem víc šetřila to koleno. 6,58 km, 46 min, 7:00 min/km, 73 m+.

úterý 9. 2. 2021: ranní běh
- 8 °C a nových pár centimetrů sněhu na včerejších deseti číslech, tma

Můj asi nejstudenější dosavadní krátký běh. A byla to teda neskutečná dřina, každý krok byl v hlubokém sněhu na neprošlapaných chodnících znát. Skoro půlka cesty nebyla protažená ani včera - tam, kde ano, to šlo. Přestože nebyl ještě skoro žádný provoz, se mi ale na silnici z chodníků nechtělo, a podle toho taky vypadá tempo: běžela jsem o čtvrt hodiny déle než normálně, a to je na téhle vzdálenosti strašně moc. Koleno zase bolelo (a to bylo ráno v pohodě - namazala jsem ho na noc Voltarenem). Ve stoupání do Hlubočep jsem byla po celé cestě už tak vyřízená, že jsem nebyla schopná popobíhat ani tam, kde to jindy není problém. Pozitivní bylo, že jsem se zase dokázala ve svém tradičním tričku + mikině zahřát tak, že jsem většinu cesty běžela kvůli chlazení bez rukavic, a to jsem se po vylezení z domu skutečně třásla mrazem. 8,75 km, 1 hod 12 min, 8:17 min/km, 180 m+.

(V naší budově se od včerejška předělávají stoupačky na druhém křídle, a tak se všichni stahují k nám; takže jestliže bylo doteď sprchování dobrodružství, tak teď už je to vysloveně lahůdka. Proud není silný, ani když jsem v budově sama, a když teď při příchodu lidi pouštěli kohoutky všude možně, tak to bylo vždycky půl minuty sprchování, půl minuty bez jediné kapky, a tak pořád dokola. Uf uf.)

Domů jsem odpoledne dorazila s namoženými, bolavými svaly na nohou a úplně vyčerpaná - kombinace včerejšího a dnešního běhu v hlubokém sněhu mě zničila. V obýváku jsem měla 27 °C, seděla jsem tu v mikině a třásla se zimou. Pak jsem se zabalila do deky - a pořád jsem se třásla dekou. Zabrala až dvouhodinová vana, po které jsem šla rovnou spát. Myslím, že vynechat Jillian bylo dneska moudré rozhodnutí.

středa 10. 2. 2021: polední běh
-8 °C, většina sněhu na cestách už udupaná

Vzala jsem si kvůli seminárce s dnešním deadlinem půlden volno, a tak jsem běžela domů před polednem - a kromě několika běžkařů jsem vůbec nikoho nepotkala, a to přitom bylo tak příjemně! Mráz je pořád ještě suchý, takže mi vůbec nevadí ho při běhu dýchat - dokonce ani po doběhu nekašlu, jako se mi to děje při chladném vlhkém počasí na podzim. Cesty už byly udupané, a tak to jenom trochu klouzalo, ale nebyla to už taková dřina jako v předchozí dny. I když je pořád ještě vtipný, že jsem na téhle trase měla v prosinci tempo pod šest a teď mám sedm minut na kilometr. A dneska jsem po doběhu už i tu Jillian zvládla! Jedinej nepříjemnej faktor bylo semiminutové čekání na autobus v mínus osmi stupních v tričku a mikině, to už se do mě zima skoro začala dávat. (Ale furt jsem na sebe mohla navlíct šaty, co jsem nesla na zádech z práce, nebo se zabalit do termofólie, co ji tahám pořád, takže bylo kam ustupovat! :)) 6,72 km, 46 min, 6:56 min/km, 72 m+.

čtvrtek 11. 2. 2021: ranní běh
-9 °C, prošlápnutý sníh, studený vítr

Je čím dál větší zima, ale pořád to zvládám v tričku a mikince, které jsem dneska vylepšila o teplejší čepici. Oblečení je přesně akorát, ale nesmí se mi nic stát, nemůžu se zastavit, to bych promrzla okamžitě, a mám pocit, že i termofólie by zabrala jen na chvíli. Každopádně byl dneska nějak velký provoz aut, chodců i pejskařů, oproti úterku hroznej rozdíl. Pobavil mě zajíc, který mi u nás na sídlišti zkřížil cestu, zaběhl do lesa vedle chodníku a o dvacet metrů dál zase vyběhl na chodník, chvíli běžel přede mnou, pak na mě počkal a teprve potom definitivně zmizel v lese. Na konci trasy, když z lesa vyběhnu nahoru na kopec s jednou stranou odkrytou k poli, odkud fouká, jsem myslela, že mi umrznou tváře - jediná nezakrytá část těla. Ještěže mě před výběhem osvítilo a namazala jsem je tlustou vrstvou ricinového oleje, aspoň tolik netrpěla pleť. Běželo se už líp - nohy jsem si přdchozí den důkladně promasírovala Voltarenem a už se i vzdálilo pondělí a úterý, od kdy je mám tam namožené, tak to bylo fajn. Čas už se začíná blížit klasickému se suchými chodníky. 8,63 km, 1 hod 5 min, 7:37 min/km, 162 m+.

pátek 12. 2. 2021: ranní a odpolední běh
ráno -12 °C a ke konci svítání, odpoledne -4 °C a chvíli sluníčko, na cestách pořád starý sníh

Mínus dvanáct už by šlo, to se bude hezky vyprávět. Jakože to bude znít drsně, víme? Dokonce jsem si k tričíčku a mikince přidala i placebo bundu, tak moc jsem teplotu doceňovala! A v rukavicích jsem běžela celou dobu, to bylo tenhle týden poprvé, většinou je během cesty sundavám, abych větrala. Tentokrát jsem si vzala na krk k šátku ještě tunel, abych mohla zakrýt tváře na té planině ke konci cesty, a to pomohlo, ale co mě opravdu překvapilo bylo, že mě zábla ke konci stehna. Mně nikdy nebývá zima na nohy! Dneska jsem byla venku zase sama. Ke konci běhu začínalo růžovět nebe, konečně přestane být pořád tma! Pěkné to bylo. Teď ještě kdyby tekla voda ve sprše v lepším poměru než 5 sec teče - 90 sec neteče. Jenom na spláchnutí mýdla a šampónu! Prohřála bych se později omotaná kolem topení, vážně... 8,72 km, 1 hod 5 min, 7:30 min/km, 178 m+.

Od pondělí a úterý už jsem se dostatečně zotavila, takže jsem si odpolední běh domů opravdu užila. Navíc chvíli svítilo sluníčko a sníh všude kolem oslepoval, copak by šlo si to neužívat? Potkávala jsem spoustu běžkařů a taky výletníků. Udupanému sněhu slouží ke cti, že vůbec v trailových botkách neklouže. Krása, krása. 6,60 km, 43 min, 6:40 min/km, 57 m+.

ZKOUŠKY

Zkouška 1

V pátek večer jsem dělala další zkoušku. Byl to první termín, takže jsme neměli žádné zprávy o tom, jaké to bude, a protože mě o dva dny později čekala nejtěžší zkouška semestru, nepřipravovala jsem se na to nejlíp, jak jsem mohla. Limit byl hodina, bylo to dvanáct otevřených otázek a byl to hroznej masakr. Mozek mi běžel na plné obrátky, datlovala jsem celou dobu, a když se myšlenky zadrhly, přešla jsem k jiné otázce, než mi fakta na pozadí zase naskočila. Pak najednou koukám: "Do ukončení pokusu zbývá 1 min 37 sec"... a já potřebovala ještě aspoň čtvrt hodiny! Rychle jsem doplnila odpovědi u otázek, kde jsem měla jen kostru faktů, a když jsem to pouhé vteřiny před limitem odesílala, věděla jsem, že tam prostě není ani zdaleka všechno, co by mělo. Hrozně jsem trnula, jestli projdu, protože jsem si nechtěla prodlužovat martyrium zkoušek, potřebovala jsem se zase víc soustředit na práci... no a v sobotu ráno koukám, že mám 15,5 z 16 bodů a za jedna. Vau. Tak teda... jo?

Jeden sněhuláček na parapetu, který mi vydržel celý týden

Zkouška 2

Poslední zkouška semestru měla být v neděli od pěti. Podle referencí na předmět i zkoušejícího měla být nejtěžší, takže na ni v naší skupině probíhala společná příprava (vypracované otázky), a já se na ni učila asi nejvíc. Navíc si nás pan profesor chtěl během zkoušky kontrolovat přes kamery, že neopisujeme ze skript, a tak jsem ještě musela zpřeházet celý stůl, protože jedinou kameru mám na spodní straně obrazovky notebooku, ke kterému ale mám připojený monitor a klávesnici, takže to byl trochu oříšek, aby mě zabírala nějak rozumně.

V neděli ve tři jsem začala raději péct koláč a sněhové pusinky, jak jsem byla nervózní. Ve čtyři jsem se převlékla a nalíčila, když už jsou ty kamery. Ve čtyři padesát jsme všichni seděli u MS Teams a umírali nervozitou a povídali si přes společný chat na Facebooku. Čtyři padesát pět. Padesát devět... Pět hodin! Pět nula jedna... kde je? Počkali jsme akademickou čtvrthodinku, než jsme začali shánět jiná telefonní čísla než pevnou linku na studijní oddělení, která nám v neděli večer nebyla nic platná. Tajemnice katedry nebrala telefon. Co budeme dělat?

Nakonec zavolala zpátky a pak se jí i povedlo panu profesorovi dovolat, takže jsme začali s půlhodinovým zpožděním. Omluvil se nám velice upřímně a hned šel na věc: měli jsme si založit nový wordový dokument, pojmenovat konkrétním formátem a pak už diktoval otázku. "Pište si - přístupy k výkladu role médií v pojetí Torontské školy (východiska, závěry, představitelé, díla). Takže ještě opakuji - přístupy k výkladu role médií v pojetí Birminghamské školy (východiska, závěry, představitelé, díla)."

Poprvé za své studium jsem si tak zaplna mikrofon a upozornila ho, že prve jmenoval Torontskou školu, a že kterou teda chce? "Torontskou... no vidíte, jakýho máte profesora. Takže ještě jednou..." Otázku pak zopakoval ještě dvakrát, už dobře.

Měli jsme na to jen čtvrt hodiny. Bylo to akorát, abych napsala to základní, co jsem si pamatovala, ale moc málo, než abych to nějak rozvinula, tak nevím, jestli to bude stačit. Problém nastal, když jsem to chtěla odeslat - Outlook se mi načítal dobře tři minuty. Ještěže nemusíme mít kamery v Teamsech při výuce zapnuté i při přednáškách, můj internet to těžce nezvládal. Napsat mail byla taky práce pro vraha, protože se text zobrazoval se zpožděním a napřeskáčku, a to to byl závod s časem, aby to vůbec uznal jako řádně odevzdané, že jsme jako nepsali ještě po limitu. Uá! Tuhle zkoušku hrozně nechci opakovat.

Jedno stmívání z balkónu

pondělí 15. 2. 2021: ranní a odpolední běh
ráno -15 °C a tma, odpoledne -6 °C a světlo, bezvětří, suchý mráz a starý sníh na cestách

Mínus patnáct! Cítím se jako polárník. A frajer. A tak. Ono to sice vůbec není tak hrozný, jak si všichni myslí, ale dojem v okolí to budí. Původně jsem se oblékla stejně jako v pátek a teprve pak se podívala na teploměr, a tak jsem přidala ještě jedny elasťáky dolů a opravdickou - nikoliv placebo - bundu nahoru. (Nemá podšívku, ale je to goráčovka, takže neprofoukne.) Takže mi bylo na tělo dost vedro a na nohy akorát. Taky jsem zkusila pod čepici přidat čelenku, protože mě zebou uši, protože mi čepice sjíždí, ale to se neosvědčilo, sjíždělo obojí, příště holt budu muset vzít kuklu, kterou v oblibě moc nemám. Taky jsem přidala cyklobrýle, aby mě nezábly oči, (no dobře, tak aby nevysychaly,) a to byl dobrý tah. Co jsem si nevzala a zjistila to až na druhém kilometru, byl telefon, ups. Přes den mi moc nechyběl (akorát několik kolegů bylo pasováno do role telefonní budky, když mi potřeboval volat vedoucí z domácí výuky s dětmi), takže asi nejsem závislák? A i balík z Parcelshopu jsem si bez něj zvládla vyzvednout - opsala jsem si z mailu správné údaje, uf. Takže dobrý. 8,56 km, 1 hod 4 min, 7:30 min/km, 181 m+.

Odpoledne to bylo fajn, prostě proklus po sněhu. Lidi byli, běželo se pěkně, (pořád sleduju s mírnou nevírou, že tyhle objemy zvládám,) všechno dobrý. Pak mi teda ujel autobus před nosem, ale to nevadilo, protože jsem měla v batůžku tu bundu z rána, tak jsem ji na sebe hodila a bylo mi dobře. 6,65 km, 44 min, 6:39 min/km, 78 m+.

-
1. "No co, den bez mobilu... pochybuju, že bych někomu nějak moc chyběla..." A doma po návratu tohle.
2. Když si dáte po doběhu do práce telefon na nabíječku a ještě po návratu ze sprchy tam svítí tohle...

úterý 16. 2. 2021: odpolední běh
3 °C, pod nohama sněhová břečka

Kde jsou moje mrazy? *fňuk* Včera jsem usnula brzy, spala osm čtvrt hodiny a probudila se minutu před budíkem, a přesto jsem byla od rána jak praštěná palicí. Tak jsem si hned ráno dala dvě kafe (normálně piju denně jen jedno), takže jsem se sice malátně potácela dál, ale k tomu mi začalo být špatně od žaludku a bolet hlava. Na hlavu nakonec zabral prášek a na nevolnost oběd... ale teda fakt den tohle. Dopolední požární hlásič to skvěle doplnil. Odpoledne jsem se už naštěstí srovnala, a tak nemuselo dojít na plán B, tedy dojet domů metrem, a běh jsem si užila. Bylo takové teplo, že jsem se cestou musela svléknout jen do trička, a z toho příjemného udupaného zmrzlého sněhu se přes den vytvořila pouhá břečka, ach jo. Jsem ráda, že jsem těch mínus patnáct stihla vyzkoušet aspoň jednou. 6,58 km, 44 min, 6:44 min/km, 81 m+.

středa 17. 2. 2021: ranní běh
1,7 °C a silné mrholení, které na asfaltu okamžitě namrzalo

A první místo v krasobruslení cestou do práce získává...! Uf uf. Asi nebyl nejlepší tah znovu přejít na silniční boty, když je většina sněhu z chodníků už odtátá. Nesmeky se mi nechtěly tahat, protože se dalo většinu času běžet po zbytcích sněhu, ale na posledních několik set metrů jsem je přece jen nasadila, když jsem během minuty málem hodila tři tygry (a jednoho jsem ustála tak krkolomně, že mě zatahalo v palci u ruky - propojení svalů mi zůstane navždy záhadou). Mrholení nebylo nijak echt nepříjemné, ale dorazila jsem úplně promáčená. Taky tempo kvůli náledí bylo horší než na sněhu. Uf uf, chci zpátky svoje arktické teploty... 8,65 km, 1 hod 7 min, 7:50 min/km, 181 m+.

čtvrtek 18. 2. 2021: ranní a odpolední běh
ráno 3 °C a břečka tající do ohromných louží a potoků na cestách, odpoledne 9 °C, slunko a mokro

Teplooo! Nádhera. Venku bylo děsně lidí a míjeli mě dva cyklisti, tenhle týden poprvé. Pořád se mi nechce věřit, že jsem před třemi dny měla dvoje elasťáky, protože bylo mínus patnáct, a dneska už stačily letní. Po cestách tekly potoky vody z tajícího sněhu a finální výběh bylo brodění se proti proudu, a když člověk stoupnul na nějaký zbytek sněhu, začvachtnul do něj po kotníky. 8,62 km, 1 hod 6 min, 7:44 min/km, 161 m+.

Odpoledne už bylo léto. Běžela jsem v tričku a bez čepice i rukavic a bylo mi dobře - a nebyla jsem v tom sama, potkala už jsem i běžce v kraťasech. Většina vody z tajícího sněhu už odtekla, takže už jen stačilo přeskakovat louže, ale celkově to zrychlení bez sněhové břečky bylo hodně znát i na výsledném tempu. (Kde podotýkám, že běhám každý den bez předchozích objemů - teď zrychlovat by nemělo cenu.) Akorát mi nějak nesedl oběd, takže jsem před odchodem z práce byla ještě několikrát na záchodě a po doběhu domů už jsem nebyla schopná ani odcvičit Jillian, jaký jsem měla průjem. Já si totiž včera dala čtyři čtverečky čokolády (rozuměj: mléčné bomby), takže mi žaludek protestoval už dneska, a dneska jsem k obědu v indické restauraci dostala tak mastný placky, že to dopadlo jediným možným způsobem... 6,84 km, 43 min, 6:19 min/km, 78 m+.

pátek 19. 2. 2021: ranní a odpolední běh
ráno 3 °C, odpoledne 10 °C, zbytky tajícího sněhu kolem cest

Ještě v seběhu jsem sundavala mikinu, asi jsem ji s sebou nemusela tahat, nasazovala jsem ji až na poslední stovky metrů, abych nenastydla - byly teplé tři stupně akorát na tričko. Běžela jsem po dlouhé době se sluchátky a o to lépe jsem se mohla soustředit na svoje prožitky a problémy místo běhu, což už bylo potřeba, po téhle stránce jsem si to užila. Jinak to už docela bolelo, což je znát i na tempu. 8,54 km, 1 hod 6 min, 7:48 min/km, 179 m+.

Šedesát kilometrů za týden (pracovní - pět dní) je moc. Divila jsem se, že ještě držím pohromadě, ale dnešní cesta domů už byla skutečně pomalá a namáhavá. (Měla jsem teda i dost narvaný batoh osuškami na vyprání.) Bylo nádherně, tak jsem ještě z kanceláře plánovala, jak poběžím delší cestou přes Most Inteligence, ale vůbec to nešlo, byla jsem ráda, že jsem doběhla na autobus. Na zítřejší pauzu se těším opravdu moc. 6,65 km, 43 min, 6:31 min/km, 74 m+.

pondělí 22. 2. 2021: odpolední běh
7 °C a hluboké bláto

Když jsem jela pro oběd, tak jsem se třásla v kabátu (4,5 °C) a uvažovala, jestli nebyla hloupost nevzít si na běh nic víc než tričko, ale od půl čtvrté se dost oteplilo (7 °C) a navíc i chvílemi svítilo sluníčko, takže to bylo v pohodě. Takovej jarní běh. Po odpočinkovém víkendu jsem domů běžela delší cestou přes Most Inteligence, a protože jsem o víkendu dospěla k názoru, že se asi chci zapojit v rámci Mupácké výzvy i do soutěže o nejlepší běžecké video o výzvě, docela dlouho jsem na mostě šaškovala s kamerou na foťáku. (Jestli fakt nějaký video stvořím, tak vás o něj samozřejmě neochudím, takže stay tuned. Protože od čeho jiného už by blogísek měl být, než od publikování vlastních výtvorů pochybné kvality, které potřebuju pochválit.) Jo a nemůžu nezmínit, že nebyl problém vyběhnout barrandovský kopec a že mě ve stoupáních nelimitoval kyslík v krvi, ale svaly na nohou. Tohle jsou vzácné vzpomínky, které v létě jako když najdu... 10,65 km, 1 hod 18 min, 7:20 min/km, 275 m+.

úterý 23. 2. 2021: ranní běh
-1,5 °C, tma a hustá mlha

Nevím, proč jsem měla pocit, že mi víkend bude stačit k odpočinku - při ranním běhu jsem byla úplně vyždímaná. V druhé půlce trasy mě navíc dorazila vystřelující bolest operovaného kolene, z níž se mi chvílemi podlamovala noha; jednou jsem musela úplně zastavit a vydýchat to a do chůze jsem zpomalila několikrát. Takže prostě jedno velký špatný. Jinak jsem si docela užívala, že byla hustá mlha a i tak proti mě jelo několik cyklistů - oni svítili a já blikala zeleně, takže to skutečně byla pozitivní setkání. No ale jinak jsem až do Pražské 100 doběhala, tohle bylo hodně výmluvný znamení. 8,60 km, 1 hod 7 min, 7:53 min/km, 164 m+.

úterý 23. 2. 2021: střelnice
LHxx, 1 hod, ARS M4s 20 ran, Walther PPQ 40 ran, CZ P-10 40 ran

Po práci jsme šli s kamarády na střelnici. K dispozici dva stavy a tři zbraně a musím se pochválit, střelba z krátké mi šla líp než kamarádovi, který má zbroják od léta a momentálně je přihlášený do kurzu na střeleckého instruktora. Na P-10 si druhý kamarád nechal vyměnit mířidla za světlovodná a najednou nastřílím eye exam dost slušně i z ní - takový rozdíl jsem nečekala! A na dlouhou zbraň jsem měla terč 40 m daleko, což už se svými hrozně dávno změřenými kontaktními čočkami ani nevidím, co je na papíru, ale samozřejmě s optikou to šlo nastřílet krásně i tak. Moc pozitivní zážitek. 

sobota 27. 2. 2021: Pražská stovka
kolem 7 stupňů a zataženo

Článek bude. Bylo to moc krásný a moc jsem si to užila. Klobouk dolů přes organizátory, kteří do páteční noci sledovali jednání vlády, jestli to budou moct v sobotu opravdu uskutečnit; a pak ještě mnohem uctivější smeknutí za to, jak dokonale protipandemicky to dokázali zorganizovat, že tam navzdory množství účastníků bylo absolutně mizivé riziko nákazy. Úžasná práce. 52,89 km, 12 hod 28 min, 4,8 km/h, 2306 m+.