Tréninkový deník: červen 2021

90. Jeden z těch měsíců, kdy se zpětně probírám deníčkem a říkám si: vau, to všechno byl červen? Stihla jsem dva dny v jižních Čechách, kdy jsme mj. plánovali letní dětský tábor. Po covidu se konečně otevřela krav maga a já to na ní rok po operaci kolene zkusila, a bylo to mých posledních sedm tréninků vůbec, protože kvůli koleni nevydržím ani stát ve svém postoji, natož abych mohla bojovat. Kvůli škole jsem byla celý měsíc dost ve stresu, protože na ni mám jen víkendy - po práci už nejsem schopná přemýšlet v potřebné kvalitě. O třech květináčích hrášku, kde bych potřebovala vysvětlit, proč se každý chová jinak. Natočila a sestříhala jsem další video do Mupácké výzvy - a tentokrát jsem vyhrála 1. místo a nové běžecké hodinky (Suunto 3 - takže netuším, co s nimi jako zarytý garmiňák budu dělat). Pár historek, abych si víc vážila dní, kdy se mám dobře. A protože mám už víc než dva týdny na hlídání gremlina, totiž staženého králíka, totiž nahatýho kocoura (sphynxe), tak taky fotky a video s ním, protože je hrozně legrační. Celkem 240 km, z toho 100 km běh, 46 km chůze a 93 km na kole; a navrch 7 tréninků krav magy.

úterý 1. 6. 2021: ranní běh
5 °C, sluníčko

Pořád ještě mám něco skřípnutého v kostrči od včerejšího běhu - noční spánek pomohl jenom tomu přitahovači v koleni. Běh do práce tak byl opatrný, což bylo na místě, protože jsem kromě všeho ostatního taky nějak unavená, možná přetrénovaná? (Což je prostě jen pěkná výmluva, proč do kopce jít.) Zábavná vsuvka nastala v práci, kde jsem potkala kolegyni, která si nesla zavazadlo na dnešní tembuilding na Orlíku a tak nedůvěřivě koukla na mě, jestli jako nejedu? Tak jsem si poplácala na běžecký batůžek, že má stejné vlastnosti jako dámská kabelka, takže s sebou mám úplně všechno. (Pak mě potkala při odjezdu s mou největší - kravmagovou - taškou na rameno, co jsem si ji přivezla už včera, a kouzlo pominulo.) 8,72 km, 1 hod 2 min, 7:11 min/km, 163 m+.

úterý 1. 6. 2021: odpolední výlet do pivovaru
22 °C, slunko a vedro

V rámci teambuildingu jsme po obědě vyrazili na výlet zakončený v pivovaru (kam pro nás dojel kolega autem). Trasu nechali opět plánovat mě a taky mě zpočátku nechali navigovat. Jsou nepoučitelní, žejo? Ve skutečnosti jsme šli (resp. se o to snažili) po zelené po břehu Orlíku, ale značky tam jsou malované velmi zřídka, pěšinka moc neexistuje a terén je náročný. Když jsme slézali z už několikáté skály, začala jsem přemýšlet, jestli to jednou nenaplánovat nějak méně náročně? Ale bylo to moc hezký. 12,01 km, 2 hod 26 min, 4,9 km/h, 324 m+.

středa 2. 6. 2021: ranní běh
teplo

Potkala jsem takhle velikýho, mrtvýho kapra na břehu Orlíku. Prý občas vyskakují ven? Proč to jako udělal? Jinak jsem teda zabloudila zhruba sedmkrát jen na prvních dvou kilometrech. Dokud jsem běžela podél břehu po zelené, (opačný směr než včera,) moc to běh nebyl, spíš prodírání křovím, hledání aspoň náznaků pěšiny a dalších značek, přelézání a podlézání stromů a balancování ve vysokých stráních. Zas mě to ale moc bavilo a navíc bylo v lese příjemně. Venku už příjemně nebylo, ale zase to po silnici odsejpalo víc, než bych čekala. Letos poprvé jsem běžela s tričkem za pasem a chytala bronz, a protože trošku pofukovalo, nepřehřívala jsem se, to bylo fajn. 9,0 km, 1 hod 16 min, 8:28 min/km (podle Stravy 1 h a 2 min, 6:53 min/km), 145 m+.

čtvrtek 3. 6. 2021: krav maga
90 min na Národce u Honzy Koblihy, Stará garda

Na krav maze jsem byla zdravá naposledy 17. 12. 2019, kdy jsem si utrhla meniskus (zápis tady). Pak jsem zkusila ještě tři tréninky a jeden seminář a od února 2020 ani ťuk. Teď už koleno při běhání bolí málokdy, tak byl nejvyšší čas to vyzkoušet při krav maze; a tak jsem po znovuotevření po covidu dorazila. Naštěstí i s Lenkou aka nejlepším parťákem, protože to koleno prostě není v pořádku a třeba fackovanou ve svém gardu nezvládnu - jednou se mi regulérně podlomila noha, když jsem po ucouvnutí přešla do protiútoku, ale koleno se nezvládlo odrazit tak, jak bylo v plánu. Jinak byl ale trénink skvělej. Jeli jsme dlouhou rozcvičku a pohybové dovednosti a potom zem, takže klasické válení se jeden po druhém. Nejprve škrcení z vítězky (P2) a potom komplikace, takže až do techniky P5. Bylo to absolutně skvělý, a ačkoliv jsem při rozcvičce nezvládala dřepové cviky, u tohohle mě nebolelo vůbec nic. Další den jsem byla protažená jako už rok a půl ne... jé jé, tohle je tak boží! Navíc jsem třeba úplně zapomněla na existenci fackované; a co víc, úplně jsem zapomněla, jak moc tam musím potlačit svoji hrdost, protože mám stále špatnou koordinaci boků při krocích s údery, což se při pěti lidech na tréninku neztratí, a tak mi Honza opravoval pohyby úrovně P0. (Lenka a já, Ruda, Radim a Honza. Schválně, jestli kluky do příště udržím.)

pátek 4. 6. 2021: odpolední běh
27 °C, sluníčko a vedro

Po krav maze jsem nemohla běžet ráno, protože jsem až do jedenácti ležela v posteli a koukala do stropu, zatímco mi v žilách proudil adrenalin, a tak jsem si vzala věco na odpoledne, i když mi bylo jasný, že to v tom vedru bude vražda. (V baráku máme pořád zimu a o to horší pak ta stěna vedra venku je.) Jako - měla jsem pravdu. Na druhou stranu už jsem tak stará a protřelá, že mě v takových podmínkách vůbec nezajímá, jak rychle běžím a jestli vybíhám kopce, které jsou jinak ízy pízy, protože to beru jako aklimatizaci na léto. Takže mě zarazily až hrozné křeče v břichu, při kterých jsem se málem neudržela na nohou. Co to bylo, netuším. Měla jsem cestou dva "záchvaty"... doma pomohla kombinace Endiaronu a horké vany. Divný. Jo a viděla jsem dva ňuňatý ptáčky, kteří přiletěli tak blízko, že jsem viděla nejmenší detaily. Strnad obecný mi proletěl přímo před očima a sednul si na větev hned vedle mě, a jak jsem z něj nejdřív viděla jen žlutou šmouhu, myslela jsem, že to bude nějaká uprchlá andulka, když se nebojí. Druhý byl stehlík obecný, kterého jsem si nejdřív spletla se sýkorkou, protože je sice barevný jinak, ale ty barvy jsou podobně umístěné po těle. Pořád mě překvapuje, jak barevné ptáky v Praze máme. 10,4 km, 1 hod 18 min, 7:31 min/km, 238 m+.

sobota 5. 6. 2021: polední procházka
28 °C, dusno

Od devíti zkouška (vizuální gramotnost), pak rychle upéct apple pie a umotat dvanáct sushi rolek, odskočit si projít se, protože už mám z neustálého "nestíhám a jsem ve stresu" v žilách místo krve čistej adrenalin, a od dvou oslava Nelčiných druhých narozenin. (A musím se pochlubit, že jsem tam nebyla nejmíň vyspanej a nejvíc asociální člověk. Dobře já. Díky, Nelinko.) Garminí odznáček za procházku během víkendu byl příjemnej impuls. Autobusem jsem sjela k Modřanské rokli a vrátila se domů, bylo to tak akorát, abych přijela na návštěvu včas. Myšlenky a stresy mi hlavou celou cestu lítaly hlavou jak šílené, tohle už jsem dlouho nezažila. Zatím se držím, při podobné psychické zátěži většinou už ležím s teplotkami - jenže mě nenapadá, jak bych mohla zvolnit. Už abych uzavřela prvák, bohajeho. Je to fakt břímě. Mám práci náročnou samu o sobě a snažím se vynikat, aby se se mnou počítalo, a tak mám na školu jenom víkendy nebo dny dovolené. No a teď mám (po dnešní zkoušce) hotové všechny předměty kromě výzkumu, který je největší strašák pro mě i všechny spolužáky (jakože vůbec nevíme, jak na to,) a co víc, ještě nemám zadané téma diplomky, což už dost hoří. A připomeňme si: kvůli diplomce jsem nedodělala předchozího magistra. Teď s tou tíhou v hrudníku si znovu vybavuju ty pocity, se kterými jsem ukončovala studium a šla pracovat... fuj. Jakože fuj fuj. Už bych to chtěla mít za sebou. 5,04 km, 49 min, 6,2 km/h, 124 m+.

pondělí 7. 6. 2021: ranní běh
13 °C

Taková základní chyba - vzít si dlouhé kalhoty! Málem jsem umřela vedrem. Jinak to ale bylo super, po víkendovém odpočinku mi to hezky běželo. Venku byla spousta cyklistů i běžců, to jsem koukala, ještě před pár měsíci jsem v tuhle hodinu nepotkávala nikoho. A protože odpoledne bylo osmadvacet, bylo fakt moudrý běžet ráno. Jo a konečně mi v kanceláři nebyla zima! 8,67 km, 85 min, 6:44 min/km, 157 m+.

úterý 8. 6. 2021: krav maga
90 min na Národce u Honzy Koblihy, Stará garda

já v pátek: "Ahoj Kristýno, jdete s Áďou v úterý na trénink? Jo? A můžu cvičit s vámi ve trojici? Díky!"
trenér dneska: "Pojedeme kravaty na zemi, a protože je vás devět, bude ten lichý přebíhat - nechci vidět žádnou trojici!" Ale naštěstí si to nechal vysvětlit, uf. Protože my s holkama měly svůj kripltým. Kristýna má křehký nos, Áďa teď běhá po rentgenech s kyčlí a já se hrozně bojím o to koleno. Tak moc, že jsem si dneska promáčkla palec u ruky při sedání na zem, bohajeho!! :-D
Rozcvička trvala klasicky tři čtvrtě hodiny a to je vlastně asi ten důvod, proč tam pořád chodit, i když už žádný zkoušky nedám. Je to taková rehabilitace na to koleno, posilování na všechno a kardio, který taky potřebuju jako sůl. Boží. Jinak jsme dělali ty kravaty na zemi, kde jsem jen horkotěžko vzpomínala, jak na to, a taky škrcení ze strany na zemi. A budu asi doma muset začít znovu nacvičovat údery s krokováním - plavala jsem v tom tehdy, plavu v tom i dnes. Nemám pohybový talent. Akorát jsem se po tréninku neprotáhla a další den umírám od rozlámanosti a od zad.

Na krav maze se nefotí, a tak zase jednou o hrášku. Budu muset uspořádat nějaké výměnné pobyty, aby se vidláci z periferií od pokročilých hrášků z centra naučili, jak se má růst. Podotýkám, že všechny tři květináče byly zasazené ve stejnou dobu, byly stejně zalévané, stejně hnojené, stejně všechno! V levém květináči leze ze země jedna rostlinka a ještě jedna akorát proráží hlínu, a to je všechno. Vpravo jich je víc, ale jsou malé. Čím to je?

Měla jsem tenhle týden dva dny dovolené, abych trochu pohnula se školou, protože mi tam začaly hořet termíny na dlouhodobé záležitosti: výzkumný projekt za sedm kreditů a zadání diplomové práce. Kromě projektu a ještě jedné zkoušky jsem tenhle semestr zvládla celý v předtermínech, za což se skutečně musím poplácat po zádech, ale tohle už mě začalo trošku stresovat.

Ten výzkumný projekt mě asi bude bavit, problém je, že jsme na něm měli pracovat průběžně a konzultovat to s vyučujícím, přičemž chtěl separátně schvalovat první analytickou část, potom samotnou sémiotickou analýzu a nakonec máme provádět ještě recepční analýzu. JÁ si myslím, že na to bude měsíc bez dalších předmětů akorát, ale nevím, co si o tom bude myslet přednášející.

Každopádně ještě víc mě stresovala diplomka. DIPLOMKA. Strašidelný slovo - kvůli ní jsem nedodělala předchozího magistra na FF UK. Téma mi pomohla vymyslet Sargo ještě v Krkonoších, ale od té doby jsem se snažila dohledat podobné práce a načíst nějaké články a zpracovat metodu, kterou budu postupovat, abych měla co napsat někomu, kdo by mi to potenciálně mohl vést...

Jenže samozřejmě: já na škole skoro nikoho neznám. Distanční výuka a první rok na téhle univerzitě je mimořádně nevhodná kombinace, a i kvůli tomu jsem to tak dlouho odkládala. Jak jako mám najít školitele, když nevím, čím se kdo zabývá? A proto - a kvůli tomu to tu píšu, protože to ze mě musí ven - musím vychválit svoje spolužáky. Máme dost svéráznou skupinu a první společné pivo se teprve domlouvá, takže ještě nikoho z nich neznám osobně, ale chat jede denodenně a kromě obyčejného pokecu se tam řeší i škola; a když jsem jim předestřela svůj problém, neobjevil se nikdo, kdo by mi sdělil, že to řeším fakt pozdě, nebo něco podobně přezíravého: všichni opravdu jen radili, doporučovali a sdíleli své zkušenosti.

Myslím, že se nakonec trochu studentem přece jen cítím. Díky nim.

To jsme my, vysokoškolští spolužáci, ve vší své serióznosti.

čtvrtek 10. 6. 2021: ranní běh
11 °C a sluníčko

Po dvou dnech "dovolené" se seminárkou a diplomkou ranní běh do práce. Bylo to krásný - vzduch, volnost, svoboda. Vybíhala jsem už v 5:20, abych mohla běžet delší trasou, a i v Prokopáku bylo prázdno. Nad řekou se válela mlha, kterou prosvětlovalo slunce, a celé to bylo super. Navíc bez závěrečného smrtícího kopce je celá ta cesta taková radostnější. 11,68 km, 1 hod 15 min, 6:30 min/km, 138 m+.

čtvrtek 11. 6. 2021: krav maga
90 min na Národce u Honzy Koblihy, Stará garda

Domluvila jsem se s Áďou, a ačkoliv nás přišlo sedm, Honza nám dvojici posvětil, že můžeme cvičit trvale spolu. Jenže kriplteam neměl dlouhého trvání, jak se snažil dostát svému názvu: Áďa si ještě při rozcvičce hnula s ramenem tak špatně, že jela domů. Takže já a pět kluků a kravaty na zemi. Ale byli hodní a nezranili mě! (Jo, fakt se teď dost bojím. Jestli já z toho zranění nemám traumátko.) V tělocvičně bylo zase tisíc stupňů, takže jsme všichni byli propocení jako myši, a takhle se válet po sobě... úplně jsem zapomněla, jaké to je. Ke konci už jsem byla tak hin, že jsem ani neuměla nasadit kravatu, heh. Jo a při rozvičce jsme zase krokovali, zase jsem byla jak hotentot, ale jeden kluk dělal chyby ještě častěji než já! Nejsem největší pako na světě, jupí!

pátek 12. 6. 2021: ranní běh, odpolední procházka
11 °C a hezky; 27 °C a dusno a vlhko, k tomu krátký slejvák

Včera se kolega podivoval, že do práce běhám natěžko, jakože s převlečením. Myslím, že dneska by se podivovali při prohlídce mého batůžku všichni, protože jsem se při balení divila sama sobě: šaty do práce, sandálky, foťák, stativ a pět triček na převlečení. A samozřejmě všechny ty nutnosti jako peněženka nebo brýle. To protože jsem odpoledne plánovala jít domů oklikou a natočit nějaké sekvence do videa na další Mupáckou výzvu - scénář už mám sepsaný, teď jen najít čas to všechno zrealizovat. Do práce jsem běžela pomalu ale nejen kvůli váze batohu, ale taky přece jen kvůli přetahování struny: z krav magy domů v deset a v pět ráno už vybíhat? Uf uf. A potkávala jsem spoustu cyklistů a na konci stoupání mě předběhla krásná běžkyně s ještě krásnějšími blonďatými vlasy. Chci být taky krásná běžkyně. Nebo aspoň někdy někoho předběhnout... 8,74 km, 1 hod 2 min, 7:12 min/km, 139 m+.

Trackovala jsem to jako procházku, ale byla jsem v běžeckém, a tak jsem samozřejmě popobíhala. Teda hlavně zpočátku - tolik kilometrů po asfaltu bylo na barefootové boty, vytažené ze skříně po roce a půl, až příliš, takže jsem závěr musela dokonce zkrátit, chodidla byla v jednom ohni. Navíc mě zase začal bolet (nebo spíš tahat? přestat poslouchat?) přitahovač zezadu pravého kolena. Ale byla to nádhera. Maková pole, rozkvetlé bezinky a šípkové keře, přes cestu běžící bažant a kousek za ním zajíc... krása. Z práce jsem odcházela s hlavou jako balón a náladou pod psa a domů jsem došla upajdaná, ale zklidněná. (A pak jsem si koupila letenky do Kostariky, takže nakonec slušnej závěr pracovního týdne.) Chytla mě i krátká přeháňka, před kterou jsem se schovávala pod stromy a trochu šaškovala s videy, a celkově jsem zvědavá, jak se záběry pořídím. Nakonec jsem použila jenom tři trička, ještě někdy musím ven. Jo a sice jsem doma zapomněla láhev, ale stejně by to bylo málo - během oběda jsem si koupila půllitr vody, ale na desátém kilometru v tom hrozném dusnu a vlhku došel a v Albertu jsem brala ještě Birell a další půllitr vody a jen to zasyčelo. Přivyknout si na léto je těžký. 17,55 km, 2 hod 59 min, 5,9 km/h, (6,8 km/h pohybu,) 228 m+. 

pondělí 14. 6. 2021: ranní běh a odpolední chůze
ráno 8 °C a chladno, odpoledne 22 °C a vedro

Ráno mi byla docela dlouho po vyběhnutí zima! Taková krása. Vyrazila jsem na 12km trasu, ale pak mi došlo, že bych to mohla vzít přes travnaté návrší, kudy běhávám pouze v protisměru, a rovnou tam v ranním slunci natočit něco do Výzvy, a tak se také stalo. Bylo hodně mokro od rosy, a tak nechyběla vtipná vsuvka, když jsem chtěla oběhnout foťák na pěšince, že mi to podklouzlo, ale na videu je vidět můj pád jen podle stínu. Taky jsem trošičku zabloudila a musela se vracet (z protisměru to vypadá ÚPLNĚ jinak!) a taky mi ze správné odbočky do lesa vyběhl zajíc. O běhu závěr teda moc nebyl, ale rozhodně jsem do práce dorazila ve velmi zrelaxované náladě. 10,57 km, 1 h 13 min, 6:59 min/km, 154 m+.

Když jsem vybíhala z práce, bylo mi až líto, že to musím trackovat jako chůzi, aby se mi to (jako druhá aktivita dne) počítalo do výsledků Výzvy, ale pak mi opět přestal fungovat přitahovač zezadu kolene (stejně jako v pátek - a ani tehdy to nebylo poprvé) a už jsem byla ráda, že můžu jenom jít. Videí jsem cestou pořídila dost a venku bylo tak málo lidí, že ani nebyl problém se na cestách převlíkat do stále nových triček. Žejo, scénář to vyžaduje. Most Inteligence byl kromě vlaku prázdnej úplně a prostě och. 12,15 km, 2 h 20 min (a 1:54 pohybu), 6,4 km/h, 265 m+.

úterý 15. 6. 2021: krav maga
90 min na Národce u Honzy Koblihy, Stará garda

Dneska nás přišlo šest, z toho jsme tam byly tři holky. Emancipace vládne světu! Pokračovali jsme s opakováním boje na zemi a přidali opakování vykrývání přímých úderů na obličej (P1, jeden a půl rytmu), na solar (P2, takové to tím lokýtkem) a na střed (P4, scooping). Bylo vedro a já byla úplně vyřízená (o čemž svědčí i to, že jsem omylem přišla o hodinu dřív a došlo mi to až deset minut po domnělém začátku). Nějaké vnější ypsy a zadní kontra a tyhle legrácky byly daleko za mojí duševní kapacitou, ale jako obvykle, ani dneska jsem v tom nebyla sama. Furt mi to přijde jako skvělá škola pokory, že něco tak triviálního furt kazím, trenér to celou dobu vidí, a i když se snaží pomoct, jsem beznadějná.

středa 16. 6. 2021: ranní běh
16 °C a vlhko (a vedro)

Viděla jsem žlunu - tolik k pozitivům. Jinak to bylo utrpení na entou. Ten přitahovač zezadu kolene mě začal sice bolet až za řekou, ale docela fest, takže jsem asi doběhala - asi ještě zkusím Výzvu dotáhnout na 200 km, ale jinak už zas nasadím na cesty do práce kolo a auto. No a taky ze mě lil pot po litrech, a to se mi většinou neděje ani ve vedru! Já totiž večer přišla z krav magy vyřízená, ale než jsem navěsila na balkón zpocené oblečení a vytahala chrániče na dosušení, přetáhla jsem se a pak jsem čumákovala vzhůru až do půlnoci. Takže po pěti hodinách spánku to vlastně asi dávalo smysl. Původně jsem chtěla běžet tu delší a plošší trasu, ale nebyla vůle, vzala jsem to nejkratší cestou a ještě si v tom stoupání musela zastavovat z chůze, protože jsem to prostě nedávala. Fuj. 8,79 km, 1 hod 5 min, 7:27 min/km, 151 m+.

čtvrtek 17. 6. 2021: krav maga
90 min na Národce u Honzy Koblihy, Stará garda

Šest lidí, z toho čtyři holky. Děláme tam z toho Honzovi babinec. Dneska jsem byla opět marná u krokování, ale pak jsme v rámci boje na zemi dělali novinku - side control: útočník na mně leží v pravém úhlu, jednu ruku má pod mojí hlavou a druhou pod mojí rukou (jsou samozřejmě spojené aka hamburger) a hlavu má schovanou vedle mojí hlavy. Člověk se musí propíďalkovat po lopatce kousek výš, aby mu zvládl pod tělo narvat loket, tím si ho oddálí a už tam může rvát koleno jako při kravatě na zemi. Nebo, když neschovává hlavu, tak jako při kravatě přehození nohy přes hlavu. Nebo když na mě Lenka úplně nalehla, tak ji prostě přetočit jako při vítězce. Bylo to super, fakt mě to bavilo.

Večerní odměna. V tělocvičně je to jako v sauně - a válejte se v tom po sobě po zemi...

pátek 18. 6. 2021: ranní kolo
25-29 °C, sluníčko, po ránu

Pátek 31 °C, sobota 33 °C, neděle 34 °C - takže rychle vyjet hned po ránu, abych si splnila garminí víkendový odznáček 40km jízdy. Spojila jsem to ještě s opalováním zad a většinu času jela nahoře jen v podprsence, což mělo tu vtipnou dohru, že jsem doma v zrcadle v koupelně měla pocit, že to nemělo vůbec žádný efekt, ale při převlíkání v ložnici na denním světle už to najednou vidět bylo, a ne málo :) Jela jsem vůbec poprvé s novým vybavením, takže jsem zjistila, že na tyhle hodinky už budu potřebovat na řídítka držák, protože narozdíl od minulých mi u tadytěch vadí, jak mi navolno na řídítkové tyči chrastí. A sluchátka nakonec na kolo asi nepotřebuju. V terénu je nepotřebuju, protože mě jízda baví, a na silnicích je stejně od aut takový hluk, že hudbu neslyším. Jinak to bylo až na pár excesů fajn - jak mě moc nebaví plánovat a klikám trasy na Mapách velice náhodně, tak jsem například sjela z jednoho parádního sjezdu po silnici na lesní cestu, z čehož se nakonec vyklubalo snášení kola z kopce, kde jsem se skoro neudržela na nohou. (A dole u potůčku spal nějaký chlap. Podle toho, že vedle něj ležela i peněženka a telefon, jsem usoudila, že žije a není to přepadená mrtvola, a nechala ho být, i když se ani nehnul, když jsem vedla kolo kolem.) Jinak je teda hrozně znát, jak dlouho jsem na kole už neseděla, nohy si tomuhle pohybu úplně odvykly. 41,71 km, 2 h 47 min, 16,9 km/h, 464 m+.

V neděli končila Mupácká výzva, kde jsem si znovu vyběhala univerzitní tričko a mikinu, které rozdám spolužákům, protože je mám už z první výzvy, a kam jsem točila další video, tentokrát o poznání komplexnější a časově náročnější. I maličkej statívek do terénu jsem si koupila a velkej stativ na filmování doma si půjčila od rodičů! Stříhání zabralo děsnýho času, i když jsem měla šťastnou ruku na hudbu - netušila jsem, že z free knihovny, kam jsem se zaregistrovala, můžu zadarmo stáhnout jen tři skladby, ale trefila jsem je přesně. A natáčení, to byla kapitola sama pro sebe. Venku to bylo dobrý, to jsem prostě cestou do práce tahala foťák, stativ a hromady triček na převlečení, aby to vypadalo jako spousta různých běhů; ale doma... ehm. Už jen scény v ložnici musely počkat, až budu mít na posteli matraci, s čímž jsem čekala na otevření obchodů + dodací lhůta 14 dní; a až budu mít vypranou většinu sportovního oblečení; a umyté vlasy (což odmítám dělat častěji než jednou denně, takže po doběhnutí do práce, takže po přiběhnutí z práce domů už zase vypadám hrozně). No a pak ty kreace s filmováním, kdy jsem občas potřebovala stativ ještě tak o metr vyšší, než byl, takže většinou balancoval na klavírní stoličce a já si držela palce, aby neslítl a já si ZNOVU nerozflákala tenhle foťák. Jó, byla to legrace a bavilo mě to až nepochopitelně moc. Jakože před kamerou se necítím a chtělo by to vypilovat, ale stříhání mě baví velice a naučila jsem se díky Výzvě dělat časosběrná videa!

Finální produkt: