Eithne | Eithné píše

Nejtěžší a nekrásnější. Byla jsem poslední ze všech, kdo došli do cíle, což byla polovina startujících, a došla jsem v limitu. A jsem na to tak hrdá!

Další nedokončený pochod na kontě.

Jarní Šluknovsko je skvělou ilustrací, proč musí být dálkové pochody tak dlouhé: aby bylo dost času a prostoru na všechnu tu nádhernou přírodu a úchvatnou atmosféru akce. Sto deset kilometrů, jaro, léto, podzim i zima, nádherná krajina a úžasní lidé.

Na to pozor - když mi řeknete, ať přijedu na nějaký pochod, tak já opravdu přijedu. Tak jako sem. Padesátikilometrový pochod Putování za Rumcajsem, Mankou a Cipískem, který měl start i cíl v Jičíně a vedl Českým Rájem, za to rozhodně stál.

Pražská stovka, poslední pochod v tomhle roce, mi dala pěkně zabrat. Prosincových sto třicet kilometrů blátem v promáčených botách - do cíle jsem dorazila šťastná, že už to mám za sebou a že jsem to zvládla, ačkoliv mi to trvalo déle než v nejpesimističtějších představách. Jenže skoro polovina lidí to vzdala a já to hodnotím jako svůj nejtěžší dosavadní dokončený pochod. A jeden z nejkrásnějších a nejzábavnějších, ale to mi stejně nikdo nebude věřit.