Na výlet se mi nechtělo, ale věděla jsem, že by mi bylo líto, kdybych nejela, a tak jsem se hecla. Věřte mi - teď je mi líto, že jsem vůbec vylézala z postele...

82. Druhého mi skončila covidová neschopenka. Bez kyslíku i fyzičky jsem zase začala chodit střílet, ale střelnice záhy zavřeli, a tak jsem navzdory všem okolnostem začala znovu s během, protože nic jinýho se už dělat nedá. Běhám jen pod kopec, na kterém bydlím, a konec dojíždím autobusem, protože by jinak plíce taky mohly vyhlásit anexi na zbytku mého já a odkráčet někam, kde je nikdo nebude trápit; ale překvapivě mi to nevadí. Taky jsem jednou byla na kole, které jsem se pak pokusila umýt na balkóně, což byla opravdu vtipná historka, ačkoliv jsou balkón i kolo zadělané ještě teď; a taky jsem byla v Krkonoších, o čemž jsou dva další články. Také tragikomické historky o nefunkčním topení v práci, zmatencích v PPL a mých pocovidových stavech. Zvláštní měsíc.

Ještě jednou Krkonoše - protože sníh. Instruktážní video jak se koulovat má a jak se koulovat nemá.

:)

Povídání o čtyřech dnech v Krkonoších plné fotek podzimních hor. Přiznávám se - mám slabost pro podzim. A pro hory. Jenže kdo si má umět vybrat?

Tohle je víc foto než reportáž z dovolené v Krušných horách. (Zaprvé se nemůžu nabažit nového foťáku a zadruhé se nemůžu nabažit Krušných hor.) Čtyřdenní dovolená koncem srpna.

81. Tenhle měsíc pokračuju v letošním trendu "deníček s důvody, proč se válím doma", protože po několikadenní pauze po duatlonu Rakovnické šedesátky, kdy jsem si myslela, že se dávám dohromady, jsem chytila covid-19 a zůstala doma do konce měsíce. Ale R60 byla moc pěkná a mám tu vtipné historky o nejklišoidnějším způsobu balení kolegyně a o tom, jak člověk kvůli zimním gumám může po Praze najezdit sto kilometrů, a to ani nejsou pro něj.

Jsem covid-19 pozitivní. Chápejte, píšu historii, jsem jedním z 2390 pozitivních lidí, co tvořili v úterý statistiky; prožívám všechno, co hýbe společností!

Tradiční Rakovnická šedesátka, už podruhé v duatlonové variantě. 31 km kolo, 27 km běh, 33 km kolo. Terén, kopce, přátelská atmosféra, skvělá organizace a nádherná trasa. Moc se mi to líbilo. A aby byly zážitky, tak jsem píchla i letos - bez toho by to nešlo, to už je tradice.

80. Týden strávený na táboře jako zdravotnice a pravá ruka hlavního organizátora, kolo, plavání a konečně taky běh. Doktor říkal, že po šesti týdnech už můžu - a opravdu můžu. Koleno pobolívá čím dál tím méně, i když je pořád zatuhlé. Koncem měsíce dovolená.

Vzpomínání na pirátský tábor, po kterém se mi už druhý den po návratu stýská. Byla jsem zdravotnice, ale bylo nás tak málo, že se role stíraly. Děti byly skvělé, parta vedoucích perfektní, zážitků nepřeberně a spokojenosti na obou stranách nekonečno.