Květen byla úžasná jízda! Jako vrchol hodnotím krav maga urban combat se střeleckým přepadením baru a bojem v jedoucí tramvaji; a hned v závěsu se drží duatlon Rakovnické 60, na kterém jsem oprášila kolo, poznala křeče při běhu po jízdě na kole, naučila se měnit duši a zakufrovala dost ohromujícím způsobem. Taky jsem nebyla schopná dojít Karlštejnskou tlapičku pro nesnesitelnou únavu; byla na koncertě Joe Hisaishiho (áááách); byla na semináři zatýkacích technik; Jindrovi mě přizvali na svůj trojgenerační rodinný výlet; vyzkoušela jsem si po roce zase Coopera, a to na 250m i 400m oválu; a kromě svých KM tréninků jsme s Lenkou začaly chodit ještě na Luka, kde doopravdy opakují na červnové zkoušky. Nevím, jestli mi připadá víc cool, že jsem měla KM osm dní po sobě, nebo že jsem během těch 8 dní stihla 12 tréninků, nebo že to bylo 37 hodin čistého času. Jak říkám, jízda. Sportování popětašedesáté.

Aktivní střelec v baru, boj v jedoucí tramvaji, close quarter battle v opuštěných budovách na Džbánu, bar fight pod taktovkou dlouholetého vyhazovače, odzbrojování dlouhých i krátkých střelných zbraní, noční trénink v parku na mokré trávě... Z exotických "zranění" bych tu vypíchla tři zásahy paralyzérem (ten do břicha stál za to!) a zásah od teroristy v baru do nohy. Krav maga urban combat 2019!

31 km kolo + 28 km běh + 34 km kolo. Ještěže existuje hrdinství před monitorem, které mě donutilo se přihlásit na tuhle disciplínu, protože zážitků mám skutečně nepřeberně. Rakovnická šedesátka v nové variantě!

Dívám se na ten vybarvenej kalendář a říkám si, kdy jsem to asi všechno stihla? Ten útlum kvůli nemocem od ledna do března byl velkej, mám teď potřebu všechno honem dohnat :) Definitivně jsem si řekla, že si letos udělám zbroják, a začala jsem chodit trochu střílet (a stáhla si aplikaci do telefonu na testové otázky, ale pokaždé se mi začne chtít spát u sedmé z 511). Byla jsem na tradiční velikonoční Šumavě s Ladou, Luckou a Pepou a bylo to nádherný. Pořídila jsem si vrhací nože a zjistila jsem, že ani na tuhle činnost, která mě moc baví, nemám žádný talent. Dvakrát jsem byla plavat a dvakrát běhat. Jednou jsem se odhodlala na kolo, protože můj duatlon v rámci Rakovnické šedesátky (30 km kolo - 30 km běh - 30 km kolo) se blíží a potřebovala jsem zjistit, jestli se pode mnou nerozpadne. Šrota dostala novou technickou, což je mnohem dobrodružnější příběh, než si dovedete představit. Takžeeee...  Sportování počtyřiašedesáté!

Sportování potřiašedesáté. V práci už mě zdraví slovy: "Jé, ahoj! Jsi zdravá, nebo ses jenom přišla podívat z neschopenky?" V březnu jsem stihla angínky rovnou dvě a začíná to být dost frustrující. Po zbytek času jsem nedělala skoro nic, respektive trochu jsem běhala a trochu kravmagovala, ale v tak pomalém tempu, že se to skoro nepočítá. Jenže já už nechci být znovu nemocná! A mám splín, protože jsem nešla na zaplacené Quo Vadis (55 km), abych byla zdravá na kravmagový wintercamp, a pak jsem na něj kvůli nemoci stejně nejela. Prý byl skvělý.

Sportování podvaašedesáté. Když pominu, že mi jeden chlapík nabořil Šrotu a že jsem aktuálně na neschopence s angínou, nebyl to zas tak marný měsíc. Byla jsem na Malohanácké stovce a na trilobití padesátce Zimou nezimou, dvakrát plavat (ale ztratila jsem tam nádhernou novou náušnici, ach jo), párkrát jsem si byla zaběhat a na krav maze jsme začali dělat obranu proti útočníkovi s pistolí. (A máme začít samopal, ale já jsem na neschopence... uááá! Jsem frustrovaná.)

Nejkrásnější padesátka. Možná by byla o chlup lepší, kdybych ji nešla s angínou, ale kdo to měl vědět? Ale oč zesláblejší jsem byla, o to pomaleji jsem šla a měla víc příležitostí se kochat - a že bylo čím.

O jednom trápení. A zimě. A asfaltu. A mlze. A naštěstí taky spoustě prima lidí, kteří z toho udělali ve výsledku fajn zážitek.

Sportování pojednašedesáté. Teda sportování... většinu měsíce jsem byla nemocná, takže píšu hlavně o tom, protože to pro mě byl nezvyklý zážitek. Běhat jsem byla dvakrát (jednou jsem z toho onemocněla a podruhé skoro taky), pětkrát jsem byla na krav maze (domluvená s trenérem, že se nebudu přetěžovat), dvakrát jsem si zakřepčila před notebookem u Jillian a byla jsem se projít. Leč nejsilnější zážitek byla virtuální realita s 3D brýlemi HTC Vive, kterou jsem měla příležitost si vyzkoušet. A pořídila jsem si nové závěsy a obraz a běžecké hodinky, protože co chcete dělat tři týdny zavření doma, když ne projíždět e-shopy a vybírat?

No prosím, tentokrát mi tvorba videa netrvala ani půl roku! Moc ráda jsem si zavzpomínala na pobyt ve Španělsku - na trek v horách, na dechberoucí Alhambru, na výlet s Alfem a na všechna jeho klavírní vystoupení. Hudební podkres ode mě už znáte - je to mé oblíbené Nuvole Bianche, které se právě pilně učím hrát na Ňuňíkovi.