Sportování podvaašedesáté. Když pominu, že mi jeden chlapík nabořil Šrotu a že jsem aktuálně na neschopence s angínou, nebyl to zas tak marný měsíc. Byla jsem na Malohanácké stovce a na trilobití padesátce Zimou nezimou, dvakrát plavat (ale ztratila jsem tam nádhernou novou náušnici, ach jo), párkrát jsem si byla zaběhat a na krav maze jsme začali dělat obranu proti útočníkovi s pistolí. (A máme začít samopal, ale já jsem na neschopence... uááá! Jsem frustrovaná.)

Nejkrásnější padesátka. Možná by byla o chlup lepší, kdybych ji nešla s angínou, ale kdo to měl vědět? Ale oč zesláblejší jsem byla, o to pomaleji jsem šla a měla víc příležitostí se kochat - a že bylo čím.

O jednom trápení. A zimě. A asfaltu. A mlze. A naštěstí taky spoustě prima lidí, kteří z toho udělali ve výsledku fajn zážitek.

Sportování pojednašedesáté. Teda sportování... většinu měsíce jsem byla nemocná, takže píšu hlavně o tom, protože to pro mě byl nezvyklý zážitek. Běhat jsem byla dvakrát (jednou jsem z toho onemocněla a podruhé skoro taky), pětkrát jsem byla na krav maze (domluvená s trenérem, že se nebudu přetěžovat), dvakrát jsem si zakřepčila před notebookem u Jillian a byla jsem se projít. Leč nejsilnější zážitek byla virtuální realita s 3D brýlemi HTC Vive, kterou jsem měla příležitost si vyzkoušet. A pořídila jsem si nové závěsy a obraz a běžecké hodinky, protože co chcete dělat tři týdny zavření doma, když ne projíždět e-shopy a vybírat?

No prosím, tentokrát mi tvorba videa netrvala ani půl roku! Moc ráda jsem si zavzpomínala na pobyt ve Španělsku - na trek v horách, na dechberoucí Alhambru, na výlet s Alfem a na všechna jeho klavírní vystoupení. Hudební podkres ode mě už znáte - je to mé oblíbené Nuvole Bianche, které se právě pilně učím hrát na Ňuňíkovi.

Sportování pošedesáté. Jedna padesátka a jedna stovka. Jeden komín, jeden vánoční večírek, jedno divadlo. Jedny Vánoce. Silvestrování v Novohradských horách s kamarády, jejich dětmi, běháním, výletováním a spoustou společenského žití.

Loni jsem Pražskou stovku vynechala, ale letos jsem si ji nemohla nechat ujít - vždyť byla i vstřícně krátká; a navíc prostě začíná a končí u nás v Modřanech, a tomu se nedá odolat.

První letošní zimní padesátka - a rovnou na sněhu, takže moc krásná. Mrzlo jen tak přiměřeně, chvíli byly i hezké výhledy a celé to hodnotím dost pozitivně. A ani ten nárt už mě moc nebolí.

Sportování podevětapadesáté. Sportovně to bylo slabší, ale upekla jsem tři dorty a koupila si Ňuňíka, což je piáno. (A ke všemu jsou fotky!) Taky jsem byla maličko marůdek a taky jsem si nechala odstranit dalších deset znamínek. Takže je vlastně zázrak, že jsem si stihla zaběhat aspoň párkrát a že jsem byla i několikrát na krav maze. O poslední trénink v měsíci jsem přišla kvůli schůzi SVJ, na kterou jsem šla poprvé... a přišlo nás 46 %, takže jsme nebyli usnášeníschopní, takže jsme pár minut poseděli a šli zase domů.