Já to musím napsat, i když vlastně není o čem psát. Jenže já se v sobotu vypravila na POCHOD! Po dvou letech a třech operacích kolena.

Protože Praha > Altmühlsee > Mnichov > Atlanta > Sao Paulo > Cuiaba. Vyrazili jsme v neděli dopoledne a na místě byli v úterý.

Praktické věci jako kde, jak a za kolik. Mě Brazílie hodně překvapila, čekala jsem ji úplně jinou, jakože asi méně... pohodlnou. Už tenhle díl je samozřejmě proložen spoustou fotek.

Premisa: Budeme tři týdny člunovat na nafukovacích lodích v Pantanalu, největším močálu na světě.

Brazílie! Taky v tom slově slyšíte ty obrovské vzdálenosti, dobrodružství a divokou neprobádanost? Tiché plesknutí vodní hladiny, jak se noří listy pádel do vody, a jiné, náhlé a kratičké, jak malá ryba vyskočí pro komára, který letěl příliš nízko.

Duben začal depresivně, pokračoval ještě depresivněji - ale skončil skvěle. Koleno v posledním týdnu přestalo bolet a dovolovalo mi skvělé věci, jako třeba ujít 15 km nebo uběhnout 2 km. I vzhledem k ortopedovým závěrům jsem šťastná jak blecha. Za duben jsem sportovala 24x a trvalo to dohromady 20 hodin.

Březen. 127 ujetých a upajdaných kilometrů a celkově 16,5 hodiny sportu.

Ještě před dvěma sty lety by to byla korunovace krále. Páni, já byla přítomná korunovaci nového prezidenta! A dokonce takového, kterého jsem volila. Byl to úžasnej zážitek.

Únor. V součtu jsem urazila 175 km, což na invalidu není úplně špatný. Teď na konci měsíce sice nohu tahám za sebou, protože je koleno už skoro týden divný, ale stálo to za to! Na konci článku vsuvka ze života šikovné Eithné, jak je škodlivý nechat ráno po dočtení kapitoly mobil položený na posteli a jít prát povlečení.

Pořídila jsem si cyklotrenažer a jsem toho plná. Tenhle článek je něco mezi zábavnými historkami, jak jsem začínala jezdit, a mezi agitkou na cyklotrenažer Wahoo Kickr Core a recenzemi aplikací Zwift a Rouvy.