"Takže podle tebe já tady stojím, nic nedělám a driftuju, jo?"
"Správně."
"V životě jsem nic takovýho nedělal a nikdo mě k tomu nedonutí."
"Václave, a jak dlouho budeme ještě driftovat?"
"Deset až jedenáct dní."
"To vám teda nezávidím."

Není to rekapitulace, není to samotný článek, říkejme tomu tedy prolog. Mám zatím fotky jen od jediného člověka, než abych se chtěla příliš rozepisovat, a kromě toho mám takovou melancholickou, stýská se mi po horách.
Zamyšlení nad naším výletem do Ruska, dojmy z fotek.

Pořád byly Krkonoše tak daleko, všichni se divili, kam až jdeme... a najednou jsme byly tam, v Krkonoších, skoro na dosah Sněžce.

--pátý a šestý den cesty, dny poslední--

Český ráj a přilehlý sever.

--třetí a čtvrtý den cesty--

Pěší výlet z Brandýsa nad Labem na Sněžku ve dvou lidech. Proč by jeden z těch dvou nemohl mít zlomenou klíční kost a druhý nové, puchýřotvorné pohory?

--první dva dny cesty--

Ano, a mám za sebou druhý termín skvělé zkoušky z teorie literatury a proto vám pro pobavení znovu předkládám otázky z testu. Jen by mě zajímalo, zda je možné vytvořit ještě víc subjektivně hodnotitelný test, než je tento. Možná se ho dočkáme na třetím termínu, kdo ví?

"A v neděli udeří tropická vlna veder..." Díky, Taťáno!
Měli jsme na hvězdárně v neděli den otevřených dveří. Jaké lepší počasí bychom si tak mohli přát než třicetistupňová vedra, ve kterých se demonstrátor peče ve vlastní šťávě v plechové kopuli při ukazování slunka?

Dělala jsem hodně zvláštní písemnou zkoušku. Ač se zadání nezdálo tak strašné, k ústní prošla třetina lidí (já mezi nimi nebyla). Když jsem to dopsala, hlavou mi vrtala otázka, jak to jen asi chtějí hodnotit? Zjevně si nějakou cestu našli.
Myslíte si, že máte na to, abyste udělali písemnou zkoušku z teorie literatury? Pojďte si to zkusit ;o)

Učím se. Opravdu - ne jako to šolíchání doteď, kdy většina vědomostí na zkoušce pocházela z doby strávené v tramvaji cestou do školy. Teď se opravdu učím - a je to nezvyk.

Na další planetě bydlil pijan. Návštěva u něho byla velice krátká, ale malého prince hodně rozesmutnila.

"Co tady děláš?" řekl pijanovi, který seděl mlčky před řadou prázdných a řadou plných lahví.
"Piji," odpověděl pochmurně pijan.
"A proč piješ?" zeptal se malý princ.
"Abych zapomněl," řekl pijan.
"Nač abys zapomněl?" vyzvídal malý princ a užuž ho začínal litovat.
"Abych zapomněl, že se stydím," přiznal se pijan a sklonil hlavu.
"A zač se stydíš?" vyptával se dále malý princ, protože by mu rád pomohl.
"Stydím se, že piji!" dodal pijan a nadobro se odmlčel.

A malý princ zmaten odešel.