90. Jeden z těch měsíců, kdy se zpětně probírám deníčkem a říkám si: vau, to všechno byl červen? Stihla jsem dva dny v jižních Čechách, kdy jsme mj. plánovali letní dětský tábor. Po covidu se konečně otevřela krav maga a já to na ní rok po operaci kolene zkusila, a bylo to mých posledních sedm tréninků vůbec, protože kvůli koleni nevydržím ani stát ve svém postoji, natož abych mohla bojovat. Kvůli škole jsem byla celý měsíc dost ve stresu, protože na ni mám jen víkendy - po práci už nejsem schopná přemýšlet v potřebné kvalitě. O třech květináčích hrášku, kde bych potřebovala vysvětlit, proč se každý chová jinak. Natočila a sestříhala jsem další video do Mupácké výzvy - a tentokrát jsem vyhrála 1. místo a nové běžecké hodinky (Suunto 3 - takže netuším, co s nimi jako zarytý garmiňák budu dělat). Pár historek, abych si víc vážila dní, kdy se mám dobře. A protože mám už víc než dva týdny na hlídání gremlina, totiž staženého králíka, totiž nahatýho kocoura (sphynxe), tak taky fotky a video s ním, protože je hrozně legrační. Celkem 240 km, z toho 100 km běh, 46 km chůze a 93 km na kole; a navrch 7 tréninků krav magy.

89. Dva týdny na hřebeni Krkonoš se spoustou sněhu. Následně týdenní něco-jako-karanténa, kdy mě nechtěli v práci, protože deset kilometrů od nás byl covid; a já pevně věřím, že to byla poslední karanténa, protože jsem konečně dostala první dávku očkování. Udělala jsem si Vánoce: mám nové hodinky (Garmin Forerunner 245 Music), nový hrudní pás a nová sluchátka, která zvuk přenáší přes kost, díky čemuž výrazně zvýším při běhu a na kole svoji bezpečnost, protože mi zůstanou navzdory poslechu hudby volné uši. Záhada úklidového vozíku na Mostu Inteligence. Znovuvysazení hrášku, a to speciální introvertní odrůdy, která mě (potažmo vodu) k životu nepotřebuje. Netekoucí teplá voda ve sprše v práci a teploty v kanceláři pod dvacet stupňů, protože nám byla ukončena topná sezóna. Na konec zábavná analýza mého množství energie novými hodinkami s glosou od Sargo; a taky úvaha o hladině kyslíku v krvi. 209 km běh, 6 km chůze, 3x Jillian, 1 střelnice a 1 ping-pong.

88. Jako nechci se chlubit, ale v dubnu jsem nebyla ani trošičku v karanténě! To je letos poprvé a slavím to jako hajlajt, ačkoliv zbytek měsíce taky nebyl špatný. Přespání s ohněm na jižním okraji Prahy, padesátikilometrové Quo Vadis a týden na Šumavě. Na kole mám nové pláště, z jejichž výměny mám pěknou historku, která by líp vynikla jako zfilmovaná groteska, ale to málokoho překvapí. Taky mám podepsanou každou jednu pastelku, protože mě online školní přednášky tolik baví. Dohromady 329 km, z toho 30 km běh, 112 km kolo, 184 km turistika a 1x Jillian.

87. Půl měsíce mi sebrala karanténa, během níž jsem se naučila vařit a péct spoustu nových věcí. Když v naší půlce budovy v práci neteče žádná a v sousední teplá voda a já přijedu na kole v záporných teplotách. Video, proč běhat. Vzpoura strojů. Jak se zinvalidnit, ačkoliv sama nechápu, co se vlastně stalo; ale i tak mě bolí každý krok. Léto! A bez zápisku, jen pro připomenutí - odchod kolegy, se kterým jsem seděla 3,25 roku v kanceláři... to je mimo rodinu nejdelší sdílení jednoho prostoru, fíha. Běh 67 km, kolo 109 km.

86. Poslední týden karantény, během něhož jsem začala znovu cvičit s Jillian Michaels. Začala Mupácká (běžecká) výzva, která mě přiměla běhat mnohem větší objemy, než bych si jinak troufla. Na konci měsíce Pražská stovka 2020, která měla jen 52km trasu, ale která byla nádherná a já si ji moc užila. Historka o odnosu knížek do knihobudky během sněhové kalamity, při níž autobusy zablokovaly naši hlavní ulici - už je to několik týdnů, tak se můžete smát, už jsem skoro nad věcí. Běhání v mínus patnácti. Sníh, bláto, náledí, sluníčko i mlha. O dvou zkouškách, z nichž na jednu profesor zapomněl; a taky o pečení koláče a sněhových pusinek, protože se zkouška blíží, panebožecomámdělat; se stářím se tohle nelepší. 126 km běhu, 52 km chůze, 18 odcvičených Jillian a 1 hodina na střelnici.

85. Měsíc, ve kterém jsem naběhala 142 km a který končím karanténou. Nebylo to ovšem jinak špatné: o výletu s Alfíkem a Hasákem (s gifem!), hypochondrii a mrtvici, výročním pracovním pohovoru, staré spisovatelce ze šestého patra, cukru!, nové vymazlené peněžence a především její přihrádce na doklady, dospělosti, prvních dvaceti minutách pracovního dne - a samozřejmě o karanténě. Jako bonus uspořádání sportovních výkonů od roku 2014 do pastelově barevné tabulky.

84. Monstrózně obsáhlý měsíc, ale jsou v něm pěkné fotky, spousta historek z práce a jednorožci. Souhrn za měsíc mi Garmin vyčíslil na 291 km, z toho 131 km kolo, 87 km běh a 72 km výlety. Dosáhla jsem tempa pod šest minut na kilometr... hm, a tolik ke sportovním počinům. Vrcholem měsíce asi bylo, že mě nikdo nezabil při jízdě na kole, ačkoliv se jich o to dost snažilo.

83. Příšernostem roku 2020 nasadil listopad korunu, jenže já si umím s depresemi poradit, a tak mám nový telefon, vysavač, foťák, bluetooth reprák, epilátor, rychlovarnou konvici, šaty a poslala jsem peníze na boj s hladomorem v Jemenu, hahá! Taky jsem jeden foťák zničila, začala mi škola, nestačí mi ani osm hodin spánku denně, zažila jsem nejhorší jízdu autem v mlze ever a začaly mi naveliko padat vlasy. Oslavila jsem třiatřicetiny a den po nich se mě pokusili cestou domů zabít čtyři lidi. Byla jsem na komíně, tři dny u Zuzky na chatě, u Helči, na Žaludech a u Bětky. Tenhle měsíc svoje kamarádky nemít, musela bych si je vymyslet, protože by to bez nich bylo mnohem horší. Jo a taky jsem jezdila na kole (132 km), běhala (53 km) a výletovala (33 km) a furt je to tragédie, ale to není nic překvapivýho.

82. Druhého mi skončila covidová neschopenka. Bez kyslíku i fyzičky jsem zase začala chodit střílet, ale střelnice záhy zavřeli, a tak jsem navzdory všem okolnostem začala znovu s během, protože nic jinýho se už dělat nedá. Běhám jen pod kopec, na kterém bydlím, a konec dojíždím autobusem, protože by jinak plíce taky mohly vyhlásit anexi na zbytku mého já a odkráčet někam, kde je nikdo nebude trápit; ale překvapivě mi to nevadí. Taky jsem jednou byla na kole, které jsem se pak pokusila umýt na balkóně, což byla opravdu vtipná historka, ačkoliv jsou balkón i kolo zadělané ještě teď; a taky jsem byla v Krkonoších, o čemž jsou dva další články. Také tragikomické historky o nefunkčním topení v práci, zmatencích v PPL a mých pocovidových stavech. Zvláštní měsíc.

81. Tenhle měsíc pokračuju v letošním trendu "deníček s důvody, proč se válím doma", protože po několikadenní pauze po duatlonu Rakovnické šedesátky, kdy jsem si myslela, že se dávám dohromady, jsem chytila covid-19 a zůstala doma do konce měsíce. Ale R60 byla moc pěkná a mám tu vtipné historky o nejklišoidnějším způsobu balení kolegyně a o tom, jak člověk kvůli zimním gumám může po Praze najezdit sto kilometrů, a to ani nejsou pro něj.