Tréninkový deník: listopad 2020

83. Příšernostem roku 2020 nasadil listopad korunu, jenže já si umím s depresemi poradit, a tak mám nový telefon, vysavač, foťák, bluetooth reprák, epilátor, rychlovarnou konvici, šaty a poslala jsem peníze na boj s hladomorem v Jemenu, hahá! Taky jsem jeden foťák zničila, začala mi škola, nestačí mi ani osm hodin spánku denně, zažila jsem nejhorší jízdu autem v mlze ever a začaly mi naveliko padat vlasy. Oslavila jsem třiatřicetiny a den po nich se mě pokusili cestou domů zabít čtyři lidi. Byla jsem na komíně, tři dny u Zuzky na chatě, u Helči, na Žaludech a u Bětky. Tenhle měsíc svoje kamarádky nemít, musela bych si je vymyslet, protože by to bez nich bylo mnohem horší. Jo a taky jsem jezdila na kole (132 km), běhala (53 km) a výletovala (33 km) a furt je to tragédie, ale to není nic překvapivýho.

pondělí 2. 11. 2020: běh
17 °C, vlhko a teplo

Léto se vrátilo! A taky to podle toho na cyklostezkách vypadalo, takové davy nepamatuju ani v létě, byl problém vůbec prokličkovat. Oprášila jsem - letos asi naposledy - krátký rukáv, ale i dlouhé elasťáky stačily, abych se vařila - navíc bylo fakt děsný vlhko, teklo ze mě ještě půl hodiny po doběhu. Cítila jsem se docela silně a čekala jsem ve výsledku lepší tempo, ale i tak jsem pod kopcem naskočila do autobusu (a málem se v něm udusila v roušce, jak jsem nemohla dodýchat). A ten soumrak, ten dneska byl! 6,68 km, 42 min, 6:20 min/km, 63 m+.

středa 4. 11. 2020: běh
11 °C, po dešti

Další klasický běh z práce pod modřanský kopec. Bylo pro běh příjemné počasí, ale na procházky lezavo, takže lidí bylo už snesitelně, potkávala jsem spíš cyklisty. Měla jsem ztuhlé svaly a celkově jsem byla unavená, navíc mě po nějaké době začala brnět jedna noha od kotníku dolů, ale podle tempa jsem neběžela zas tak pomalu? Já tomu nerozumím. Jo a jsem asi nastydlá - kýchala jsem už v kanceláři (kolega se vrátil po 14 dnech z karantény, tak jsem vtipkovala, že asi alergie), ale doma mi začala navíc být i zima... fakt pecka. 6,65 km, 41 min, 6:15 min/km, 57 m+.

čtvrtek 5. 11. 2020: kolo
ráno 4 °C, odpoledne 8 °C, ale sluníčko a suché silnice! (Sluníčko teda kromě těch chvil, kdy byla ještě/už tma.)

Ono se řekne čtyři stupně, a tak se člověk nabalí, ale přitom bylo tak teplo! Suché silnice, nulový provoz, nádherné svítání. Akorát mi to teda vůbec nejelo, takže jsem se děsila finálního stoupání, a nebyla jsem překvapena - byla to mizérie. Na druhou stranu, pozitivně vnímám, že jsem to zvládla ušlapat. Teď ještě v práci odvzdušnit topení a žebřík a vyčistit odtok ve sprše, aby se tam dalo přežít mytí v tom čůrku vody, který k nám do třetího patra s vypětím všech sil vyvzlíná... 9,32 km, 35 min, 15,8 km/h, 159 m+.

Takové ty plány 'odjedu o dvě hodiny dřív, abych využila nádherného počasí, které po několika týdnech je, a domů dojela ještě se slunečními paprsky v zádech', ze kterých se vyklube 'zůstávám o čtvrt hodiny déle než všichni ostatní, protože se zástupce pana ředitele nudí, brouzdá po chodbách a rozmarně rozdává náhodné úkoly'. Ještě jsem si musela naklikat trasu, ačkoliv jsem tudy už několikrát jela, protože jsem si vůbec nepamatovala, jak se dostanu na ten úchvatný sjezd do Radotína podél cementárny, ve kterém jsem si pak hrozně lála, že jsem nechala rukavice ležet na chodbě vedle kola, protože až doma jsem zjistila, že jsou v brašně hned nahoře. Ale bylo to krásný. Teda kromě všech kopců nahoru, a že jich na trase bylo, protože mi od posledních jízd zmizely všechny cyklosvaly a cykloplíce a cykločervenékrvinky, takže to bylo mučení zvířátek, ale ono bylo tak krásně! A podél řeky a kolem letiště na Točné a vůbec, ach och. Akorát závěr už byl za tmy. Příště se s tím odchodem musím snažit víc. 28,63 km, 1 hod 37 min, 17,7 km/h, 377 m+.

Já to jen tak mlhavě nastřelím, jo?
Protože má můj vedoucí dvě školní děti, zůstává s nimi občas doma, protože jsou školy pořád uzavřené, a v tu dobu ho zastupuju já. A když tam není, má ředitelův zástupce silnou tendenci chodit do mojí kanceláře a povídat si, z čehož vždycky vyplynou úkoly, do kterých vůbec nevím, jak se pustit.
Dneska mi cestou pro oběd přišla esemeska, ať se za ním po obědě zastavím. Jako. V životě mi neposlal žádnou esemesku! Buď chodí osobně, nebo volá, a znělo to hrozně zlověstně. Chtějí mě vyhodit? Hoří mi kancelář? Hoří celá Praha, potažmo Čechy, potažmo svět, a já za to můžu? Ale řeklo se po obědě a já měla vážně hlad, a tak jsem rozdistribuovala všechny krabičky a se svojí si zalezla k internetovému počítači...
"Eliško, museli jsme se minout," vlezl mi v tu chvíli do kanceláře. "Dobrou chuť. Takže, máme problém - nefunguje celokontribuciální defengezace elometriálních hydrobů. Musíte zelofikovat astraterciální matrie, načíst nutrivní data a znovu to kalhanovat. Termín F - fčera bylo pozdě."
Jasně, všechna ta slova jsem si vymyslela, ale je to velmi dobrý nástin toho, co slyším, když mluví.
"Teda... oběd si dojezte, za žaludeční vředy to nestojí. Ale rozumíme si, ne?"
A protože z tříčlenné skupiny, která má tenhle druh problémů na starosti, je jeden na Srí Lance, jeden rekonstruuje byt a jeden se ještě nevrátil z dopoledního kolečka řešení problémů mimo centrálu, napsala jsem si na papír slova, která jsem si zapamatovala, vygooglila si, o čem tak zhruba mohla být řeč, a jala se to řešit. Jako - vyřešila jsem to. Akorát jsem prostě ztvrdla v práci o dvě hodiny déle, než jsem chtěla. Ale když jsem referovala splnění úkolu, bylo zmíněno malé bezvýznamné plus, tak to za to stálo, určitě, že jo?

pátek 6. 11. 2020: kolo
ráno 0 °C, odpoledne 8 °C a sluníčko

Nula stupňů! Tak jsem se oblékla jako předchozí den a dneska to bylo akorát, byť i tentokrát jsem se rozepínala ve stoupání z Hlubočep. Jediné, na co mi byla zima, byly oči, protože jsem si zapomněla brýle (a protože oči byly to jediné, co mi z obličeje koukalo - v kukle si připadám jako ještě větší lupič než v roušce, když se po ránu s kolem vloupávám do práce vjezdem pro auta). Bylo prima, že nebyla na silnicích námraza, toho jsem se totiž trochu bála. Jo a ve stoupání jsem umírala ještě víc než včera, ale i dneska jsem ho vyjela až nahoru. 9,31 km, 36 min, 15,1 km/h, 156 m+.

Trápení zvířátek - tak bych definovala stoupání do Modřan. Navíc mi na náladě nepřidala dnešní móda jiných cyklistů zastavovat se výhradně na rozích křižovatek, čím užší průjezd, tím lepší. Jakože uá! Tyjo, pamatuju si časy, a bylo to jen před pár měsíci, kdy jsem tuhle trasu jela 25 minut místo dnešních třiceti... 9,06 km, 30 min, 17,9 km/h, 119 m+.

sobota až neděle: výlet na Třemšín, Padrťské rybníky a katastrofických 24 hodin
přes den 10 °C, v noci -2 °C, slunko na výletech a hustá mlha všude kolem

Článek o tom, co všechno zvládnu zvorat za 24 hodin, zde. Jinak byl výlet pěkný, asi. Špatně mi bylo ještě v úterý a taky jsem pořád mrzla, ačkoliv byl kolega v kanceláři odsvlečený, jak mohl, a furt mu bylo vedro. Tenhle víkend se prostě nepovedl.

středa 11. 11. 2020: běh
8 °C a večerní šero

Běh z práce. Konečně mi bylo přijatelně, abych si vyzkoušela běh, a tak jsem zjistila, že to úplně dobré ještě není. Ztuhly mi nohy a  v pravé jsem úplně ztratila cit; běželo se mi těžko a vůbec jsem se do toho nemohla ponořit; a ačkoliv jsem byla oblečená jako obvykle, tělo správně neregulovalo teplotu, ačkoliv při pohybu na něj je zrovna v tomhle opravdu spoleh. Takže radši ještě pauzu... 6,82 km, 43 min, 6:22 min/km, 57 m+.

11. 11. 1918 skončila 1. světová válka a ve stejný den si symbolem vlčího máku připomínáme Den válečných veteránů.

In Flanders fields the poppies blow
Between the crosses, row on row,
That mark our place; and in the sky
The larks, still bravely singing, fly
Scarce heard amid the guns below.

We are the Dead. Short days ago
We lived, felt dawn, saw sunset glow,
Loved and were loved, and now we lie
In Flanders fields.

Take up our quarrel with the foe:
To you from failing hands we throw
The torch; be yours to hold it high.
If ye break faith with us who die
We shall not sleep,
though poppies grow
In Flanders fields.
-
In Flanders Fields (John McCrae)

pátek 13. 11. 2020: kolo
ráno 5 °C a tma, odpoledne 10 °C a sluníčko

Ve čtvrtek jsem odpadla už v půl deváté, a tak se mi vstávalo mimořádně dobře. Večer jsem byla tak vyřízená, že jsem si ani nepřipravila věci na kolo, ale času na to ráno bylo dost a i tak jsem byla v práci brzy. Už jsem byla poučená a kromě trička jsem si vzala jen tenkou bundu a bylo to přesně akorát - ve sjezdu mi omrzal obličej, ale takovým tím příjemným způsobem, a na rovině a do kopce už mi zima rozhodně nebyla. Výjezd byl zase utrápený, ale zase jsem z toho kola neslezla, a tak ze sebe mám radost. Jo a potkala jsem spoustu jezdců - na to, jaká je tma a zima, mi to přišlo až přehnaný. Ale fandím všem! 9,28 km, 35 min, 15,6 km/h, 156 m+.

Odpoledne bylo nádherně. Bundu jsem si sice nechala, ale čepici a rukavice jsem odložila a vůbec to nevadilo. Na cyklostezce do Hlubočep se zase shlukovali lidi a neobjetelné (jakože od slova objet, nikoliv jetel) skupinky jen velmi neochotně uhýbaly, a pak tam byli lidi, kteří mě na cyklostezkách vytáčí nejvíc - ti, co se pohybují nepředvídatelně. Ať si klidně chodí prostředkem nebo v pravidelném vzorci migrují od kraje ke kraji, ale když mluví do telefonu, koukají po obloze a potácí se zcela náhodně, kdo má kolem projíždět? Nicméně, abych se dostala k tomu důležitému: mně se jelo skutečně dobře! I do modřanského kopce jsem jela převážně na těžké převody! Pomalu jsem už ztrácela naději, že by k tomu ještě letos mohlo dojít, a tak mi to udělalo velkou radost. Jupí! 9,13 km, 30 min, 18,2 km/h, 119 m+.

pondělí až středa 16. - 18. 11. 2020: výletování v Choceradech

Zuzka s Ondrou mě pozvali na tři dny do skoro jejich luxusní skoro vily v Choceradech. Zatímco Ondra tam pracoval, mně Zuzka s dětmi ukazovala místní okolí a probouzela ve mně obrovský obdiv, jak to tam s nimi zvládala. (Jakože nechodící dítě, chodící dítě a dlouhé schody i od domu na silnici.) Podnikli jsme dva výlety - o státním svátku celodenní i s Ondrou a další den jen s dětmi, z tohož s jedním v kočárku a druhým na kole, takže to pěkně odsejpalo. Naučila jsem se tam jíst šípkovou marmeládu přímo z keře a v menším množství trnky a mladší dítě pasovala do role guinea pig na výzkum zrcadlových neuronů. Chápejte - když se na něj začnete culit, tak se hned začne culit nazpátek! Pěkné to tam bylo.

čtvrtek 19. 11. 2020: běh
10 °C, sucho a soumrak

Dneska mi to sedlo. Počasí bylo akorát na tričko a čelenku, aby se člověk nepřehříval, a už dole v Hlubočepích jsem měla pocit, že letím jako drak. Pohled na hodinky mi dal za pravdu: tempo jsem měla hluboko pod 6 min/km. Zabírala jsem proto přes pohodlnou zónu i na mostě a zpětná analýza ukázala, že jsem nejvíc ztratila v seběhu do Hlubočep (klesání je mi pořád na koleno trochu nepříjemné) a hlavně v terénu na značce u nádraží. S tempem jsem ovšem moc spokojená, jednou to pod těch 6 stlačím. Jo a vtipně jsem se tam doháněla s černým běžcem, se kterým jsme různé kusy obíhali jinudy, ale vždycky jsme se zase sešli. Byl o chlup rychlejší, ale já zas měla kratší cesty, he he. 6,63 km, 40 min, 6:06 min/km, 57 m+.

pátek 20. 11. 2020: kolo
ráno 1°C a tma, odpoledne 2 °C a hezky

Vyrazila jsem jen v tričku a bundě a chvíli si nebyla jistá, jestli to není málo, ale bylo to úplně v pohodě. Dokonce mi ani bez kukly neomrzal obličej, to bylo fajn. I dneska jsem potkávala jiné cyklisty (tuším dva) a chvíli jsem doufala, že i zvíře, ale byly to jen odrazky na lavičce. Nahoru to bylo ryzí utrpení, dneska to vážně nešlo; a tempo mi dává za pravdu, že to nebyl jen pocit. Ale zase mi po dojezdu nebyla zima? 9,20 km, 37 min, 14,9 km/h, 151 m+.

Domů se jelo líp - možná s tím souvisí i to, že jsem z práce odjížděla už v jedenáct, protože jsem si vzala půldenní dovolenou? A bylo nádherně. Spousta lidí bylo venku, ale dalo se mezi nimi pohodlně kličkovat, tak to nevadilo. 9,02 km, 29 min, 18,5 km/h, 124 m+.

neděle 22. 11. 2020: běh
1 °C, namrzlo a krásně

Po sobotních Žaludech jsem přespala u Helči a po snídani se vypravila na jih k Sázavě, kam jsem si namapovala narozeninový běh. Povedl se mi, trasa byla nádherná - Vlčí rokli jsem si pamatovala z jedné Pražské stovky a ten zbytek nijak nezaostával. Sice byla obloha potažená frontou a vyčasilo se až v poledne, ale vůbec to nevadilo, bylo teplo a během jsem se spolehlivě zahřála i z kopce. Pobavila mě prolejzačka přes klády navožené přes stezku a kopce jsem napůl vycházela, a že jich bylo - koneckonců jsem běžela k Sázavě. Ale bylo to moc fajn a lidi v lesích žádní. 12,79 km, 1 hod 46 min, 8:20 min/km, 388 m+.

pondělí 23. 11. 2020: kolo
ráno i odpoledne 6 °C a mokro, ráno mrholení

Po probuzení jsem vylezla na balkón a venku bylo krásně: pět stupňů a suché chodníky. O dvacet minut později sedám před domem na kolo a z nebe začíná padat cosi mokrého. Ach jo. Jízda byla utrápená, a to jsem raději jela delší trasou, abych nemusela do stoupání, na které jsem si po včerejším terénním běhu nevěřila. Horká sprcha je vždycky za odměnu. 12,09 km, 41 min, 17,6 km/h, 181 m+. 

Odpolední jízda aka 'dožila se narozenin, to jí musí stačit'. Stoupám na kole náš kopec lesními serpentýnami s cyklopruhem, mezi mnou a chodníkem svodidla, řidiči jezdí jak cvoci, když mi spadne řetěz. Ok, přehazuju kolo přes svodidla a nahazuju řetěz na chodníku, protože jsem v zatáčce. Tipuju chvíli, kdy nic nejede, a zase lezu do cyklopruhu. O deset vteřin později kolem mě projíždí Mercedes s otevřeným okýnkem a zevnitř na mě někdo volá: "Svině!" O deset vteřin později projíždí další dvě auta, obě jedním kolem v mém cyklopruhu. O pět minut později jsem na kopci, kde je místo chodníku podélné parkování, a zhmotňuje se moje noční můra: celou dobu poklidně stojící dodávka otevírá dveře do cyklopruhu přesně ve chvíli, kdy přijíždím; takže dělám myšku do silnice, kde naštěstí nic nejede, abych do nich nevrazila. O třicet vteřin později stojí další auto s dveřmi otevřenými, takže zase musím kličkovat - ten už aspoň byl vidět z dálky. Možná bych se měla nechat přibít na kříž místo pokusů o život, věk už na to mám. 9,06 km, 31 min, 17,5 km/h, 118 m+.

Celkově to byl frustrující den. V práci se bortilo všechno, co mohlo, a protože jsem zastupovala vedoucího, šlo to na moji hlavu. A pak přišel odpoledne zástupce ředitele a "Eliško, můžete za námi k panu řediteli?"
Bylo to jasný. Celá Země vybouchne, vezme s sebou zbytek vesmíru a můžu za to já.
A pak se ukázalo, proč si mě v práci tak cení. Není to kvůli mým kvalitám, je to kvůli tomu, že jsou ostatní tak neschopní.
Počátkem měsíce k nám přistoupila nová kolegyně, dejme tomu Jarmila, a od jiné kolegyně (třeba Emilky) má přebírat ze čtyř dvě oddělení na zpracování podkladů k výplatám. Zajistila jsem, aby dostala všechny přístupy, které k tomu potřebuje, pohlídala jsem jí školení na mzdovce, dala jsem jí manuál, který jsem si sepsala, když jsem se to učila já; a dohodla, že ji bude na konci měsíce učit Emilka, protože přebírá její dvě oddělení (zatímco mých pět mi zůstane). Ředitel si mě zavolal kvůli tomu, že mu volal Emilčin vedoucí celý nešťastný, že na to chudák Emilka nebude mít čas, že je to moc náročný a kdesi cosi a ať Jarmilu zaškolím já.
Ráda bych podotkla, že za celý letošní rok odpracuje Emilie 110 dní. To se pak těžko něco stíhá, že...
V mé naprosté frustraci, že takovou prkotinou zatěžujeme ředitele, když jsme si to klidně mohli vyříkat osobně, mě nicméně dost zahřál ředitelův dovětek: "Já vím, Eliško, jak to cítíte; ale já zas mám jistotu, že když to Jarmile budete vysvětlovat vy, tak to pochopí." Manažerské soft skills level 100 :)

úterý 25. 11. 2020: komín 20/Ub (#0507)

Loni to nevyšlo, ale jinak držíme pěknou tradici jednoho komína ročně. Ono je hrozně těžký se na tom totiž domluvit! Jedna pracuje, druhá pracuje jindy, jedna je nemocná, druhá někam jede... jak říkám, náročný. Tak jsem ráda, že tahle kotelnička v Braníku klapla. Jaký lepší důvod vstávat v půl šesté by měl člověk mít, když ten den pracuje z domova.

čtvrtek 26. 11. 2020: běh
-1 °C

Na bězích z práce začíná být nejproblematičtější snaha nehromadit v práci kabáty. Když totiž v mrazivé ráno vyběhnete před dům pouze ve svetříku a s mokrými vlasy, tak i přeběh do kolegova auta může být dlouhý. Nehledě na to, jak daleko máme v práci parkoviště od budovy... Odpolední běh byl trochu poznamenaný příliš teplou mikinou, protože placebo větrovka byla v pračce, a tak jsem se přehřívala. Mínus jedna je totiž pořád jenom na tričko plus něco téměř neznatelnýho... Dokonce ani při čekání na autobus mi nezačala být zima, a to mi jeden ujel těsně před nosem a další jel až za pět minut. Jinak byl běh líný, pomalý a namáhavý, ale to je všechno tou mikinou - neumím běhat, když je mi vedro... 6,74 km, 43 min, 6:26 min/km, 62 m+.

pátek 27. 11. 2020: kolo
0 °C a ráno kromě tmy i mlha

Ráno byla taková mlha! Myslím, že díky tomu nebyla namrzlá silnice, i když se mi kolo podivně smýkalo - ale Šrota  to dělá mnohem víc, takže dobrý. Vyjížděla jsem o deset minut dřív a silnice byly úplně prázdné. Taky často zapomínám, jak neosvětlená většina cesty je - tam mi vypnout baterka, tak musím kolo vést. Kopec jsem vyjela sice pomalu, ale bez velkého utrpení. Zato jsem si musela opřít kolo o sloupek a dojít zaťukat na okno vrátnice, aby mi zvedli závoru pro auta, protože byl vrátný ještě zalezlý uvnitř, zatímco normálně stojí před budkou (pod přímotopem) a kouká na přijíždějící. 9,16 km, 36 min, 15,1 km/h, 149 m+.

Cesta z práce byla fajn - mlha trochu zůstala, a protože bylo lezavo, lidi to netáhlo ven, takže byly stezky pěkně průjezdné. Akorát jsem omylem zapomněla odbočit z cyklostezky na silnici a jela po běžecké trase (což je cyklostezka, která je mnohem užší, klikatější a strmější), ale zase pak nejela auta, když jsem se konečně napojovala, což bylo fajn. 9,17 km, 30 min, 17,8 km/h, 122 m+.

pondělí 30. 11. 2020: běh na Kale
1,5 °C a zamrzlé bláto

Na nedělní večer a pondělní den mě pozvala Bětka s Jirkou k nim domů. Po příjemném večeru, kdy jsme svorně odpadli velice brzy ve stejný čas, jsem s nimi i vstala a s Bětkou dovedla starší dítko do školky, odkud mě Bětka vzala svou oblíbenou běžeckou trasou zpátky. Bylo na ní spousta kopců a já se dostala na tepovou frekvenci 204, což už je v podstatě infarkt, takže jsem pak častěji začala kopce vycházet, ale Bětce to nevadilo a celé to bylo moc krásné. Po skvělém obědě zase dojít dítko vyzvednout, a protože je jedna cesta tři kilometry, skvěle jsem se vyvětrala - a že bylo ten den krásně. 6,96 km, 51 min, 7:23 min/km, 203 m+.