Běžecká lama posedmé, tentokrát s bilancemi k uplynulému pololetí.
Od začátku ledna do konce června jsem uběhla 1007 km.
Na pochodech jsem za ten půlrok nachodila 722 km.
V červnu jsem uběhla 143 km.
Kvůli tempu přes 6:00 min/km jsem v červnu udělala 224 kliků.
Zalíbil se mi tenhle odkaz. Je to něco jako běžecká Wikipedie a je zajímavé si v tom číst.
Taky se mi zalíbil RunKeeper. V podstatě je nový mobil (s GPSkou) mojí nejoblíbenější novou běžeckou hračkou, díky měření tempa mě začalo běhání znovu bavit - což o mně vypovídá věci, které se mi vůbec nelíbí, ale těžko to popírat. Největší motivací k běhu je pro mě nicméně stále ještě společný výběh s někým jiným.
Pořád řeším otázku bot. V botách z Lidlu jsem zvládla odběhat 800 km a odpochodovat 500 km, než se jim prošlápla podrážka. Se současnými Adidas Duramo 5 jsem až překvapivě hodně spokojená (zatím běh 273 km a pochody 490 km), jenže to jsou silniční boty a já si pořád říkám, jestli bych si na ty pochody už pomalu nezasloužila trailové botky. Stále jsem ale ještě nepřišla na to, podle čeho bych je měla vybírat.
Klikovou hranici asi snížím na 5:50 min/km. Koneckonců - chci se zlepšovat, žejo. Kromě tempa chci v budoucnosti trochu zapracovat na kopcích.
Zvažuju triatlon. Plavat příležitostně chodím, ale přesto ještě budu muset zabrat, ovšem největší strašák je pro mě kolo, které vytahuju zhruba dvakrát do roka. Ale třeba se odhodlám.
Nic se nezměnilo na tom, že se nepovažuju za běžce, ale chodce. Hodně vody a kilometrů uplyne, než se to změní. Nevím, co mi na tom označení vadí - snad že o běhání vůbec nic nevím, já to jenom dělám. Občas se dám do řeči s někým, kdo začne mluvit o různých tepových frekvencích, o způsobech došlapu, o technikách seběhů... a já se cítím hloupě. (Hluboce věřím, že jako chodec nic takového znát nemusím. Samozřejmě pokud nedojde řeč na boty. Ach jo.)
Jo a mám trauma ze svého běžeckého deníčku. Ten si vedu pro sebe a v ideálním světě bych na něj zakázala vstup všem lidem, kteří se věnují běhání, protože takhle běžecké deníky vypadat rozhodně nemají. Jenže mě to baví. Jestli chcete sledovat běžecký deník někoho, kdo to myslí vážně, doporučuju profíky. Třeba tady nenajdete ani jednoho pštrosa! :)
úterý 3. 6. 2014: z Modřan na Stodůlky (10 km)
19 °C a sluníčko, příjemně
Po dlouhé době zase s batohem. Je to zajímavé, jak mě netěší myšlenka dlouhého běhu, ale když si trasu v hlavě rozdělím na jednotlivé úseky (z kopce k mostu - rovina na mostě - pomalu do kopce - seběh Barrandovem - rovinka v Prokopáku - poslední kousek do kopce), je to v pohodě. Díky tomu můžu asi říct, že se mi neběželo špatně, ačkoliv úplně nadšená jsem taky nebyla. Nejvíc to asi vnímám jako povinnost. Ale zas jsem aspoň zjistila, že u pštrosů jsou kromě koz i prasátka!
středa 4. 6. 2014: Šance a Hroby (18 km)
23 °C a sluníčko, vedro, v lese příjemně a sucho
Ukecala jsem Ondru na další společný výběh (a uplatila palačinkami). Vybíhali jsme v deset a už bylo vedro, na cyklostezce podél Vltavy jsem málem zdechla. Ale! Potkali jsme tam hada. (Teda: Málem jsem dupla na hada. Had uskočil a zkličkovatěl se a strašně naštvaně ochutnával vzduch jazykem.) Byl hodně tmavý a bez vzoru a hlavně měl trojúhelníkovitou hlavu, která byla širší než delší, a když jsme to pak doma s Googlem zkoumali, určitě to nebyl ani jeden z pěti druhů hadů, kteří by v ČR měli žít. Jů jů! V lese už se pak běželo dobře, bylo tam mnohem příjemněji. No, a pak jsme zabloudili - koukali jsme na žluté letadýlko a přeběhli jsme odbočku zpátky do lesa, a ačkoliv jsme se i vraceli a hledali ji, nenašli jsme ji - všechno je hrozně zarostlé a já to vůbec nepoznávám, jak mám svoje trasy naběhané v zimě. Takže jsme seběhli do nějaké hluboké rokle a podél potoka se vraceli do kopce, vylezli jsme na Petrově strouze. Jů! Ten les pod ní byl moc pěkný, tam to ještě někdy prozkoumám. No a pak jsme ještě objevili pěšinku, která vede kolem Hrobů do lesa, aniž by se muselo přes louku. Dobré to bylo, i když teda vedro hrozné. K obědu byly palačinky (s banány, zmrzlinou, zakysanou smetanou, rozpuštěnou čokoládou, marmeládou...), a ačkoliv jsem si myslela, že jsem jich udělala dost, aby zbylo mně, mámě a tátovi na večeři, Ondra dostál své pověsti - nezbyla ani jedna :)
pátek 6. 6. 2014: ze Stodůlek na Černého koně (8 km)
19 °C po západu slunce, příjemně vlaho
Hlavně si nesmím zapomenout vzít čelovku. Hlavně si nesmím zapomenout vzít čelovku. Hlavně si nesmím-... ... Sakra! Čelovka! Byla to ideální příležitost k běhání, protože nesnáším úplně dobře teplo, jaké teď panuje přes den, a běhat jsem měla velkou chuť, protože jsem si pořídila telefon, který je dost chytrý, aby na něm mohl běžet RunKeeper (což byla první stažená aplikace, ano). A tak jsem v devět večer vyběhla, přestože už se šíralo a k lesnímu úseku to byla ještě půl hodina běhu a já neměla světlo. (Poznámka: stáhnout si aplikaci na svícení.) Do RunKeeperu jsem se podle očekávání zamilovala hlubokou láskou, hlavně to jak ztlumuje hudbu a hlásí do sluchátek údaje, které chce člověk slyšet, ach - kvůli tomu byl jasnou volbou č. 1. Běželo se mi přijatelně, míjela jsem spoustu protiběžců. Do kopce na Barrandov mě začaly bolet svaly tím způsobem, kterým bolí, když tvrdnou, akorátže neztvrdly, protože jsem prozíravě běžela v kompresních návlecích (ano, do těch jsem taky zamilovaná), ale teda i tak jsem zpomalila, protože jsem delší dobu neběhala a chci to brát pozvolna. Tempo naženu potom v lese z kopce, žejo... Cheche. Nejlíp to zachycuje ten RunKeeper - při klesání na světle při prvních třech kilometrech bylo tempo 5:25 min/km, 5:25 min/km a 5:28 min/km, klesání v lese na šestém a sedmém kilometru 6:21 min/km a 6:59 min/km. V zásadě jsem si tam celou dobu opakovala, že jestli hodím tlamu, musím spadnout tak, abych nezničila ten telefon, který byl v kapse na hrudním pásu. No. Ale zážitky dobrý! Budu se tím utešovat, až si budu dělat trestné kliky. Vzdálenost 8,02 km, čas 51 minut 14 sekund, stoupání 126 metrů a tempo 6:24 min/km.
neděle 8. 6. 2014: z Hostivaře do Modřan (19 km)
27 °C při výběhu a mírné ochlazování s přicházející tmou, sucho, vlaho a příjemně
Ráda běhám z bodu A do bodu B, a tak když mě pozvete na návštěvu, ráda přijdu, akorátže budu mít navzdory šatičkám na zádech běžecký batůžek a v něm elasťáky. Bylo to príma, přes den bylo třicet tři stupňů, a tak jsem se nechala ven vyhnat až v devět, když už bylo slunce pod obzorem a zem pomalu vychládala. A běželo se nádherně! (Jen škoda těch hmyzáků, jak žerou.) V Hostivařské přehradě se koupala spousta lidí a já jim to hrozně záviděla a taky tam běhala spousta lidí a všichni zdravili. V Milíčovském lese byla na cestě spousta žab a považuju za zázrak, že jsem na žádnou nešlápla. Cestu mezi domky jsem před dálnicí netrefila, takže jsem se tam chvíli motala, než jsem našla myší díru. Za dálnicí jsem prolézala elektrické ohradníky a po mnoha Olafových pochodech mi na tom už nepřišlo nic divného. V Bažantnici mě vyděsil pes, protože jsem měla pepřák uvnitř batohu a s čelovkou jsem na dálku viděla jen ty zelené oči, které byly moc vysoko na kočku a moc nízko na srnku - z psů mám strach. Udělala jsem na něj 'kššš', načež se ozvalo z lavičky hned vedle psa 'Arture, pojď sem'. Páníček byl ve tmě zcela neviditelný. Průchod vysokou travou mezi ploty továrních areálů na Libuši mi taky nedělal úplně dobře. Na křižovatce Libušské a Sokolovské se mě pokusil zajet řidič autobusu 197, protože mi na zeleném panáčku nedal přednost. Mávnul na omluvu. Od hydrometeorologického ústavu jsem šla klasicky oblíbenou stezkou u Hrobů, kde je tráva nad hlavu, ale povedlo se mi napojit na cestu, která vede k přehradě mimo les. V Píšáku byl ještě jeden pes, ale toho si páníček držel za obojek celou dobu, co viděl moje světlo z čelovky. Nakonec z toho byla vzdálenost 19,38 km, čas 2 hod 10 min 25 sek, tempo 6:44 min/km a nastoupaných 223 metrů. Tempo pomalé, ale zcela neznámé prostředí, tma a kontrolování GPSky, jestli běžím správně, mě budou zpomalovat vždycky. A běželo se mi nádherně, takhle dobrý pocit už jsem neměla strašně dlouho.
úterý 10. 6. 2014: ze Stodůlek na Černého koně (8 km)
30 °C večer za tmy, teplo, ale snesitelně
Přes den bylo 36 °C a s batolátkem jsme maličko podeprimovali jednoho běžce v parku, když jsme ho dvakrát předběhli. Jsme drsňáci. Ze Stodůlek jsem vybíhala v deset večer a bylo pořád ještě velké teplo. Park byl prázdný, jenom několik opožděných cyklistů bez světel jelo domů. V Prokopáku už jsem nepotkala vůbec nikoho a vlastně i při průběhu skrze Barrandov bylo lidí málo. Samozřejmě ale tam byl ten pán s klukem, co chtěli pět korun na víno. Je to už hodně let, co jsem dala peníze na něco jiného než kytičku nebo srdíčko, ale když tihle dva byli opravdu nesmírně sympatičtí a teplý večer byl pro pití vína jako stvořený, a navíc v tom kopci každá výmluva k zastavení dobrá, a tak jsem jim dala dvacku a měla z toho dobrý pocit. Seběh lesem byl náročný i s čelovkou, ale pod stromy bylo příjemně, takže jsem si to moc užívala. Pravda, po zkušenostech z neděle jsem běžela s pepřákem v ruce. Na Černého koně jsem přiběhla tři minuty před příjezdem autobusu, což je v tuhle hodinu vzácnost, a tak jsem se do kopce svezla. Dneska jsem opravdu nikam nespěchala, v tom vedru to ani nešlo, a protože jsem skoro polovinu barrandovského kopce šla pomalu, vlastně mě i překvapilo, že výsledné tempo nebylo tak moc mizerné, jak jsem čekala - takže vzdálenost 8,15 km, čas 53 minut 37 sekund, tempo 6:35 min/km, stoupání 126 metrů.
čtvrtek 12. 6. 2014: Modřanská rokle a Kamýk (7 km)
25 °C a většinu času pod mrakem, sucho, zpočátku vítr
Vzdálenost 6,79 km, 42 min 48 sec, tempo 6:18 min/km a stoupání 120 metrů. Ono se mi moc nechtělo, jenže od předchozího dne spadla teplota o deset stupňů, takže jsem neměla žádnou dobrou výmluvu. Bohužel jsem prováhala většinu dopoledne, kdy bylo ještě kompletně zataženo, a tak mi chvílemi svítilo sluníčko a bylo na chcípnutí, ale kompenzovaly to chvíle, kdy z oblohy padala voda. On to nebyl déšť, asi; znělo to jako padající listí, ale na zem dopadaly obrovské kapky vody, jako kdyby cestou z oblohy roztály obzvlášť velké kroupy, ale už se nestihly nějak přeskupit (od slova skupenství). Moc mi to neběželo, přiznávám. Těší mě ovšem, že runkeeperovské grafy hezky zachycují stoupání v Modřanské rokli, to ty garminovské tak názorně neuměly.
pátek 15. 6. 2014: z Pavlova ke Kladinám (Vysočina) (14 km)
kolem osmnácti stupňů a bez sluníčka, na běh příjemně
Vzdálenost 14,86 km, čas 1 hod 46 min 34 sec, tempo 7:10 min/km, stoupání 366 metrů. (Přijde mi úchvatné, že je můj mobil z každého mého běhu nadšenější než já. Třeba dneska jsem ačívovala new personal records for running activities: elevation climb!) Vybíhala jsem někdy kolem šesté a už začátek byl do kopce a vlastně až na Křemešník pořád. Překvapilo mě to, jasně, je to Vysočina, ale nějak mi to nikdy nepřišlo... Cesta vedla dost po silnicích (a to jsem běžela výhradně po turistických značkách) a taky skrze obilné lány a to se mi moc líbilo, protože měly tu krásnou zrající barvu, kdy už nejsou jarně zelené, ale ani letně suché a bílé, a taky skrze lesy, a ty zas byly hnědé takovým tím způsobem, který umí jenom jemné smrkové větvičky, které zdálky fungují jako mlžný hnědý závěs. Jak jsem se ale rozhlížela v krajině, tak jsem se ve vesnicích snažila tvářit, že tam vůbec nejsem, protože podle pohledů starousedlíků tam asi moc lidí běhat nechodí. Vlastně jsem ale jednoho běžce potkala, předbíhal mě na zelené kolem Křemešníku, když jsem pila z toho uranového pramene tam. A taky jsem potkala králíka, který běžel po cestě v poli přede mnou, a když pole skončilo a on zaběhl za roh, změnil se v kočku, která pak přede mnou běžela ještě dalších několik minut. V Bradle jsem seběhla ze značky, takže jsem se asi sto metrů vracela, ale nejhorší bylo dostat se k chatě, protože začátek lesní cesty byl zarostlý hrozně vysokou trávou a po těch osmi letech, co jsem tu byla naposledy, jsem si už moc dobře nepamatovala, kde má ta cesta být. Ovšem udělala jsem si radost a trestných 71 kliků jsem odcvičila ještě večer.
úterý 17. 6. 2014: ze Stodůlek na Černého koně (8 km)
18 °C a jasno, bezvětří a příjemno, v lese už tma
Vzdálenost 8,27 km, čas 49 min 19 sec, tempo 5:58 min/km a stoupání 121 metrů. Konečně jsem to stáhla pod šest minut! Skoro bych řekla, že je to těmi novými sluchátky - pořídila jsem si totiž sluchátka, která mají nekvalitní zvuk a vypadají hrozně, ale jsou pevná přes hlavu, takže k nim nepotřebuji šátek přes uši jako k špuntům. Takže jsem běžela zase po dlouhé době s hudbou a pěkně do rytmu a šlo to dobře, a ačkoliv nohy trochu pobolívaly, kopec jsem vyletěla. (Pobolívaly naštěstí jenom svaly, zvrtnutý kotník z volejbalu o den dříve se přes noc spravil.) V lese jsem ještě musela na minutu zastavit, abych vyhrabala z batohu čelovku, protože bych se bez ní zabila (mimo les vidět ještě bylo - bylo lehce před desátou večer), což dalo taky kolem sedmi sekund na kilometr, to by člověk u tak malých pauz ani neřekl. No a na Mostě inteligence jsem koukla na mobil a zjistila, že mi za pět minut jede autobus, a zastávka byla kilometr daleko. Takže mám poslední kilometr tempem 5 min/km, ale stihla jsem!
pátek a sobota 20. - 21. 6. 2014: Krakonošova stovka (99 km)
1 - 15 °C, bez sluníčka, takřka ideální počasí na ultra (až na tu mlhu, no)
Reportáž zde, 99 km za 17 hod a 17 min. Snažila jsem se a s časem jsem byla extrémně spokojená. Následkem jsem ovšem skoro nemohla chodit, ze schodů jsem nedokázala jít vůbec a udělat dřep nebo si sednout na nízkou židli bylo utrpení. (Jenže mi to za to stejně stálo.)
pondělí 23. 6. 2014: obrácené Hroby (6 km)
23 °C a pod mrakem, příjemně
Bolela mě stehna, příšerně. V neděli jsem protrpěla každé sednutí na židli i následné zvednutí, to už jsem dlouho nezažila... jenže v pondělí jsem se vzbudila a bolest už byla jen taková decentní, že skoro šla upozadit. Paráda! Tak to ještě trochu rozhýbu, ať jsem na volejbal úplně fit! ... No, nebyl to dobrý nápad. Bolí mě stehna, příšerně. Trpím při každém sednutí na židli i následném zvednutí a vůbec nevím, co jako na tom volejbalu budu dělat. A přitom to při běhu nebylo tak strašné, jasněže to bolelo, ale nijak nevydržitelně, a i ta první kopcovatá část byla zaběhnutá kolem 6:30 min/km, což je na pozávodní výklus tak akorát, si myslím. A teprve pak se mi družicově chytil mobil... no nic. Takže natrackovaná vzdálenost 3,55 km, čas 21 min 24 sec, tempo 6:02 min/km a nastoupáno krásných 42 metrů.
středa 25. 6. 2014: z Podolí na Černého koně (4 km)
20 °C a příjemně, těsně před deštěm
Tak přiznejme si, že ten kilometr v bazénu byl mnohem odpočinkovější než poklus domů. Nohy byly těžké, ale to jsou po plavání vždycky, a svaly trochu pobolívaly, ale věřím, že neběžet po asfaltu, bylo by to mnohem lepší. Takže regeneruju, to je fajn. Teď ještě jestli regeneruju natolik, abych zítra už zvládla některý z těch tří společných výběhů, které se nabízejí... Vzdálenost 3,95 km, čas 23 min 6 sec, tempo 5:51 min/km, nastoupaných 38 metrů.
čtvrtek 26. 6. 2014: Šance po šipkách (14 km)
18 °C a sucho, večer před setměním
Já se ráda chlubím Modřanama - nemůžu si pomoct. Modřany aneb trailu ráj, jak je nazval Honza Bartas, který prý běhá stejné tréninkové trasy jako já (ho ho ho!). A Martin se chtěl na ty Olafovy legendární Šance a následné šipky podívat, a když mi slíbil, že se mi nebude smát, protože jsem pomalá, dohodli jsme se na dnešku. A běželo mi to krásně, konečně: svaly po K100 už bolet přestaly, ale rozběhaná jsem pořád ještě byla, takže nejlepší možná kombinace. Tentokrát mi to šlo i na asfaltu podél Vltavy, což je věc nevídaná, prý jsme tam běželi jen málo přes 5 min/km. Jenže samozřejmě se mobil opět družicově nechytil - achjo! - takže to mám naměřené jen velice pofidérně, hlídali jsme čas a já pak doměřila vzdálenost, takže 14,083 km za 1 hod 28 min 30 sec, takže 6:17 min/km. Nejhorší bylo, když Martin tu méně prudkou polovinu stoupáku na Šance běžel, já doteď doufala, že to se u tak prudkých kopců nedělá, ach jo. Teď abych se o to taky začala snažit... Dobré to bylo!
pátek 27. 6. 2014: ze Stodůlek na Černého koně (8 km)
17 °C a sucho, tma
To běhání je taková noční záležitost, ačkoliv uznávám, že návrat domů v jedenáct z předchozího dne trochu souvisel i s třemi poběhacími pivy - jenže pivo je nejlepší ionťák, žejo. Každopádně dneska jsem vybíhala až před desátou a bylo to moc příjemné. Schválně jsem tentokrát koukala na tempo a dozvěděla se zajímavé věci, třeba že když jsem na 3,2. km odbočovala z Prokopáku na Klukovice, měla jsem tempo 5:20 min/km, nahoře nad Barrandovem jsem měla 6:04 min/km - a seběh lesem mi tempo div že nezhoršil, což bylo úplně proti všemu, co jsem si myslela. Jako ano, je tam potřeba dávat pozor na cestu, aby se člověk nepřerazil, ale i tak. A na mostě jsem se potkala s vlakem, a i když to nebyl ten správně nákladní, stejně jsem najednou dostala ohromnou chuť jet někam hobo... Vzdálenost 8,18 km, čas 49 min 32 sec, tempo 6:03 min/km a nastoupáno 124 metrů.
sobota 29. 6. 2014: ohyb řeky (11 km)
28 °C, dusno a vedro, drobné poprchávání a tma od mraků
Po dnešku mám naběháno 999 km! Byla jsem běhat s Terkou - už známou trasu, ovšem s vynechanou smyčkou Stromovkou, která mě minule nebavila. Bylo hodně dusno a od mraků tma, pořád jsem čekala, kdy nás spláchne slejvák s bouřkou, ale nakonec spadlo jen pár kapek, které byly moc příjemné. Začátek byl hodně rychlý, pak jsme zjistily, že jsme se obě přizpůsobovaly té druhé a že na to nemáme :), a pak už to byl příjemný výklus. Celou dobu jsem se děsila, kolik kliků po dnešku budu dělat, protože jsme běžely pomaličku, a ono to nakonec bylo pod šest minut na kilometr - a to i s pauzou na pozorování koťátek! (Zajíce a sojku jsme zvládly bez pauzy.) Neběželo se mi moc dobře, bylo na mě vážně teplo a dusno, navíc po Krakonošce běhám skoro každý den, ale moc mě to bavilo. Vzdálenost 10,84 km, čas 1 hod 4 min 33 sec, tempo 5:57 min/km, nastoupáno 83 metrů.
pondělí 30. 6. 2014: ze Stodůlek na Černého koně (8 km)
19 °C, mraky a déšť, těsně před bouřkou
Dobrá motivace je základ. Třeba utéct co nejrychleji od dětí. Uff... Byla jsem zničená, ještě než jsem se rozběhla, předpokládám, že ještě nejsem úplně fit po K100. Ale běželo se nakonec mnohem lépe, než jsem čekala, a když se mi v barrandovském kopci nechtělo běžet, tak jsem neběžela, žejo. Stejně jsem zabila dost času hledáním cesty kolem výkopu, který vedl přes všechny přilehlé chodníky, a navíc mi mobil netrackuje seběh všech těch točitých schodů z Mostu inteligence, což je pěkná zrada, protože to taky aspoň minutu dá, a pak než mi naskočil zelený panáček na semaforu... Běžet ten lesní seběh za světla je paráda. Boty mi podklouzly až dole pod ním, kdo by to byl čekal, že budou mokré kočičí hlavy klouzat? Vzdálenost 8,28 km, čas 51 min 6 sec, tempo 6:10 min/km, nastoupaných 123 metrů.
