Tréninkový deník: březen 2017

31. březen 2017 | 21.01 |

Sportování počtyřicáté.

Prvních letošních padesát kilometrů na kole, baví mě to, pořád ještě jsem nadšená z nového (teda před skoro rokem poděděného, ale víme jak) kola, jezdí se na něm hrozně snadno. // Mám nové lezečky - a tyhle mi opravdu jsou - Ocún Ozone Plus QC - lezou líp než já - velká radost! // "Eliško, víš, že se ti dělá na nose modřina?" // Kancelářský volejbal. // Prsty nejsou cepíny a na zledovatělé sjezdovce to neutajíte. // První vykloubené rameno na krav maga. // Kolik banánovek se vejde do malého auta? // Když vás někdo opravdu silně obejme. // Zkoušky v autoškole. // A taky jeden běh.

kalendar-vyplneny

čtvrtek 2. 3. 2017: krav maga
P1/P2, Národka, trenér Honza Kobliha

(Rozhodně se nestalo nic jako obrana proti psovi a jeho štěkotu nebo obrana proti elektrickému proudu ve sprše. To jsou výmysly.) Dneska to byl hodně dobrý trénink. Na úvod jsme se trochu profackovali a pak šli kopat, trénovali jsme push-kicky s prohozením nohou a zakončené kolenem nebo kopem z druhé nohy. Zopakovali jsme i přímé údery ze zadní ruky s převzetím kontroly a přidali jsme údery z levé ruky, které se vykrývají levačkou a člověk se po odražení zaštítí loktem, z něj jde kladivo do obličeje, přidá direkt pravou rukou a zakončí kopem. Nejprve mi přišlo, že mi to vykrývání moc nejde, ale pak jsem se do toho trochu dostala, i když mám furt pocit, že úhyb před úderem dělám víc tělem, než že bych odrazila úder předloktím a až pak bych uhnula za loktem. Ale Honzovo "tyjo, hodně dobrý" mi asi stačí ke štěstí, že to jako neni úplně špatně. Nakonec jsme jeli různé verze zombie hry s přímými údery i s 360 proti nožům. Do toho celého samozřejmě spousta posilování... jsem si tak dneska při rozběhání uvědomila, že už s ním nemám tak nekonečné problémy, jako jsem mívala! Že zpočátku to pro mě byla nejhorší fáze tréninku, protože jsem neudýchávala běhání dohromady s přímkami a kladivy a taky ty různé cviky z běžecké abecedy... a teď už jako dobrý. Hezky. Dobře já. Už nejsem úplnej ubožák!

sobota 4. 3. 2017: na kole na masopust (51,3 km)
4-18 °C, krásný slunný den, poslední dvě jízdy za tmy

Odstěhovat kolo z Čerňáku do Modřan, vybrat komponenty nového bytu, podívat se na masopust a opéct buřty na Kale. Možná stěhování nějakého nábytku.

6:00 vstávám
7:00-9:00 Jízda z Čerňáku do Modřan s 10 kg věcí pro rodiče na zádech (20,15 km)
9:00-12:30 Vybírám s mámou dlaždičky, umyvadlo, galerku, baterii atp. do nového bytu
13:00-14:00 Jízda z Modřan do Mokropsů na masopust. Jedeme ze Zuzkou, Helčou a Danou a cestou nabíráme Johanku T. s Dášou, které jely napřed, a Bětku, která jela naproti (14,85 km)
14:00 - 15:00 Masopustní veselí včetně piva, bramborových placek, cukrové vaty a davu plného masek v Mokropsech. Setkání s pěší divizí zahrnující Freedoma, Lukáše, Johanku K. a Arnošta.
15:00-15:20 Jízda na Kalu. Pěší divize nás následuje s přestávkou v hospodě a doráží o hodinu a půl později. (5,24 km)
15:20-18:45 Rozděláváme oheň, pečeme buřty a hermelíny a hrozně se přejídáme.
18:45-19:00 Jízda po tmě na vlak. Čelní světlo mám jen já a auto, kterým veze Bětka Johanku K. (3,63 km)
19:30-20:05 Jízda ze Smíchova do Modřan uschovat si kolo u babičky. Před výjezdem modřanského kopce odevzdávám libušské sekci své čelní světlo. (13,1 km)
20:30 Vyzvedávám si u rodičů svůj druhý batoh a tátu.
21:00 Stěhuji s tátou v novém bytě kredenc z kuchyně do ložnice.
22:00 Domove, sladký domove.

2017_03_04 masopust 0
(fotil Lukáš)

pondělí 6. 3. 2017: stěna
Smíchoff s Pepou

Sraz jsme si dali o dvacet minut později, abych si před lezením konečně koupila něco, v čem nebudu brousit palci stěnu. Obecně nemám ráda nakupování specializovaných sportovních potřeb, protože o nich zpravidla nic nevím a nějak se děje, že na mě často koukají jak na blbku. Takže - ne tak v obchůdku na Smíchoffce. "Ahoj, já bych si chtěla koupit lezečky, ale asi budu potřebovat trochu poradit...." oslovila jsem kluka za pultem. "Nebo vlastně hodně. Vůbec netuším, podle čeho vybírat." Zkoumavý pohled, otázka, co lezu, a potěšený dovětek, že to budou potřeba nějaké lepší, když šest plus a sedm mínus. Vyzkoušela jsem si jedny Andrea Boldrini, které jsem si vybrala kdysi dávno, a neměla na ně peníze, ale lítala mi v nich pata. Pak už mi tam kluk snášel samé Ocúny. Měla jsem v nich stejný problém jako kdysi, když jsem si koupila ty špatně velké Ozone Lady (velikost 40), ale pak mi přinesl Ozone Plus (taky velikost 40), které jsou oproti klasickým modelům rozšířené ve špičce, a voilá, jsou perfektní! Takže Ocún Ozone Plus QC, vel 40 / 6,5, cena 2076 Kč.

Lezení bylo všelijaké, nelezlo mi to, po 5- jsem si zkusila ve stejné linii 6+, která byla hodně těžká, celá byla o chytech na prsty a já v ní dost sedala. Kluk vedle mě lezl 8 a trochu jsme si překáželi, a když si tu 6+ zkoušel Pepa, přitočil se ke mně, že to není lehká cesta pro lidi, kteří nemají opravdu hodně nalezeno, že je náročná na ruce. No. Ten člověk byl prý Raúl, který postavil většinu smíchoffských cest :) Vylezla jsem si pak ještě nějakou jednoduchou 5+ v převisu a úplně se odrovnala na růžové 6 v linii se zapušťáky, která mi přišla snad ještě těžší než ta začáteční 6+. A tím jsme skončili. Odnesla jsem si dneska zjištění, že nové lezky lezou líp než já - několikrát se mi stalo, že jsem chtěla vzít malý stup, ale lezka se zasekla už na opískované stěně nad ním a nechtěla mě pustit. Chápejte, já byla zvyklá svými (osm let starými!) Salticy klouzat po stěně a nezarážet se ani o středně velké stupy. Stoupat do spár se mi dařilo jen díky nadprůměrnému talentu pro levitaci. No. Těším se, až se příště do nějakých spárových cest podívám.

2017_03_06 lezky

úterý 7. 3. 2017: krav maga
P1/P2, Národka, trenér Honza Kobliha

(Na sprchách přibyla stříbrná páska bránící vstupu a nápis "nepoužívat, probíjí". Spolu s cedulí "nenechávejte si věci v šatně" - pravda, bez dovětku, že se tam hodně krade - to dělá moc útulný dojem. Někdy už musím jít prozkoumat to schodiště, které je za dírou ve zdi, schované za skříní.) Mně by se hrozně líbilo, kdybych mohla mít mezi lezením a krav magou aspoň jeden den, kdy by si moje ruce trochu odpočinuly. Dneska jsme měli posilování na ruce opravdu dost. Rozbolelo mě levé zápěstí, budu si ho muset tejpovat, nebo aspoň si vázat bandáže. Celkově to dneska bylo hodně náročné, dokonce i přestávky na pití byly skoro každou čtvrthodinu. Opakovali jsme háky, zvedáky, kravaty a přidali únosy, při kterých se člověk brání dost podobně jako při kravatě přes průdušnici. Na závěr jsme cvičili ve trojicích - jeden držel lapu a nastavoval ji na různé údery, druhý bušil přímky, kladiva, háky a zvedáky a třetí toho, co bouchal, bral do různých kravat, a když ho dotyčný zneškodnil a uzavíral techniku kopy, snažil se mu jít po nohou, protože s tím máme trochu problémy, že zůstáváme stát moc blízko, což je samozřejmě špatně. Tyjo. Dneska to bylo hrozně moc dobrý, ale ty sprchy by se vážně, vážně hodily!

Potřebuju restart.

Do konce března se musím vystěhovat z Černého Mostu, v půlce dubna bych se snad mohla nastěhovat do dalšího bytu.
Učitel v autoškole mi nabídl termíny zkoušek. Teorii den před screeningem, kdy mě nepustí z práce, a jízdy v den mé dovolené. Takže nic.
Mám pocit, že jsem zase něco kardinálně pokazila.
No a v práci... dělám asistentku dvěma nákupčím, Marušce a mlékárenské náně, už to samo o sobě by měly být dva úvazky. A teď navíc první týden v březnu tu nebyla nána, druhý Maruška, třetí a čtvrtý nebude opět mlékárenská nána.

Když nevíš coby, vybij to ze sebe:

čtvrtek 9. 3. 2017: krav maga
P1/P2, Národka, trenér Honza Kobliha

Trénink byl hodně super. Bylo nás sedm, což je poměrně špatně na dvojice nebo trojice dělitelné číslo, ale poradili jsme si. Opakovali jsme kopy a pak boj na zemi, Honza nám ukázal novou techniku, kdy člověka škrtí útočník ze strany a zároveň ho na břiše/hrudníku přiklekává kolenem. Taky škrcení ve vítězce, škrcení ze strany. Mostování mě zas pěkně vyčerpalo, ono zopakujte si dvacetkrát nebo třicetkrát most, když na vás někdo sedí. Začali jsme hrozby nožem, zatím jen z distance zepředu. Opakovali jsme tři sta šedesátku s noži, zkoušeli jsme si dvojitá bodnutí, aby nás to donutilo se na útočníka natlačit, nebyl to takový problém, jak jsem čekala. Na závěr dril s bušením do lapy, následným lehnutím, odhozením lapy a nechat se škrtit + dostat se z toho.

(V pátek ráno při oblékání silonek zjišťuji, že mám na stehně stále ještě krásně vyrýsovaný obtisk Honzovy ruky. Plesknutí bylo tak hlasité, že se ohlédla většina lidí v tělocvičně. Já mu ale nezůstala nic dlužná, fackovaná mě pořád moc baví. Později v práci se na mě pozorně zadívala Markéta a že prý: "Víš, že se ti dělá na nose modřina?" No, Lukášovou nohou jsem se do nosu kopla sama, když jsem si ji přehazovala přes hlavu a chtěla vstávat. Taky jsme se ve dvojicích v horní poloze kliku kopali do břicha a stehen, to už jsme dlouho nedělali a chybělo mi to. A protože je náš trenér formát, zjistil si, co piju, a za splněný domácí úkol s kelímkem na hlavě (ZDE) mi přinesl láhev tý nejlepší vodky, jakou jsem doteď pila. Domů jsem po všech těch hospodách a kebabech jela taxíkem, v Evropě poprvé. A na pivo jsme dneska - snad úplně poprvé - šli v kompletní tréninkové sestavě. Systém restartován, už jsem zase šťastná a veselá, díky.)

(A že se ještě vracím k té vodce... Beluga asi není to samé co Bělucha, že? Ale vodka je ze Sibiře, tak tady jedna sibiřská Bělucha, jak jsme ji před devíti lety viděli:)

belucha1
(Běluchu fotil Honza K.)

(pátek 10. 3. 2017: dvacetiminutovka volejbalu s plážovým míčem u Míši v kanclu se asi nepočítá? Lustry hrály s námi, lednička proti nám. Monitory se nechtěly účastnit, ale donutily jsme je. On má ten kancl na délku asi tři metry, a to je tam ještě stůl. Docela jsme se přitom zapotily. Přišla Lída, že to zní, jako bychom bouraly Normu, a za chvíli Markéta s tímtéž. No co, přes oběd tam beztak skoro nikdo nebyl.)

pondělí 13. 3. 2017: stěna
Smíchoff s Pepou

Tohle byla hodně velká tragédie. Rozlezla jsem se na pětce a už na ní mi nateklo, protože byla převislá, málem jsem zdechla na šest mínusce, která sice byla ještě víc převislá, ale to rozhodně neomlouvá to sedání, vylezla jsem si pak nějakou pět plusku a skončila šest mínuskou na obrácených schodech, která mě obvykle baví svojí techničností, zatímco tentokrát mě hrozně vytrápila. Pepa na tom nebyl o moc líp, takže jsme to po čtyřech cestách zabalili a odešli na pivo k Pradlence, kam o něco později dorazila i Lada a naplánovali jsme velikonoční přechod Šumavy. Takže to vlastně celý rozhodně stálo za to.

úterý 14. 3. 2017: krav maga
P1/P2, Národka, trenér Honza Kobliha

Páni, dneska nás bylo jedenáct! To je skoro dvojnásobek toho co obvykle! (Těch před námi bývá plná tělocvična. Chm.) Dneska jsme opět výhradně opakovali - škrcení, kravaty (já je tak nemám ráda, au!), únos. Z boje na zemi škrcení ze strany, škrcení ze strany s přikleknutím a vítězku. Do toho jsme zase dost posilovali, to bylo prima. Holohlavý Tomáš si při fackované vyhodil a zase nahodil rameno. "Ty už sis rameno někdy nahazoval?" "Jednou jsem to viděl na videu." Já se hrozně kopla do kolena z boku o cizí koleno a pak znovu do stejného místa o Lenky patu a další den jsem ho dopoledne špatně ohýbala, jak bylo nateklé. Skončila jsem zničená. Zajímalo by mě, z čeho jsem poslední dobou tak vyřízená.

Tohle se asi do sportování nepočítá, obzvlášť když nám to z auta do kanceláře nosili skladníci, ale třídit to popořadě do jednotlivých beden trvalo dvě hodiny a nebylo to úplné leháro. Aneb když se jarní úklid bere vážně. (Nebo když má v pátek přijet německé vedení s německým nákupčím přes drogerku.)

2017_03_15 nakup WPR na screen
(fotila Maruška)

čtvrtek 16. 3. 2017: krav maga
P1/P2, Národka, trenér Honza Kobliha

Dnešek byl super. Vypadalo to, že nás bude málo, ale přišli si nahrazovat trénink dva cizí lidi, takže nás bylo deset, což už je fajn. Opakovali jsme hodně souhrnně, co už děláme dlouho - kopy (frontkicky, pushkicky, sidekicky, frontkicky holení a kolena), údery (přímky, kladiva, háky a zvedáky), škrcení (zepředu 2x, ze strany nablízko, ze strany, zezadu) a kravaty (ze strany, přes krkavici, přes průdušnici a únos). Cvičili jsme hodně ve dvojicích, ale na závěr byl prima dril, že ve čtyřech dvojicích jeden držel lapu a druhý bušil nebo kopal dle Honzy pokynů a zbylí dva chodili po místnosti a volně škrtili a brali do kravat kohokoliv, koho si vyhlídli. S Lenkou jsme dělaly útočníky naposledy a byla to docela legrace. Jednomu z těch cizích jsem musela doopravdy skočit na záda, protože měřil snad dva metry, a v kravatě se tam udržet, což vůbec nevypadalo, že by s ním hnulo, zbavil se mě hned. Zato Tomáše K. jsem vzala do kravaty (neúmyslně) tak důkladně, že se z ní pokoušel dostat jenom chvíli a pak se odrazil tak, abychom oba spadli na záda, protože už jsem ho prý škrtila moc a potřeboval se z toho dostat ihned. Bylo to docela překvápko, na tatami si člověk dech sice nevyrazí, ale stejně je divný přistát na zádech a nijak se přitom nechránit rukama. Do toho všeho samozřejmě zase spousta posilování. Super.

"Laufen Sie diese Wochenende wieder hundert Kilometern, Frau Majorová?" obrátil se na mě v pátek Nejvyšší Němec při obědě. A taková to mohla být poklidná pauza, protože jsem čím dál tím lepší v tom, udělat se neviditelnou. Na něj to nefunguje.
"Nur fünfundfünfzig," usmála jsem se a sledovala, jak generální ředitel pro Česko a německý nákupčí drogerky ztuhli při jedení svých obložených chlebů a nevěřícně se otáčejí. Vida. Myslela jsem si, že si to náš generál pamatuje z léta, kdy to Nejvyšší Němec zmínil na screeningu poprvé.
A že jestli poběžím na půlmaratonu, který se v létě pro naši firmu v Německu pořádá? A jak dlouho tak běhám ty svoje stovky? Kolik lidí se účastní? A kolik lidí dobíhá do cíle? Na to asi musíte hodně trénovat, Frau Majorová? (He he.)
Já je chápu. Mě taky nebavilo probírat se miliardou čisticích prostředků, studovat čísla a analyzovat, co je třeba udělat, aby byly ještě úspěšnější, než už jsou.
Akorát mi přišlo divné, že se tady v šatech a s podpatky směju jejich vtípkům, odpovídám na otázky, co používají české ženy při úklidu, stěhuju s Maruškou dvacetikilové bedny po místnosti tak, abychom se lépe dostaly k výrobkům, které zrovna mají přijít na stůl, a přitom za patnáct hodin budu vybíhat do mrazivé noci o půl republiky jinde.

sobota 18. 3. 2017: Quo Vadis (55 km)
chumelení/déšť, teploty kolem nuly

Reportáž ZDE. Vzdálenost 55 km, nastoupáno 1950 m, čas 11 hod 38 min, průměrná rychlost 4,8 km/h, pořadí 54.-55. z 94 dokončivších a 102 startujících. Boty Salming Trail T2 Shoe, batoh Salomon Adv Skin Lab Hydro 12 Set, hodinky Garmin Fenix (chcíply několik hodin před koncem), GPSka Garmin Oregon 450 (taky na chvíli chcípla), bez hůlek a nesmeků. Učinila jsem poznání, že se ze mě stává troska a že bych zase měla začít běhat. Nebyl jediný důvod, aby mě bolely nohy už na 15. km. Běhat jsem kdysi přestala, protože jsem byla vyřízená z krav magy, ale na tu už si moje tělo zvyklo, takže nemám žádnou překážku kromě chybějícího času. Budu si ho muset najít. Na Quo Vadis jsem si vzala málo oblečení a zima a déšť mi braly hodně elánu. Nevadí, dokončila jsem to jako svižnější výlet a byla jsem ráda, že jsem se tam vypravila.

2017_03_18 Quo Vadis 0

neděle 19. 3. 2017: krav maga - bojové kombinace
tříhodinový seminář na Národce, Fero Hozlinger + Petr Poláček

Bolela mě stehna, jakože au. Naštěstí nás Fero šetřil, na žádné posilování nedošlo, takže se to dalo zvládnout. Hodně jsme se soustředili na nohy, to pro mě a Lenku bylo nové (byly jsme tam jediné bez holenních chráničů, heh - Fero nám nějaké půjčil, ale byly jen tři, takže Lenka měla jen na jedné noze), takže jsme se přiučily, jak vykrývat roundkicky (holeněmi) a lowkicky (stopka chodidlem). Taky jsme pilovali obranu proti přímým úderům a tři sta šedesátku, obojí samozřejmě s dokončením, a hlavně ta proti přímkám byla taková divná, jakože uhnout a zároveň vypálit svojí přímku... přišlo mi to hodně nedostatečné. Pak jsme zkoušeli, že když při kravatě zezadu spadneme na útočníka, jak se z toho dostat. A tak. Na konci sparingy ve trojicích, ajaj, ale přidala jsem se k holkám, které znám z wintercampu, které byly hodné; ten třetí měl za úkol ty dva bijící se různě šidit, aby se nenechali ničím rozptylovat. No. Sparing s Lenkou - teda oťukávání s Lenkou - bylo v pohodě. Nakonec prý "posilování a výdrž". Posilování spočívalo v tom, že jeden mlátil v boxerkách druhého, a nevím, jestli jsem byla tak vyřízená z víkendu, ale rány do břicha (ruce jsem musela mít za hlavou a stát u zdi) jsem nezvládala, pak se mě už Lenka sotva dotýkala a stejně to bolelo. A výdrž? Minuta a půl v takovém tom polodřepu (necelý den po 55 km v kopcích), moje stehna, moje stehna! Takže mě hodně bolelo chodit ještě v pondělí. Tyjo. Ale bylo to super. Dělali jsme převážně věci, které jsem vůbec neznala, a i když nám to až tolik nešlo, vždycky Fero nebo Petr přišli a ukázali, občas pochválili, že to děláme dobře... jo, mám z toho jednoznačně dobrý pocit.

2017_03_19 krav maga bojove ko
(Fotka převzatá z facebookového profilu Krav Maga Praha ZDE)

úterý 21. 3. 2017: krav maga
P1/P2, Národka, trenér Honza Kobliha

Jak to celé bylo: V pondělí jsem šla spát ve čtvrt na šest odpoledne a spala jsem skoro třináct hodin. V úterý jsem se v práci předávkovala kofeinem (tři kafe, ano) a na španělštině mi bylo hrozně špatně. Protože jsem si myslela, že je to částečně z hladu, snědla jsem před krav magou housku se sýrem a pak jsem se tam při rozběhání málem poblinkala. Ááno, skvělý úvod tréninku, kdy se tam po sobě válíme při nácviku techniky ze stupně G4.

Ale trénink byl skvělý, o tom žádná. Bylo nás deset! Takový davy! Zopakovali jsme údery, kopy, škrcení a kravaty a pak po zopakování parakotoulů jsme přidali techniku G4, která se používá, když člověka chytne útočník do kravaty ze strany a stáhne ho úplně dolů. Je potřeba mu přikleknout nohu kolenem, chytit kolem pasu a udělat s ním parakotoul do strany - tím dotyčný přistane na útočníkovi a zvedne se mu o obličej a hotovo. Tohle jsme dělali na wintercampu, ale myslím, že jsme to tam dělaly s Lenkou špatně. Teď to šlo úplně jednoduše a bylo to hrozně zábavné. Na závěr jsme dělali dril polovina se zavřenýma očima bloumá místností a polovina je napadá libovolným způsobem, to jsem si užila. Ale zase při těch různých posilováních jsem tam měla problémy, dneska mi opravdu nebylo dobře.

Ve středu slavil vedoucí nákupu padesátiny, což jsme pojali jako prima příležitost pro podvratnou činnost a naběhli jsme do zasedačky s šampaňským a drobným občerstvením ve chvíli, kdy končila ranní porada. To ráno se vracel z veletrhu ProWein, tak mu aspoň neklesla hladinka, žejo. K písničce "hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí, zdraví, milý šéfe" se připojili všichni, tedy kompletní nákup. Takže jsem se lehce picla ještě před jedenáctou, což bylo v pořádku, protože mi v práci všechno roste přes hlavu - a dneska mi to bylo jedno :)

Pracovat v potravinovém řetězci a mít centrálu přímo u skladu má výhody třeba tehdy, když se stěhujete. Kolik banánovek se vejde do malého Seata? Naskládaly jsme jich tam patnáct, ale jednu jsme musely vyhodit už při startování, protože se Markétě nepovedlo zařadit, a druhou ještě před výjezdem z areálu, protože neviděla do mého okénka. Při stěhování banánovek z auta do baráku mi pomohli rovnou dva sousedi. To asi kvůli tomu "uděláme na narozeniny šéfovi radost a přijdeme všechny v krátkých sukních"?

čtvrtek 23. 3. 2017: krav maga
P1/P2, Národka, trenér Honza Kobliha

Mikrotrénink v pěti lidech. Ještě v půl jsme tam byly s Lenkou samy, na "jedna řada - kida" přibyla Mili (to už třída před námi komentovala hodně bodře, že Honza dobře obvolal všechny kluky, že se trénink ruší), během rozběhání přišel ještě Ondra a David dorazil po asi dvaceti minutách. Bylo nás tak málo, že s námi Honza odmítl dělat věci podle kurikula, protože bychom to pak stejně museli dělat znovu kvůli ostatním, a tak jsme se dohodli, že nás bude učit to, co dělá s třídou před námi, abychom se k nim příští semestr mohli připojit, protože naši třídu kvůli nízkému počtu neotevřou. Takže bear hugy a kravaty ze strany na zemi. Bear hugy byly vtipné, nejvíc asi když cvičil Ondra (cca 185 cm) s Mili (cca 155 cm). Něco jsme dělali na winter campu, ale moc jsme si to s Lenkou nepamatovaly.

Bear hug s volnýma rukama je jasný, tam člověk sníží těžiště, lehce se předkloní a dává lokty levou, pravou a levou a při tom třetím už si pravačkou chytí útočníkův loket, protočí se a jde koleno. Bear hug s rukama chycenýma nad lokty je taky jednoduchý, to se oběma rukama chytí útočníkovy paže, pak ho jednou rukou praštím mezi nohy, udělám káčátko, kterým roztrhnu sevření, a vystoupím z toho jako při kravatě. Bear hug s rukama chycenýma pod lokty je horší, tam je potřeba útočníka odstrčit zadkem a přitom zároveň vytrhnout jednu ruku, začít ho loktovat do hlavy, uvolnit druhou paži a zbytek stejný jako u bear hugu s volnýma rukama. Nejhorší je chycení přes lokty, to je pootočení zadkem, úder rukou mezi nohy (spíš zmáčknutí čehokoliv, co tam najdu), a pak se děj vůle boží. To mi moc nefunguje. No a bear hug zepředu je jasný, jednou nohou se odstoupí dozadu a přitom se praští mezi nohy, pak se přehmátne na jeho plece a bližší nohou se začne kolenovat do rozkroku. Těch technik bylo dost, ale bylo to zábavné. Obecně se dalo vypozorovat, že ze mě, Lenky i Mili by byli dost špatní útočníci, protože už jen když se kluci předklonili, tak jsme létaly vzduchem. Opačně to nefungovalo, škoda.

Kravata na zemi z boku s volnýma rukama je taková ta legrace, kdy člověk chytí útočníkovu hlavu, mostuje, přitiskne si ji na břicho, z toho mostu zarotuje na břicho a díky té držené hlavě se otočí i útočník a přitom skončí dole. Kravata na zemi z boku s jednou rukou chycenou je ještě větší legrace, protože to je takové to kolébkování a chycení nepřítelovy hlavy pod koleno, napnutí se, čímž se roztrhne kravata, zarotování a zvednutí se. Není to úplně jednoduchý, ale byla při tom spousta zábavy.

Pak jsme šli na pivo, ale já utekla brzo, protože jsem zodpovědná, ahá! Někteří se vraceli domů až v půl šesté, takže dobře že tak.

2017_03_23 Krav Maga bear hugs
Ne ne, nejsme tím postižení...

pátek 24. 3. 2017: běh (7,81 km)
13 °C, trochu bláta, sluníčko

Na krav maze jsem si koupila tílko, ale střihově mi úplně nelichotí. Jenže - je to opravdu tím tílkem? Na Quo Vadis jsem si koneckonců slíbila, že se sebou začnu zase něco dělat, a protože nás dneska pustil vedoucí z práce o hodinu dříve, nebyl to čas kradený učení na autoškolu ani balení života do banánovek. Šla jsem běhat. Letos podruhé. Bolelo to, to mě překvapilo - neměla jsem problém v energii nebo dýchání, ale bolely mě kotníky a trochu holeně a taky levé koleno. Tyjo, já jsem fakt troska. Ale potěšilo mě, že pořád ještě něco málo uběhnu. Měla bych zabrat, jestli nechci na Rakovnické šedsátce v květnu chcípnout. Vzdálenost 7,81 km, čas 44 min 50 sec, tempo 5:44 min/km, nastoupáno 80 metrů, Asics Gel-Phoenix 7. Jo a na Fénixech jsem si omylem nechala po Quo Vadis trackování po minutě... ehm.

2017_03_24 beh
Jů, už se dá probíhat kolem golfového hřiště přes nově stavěné
pozemky pro domky v Dolních Počernicích! A je to tam pěkné.

sobota 25. 3. 2017: krav maga - použití nože
tříhodinový seminář na Národce, Filip Timbaris + Kuba Drozd

Jeden z nejlepších seminářů, ne-li úplně nejlepší. Akorát jsem z toho měla chvílemi zvláštní pocit, protože tenhle seminář byl o opravdovém ubližování. Normálně se učíme někoho praštit nebo kopnout, jasně, možná už si pak nepořídí děti, ale nebuď slečinka, je to jenom bouchnutí a je to sebeobrana. Tohle bylo použití nože, jednoznačně při sebeobraně, ale už je to vražení nože do útočníka, to už není rána, kterou si pofouká a odejde. Filip hodně mluvil nejen o teorii, ale i o tom, jak nás změní, když do někoho vrazíme nůž, a třicet lidí mu naslouchalo, třicet lidí se to přišlo naučit. Přišlo mi to zvláštní, a to nejsem pacifista a rozhodně nejsem shovívavá vůči zlým lidem. Samozřejmě nám Filip vyjmenoval zelené, žluté a červené zóny na těle a popsal, kam bychom měli bodat a řezat jako civilisti, abychom vyhráli boj a toho druhého nezabili, a jak to udělat, aby ten druhý, zraněný třeba jen na ruce, ve které drží nůž, nezaútočil znovu ("vražte mu nůž do hřbetu ruky a otočte ho o devadesát stupňů, tím mu od sebe odendáte kosti"). A na závěr nám ukázal i vojenskou verzi krav magy, kdy se útočí na místa, která spolehlivě zabijí - tepny, hrtan, oči, mozeček, ledviny, srdce.

Nejprve jsme si cvičili, jak nožem útočit v klidové situaci - dát mu pěstí zpevněnou držením střenky, dát mu do zubů tím pevným tupým koncem nože, bodnout a pak útočit vodorovně (ideálně na čelo, to hodně krvácí, takže mu to oslepí oči), v osmičkách (od ramen přes trup) a svisle (taky přes trup, vylož karty na stůl). Obojí jsme zkoušeli pro averzní i reverzní držení nože. Pak jsme se učili sekat proti pěstem a kopům. A pak už to byly techniky nůž proti noži. Některé byly podobné jako obrana proti přímým úderům, špatné byly pravá proti levákovi, zábavný bol scooping, který je dobře použitelný, když nůž držíte reverzně, nebo když má dlouhou střenku. Víc jsme bodali, než řezali, kvůli tomu se u mě Filip zastavil - jasně, v létě si do ní klidně řezej, ale v zimě bude mít bundu, takže ji musíš bodat. A když nás sledoval dál - mně nejpřirozeněji vycházely protiútoky na krkavici a na ledviny - vy to máte dobrý, holky, vy to ukecáte - on mi na ten nůž spadnul, co se to děje, bude v pořádku, já vůbec nevím, jak se s tím nožem zachází.

Na závěr jsme měli dril ve trojicích, takovou upgreadovanou verzi zombie hry: jeden útočník měl lapu, jeden útočník útočil přímými údery a obránce se v prvním kole bránil bez nože, v druhém kole s nožem a ve třetím kole už měl nůž nejen obránce, ale i útočník, který předtím sázel přímky. Mezi koly se dělalo pět angličáků. Na konci to Filip docela výstižně shrnul, že jsme celou dobu kromě posledních dvaceti minut dělali soft techniky, ale že při tomhle neviděl, že by kdokoliv útočil jinam než na místa, která jsou pro toho druhého smrtelná. A že ať si jsme jistí, že tak to bude i v reálu, že ve stresu nebudeme přemýšlet, kam do paže mu ten nůž vrazíme, ale že ho bodneme tam, kde to udělá maximální škodu - takže jestli někdy na ulici při obraně nůž vytáhneme, tak aťsi jsme jistí, že je to potřeba, protože toho druhého pravděpodobně zabijeme. Poučné.

Bavilo mě to, moc. Jo a už vím, co Lence vždycky chybělo k jejímu oblíbenému asasin face - bez nože to nebylo ono :)

2017_03_25 krav maga pouziti n
(Fotka stažena z Facebooku Krav maga Praha ZDE)

úterý 28. 3. 2017: krav maga
P1/P2, Národka, trenér Honza Kobliha

Dneska nás sice začínalo opět pět, ale ještě tři přišli, a osm lidí, to už je dav! Začínali jsme kravatami ve stoje, tu G4 kravatu (ze strany stahovaná na zem) jsme si mohli přidat dobrovolně a mě baví, takže jsem si ji vyzkoušela několikrát, přijde mi, že kravaty už začínáme mít intuitivní. První válečný šrám - Lukáš mě chytnul do kravaty přes krkavici tak, že mi loktem přimáčkl ret, až mi začal krvácet. Ho ho. Pokračovali jsme přímkami na obličej i na střed, takže mám spoustu krásných nových modřin na předloktích. Po tomhle tréninku vypadám jako slušný bouchač. Zakončovali jsme kravatami ze strany na zemi. Ta s volnýma rukama je ta s přitisknutým nepřítelovým obličejem na břicho, vymostováním a přetočením. První varianta s jednou rukou zablokovanou je podobná, akorát se ten obličej chytá jednou rukou jako při kravatě ze strany ve stoje (za nos). A druhá varianta s jednou rukou zablokovanou je takový to zábavný s kolíbkou, kdy mu tou volnou rukou praštím do očí, on se instinktivně odtáhne, v tu chvíli zakolíbkuju a chytím mu hlavu ohybem svého kolena a napnutím svého těla roztrhnu kravatu a pak už se jen přetočím a zase o něj vstanu. Končili jsme drilem ve dvojicích se spoustou bouchání do lapy, přímek bez lapy a angličáků a kliků. To člověka zase trochu mrzí, že se nedá v dámských sprchách sprchovat, protože do vody probíjí elektřina.

čtvrtek 30. 3. 2017: krav maga
P1/P2, Národka, trenér Honza Kobliha

Přišla jsem dřív s podrobným návodem, jak tejpovat rameno, protože s ním Lenka sotva hýbala. Kdyby ale náhodou tvrdila, že za to můžu já, tak jí nevěřte - já ji jen držela v kravatě, zničila si ho ale sama, když se z ní pokoušela dostat. A až se to na mě někdo pokusí hodit, tak ano, Lukášovi jsem dala loktem do nosu, ale on mi dal loktem do temene, což je celé jenom důkazem toho, že ta technika u bear hugu s volnýma rukama funguje. A díky tomu jsme se oba naučili hlavou uhýbat. A Honzovi jsem píchla prsty do očí, ale jako kravaty už nějakou dobu děláme, takže ví, že to patří k technice, a má uhnout hlavou, nebo aspoň zavřít oči, takže jsem v tom nevinně. Jako.

Bylo nás zase jenom šest. Pokračovali jsme v načnutém - zopakovali jsme kravaty, kravaty na zemi a bear hugy, chvíli jsme kopali a hodně to prokládali posilováním. A bylo to dobré. Akorát mám dojem, že v létě umřu v tělocvičně vedrem, protože mám tendence umírat vedrem už ke konci března.

Jo, a to je celé. Na pivo jsme nešli, já třeba měla v pátek ráno testy v autoškole. Zcela dle předpokladu bylo nejtěžší trefit do zkušebny, to mi málem nevyšlo, ještěže si dávám velké časové rezervy. Z testu jsem měla 100 % a ještě se mi komisař pokusil dohodit svého syna. Teď se trochu opíjím a trochu balím majetek do krabic, protože se zítra ráno stěhuju. Akorát nevím, na co teda dělám tu krav magu, protože Modřany a Kamýk nebezpečné nejsou. Hm...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Tréninkový deník: březen 2017 iva 31. 03. 2017 - 21:33
RE(2x): Tréninkový deník: březen 2017 eithne 31. 03. 2017 - 22:05
RE: Tréninkový deník: březen 2017 tlapka 01. 04. 2017 - 20:35
RE(2x): Tréninkový deník: březen 2017 eithne 03. 04. 2017 - 11:32
RE: Tréninkový deník: březen 2017 rebarbora 02. 04. 2017 - 16:06
RE(2x): Tréninkový deník: březen 2017 eithne 03. 04. 2017 - 11:33
RE(3x): Tréninkový deník: březen 2017 rebarbora 03. 04. 2017 - 11:43
RE: Tréninkový deník: březen 2017 brutally-honest 02. 04. 2017 - 19:09
RE(2x): Tréninkový deník: březen 2017 eithne 03. 04. 2017 - 11:34
RE: Tréninkový deník: březen 2017 evi 03. 04. 2017 - 14:49
RE(2x): Tréninkový deník: březen 2017 eithne 03. 04. 2017 - 14:59