Běžecký deníček: září 2014

Běhání podesáté.

Září bylo plné novinek: zaběhla jsem si dva závody, po osmi letech navštívila praktickou lékařku a zkoušela jsem rozmasírovat srdce andule. Jo, a uběhla jsem 130 km.

Doktorka
- mi natočila EKG, které bylo, cituji: "moment, co to tady je? hmm... hm... to je divný... ale jo, v pořádku"
- poslala mě na krevní rozbory a na konzultaci výsledků mám přijít v úterý (radši vůbec nemyslet na to, že mi slibovali, že se to sfoukne esemeskou, že jsou v pořádku)

Na zátěžové testy se teprve budu objednávat.

Na safety day v práci jsem
- se naučila rozmasírovat srdce andule tak, aby svítilo souhlasné zelené světýlko
- se poučila, že miminům se musí dávat i umělé dýchání, zatímco u dospělých je to zbytečné
- se doslechla, že když se vám zablokují záda, máte si lehnout na záda, vypít litr a půl vody a dát si nohy nahoru a ono to povolí
- zjistila, že ten menší červený hasičák vydrží stříkat jenom 25 sec
- se naučila, že když jste při požáru uvěznění v patře a čekáte na hasiče, máte vyvěsit (ze zavřeného) okna hadr, aby o vás věděli, a lehnout si na podlahu
- zjistila, že je opravdu lepší volat 112 než sto padesát cokoliv

A taky jsem se v září rozhodla, že se svým přístupem k běhání musím něco udělat. Asi začnu nabíhat menší objemy a pokusím se zrychlit, každopádně se zaměřím hlavně na regeneraci. Jakékoliv rady vítám.

(Pravopisná a stylistická korektura bude provedena až v příštím týdnu, za dvacet minut jedu do Jeseníků na dálkový pochod. Držte mi palce!)

úterý 2. 9. 2014: ze Stodůlek na Černého koně (8 km)
13 °C, mokro, mrholení, tma, silný studený vítr

Nechtělo se mi vyběhnout, ale přemluvila jsem se, že jde jenom o ten začátek a pak už to bude fajn, což byla hrozná lež. Totiž: mě bavilo být venku a hýbat se, ale nebavilo mě běžet, úplně nejraději bych domů došla, to bych si moc užila. A tak jsem taky šla celý barrandovský kopec a taky kamenitou pasáž Mostu Inteligence, což laskavý čtenář při pohledu na tempo asi pozná sám. Smutné bylo, když jsem z mostu viděla, jak mi ujíždí autobus, přece jen byla docela zima, to jsem si říkala, že jsem možná měla trochu popoběhnout. Cestou jsem vyplašila srnku, která stála na silnici a ze zídky ožírala břečťan, a několik koček. A dříve toho dne jsem viděla ještě dvě myši, nespočet lysek a kachen a taky poláka chocholačku a slípku zelenonohou, což určitě všechny zajímá, žejo? Vzdálenost 7,85 km, čas 54 min 5 sec, tempo 6:54 min/km a nastoupáno 122 metrů, Inov-8 Trailroc 246.

úterý 9. 9. 2014: šipky Šancemi v protisměru (16 km)
16 °C, mírný vítr, zataženo, skoro sucho, tma

(Přijel ve finišerské vestičce z UTMB a běhat šel v účastnickém tričku z UTMB.

Chvíli jsem zvažovala, že bych ho někde v lese zamordovala a věci mu sebrala, ale ono by mi to stejně bylo veliký...) Konečně jsem se viděla s Ondrou a poslechla si jeho vyprávění z UTMB (168 km, 9600 metrů stoupání, Ondrův čas 44 hod 45 min, limit 46 hodin). Lidi, to je frajer! Vyrazili jsme na Šance, protože jsem tam už dlouho nebyla, ale byla jsem zklamaná, jak mi to po nemoci vůbec neběželo. Jsem si myslela, že jako když několik dní ležím v posteli, že si odpočinu? Ale bylo to příjemné, na výsledném tempu se asi víc podepsaly neplánované zastávky (zavázat tkaničky, odskočit si, rozcvičit špatně došlápnutý kotník, nefunět do telefonu...) no a nejvíc nejúžasnější byl samozřejmě seběh z Šancí, jenom mi bylo líto, že mě limitovala dosvěcující čelovka. Zakončeno v hospodě čtyřmi pivy a následným doběhem domů, protože nám ujel o dvě minuty autobus (což není zahrnuto v údajích z GPSky). Vzdálenost 14,28 km, čas 1 hod 40 min 57 sec, tempo 7:04 min/km a nastoupáno 287 metrů, Inov-8 Trailroc 246.

čtvrtek 11. 9. 2014: šipky Šancemi v protisměru (15 km)
19 °C, zataženo zcela bez sluníčka, studený vítr, sucho, světlo

Odpoledne a večer mělo pršet, takže (jsme zrušili beach, dohodli stěnu, dohodli beach v dešti a zrušili stěnu; a taky) jsem vyrazila běhat už po obědě. Chtěla jsem znovu na Šance, protože mě vzalo, jak moc pomalá jsem byla po nemoci, a navíc jsem si chtěla zaběhnout ten finální seběh za světla. A bylo to mnohem lepší, asi jsem i taky byla odpočatější (v úterý jsem šla běhat po stěně) a tolik jsem za světla nemusela dohledávat šipky na stromech. Seběh je prima, ačkoliv je to spíš sypký povrch a ne překážkový, jaký bych raději. Jo a normálně, v minizoo jsou v kleci dva výři! Kdy se rozmnožili? Doběhla jsem jenom na Obchodní náměstí, a ačkoliv jsem se při čekání na autobus protahovala, stejně jsem pěkně prochladla, léto už je definitivně pryč. Vzdálenost 14,58 km, čas 1 hod 35 min 51 sec, tempo 6:34 min/km, nastoupáno 275 metrů, Inov-8 Trailroc 246.

sobota 13. 9. 2014: Říčanská výzva (24 km)
22 °C, zataženo bez deště, dusno a vlhko, bláto, světlo

Reportáž zde. Běžecký závod bez přípravy a v kopcích, takže zcela proti mé povaze, ale užila jsem si ho. Sice jsem tam málem zdechla a dobíhala jsem mezi posledními, ale užila jsem si ho. Akorát mě v dalších dnech hrozně bolela lýtka, napadlo mě, že by to mohlo být tím, že jsem běžela v kompresních návlecích (nejsem na to zvyklá), ale podpůrné argumenty mi chybí (a o týden později jsem běžela v návlecích a svaly byly v pohodě). Závod mě skolil i zdravotně, ještě ten večer mi vzrostla teplota a vylízávala jsem se z toho do pondělí. Vzdálenost 24,24 km, čas 2 hod 34 min 35 sec, tempo 6:23 min/km, nastoupáno 505 metrů, Inov-8 Trailroc 246.

úterý 16. 9. 2014: ze Stodůlek na Černého koně (6 km)
25 °C, zataženo, sucho, světlo, silný chladný vítr

Po Říčanské výzvě mě rozbolela lýtka a už nepřestala. Protože jsem chtěla být fit na čtvrteční tréninkový půlmaraton, rozhodla jsem se je zkusit rozhýbat a vydala se ze Stodůlek velmi lehkým poklusem proloženým několika protahovacími rozcvičkami do Modřan. Barrandovský kopec jsem vyšla s vypnutou GPSkou, protože i při chůzi se lýtka nepříjemně ozývala (a mě přitom lýtka bolí jen výjimečně, háklivá mívám stehna). Velmi regenerační záležitost. Vzdálenost 6,47 km, čas 39 min 18 sec, tempo 6:05 min/km, nastoupáno 50 metrů, Inov-8 Trailroc 246.

čtvrtek 18. 9. 2014: tréninkový prokopský půlmaraton (16 km)
19 °C, podvečerní světlo a tma, vlaho

Martinova akce pro veřejnost, sešlo se nás devět - Martin, Ondra F., Ondra P., Gimli, Pepa, Lada, Bára, Adéla a já. Vůbec mi to nesedlo (a to jsem se připojila až na Děvíně, abych zamezila ztvrdnutí svalů při škrábání se do svahu), byla jsem pomalá a trápila jsem se. A zdržovala jsem, takže jsem opět vynechala poslední smyčku na hřeben a s Bárou si doklusala k Makču Pikču po asfaltu údolím. Tentokrát teda hodně špatné. Vzdálenost 16,07 km, čas 2 hod 15 min 13 sec, tempo 8:25 min/km, nastoupáno 466 metrů, Inov-8 Trailroc 246.

sobota 20. 9. 2014: Sorex Brdský terénní půlmaraton (21 km)
19 °C, zataženo, zpočátku vedro a dusno, posléze prudký déšť, bláto, louže, světlo

Reportáž zde. Od začátku do konce to bylo špatné a špatné mi z toho zůstaly i pocity. Po doběhu ani později mě vůbec nebolely svaly, nebyla jsem unavená... jenom to prostě bylo celé špatně. A ještě jednou špatně. Vzdálenost 21,04 km, čas 2 hod 16 min 19 sec, tempo 6:29 min/km, nastoupáno 201 metrů, Inov-8 Trailroc 246.

úterý 23. 9. 2014: Kamýk a Modřanská rokle (7 km)
7 °C, vlhko a trochu bláto, jasno a bezvětří, tma

Nechtělo se mi. Teplota skokově klesla o patnáct stupňů, cestou na stěnu jsem skoro nevyšla schody na smíchovskou lávku a ještě jsem se nechala ukecat na sedmičku, kterou jsem sice vytáhla, ale úplně se tím zničila. Jenže Martin chtěl jít běhat, a protože bez něj bych se určitě nevykopala, musel i kvůli téhle krátké trase přijet do Modřan. Nakonec ale běh sednul mnohem víc mně než jemu (to se nestává často (spíš nikdy)), a když jsem si po počátečním stoupání procvičila svaly, běželo se mi krásně. V rokli bylo i po deváté večer živo, kromě několika srnek a zajíců jsme potkali cyklistu a běžce. Od polikliniky jsem chtěla jet autobusem (proto mám dnešní běh na RunKeeperu ve dvou různých záznamech), ale nechtělo se nám čekat, tak jsme vyběhli i modřanský kopec. Takže nakonec... dobrý, asi? Vzdálenost 7, 24 km, čas 43 min 10 sec, tempo 5:58 min/km, nastoupáno 143 metrů, Inov-8 Trailrock 246.

čtvrtek 26. 9. 2014: ze Stodůlek do Modřan (10 km)
teplo, tma, sucho

Obecně velmi nepovedený běh s Martinem. Totiž - mně to vůbec neběželo (jakože vůbec vůbec), a aby byl solidární, naběhl Martin v plné rychlosti kolenem do kovového zábradlí. Zadunělo to mocně, výkřik ještě hlasitější a následné kulhání bylo víc než výmluvné. Nakonec jsme se do Modřan nějak doplácali, a zatímco já byla ráda, že sedím, Martin pro velký úspěch běžel i zpátky domů. (Takže koleno asi dobrý?) Vzdálenost 9,90 km, čas 1 hod 8 min 46 sec, tempo 6:57 min/km, nastoupáno 194 metrů, Adidas Duramo 5 W.

pondělí 29. 9. 2014: Modřanská rokle a Kamýk (7 km)
17 °C, tma, sucho, mlha

Běhání místo volejbalu. Šla jsem až za tmy, protože ve dne bylo moc velké vedro, a překvapilo mě, že byla v Modřanské rokli mlha, skrze kterou jsem s čelovkou (tou horší - Petzl Tikka 2) jen velice špatně prosvítila. Ale běželo se mi krásně, tentokrát žádná únava, žádné zesláblé svaly, pouze radost z pohybu. Asi to vážně bude chtít delší pauzy, běhání obden ja na moji úroveň příliš intenzivní (ačkoliv trochu bolí si to přiznat). Vzdálenost 6,64 km, čas 42 min 23 sec, tempo 6:23 min/km, nastoupáno 109 metrů, Adidas Duramo 5 W.