Tréninkový deník: květen 2015

Sportování poosmnácté.

(A když píšu "sportování", tak tím myslím "simulování rozličných nemocí".)

sobota 2. 5. 2015: kolo (10 km)

Další víkend jsem se chystala na kolo, a proto jsem si ho musela dopravit z Modřan na Černý Most. Samozřejmě vím, že existují i vhodnější dny pro takovou událost (třeba všechny ostatní), než je den před maratonem, jenže jsem potřebovala pomoc od táty se seřízením a opravami a jediný společný volný den byl právě tento. Jela jsem pomalu, abych si neunavila svaly, což se mi úplně nepovedlo (přestože cestou není jediný kopec), a největší zářez bylo moje pevné přesvědčení, že přece Císařská louka musí být na druhém konci přemostěná na břeh... takže jsem pak jela přívozem :) Hezký výlet to byl.

Z přívozu (foceno mobilem)

neděle 3. 5. 2015: PIM maraton (42,195 km)
čas 4 hod 40 min 53 sec, tempo 6:34 min/km, nastoupáno 484 metrů, Adidas Duramo 6W
17 °C, dvě hodiny sluníčko, dvě hodiny pod mrakem, ke konci lehký protivítr

Reportáž ZDE. Účast po nemoci a antibiotikách se podepsala zvýšenou nervozitou v úvodu, sluníčko se velice neblaze podepsalo na výkonu, nebavilo mě to... Tuto zkušenost už nebudu mít zapotřebí opakovat.

Po doběhu (fotil táta)

pondělí 4. 5. 2015: šestkový volejbal (1,5 hodiny)
já+Erika nahrávačky, Standa+Štindli blokaři, Radek+Happy smečaři; Alfík, Míra, Ajka, Ebřík, Aleš, Irča, máma

První trénink v turnajové sestavě! Teda aspoň na naší straně. A měli jsme ukrutné problémy s přebíháním... Erika nám vysvětlila, kdo kde stojí při příjmu (jakože já jako nahrávačka přijímám na smeči a stojím tam, dokud neodehrajeme, a v té době tudíž rozehrává smečař; nebo že když jsem na středu, tak ze středu rozehrávám, dokud neodehrajeme přes síť), a všichni jsme to urktuně kazili.

Jasně, bylo to hru od hry lepší (jednou jsme prohráli, třikrát vyhráli), ale třeba postavení vzadu jsem si musela nechat vysvětlit ještě v hospodě, protože je to různé při podání a při příjmu a náměstí pokaždé vykrývá někdo jiný... a vůbec. Ale bavilo mě to moc a moc! Ach. Šestkový volejbal v plné síle.

Nebyla jsem si jistá, co dělat dál. Zkonzultovala jsem tedy se Sargo, jak postupovat po angíně+maratonu, a ta mi doporučila, abych zůstala alespoň 14 dní v klidu, aby se mi angína zase nevrátila. Takže jsem nechodila běhat. Jenže... vímejak. Tak jsem si stáhla Jillian, žejo, to jsou dvacetiminutové lekce, to se snese. A tak jsem se po letech znovu pustila do 30 day shred. Tentokrát to nechci zvládnout za 30 dní, nehodlám se předřít, a když budu mít nějaký náročnější běh nebo jiný sport, tak prostě vynechám, ale docela mě to zase baví. Rozhodně je to užitečné, těším se, až si zase trochu zpevním, protáhnu a posílím celé tělo.

čtvrtek 7. 5. 2015: beachcamp (2 hodiny)
7 lidí, místo Toma Anička

Začátek byl rozpačitý. Běhat abecedu pozpátku mi přišlo ještě mnohem méně užitečné než popředu, a to už je co říct... ale pak už to bylo jenom lepší a lepší. Anička přišla s několika zajímavými cvičeními, jakože jeden ve dvojici nahazuje balón a druhý musí dojít (práce nohou) tak, aby mu propadl do kruhu spojenými pažemi. Nebo jeden podá, druhý přijme nad sebe a ten, který podával, už tam musí být a balón chytit; že jako aby podávající nezůstal stát jako solný sloup, jak se často stává. A měli jsme dlouhé dohry, ty mě moc bavily, napoprvé jsem sice skoro nezaskórovala (bylo nás licho, tak si počítal každý svoje), ale napodruhé jsem měla nejvíc bodů hned po Standovi, což bylo dobře, protože jsem už nebyla schopná dělat trestné žabáky, jak mě po maratonu a Jillian bolela stehna. Na závěr jsme si ještě se Standou zahráli jeden set proti Martinovi a Gabče (vyhráli jsme), protože tam byly volné kurty. Jo, super!

Z beache jsme jeli pro Radka a jeho psa, od Radka ke mně pro věci a ode mě do Brandýsa, kde jsme přespali a další den vyrazili na kola do Žďárských vrchů...

pátek až neděle 8. - 11. 5. 2015: kola ve Žďárských vrších
já, Erika, Standa, Radek a Jirka

Reportáž ZDE.

Pampelišková louka (fotila Erika)

Už v neděli mi bylo všelijak a po příjezdu jsem lehla do postele, odkud jsem se vyhrabala až večer pro něco k pití a teploměr. A jak jsem tušila, měla jsem teplotu, nijak závratnou, ale přece... safra! Vážně jsem se snažila být na své tělo po maratonu a angíně hodná! Co dělat... na noc jsem si vzala paralen, a když jsem ráno pořád měla přes sedmatřicet, vzala jsem si paralen i do práce. Ale na volejbal jsem šla, protože jsem potřebovala trénovat před turnajem.

pondělí 11. 5. 2015: šestkový volejbal (1,5 hodiny)
já+Erika nahrávačky, Standa blokař, Happy smečař, Ebřík co bylo potřeba; Alfík, Honza Cícha, Míra, Aleš, Irena, máma

Jaj, to to bylo dobrý! Takovýhle volejbal mě baví moc. Sešli se dobří hráči (turnajoví měli přednost, slabšími se jen doplňovalo na patřičný počet) a lítalo to nádherně. Honza Cícha soupeřům přišel až po prvním setu, kdy jsme je rozdrtili na prach, ale pak už to bylo velice vyrovnané hrou i výsledky. Jo, Honza umí - prsty, smeče, podání... vau. My jsme hráli v pěti, a když zasmečoval, tak nám ten třetí vzadu hodně chyběl. Dneska hrála skvěle Erika, její podání zabíjela. Moje podání taky fajn, byla jsem s nimi po Erice nejúspěšnější, ale spokojená jsem nebyla, netrefovala jsem balón tak, jak jsem chtěla. Přebíhání tentokrát už nezvládal jenom Happy. Moje náhry... mohly být lepší, byť jsem nic vysloveně nezkazila. Erika mi párkrát nahrála na smeč (v pěti jsme byly obě občas na síti), to mě potěšilo, to mě baví. Dneska to bylo vážně skvělé a náročné a báječně báječné.

A skoro určitě jsem večer neměla teplotu, ale Jillian jsem raději vypustila. V úterý mi už bylo lépe, zato ve středu se vrátila slabost posílená o žaludeční nevolnost. Hodně jsem zvažovala, jestli opravdu mám jet na komín, který jsem si vydyndala na Sargo a Likuovi, ale když já se tak těšila! A komín, to snad ani není sport, ne? To mi neublíží...

středa 13. 5. 2015: komíny (Čelákovice 80/2 a Toušeň 20/UB)
před půlnocí, sucho, teplo

Vyrazili jsme na krásný cihláček v opuštěném areálu. Dobrovolně jsem se nabídla na pověšení žebříčku, svého času mě přece tolik bavilo lézt po hromosvodech, ale ruce mě z toho bolely fest a dech jsem nemohla popadnout ještě ve chvíli, kdy jsem seděla na první obruči. Sakra! A bylo mi slabo. Samozřejmě znám své limity a nebylo mi špatně tak, abych čekala dole, ale lezla jsem pomalu - nejpomaleji ze všech zúčastněných - a byla jsem ráda za oba dva ochozy. Když se pak rozhodlo, že se pojede ještě na ošklivý hranolek do Toušně, nenápadně jsem zjišťovala, jestli nemůžu počkat v autě, jenže Sargo lézt už nechtěla (a pár dní před výstupem na nejvyšší evropský komín bych neměla srdce ji do toho nutit) a Liku chtěl mít něco příčetného, když už měl předchozí cihláček trisingulovaný. On měl hranolek jenom dvacet metrů, to je nic, ale stejně... bylo mi hůř a hůř a byla jsem ráda, když jsem se dostala do postele. Safra. Safra!!

80 m (fotila Sargo)

Ve čtvrtek mi bylo ještě hůř a do práce jsem dorazila nadopovaná paraleny - a stejně jsem tam málem nevydržela. Kdykoliv jsem se musela zvednout z židle, přepadla mě nevolnost, a protože byla naprostá utopie něco sníst, byla jsem slabá jako moucha. Beachcamp jsem proto vynechala a šla jsem brzo spát, přičemž jsem počítala s tím, že mi ráno už bude dobře. A vlastně bylo - až na to, že jsem vyzvracela snídani. To se mi nestalo už pěkně dlouho... Do práce jsem stejně šla, protože jsem tam toho měla příliš mnoho rozdělaného a bezpodmínečně jsem to potřebovala před víkendem dodělat, ale bylo mi hůř a hůř. Dopoledne jsem mohla alespoň sedět na židli (ale nedejbože abych podnikala nějaké dlouhé výpravy... třeba na sekretariát...), ale odpoledne už nešlo ani to, takže jsem šla domů o hodinu dříve a málem jsem se nedovlekla.

Proto jsem nešla na Prčice. Sobotu jsem vlastně prospala... V neděli už mi bylo lépe, dokonce tak dobře, že jsem zvládla vytřít! A zbytek dne jsem zase prospala. Ale pomohlo to, v pondělí jsem byla už tolik fit, abych mohla jít na volejbal a dokonce tam i být co k čemu!

pondělí 18. 5. 2015: šestkový volejbal (1,5 hodiny)
já+Erika nahrávačky, Standa+Kuba blokaři, Happy+Radek smečaři; Alfík, Ajka, Honza Cícha, Aleš, Viktor, Míra

Takovýhle volejbal chci odteď už navždy! Ach! Takhle jsem na konci zpocená ještě nikdy nebyla a Radek prý byl vyřízený už po druhém setu :) Protože to bylo poslední pondělí před turnajem, hráli jsme už v turnajové sestavě (oba týmy), a ačkoliv mi trochu vadilo, jak byli soupeři neuspořádaní a demoralizovaní (taky všechno prohráli), moc mě bavilo, jak jsme hráli my. Navíc se dozvídám stále nové a nové finesy v postavení, to je hrozně zajímavé! Je super, že jsme získali na turnaj místo Štindliho Kubu (Štindli má nakonec nějaké pracovní povinnosti), protože se Kubovi naprosto báječně nahrává na smeč a protože on svými smeči zabíjí. Dneska jsem z nás měla moc dobrý pocit, i mně to šlo (v posledním setu jsem začala kazit, únava už udělala svoje). Dobrý!

Sama sobě jsem slíbila, že až do turnaje nezavadím o jiný sport než volejbal, a objednala jsem se k doktorce. Primárně na krev kvůli železu (které mě poslední dobou trápí víc a víc), ale s jasným plánem si s ní promluvit o své imunitě, která je od února - jemně řečeno - slabá. Úterý jsem po práci prospala a ve středu jsem stejně měla ve svém bytě kolaudaci, která se moc povedla. Přišli skoro všichni, koho jsem tam chtěla mít, jídla bylo dost (Erika donesla laksu!!), vína jsem sama vypila střízlivě, protože mi poslední dobou alkohol nedělá moc dobře... a zábava byla celou dobu. Akorát spát jsem šla až po půlnoci.

čtvrtek 21. 5. 2015: beachcamp (2 hodiny)
3 lidi a Tom

Nebylo mi dobře a byla jsem vyčerpaná, byť netuším, z čeho. Na camp jsem šla s tím, že když bude nejhůř, předčasně to zabalím, protože se před sobotním turnajem nesmím zničit, náš tým neměl žádné náhradníky... Jenže na camp jsme dorazily tři: já, Erika a Kačka. Vyřízená jsem byla už během rozházení a pak bylo jenom hůř. Tomáš byl neobvykle milosrdný a snažil se nás moc neutahat, jenže co to bylo platné, já i Erika jsme byly úplně marné, já chvílemi ryla hubou v písku a nebyla se schopná postavit. Když nás Tom viděl, tak se chvílemi i zapojoval, protože jsme žádná nebyly schopné nahazovat balóny nebo podat přes síť... Obecně se mi to dneska moc líbilo, trénink byl dobře zkoncipovaný a dělali jsme věci, které potřebuji trénovat, ale užila bych si to mnohem víc, kdybych měla aspoň o trochu víc síly. (A to jsem prospala i cestu autem na Anděl, kam mě Markéta před tréninkem vezla!)

pátek 22. 5. 2015: beach (2 hodiny)
Strahov: já a Radek, Erika a Standa, Kristýna a Aleš

Chtěli jsme si večer před turnajem ještě zapinkat, abychom byli rozehraní, a ačkoliv jsem si nebyla jistá, nakolik to je po fiasku z předchozího dne dobrý nápad, bylo to překvapivě fajn. Tím, že nás bylo šest a hráli jsme krátké sety, abychom se rychle střídali, jsme se nijak neuhnali a zároveň jsme neměli ani dlouhé prodlevy, takže jsme neprochladli. S Erikou a Standou jsme nevyhráli ani jednou, ačkoliv to chvílemi bylo o fous, ale zato s Alešem a Kristýnou snad pokaždé - Alešovi to zoufale nešlo. Bohužel nebyl úplně ve formě ani Radek, který mi ani jednou nedokázal dobře nahrát, takže jsem si vůbec nezasmečovala, a byl líný běhat, což mě na jednu stranu štvalo, ale na druhou jsem byla ráda, že nejde na krev, aby se neutavil před turnajem. Ve výsledku jsem ale odcházela dobře naladěná, hraní beache mi prostě chybí.

Zlepšit práci nohou! (fotila Erika)

sobota 23. 5. 2015: turnaj v šestkovém volejbalu (šest zápasů na dva sety)
Sokol Střešovice; Modrý voko: já, Erika, Standa, Kuba, Happy a Radek; Kopec: Ajka, Alfík, Honza Cícha, Viktor, Aleš, Ebřík

Skončili jsme druzí! Jaaaj!! Ale vezmu to popořadě. Po fiasku na turnaji v Roudnici v listopadu jsem byla moc zvědavá, jaké to bude tentokrát, a moc velkou víru jsem v nás neměla. Já se od té doby neskutečně zlepšila (čtvrteční beachové tréninky jsou hodně znát), ale pořád jsem byla s Radkem v týmu nejhorší a náš tým spolu v kompletní sestavě hrál předtím jenom jednou, a to proti slabému soupeři. A hned při prvním utkání se moje obavy potvrdily - tým Pátečních byl hodně dobrý, a protože my jsme pískali první zápasy ostatním a neměli se čas rozehrávat, nebyli jsme na tom ještě tak dobře jako později. Jenže... vedli jsme 23:19 a prohráli jsme 25:23; a druhý set jsme prohráli se stejným výsledkem. Hrozně nás to mrzelo. Erika nás burcovala, seč mohla, vážně jsem se jí bála a bylo mi hrozně, kdykoliv jsem něco neudělala tak, jak jsem měla, ale nepomohlo to. Hned poté jsme hráli proti Úterním a i ti byli skvělí, takže jsem skoro nevěřila tomu, že jsme oba sety vyhráli my. A šlo mi to, celý den mi to šlo, měla jsem skvělou formu, zvládala jsem moc pěkně příjmy a hezky jsem podávala (no dobře, vystresovaná jsem zkazila dvě podání, ale to v průběhu celého dne skoro všichni), jednou jsem přeblokovala smečaře (ohoho!) a náhry mi šly nadstandardně. Co nás nepotěšilo, že jsme hned po prvních dvou utkáních šli pískat na všechny tři kurty (bylo jenom sedm týmů), takže jsme neměli čas si odpočinout, dojít na záchod nebo se třeba najíst a napít. Nikdo jiný takhle současně nepískal... Před obědem jsme zvládli ještě jeden zápas, tuším že s Kopcem. Vyhráli jsme, ale už jsme hráli hrozně - rozlámaní a vychladlí z pískání jsme ztratili hned z počátku spoustu bodů zadarmo. Pak jsme dostali dvacet minut na oběd, přičemž jsme se opravdu krmili, místo abychom byli na slavnostním odhalení pamětní desky Sokola, kde nás chtěl Alfík - jenže to byla od začátku první přestávka a zatím jsme svedli dva nejtěžší zápasy z celého dne. Potom jsme měli dva odpočinkové sety s Pohromou a s Nic moc (poslední a předposlední místo) - s Happym jsme pískali jejich vzájemné utkání, takže jsem se jich nebála. Jenže jsme hráli jako ponocní, takže ačkolvi jsme vyhráli s velkou převahou, v týmu panovala ponurá nálada. Poslední, s kým jsme v rámci 'každý s každým' hráli, byli Spikes Nebušice. Tam jsem si nebyla jistá, co čekat, a bála jsem se, ale evidentně už byli hodně unavení, takže jsme porazili i je. Určitě pomohlo, že Erika prohodila Radka s Happym, abychom při příjmu nestáli s Radkem vedle sebe. Nakonec jsme všechny kromě Pátečních porazili 2:0, k celkovému absolutnímu vítězství nám chyběly pitomé čtyři balóny. Ach jo! Ačkoliv byl výsledek nekonečně lepší, než jsem čekala, stejně to mrzelo. Náš tým hrál fantasticky! Nemohli jsme si z nepravidelně hrajících vybrat nikoho lepšího než Kubu, byl bezkonkurenčně nejlepší, dokonce lepší než Erika. Standa se úchvatně činil na blocích, Happy měl standardně skvělá podání a dobré smeče, Radek pěkně smečoval... jo, super! Velká radost.

Modrý voko (fotil Ebřík)

V neděli mi bylo zase špatně. Samozřejmě. Sportování totiž není zadarmo... Probudil mě pocit, že budu zvracet, a drželo se mě to až do pozdního odpoledne. Poslední dobou se mi to stává často, ale to nevadí, aspoň shodím, protože nejsem v takových dnech schopná nic sníst. Jenže... v pondělí jsem dorazila do práce a můj nákupčí na mě hned, jestli jsem četla, jak se otrávila polovina Dejvic. Až po nějaké době mě trklo, že by to mohlo mít souvislost... protože od Dejvic nebyl turnaj moc daleko, a ačkoliv Ořechovka do vyznačené oblasti nespadala, pila jsem na turnaji z kohoutku jako divá. A nevalně mi bylo už večer. Takže... si v pondělí vodu natočím na volejbal raději už v práci...

pondělí 26. 5. 2015: šestkový volejbal (1,5 hodiny)
já, Ajka, Alfík, Radek; Erika, Irča, Standa, Ebřík, Viktor

Dneska mě to bavilo i přesto, jak nás bylo málo. Erika se Standou dorazili pozdě, a tak jsme do té doby cvičili pod Alfíkovou taktovkou techniku - nejprve správný příjem (což nám šlo mnohem lépe než cílené podávání, které s tím bylo spjaté) a potom cílené smečování. Všichni dohromady jsme měli aspoň třikrát zasáhnout švédskou bednu a dost nám to trvalo... ale jeden zásah byl můj, juch! Hra mě bavila taky, byli jsme jenom čtyři, ale stejně jsme všechno vyhráli, myslím, že to bylo hodně o snaze, vedle byli dost laxní. Rozhodně jsem si dobře zasportovala. A Radek dneska válel - úchvatná podání, dobré smeče a krásné náhry. V takové formě jsem ho neviděla už pěkně dlouho.

Po volejbalu jsme se odebrali k Ajce domů na game night. Jasně, když z volejbalu odcházíme ve tři čtvrtě na osm, tak ta noc moc dlouhá není, ale když my potřebovali vypít turnajové šampaňské - Modrý vokooo! A rovnou jsme zahráli Bang a Dobble a Time's up a to všechno až potom, co jsme se hrozně přejedli, a ačkoliv jsem šla spát až před druhou ranní, bylo to fajn.

Úterý a středu jsem prospala. Teda, ve středu jsem měla jít doplnit stavy na Alfíkův volejbal s těmi, co hrají děsně dobře, jenže na metru mi volal Alfík, že se to zrušilo, že bylo málo lidí. Takže - úterý a středu jsem prospala.

čtvrtek 28. 5. 2015: beachcamp (2 hodiny)
6 lidí a Tom

Jaký to byl rozdíl oproti minule, když jsem dnes nebyla vyčerpaná a na pokraji kolapsu! Dneska mě jenom bolela hlava! Hodně jsme cvičili příjem, náhru a smeče, což mi dneska úplně moc nešlo. (A stejně mě dneska Tom pochválil dokonce čtyřikrát!) Co si myslím, že mi dneska šlo obstojně, byla práce nohou. A taky jsem dneska nezkazila žádné podání spodem, když jsme na ty naproti měli podávat obloučkem! To jsem zírala. Na konci se dlouze dohrávalo a já to zpočátku Erice hodně kazila, to už byla až naštvaná a začala hrát na body. Tak jsem taky začala hrát na body (preferuju si zkoušet hrát dobře všechno, co zrovna tu lekci trénujeme... ale měli jsme nula bodů a Pája deset) a skončily jsme s 21 body oproti 17 Pájiným a 10 Gabčiným. Ještě zbyl čas, tak jsme dohrávali ještě dál (poté co si nejhorší odběhali deset rovinek) a zase jsme vyhrály, takže jsme ani nehrabaly, ani neběhaly. Jo, dneska dobrý! Mrzí mě, že to byl poslední kemp.