Sportování potřiadvacáté.
JE TO TADY!
Dva měsíce velmi poctivého tréninku došly svého vyvrcholení, závodu Cappadocia Trail 60k. Jsem spokojená, protože se mi povedl zaběhnout velice dobře, takže to celé dávalo smysl. Dosáhla jsem dobrého času, hezky jsem se umístila a navíc jsem si to užívala od začátku do konce, nabitá pozitivní energií a s úsměvem od ucha k uchu. Měla jsem rezervy, to jsem věděla, už když jsem finišovala do cíle a mohla jsem ještě pořád zrychlovat, ale byla to moje první zkušenost s podobným závodem, takže jsem ráda, že jsem si síly rozvrhla dobře.
Ach. Jsem tak spokojená!
V říjnu jsem uběhla 201 km. Nejrychlejší tempo bylo 4:57 min/km (ostuda, na to se do budoucna musím hodně zaměřit), druhá nejdelší vzdálenost (první je samozřejmě závod) byla 31,08 km, nejspokojenější jsem s výkonem 26,36 km v tempu 5:57 min/km.
Říjen byl velmi dobrý měsíc.
Měsíc byl zahájen teplotkou. Tak moc se mi ve čtvrtek nechtělo ven, až mi to bylo podezřelé a vzala jsem si teploměr, totiž... a tak jsem viděla nový díl Masterchefa, náhodný starý díl Masterchefa, rozkoukala a nedokoukala Skyfall, dokoukala od minule rozkoukané Mr. and Mrs. Smith a večer jsem zakončila Kuky se vrací. Nazývejme to regenerací :)
pátek 2. 10. 2015: delší okruh na Čerňáku (7,18 km)
20 °C, sluníčko, chladný vítr, sucho, světlo
Venku bylo po chladném týdnu příliš pěkně, než abych mohla zůstat doma, a tak jsem vyběhla, i když jsem teplotku nejspíš stále měla. A stálo to za starou belu, zpočátku se mi běželo velice nekomfortně, pak asi jeden kilometr dobrý a potom mi začala tuhnout lýtka a brnět nohy. To se mi naposledy stalo snad před dvěma roky... a pořád nevím, čím to je. Uf uf... Tak jsem si aspoň vyklusala a zítřejší plánovaný dlouhý běh ještě asi pořádně rozvážím. Vzdálenost 7,18 km, čas 42 min 32 sec, tempo 5:55 min/km, nastoupáno 82 metrů, Adidas Duramo 6W.
sobota 3. 10. 2015: Z Divoké Šárky přes Okoř do Kralup nad Vltavou (31,08 km)
20 °C, sluníčko, ne moc teplo, sucho, nádherný zlatavý podzim
To jsem si tak onehdy uvědomila, že bych měla trénovat objemy, protože mě v Cappadocii čeká dvacetinásobek mnou nejčastěji běhaných tras. (Hele ale takhle podané to nezní zas tak hrozně!) A tak jsem se vydala na sever. Při průběhu Divokou Šárkou jsem se ještě trochu rozmýšlela, jestli si nezaběhat jenom tam a nejet zpátky domů, protože mi to vůbec nešlo, ale někde kolem desátého kilometru se to zlomilo a začala jsem se cítit dobře. V polovině trasy jsem si na chvíli sedla na malinovku pod Okořem a snědla si proteinovou tyčinku, kterou jsem s sebou měla k jídlu (vanilkovou Mig 21 Protein od Soco, doporučuju). Posledních deset kilometrů jsem se už hodně těšila do cíle, ale rozhodně jsem neběžela na doraz; a vlastně mě mile překvapilo výsledné tempo, protože je nutné vzít v úvahu i notné dumání nad GPSkou na křižovatkách. Největší zklamání tohoto běhu: V Kralupech na nádraží nebylo možné sehnat obyčejné mléko, na které jsem měla běsnou chuť posledních deset kilometrů. Vzdálenost 31,08 km, čas 3 hod 31 min, tempo 6:48 min/km, nastoupáno 519 metrů, Adidas Duramo 6W.
Po doběhu jsem se osprchovala, na dvacet minut si hodila nohy nahoru a vydala jsem se na hvězdárnu, kde Arnošt vyhlásil grilování. A bylo to tuze dobré, a maso jsou bílkoviny, takže i tuze zdravé, že ano... Návrat domů posledním denním spojem. To byl ale příjemně vydatný den!
neděle 4. 10. 2015: krátký okruh na Čerňáku (3,36 km)
18 °C, světlo a šero, sucho, vlaho, hezky
Chtěla jsem běžet tempo, protože jsem byla mile překvapená, jak mě po sobotě vůbec nebolely nohy. To se změnilo po prvním kilometru, kdy jsem musela velmi znatelně zvolnit, protože to najednou můj organismus úplně přestal dávat - rozbolely mě svaly a přestala jsem stačit s dechem. Takže nakonec jenom výklus, ale aspoň mě další den nebolely nohy. Vzdálenost 3,36 km, čas 17 min 19 sec, tempo 5:09 min/km, nastoupáno 40 metrů, Adidas Duramo 6W.
pondělí 5. 10. 2015: volejbal (1,5 hod)
já, Péťa J., Happy, máma, Hanka vs. Erika, Standa, Aleš, Verča, Irena
Plácaná. Bylo nás sice pět na pět, jenže přišla po letech zase Hanka. Já si i myslím, že bychom měli šanci něco uhrát, kdybychom byli bez ní ve čtyřech; jenže soupeřům stačilo zahrát balón na ní a měli bod jistý. Uá! Mládenci se u nás ovšem pěkně snažili a i já měla pár hezkých akcí (i smečí - nahrávali jsme na střed), předposlední set jsme prohráli 23:25, ale poslední jsme už s náskokem vyhráli. To soupeři nějak rezignovali... No. Doufám, že to takhle nebude vypadat vždycky.
V úterý jsem jela z práce do Modřan k doktorce, aby mi dala razítko na medical certificate na Cappadocia Trail 60k, a když už jsem byla na jihu, měla jsem s sebou i věci na běhání, že mě táta určitě rád uvidí, až se kolem dvakrát rychle mihnu. Když jsem se ve dveřích ukázala poprvé, před vyběhnutím, komentoval táta moje krásné zavazovací bolerko, že jestli jako už zipy vyšly z módy. Když jsem se ve dveřích ukázala podruhé, po doběhu, prohlédl si můj zakrvácený zjev a jenom se suše zeptal, jestli takhle trénuju každý den. Inu...
úterý 6. 10. 2015: běh na Šancích (cca 14 km)
18 °C, sucho, tma
Co říct. Moc mi to neběželo, zjistila jsem, že jsem šeroslepá, družice mi na začátku na mobilu hrozně ulítly, takže jsem ani nevěděla, jak běžím, dvakrát jsem zabloudila, ostružina mi roztrhala kůži na levé achillovce, z deseti zakopnutí jsem ustála jenom devět, a abych padala symetricky, tak jsem k prvnímu placáku na břicho přidala i podklouznutí a pád na zadek při seběhu na Zbraslav. Hm... možná jsem se měla míň kochat všemi těmi srnkami :) Stejně se mi to moc líbilo, jenom jsem se vůbec necítila v terénu po tmě jistě, i jsem několikrát špatně došlápla na kotník, takže jsem pak už znatelně zpomalila, abych se nezabila úplně. A snad poprvé jsem si užila i ten běh po cyklostezce zpátky, kde jsem potkala jenom jednoho skateboardistu a jednoho cyklistu, oba bez světel. Líbilo se mi to, celé se mi to moc líbilo. Vzdálenost cca 14 km, čas 1 h 35 min, nastoupáno cca 300 metrů, Adidas Duramo 6W.
Následující den jsem si povídala s Terkou, když si všimla, že jsem na paži bílá od zdi a chtěla mě oprášit. Vyjekla jsem bolestí - poněkud neadekvátně situaci - a překvapila jsem tím všechny přítomné, a to včetně sebe. Protože mě ale už delší dobu bolí trapézy, myslela jsem si, že se svalová bolest rozlezla po těle dál, a neřešila jsem to; až doma po běhu ve sprše jsem zjistila, že má moje paže, levé koleno a pravá holeň barvu správně uzrálého zombíka. A to se mi modřiny většinou moc nedělají. Jaj! Vypadám jako po rvačce.
středa 7. 10. 2015: krátký okruh na Čerňáku (3,23 km)
16 °C, šero, bláto, jemné mrholení
Vybíhala jsem s myšlenkou na tempo, ale v tom blátě se to nedalo zvládnout. Takže jsem tempo přizpůsobila terénu a díky tomu jsem po kotníky zapadla jenom jednou. Nakonec tedy výklus, ale příjemný. Snad si to i zasloužím, myslím, protože svaly pořád trochu cítím. Nerada bych zanedbala regeneraci (ačkoliv na zítřek mám naplánované volno). Vzdálenost 3,23 km, čas 16 min 54 sec, tempo 5:15 min/km, nastoupáno 30 metrů, Adidas Duramo 6W.
Ve čtvrtek jsem odpočívala - jinými slovy jsem byla v hospodě s Ondrou, Bětkou a Zuzkou. A vyzvedla jsem si svůj opravený foťáček, z toho mám velkou radost. Příjemná změna programu.
pátek 9. 10. 2015: krátké tempo (3,18 km)
12 °C, bláto, bez deště, světlo
V pátek jsem byla pozvaná k Lukášovi a Aničce na kolaudaci do Šeberova. Po návratu z práce jsem proto šla ihned běhat - chtěla jsem zaběhnout tempo a docela se mi i dařilo, jenže u času mám napočítanou i tu půlminutu navíc, kdy jsem po proběhnutí rojem mušek vyndavala několik malých mrch z oka (domů jsem stejně doběhla s krvavými zraky a ještě jsem poslední dvě lovila před zrcadlem). Jinak se běželo dobře. Vzdálenost 3,18 km, čas 15 min 44 sec, tempo 4:57 min/km, nastoupáno 31 metrů, Inov-8 Trailroc 246.
V Šeberově jsem nepobyla nijak dlouho, byla jsem hodně unavená. Ovšem bylo to moc příjemné, ráda jsem zase všechny viděla.
sobota 10. 10. 2015: podél Jizery z Bakova do Benátek (31,01 km)
11 °C, chvílemi slunko, chvílemi zataženo, maličko bláto, chladný vítr
Dlouhý běh + zkoušení na Turecko zapůjčené běžecké vesty Salomon Adv Skin Lab Hydro 12 Set, která je naprosto báječná, úžasná a nepřekonatelná, mnohem lepší, než jsem čekala, jenže z ní mám modřiny na klíčních kostech. A teď babo raď. Au... Z Bakova se mi běželo skvěle až do Debře, to byl nějaký osmý kilometr, tam jsem poprvé začala bloudit, protože turistická značka byla uzavřená a rozkopaná, a než mě vůbec napadlo se na tu cestu podívat, tak jsem tam vyzkoušela i nějakou děsně hlavní silnici... uf uf. Milý pán s helmou se tam nade mnou pak slitoval, že je to sice uzavřené, a že se to proběhnout dá. Jiný sympatický dělník tam na mě cestou volal, kam až běžím, a že prý "fakt, jo?" Za Boleslaví už mě běh moc nebavil, protože vymizely lesní pěšinky a běželo se hodně po loukách, kde je vidět kilometr před sebe a kilometr za sebe a dá se tam ležet a koupat se ve slunečních paprscích... Takové desetiminutové přestávky jsem si udělala dvě, u druhé jsem si ani nestopovala Runkeeper, proto tak mizerné tempo, jinak jsem běžela hodně podobně minulému víkendu. Do Benátek na autobusák jsem doběhla v 15:05, autobus měl jet v 15:05 a byl už pryč... a pak jsem hrozně vymrzla, když jsem čekala na další o hodinu a čtvrt později (plus deset minut zpoždění), protože tam nebyla otevřená žádná restaurace. Uá! Zima tam byla opravdu strašlivá, už se večerně ochlazovalo a hlavně přestalo svítit sluníčko a více foukalo... imunito, předveď se. Vzdálenost 31,01 km, čas 3 hod 44 min, tempo 7:14 min/km, nastoupáno 697 metrů, Inov-8 Trailroc 246.
Doma jsem po příjezdu z Benátek strávila dlouhou chvíli ve vaně, abych se prohřála, a pak se ozvala Sargo, že by večer přijela na návštěvu, takže jsem ještě trochu gruntovala, abych se nemusela moc stydět. Večer pak byl příjemný - a mimo jiné z toho vznikla myšlenka, že Sargo moc chutná norský sýr, který prodávají v Újezdu nad Lesy, jak obratem na internetu zjistila, a že bych v neděli mohla běžeckou regeneraci nahradit cykloregenerací a zajet pro něj, neboť podle internetu mají otevřeno i o víkendu.
neděle 11. 10. 2015: na kole pro norský sýr (21,34 km)
9 °C, světlo, sucho, slunko, silný vítr
Předchozí den nezůstal bez následku, prostydla jsem a byla jsem celý den mátožná a unavená. Proto jsem se na kolo vypravila až odpoledne. Jako pokaždé mě překvapilo, jak mi to vůbec nejede - pro cyklistiku zkrátka nejsem zrozená, je to trápení a nic než trápení, jak skoro stojím na místě, zatímco všichni kolem mě jezdí s větrem o závod (s protivětrem...) S mocnou dopomocí GPSky jsem dojela až do Újezda nad Lesy... a v sýrárně měli zavřeno. Uá! Cesta zpátky byla rychlejší a pohodlnější, asi že jsem už věděla, co mě čeká. Jen ať si tělo zvyká jinému pohybu! Vzdálenost 21,34 km, čas 1 h 23 min, rychlost 15,35 km/h, nastoupáno 209 metrů, boty z Tchiba (které jsou na kolo naprosto nevhodné a šlapkami jsem si úplně rozkrájela podrážky).
pondělí 13. 10. 2015: volejbal (1,5 hod)
já, Péťa J., nový Radek, Aleš, Irena vs. Erika, Standa, Happy, Veru, máma
Radovala jsem se, jaký máme báječný tým (Petr a Radek, dreamteam!), a vůbec jsem nedocenila, jaký je handicap mít Irču. Projeli jsme kromě posledního všechny sety a body jsme obvykle ztráceli tak, že jsme krásně přijali, míč letěl na Irču na náhře... a ta se ho pokusila pinknout přes síť a hodila ho do outu. Uá! Takže nakonec z toho byla plácaná té nejnižší úrovně. Je s podivem, jak jeden člověk dokáže zničit hru dalším devíti. Mně zpočátku trvalo, než jsem se rozehrála, ale ke konci jsem hrála velmi dobře, nejvíc hrdá jsem byla na své reakce (při smečích, při prudkých přihrávkách... v jednom kuse jsem se válela po zemi, a ne zbytečně). A smečí se mi povedlo několik moc pěkných!
úterý 13. 10. 2015: delší okruh na Čerňáku (7,65 km)
4 °C, sucho, světlo
Chtělo se mi běžet, a tak jsem vyrazila na delší okruh. Byl to jenom výklus, protože mě bolely nohy, navíc byla zima, takže jsem běžela už v zimním oblečení, a protože jsem neměla kapsy, tak jsem měla mobil i klíče v rukou, ale nevadilo to, a dokonce jsem při tom jednom zakopnutí ani nic neupustila. A bavilo mě to, navíc jsem potkala dva sympatické rychlé běžce, kteří dokonce i pozdravili (v těchto končinách to bohužel vůbec není samozřejmé), a i když jsem v tom kopci od rybníka na moment zpomalila do chůze (na tom kilometru mám tempo 6:20 min/km), ve výsledku jsem docela spokojená, že jsem i při výklusovém módu měla takovéhle tempo. Vidím to totiž jako příslib světlejších zítřků. Vzdálenost 7,65 km, čas 43 min 54 sec, tempo 5:44 min/km, nastoupáno 88 metrů, Inov-8 Trailroc 246.
Po doběhnutí a rychlé sprše jsem vzala z lednice dort a jela na další Alfíkovu kolaudaci, při které slavil Ebřík své narozeniny. Dort byl až překvapivě dobrý (můj první pečený, který jsem dělala samostatně!), víno od Alfíka taky (a protože všichni ostatní chtěli drinky, měla jsem pro sebe celou láhev), piňa colada po půlnoci taky... takže jediné, co se mi vůbec nepozdávalo, byly ty křeče, které se mi dvakrát zakously do lýtka. Já jsem křeče neměla už hodně dlouho! A... proč jsem je vlastně najednou měla? Vždyť mám vyváženou stravu a přiměřený trénink! Nechápu to...
středa 14. 10. 2015: krátké tempo (3,18 km)
6 °C, vytrvalý déšť, bahno, lezavo, lehké šero po západu slunce
Jej, to bylo venku ale hnusně! Ještěže mám takové odhodlání! Myslela jsem si, že běžím hodně rychle, byla jsem si jistá, že budu pod pět minut na kilometr, takže mě výsledné tempo dost překvapilo, asi hrálo bláto větší roli, než jsem čekala. A jednou jsem zapadla do bahna tak hluboko, že mi nateklo do boty horem! Vzdálenost 3,18 km, čas 16 min 12 sec, tempo 5:05 min/km, nastoupáno 25 metrů, Inov-8 Trailroc 246.
Ty neběhací čtvrtky vychází tak pěkně pravidelně... tentokrát jsme měly sraz se spolužačkami z PedF, protože Maruška slavila narozeniny. Místo běhání jsem proto popíjela Malbec (mňam! jak to, že tohle víno tak dlouho unikalo mé pozornosti?) a zajídala ho grilovaným kozím sýrem a kravským sýrem s rukolou a vůbec jsem se měla báječně.
pátek 16. 10. 2015: delší okruh na Čerňáku (7,70 km)
8°C, déšť, světlo, hluboké bláto, teplo... bylo krásně
V pátek jsme v práci měli poslední letošní screening, tentokrát na mražené. Zvládli jsme to ovšem úchvatně rychle, takže jsem ještě ten den zvládla zpracovat protokol, udělat polovinu kalkulací na dobu své dovolené... a domů jsem dojela plná energie, takže jsem po bleskovém uklizení kuchyně a sklizení prádla vyběhla do deště s širokým úsměvem na rtech. A letos poprvé i s reflexní vestičkou, protože pršelo docela hustě a bylo tak špatně vidět, že bych se jinak bála na těch dvou úsecích, které běhám po silnici. Teď na zimu ji asi budu nosit pravidelně. Co mě překvapilo, že nemám celou širou krajinu jen pro sebe - potkala jsem dva běžce a jednoho bažanta. Celý běh jsem si úchvatně užívala, ono bylo k dešti překvapivě teplo, takže mi bylo dobře i v kraťasech a s vyhrnutými rukávy, a kromě toho mě baví čvachtat v blátě (a doma se to taky vytřelo raz dva a boty už jsou vyprané a schnou). Jé jé jé, mě to bavilo! A navíc výsledné tempo je docela pěkné, a to jsem se rozhodně nepředřela! Vzdálenost 7,70 km, čas 41 min 38 sec, tempo 5:24 min/km, nastoupáno 91 metrů, Inov-8 Trailroc 246.
sobota 17. 10. 2015: do Klánovic a zase zpátky (26,36 km)
10 °C, zataýeno s občas prosvítajícím sluníčkem, bláto, světlo
Jupí! Můj první dlouhý běh s tempem pod šest minut! Ale zadarmo to nebylo. Vybíhala jsem hned po snídani (jogurt, banán, hruška, krajíc chleba s máslem) a na dvacátém kilometru mi úplně došla energie. Udělala jsem si pauzu na tyčku a o dva kilometry dál ještě druhou, protože jsem to energeticky nezvládala. Běžela jsem s povinným vybavením na Cappadocia Trail 60k, takže bylo fajn, že jsem věděla, že vlastně poběžím nalehko, a jediné, co mě trápilo, byl kotník, který mě bolel od patnáctého kilometru, a koleno, které začalo pobolívat pět kilometrů před koncem. Snad to bude při závodě v pořádku. Povšechně mě to moc nebavilo, je to bohužel placka, ale zase jsem prímově bloudila a musela se orintovat podle GPSky, takže v tomhle ohledu fajn. Vzdálenost 26,36 km, čas 2 hod 37 min, tempo 5:57 min/km, nastoupáno 268 metrů, Inov-8 Trailroc 246.
Dál už jsem neběhala. Zbytek soboty jsem strávila v Brandýse, v neděli jsem byla unavená a v novém týdnu se motivace běhat vypařila úplně. Stejně už to bylo týden před startem, musím dát svalům šanci na regeneraci, pořád jsou citelně unavené (psané v úterý večer). Ovšem dneska mi v práci nabídli možnost zadarmo startovat na Run Czech Serie závodech, takže jsem se přihlásila na pražský půlmaraton a v září pražskou desítku, takže motivace trénovat i nadále bude! Mám z toho radost.
středa až neděle 21. 10. - 1. 11. 2015: Turecko
Reportáž bude ZDE (až na reportáž ze závodu, protože ten mám zařazený v rubrice dálkových pochodů). A v rámci ní bude i reportáž z následujícího:
sobota 24. 10. 2015: Cappadocia Trail 60k (62 km)
15-19 °C, čtyři hodiny slejvák, potom sluníčko
Reportáž ZDE, fotky ZDE. Obsadila jsem 67. místo ze 194 dokončivších závodníků v celkovém pořadí a 10. místo ze 42 dokončivších žen. Což v mezinárodní konkurenci (45 národností) není špatné, že? A bylo to TAK nádherné! Áách... až se mi nechce věřit, že by mě to celou dobu tak bezvýhradně bavilo, ale k dokonalosti už chyběli jen ti jednorožci s duhou na pozadí. Ach ach. Vzdálenost 62,42 km, čas 8 hod 52 min, tempo 8:33 min/km, nastoupáno 2038 metrů, Inov-8 Trailroc 246.
