Sportování počtyřiadvacáté.
Motto měsíce: Jalové kilometry jsou jalové a na nic.
Tohle jsem si přečetla na blogu u 12HonzaDe, který to vyposlouchal od Honzy Bartase na přednášce na Obzorech, kam jsem chtěla jít, ale nějak jsem celý ten den omylem zaspala. Leč... i takto přeneseně to zapůsobilo. Jalové kilometry jsou jalové. Nemá cenu běžet na pohodu. Buď se chci zlepšit a zaberu, nebo chci vyklusávat a nepočítám to do tréninku, ale do regenerace. Dát si pět kilometrů v tempu šest min/km je mi teď už na nic, nikam mě to neposune. Trénink je přínosný, když při něm dřu. Opakuju si to, když běhám unavená po práci.
Předsevzetí měsíce: Dostat se zase do tréninku a nesložit se z toho.
Z Turecka jsem se vrátila fyzicky zcela vyčerpaná. Další dva týdny jsem se nedokázala dospat, chodila jsem do postele kolem deváté, a přesto jsem každý den v práci s úderem druhé hodiny začínala mít v hlavě ozvěnu a nezvládala jsem vnímat věci kolem sebe. A samozřejmě, měla jsem konstantní teplotku. V kombinaci s venkovní tmou, v níž se musí trénovat, to bylo deprimující a mně se nic nechtělo. Zkoušela jsem běhat ráno, ale to mi vůbec nešlo, tělo mi nefungovalo, asi že jsem neměla odstup po snídani a ještě jsem nebyla nastartovaná. Jenže kdybych se úplně vzdala běhání, než bych se zotavila (týden, dva, víc?), nedokázala bych se dostat zpátky - čekalo by mě Loučení a Pražská stovka, potom vánoční a silvestrovský ne-řád... a pak už by se mi pravděpodobně nechtělo.
Otázka měsíce: Co mi chybí?
Otázka faktická, nikoliv filozofická, protože jsem zase byla víc nemocná než zdravá a začaly mi padat vlasy. A to jsem se v létě radovala, že má moje tělo všechno, když mi několik měsíců nepadaly... Nejde mi o vlasy, považuju je za indikátor, že se tělu nedostává nějakých vitamínů/minerálů, a ráda bych věděla, které to jsou. Na internetu jsem zjistila, že by to mohl být křemík, zinek, vápník, fosfor nebo železo. O železu nechci ani slyšet, toho si myslím, že mám aktuálně akorát, ale třeba v mém doplňkovém Floradixu byly kromě železa ještě vitamín C a vitamíny skupiny B. Můžou to být ty? (Protože mi nejde na rozum, že jsem v létě měla něco, co teď postrádám.) Áách jo...
pondělí 2. 11. 2015: krátký běh (3,36 km)
-0,5 °C, ranní tma (bez čelovky), mráz a děsná zima na ruce, sucho
Využila jsem jetlagu a po brzkém usínání jsem i brzy vstala a šla běhat ještě před prací. A nebylo to dobré, nejenže jsem si zapomněla vzít rukavice, ačkoliv jsem měla klíče a telefon v rukou, navíc mi to ani neběželo. Mám s tím u ranních běhů obecně problém, možná je problém v absenci snídaně? Ale tak aspoň jsem se ráno pěkně rozhýbala, i když tréninkově to byl marný pokus. Vzdálenost 3,36 km, čas 18 min 10 sec, tempo 5:25 min/km, nastoupáno 39 metrů, Inov-8 Trailroc 246.
Po práci jsem využila volný večer a vytřídila fotky z Turecka - a stihla jsem jít spát natolik brzy, abych spala osm a půl hodiny a stihla si další ráno zase zaběhat. Ach. Můj život je skvěle nalinkovaný.
úterý 3. 11. 2015: krátký běh (3,26 km)
-2 °C, ranní tma (bez čelovky), mráz, sucho
Ještě jeden pokus - z práce už se stejně vracím za tmy a večer bych to navíc nestihla. Pocitově jsem běžela líp, ale když se podívám na výsledné tempo, tak to nejspíš bylo tím, že jsem běžela o tolik pomaleji. Stejně mám pocit, že takovéhle pobíhání po ránu není k ničemu dobré, samozřejmě kromě dobrého pocitu z nepromarněného začátku dne. Vzdálenost 3,26 km, čas 18 min 17 sec, tempo 5:36 min/km, nastoupáno 32 metrů, Inov-8 Trailroc 246.
Po práci jsem šla k babičce. Oficiální důvod byl, že jí povyprávím o zážitcích z Turecka, polooficiální (no... babička mě má myslím prokouknutou) byla ta geniální knedlíčková polévka a králík na paprice a štrůdl, z kterého babičce zbyly dvě patičky a jinak nic. Mňaaam! Já se tak přejedla! (Probíhalo to zhruba stylem: "To od tebe byla ale pěkná hloupost, že jsi tam cestovala sama! Nechceš ještě přidat? Samotná holka, a v Turecku! Víš, jací tam jsou lidi?! A vezmi si ještě štrůdl, počkej, já ti dojdu ukrojit. Vůbec se mi to nelíbí, co provádíš. Ale fotky jsou krásný, tam by se mi líbilo... v těch horách muselo být krásně...")
středa 4. 11. 2015: beach (1 hod)
Strahov - nafukovací hala; já a Pavol vs. Erika a Peťa J.
Páni, já beach nehrála déle než měsíc! A taky to podle toho vypadalo, kazila jsem to běsně, ale stejně mě to moc bavilo; Pavel si naštěstí nikdy nestěžuje, ačkoliv tentokrát mi hodně radil, což kvituji s povděkem. Poprvé jsem hrála v nafukovací hale a byl tam ledový vlhký písek, byla jsem jediná bez neoprenových botiček (jen se silnými ponožkami) a nebylo to příjemné. Erika hrála s Peťou poprvé a byla z toho nadšená, protože Petr má přesné přihrávky, takže si zasmečovala. Hry byly překvapivě vyrovnané, třetí set se dokonce prodlužoval. Jé jé, bavilo mě to. Jen kdybych nehrála jako ponocná.
Před beachcampem ve čtvrtek jsem měla jednu plonkovou hodinu, a tak jsem si zajela do Lidlu, protože je běžecký týden. Mám krásné nové elasťáky na zimu, podšité flísem, jů jů! Radost mi tam znásobil ještě jeden pěkný chlapík, který se u pokladny zeptal, jestli nechci před něj, když mám jenom jednu věc. Měl úchvatně zelené oči.
čtvrtek 5. 11. 2015: beachcamp (2 hod)
Strahov, Tomáš a šest lidí
Standa nemohl jít na trénink, a aby mu nepropadl bez užitku, nabídl mi, jestli nechci jít místo něj. Erika podzimní běh beachcampů hodně chválila, že je tam vyšší úroveň než na jaře, takže jsem trochu váhala, abych je nebrzdila, ale touha jít zvítězila. A bavilo mě to neuvěřitelně! Sice jsem na konci sotva lezla ("Elo, já tě poprvé vidím takhle vyřízenou..."), ale jé, jé, jé! Už jsem zapomněla, jak skvělé to na jaře bylo! (Jenže jsem švorc, nemám na to peníze.) Po abecedě jsme začali rozpinkáním (skvělé cvičení bylo, když jsme na sebe lobovali a během nahození balónu jsme museli kouknout na toho druhého, jaké číslo nám na prstech ukazuje - balóny lítaly všude) a potom hned smeče. Nejprve trénování kroků a pohybů paží s tenisáky u sítě, pak už ve dvojicích v různých cvičeních. Byli jsme tam tři kluci a tři holky, takže jsme trénovali v mixech, to bylo taky príma. Erika šla s Jirkou, s kterým jde příští víkend na turnaj, já se Zbyňou - a ani jsem mu jeho trénink moc nekazila - a Renča s Martinem. Nejprve klasické smečování z obou kůlů, potom s příjmem (nahrávač hodí balón do pole, smečař od kůlu vyběhne přijmout, nahrávač nahraje a smečař zasmečuje) a nakonec s podbíháním sítě (hod diagonálně přes síť, smečař přijme, nadhazovač po podběhnutí do pole nahraje a smečař zasmečuje). Končilo se dohrávkami. Měla jsem radost, že mi to pěkně šlo (až na konec, to jsem byla úplně hin a technika tomu odpovídala), hlavně náhry se mi neuvěřitelně dařily. A vlastně i se smeči jsem byla docela spokojená. Bohužel jsem od Toma neslyšela nic moc o tom, na co se soustředit.
V pátek jsem byla neskutečně unavená. Uzívaná. Malátná. Nějak mě ten trénink sebral, jsem si myslela. Taky jsem si naplánovala program na večer minutu po minutě, abych to všechno stihla - běhání za světla, obchod a poštu, dokud mají otevřeno, přepisování deníku z Turecka... zvládla jsem přesně jeden bod, a to běhání.
pátek 6. 11. 2015: dlouhý běh (7,19 km)
12 °C, večerní šero a tma, teplo, sucho
Vybíhala jsem ihned po návratu z práce, abych měla ještě světlo, což se tak docela nepovedlo, ale naštěstí se dalo docela pohodlně běžet i potmě ve světle pražského nočního smogu. Čelovku jsem si totiž nevzala. Běh byl docela standardní - bavil mě, běželo se mi vcelku komfortně (trochu tuhla lýtka), ale po návratu z Turecka se cítím trochu nateklá a hodně se potím a teď to bylo znát. Na výkonnost to vliv nemělo, ale nebylo mi to příjemné. Myslím si, že to může být stylem (a množstvím) stravování - králík s knedlíkem od babičky asi nebude to správné, co by moje tělo zužitkovalo k dobrému. Vzdálenost 7,19 km, čas 40 min 38 sec, tempo 5:39 min/km, nastoupáno 101 metrů, boty z Tchiba.
Po doběhu jsem byla ještě malátnější. Místo všech těch naplánovaných činností jsem si proto zalezla do postele s počítačem a pustila si film. Divný to začalo být, když mi obraz před očima začal plavat, a ještě divnější, když se mi zatmívalo před očima. Měla jsem pocit, jako by se se mnou točila celá místnost, takže jsem honem odložila počítač, abych ho omylem neshodila na zem, a chvíli po osmé jsem šla spát. Usnula jsem okamžitě.
sobota 7. 11. 2015: krátký běh (3,28 km)
19 °C, světlo, mokro
V sobotu ráno - po jedenácti hodinách spánku - mi bylo pořád ještě na umření. Takže tenhle víkend objemy asi ne-e... Až pozdě odpoledne jsem se vydala proklusat a byla to naprostá mizérie, bylo mi hrozně - ale aspoň mi běh dostatečně zvednul tlak, že už jsem se nemotala. Dobíhala jsem s tempem šesti minut na kilometr, což se mi tak moc nelíbilo, že jsem aspoň za mostem na chvilku zrychlila, abych začínala pětkou. Ovšem celkově vzato katastrofa. Vzdálenost 3,28 km, čas 19 min 23 sec, tempo 5:55 min/km, nastoupáno 86 metrů, Inov-8 Trailroc 246.
Ráno mi už bylo (docela) dobře, ale TEĎ jsem najednou teplotku měla! Definitivně tomu nerozumím. Rozumím jenom tomu, že moje tělo potřebuje odpočívat a lepší stravu, poslední tři týdny jsem s ní byla dost na štíru. Jenže venku bylo opravdu nádherně, tak jsem se šla aspoň proklusat, protože se bojím, že takhle nádherný víkend už letos nebude.
neděle 8. 11 2015: dlouhý běh (10,76 km)
18 °C, sluníčko, trochu vítr, teplo, světlo sucho a nááádherný podzim
Výklus byl docela standardní. Byla jsem na tom spíš hůř než obvykle, ale nijak zvlášť, rozhodně jsem čekala, že to bude horší. Vzala jsem to podél dolnopočernického rybníka, tam kam se za šera a v noci bojím kvůli prasatům, kteří tam mají svůj největší krmelec a která tam někde blízko bydlí. Tráva už je zase dostatečně nízká, abych kolem sebe viděla, navíc jsem tam probíhala a tleskala přitom, ale smrdělo to tam jimi děsně. Navíc ta cesta, která tam kdysi byla od krmelce projetá autem, už zanikla, takže tentokrát jsem musela po prasečích stezkách a nebylo to příjemné prodírání. Jinak byl běh standardní. Ten podzim je ach tak nádherný! Vzdálenost 10,76 km, čas 1 hod 2 min, tempo 5:50 min/km, nastoupáno 185 metrů, Inov-8 Trailroc 246.
Večer se u rodičů konala tradiční Velká Rodinná Oslava třech narozenin a jednoho svátku a já upekla dort! A děsně mi chutnal! Jsem na sebe taaaak hrdá! Byl to takový ten neopakovatelný projekt, protože mi došla pšeničná mouka, tak jsem to nastavila pohankovou a kukuřičnou, pak jsem ještě dosypávala kakao, taky nemám šlehač, ale ani bílky s cukrem, ani šlehačku nejsem schopná ušlehat ručně, takže to beru obojí mixérem, a když mi krém moc tekl, tak jsem zahušťovala instantní čokoládou a kokosem... ale ono to vážně bylo moc dobrý!
V pondělí jsem běhat nešla *hrdík*, i když se mi vlastně i docela chtělo. Jenže přes víkend mi nebylo dobře - pořád si to musím opakovat, abych na to ve své více-déle-rychleji euforii nezapomínala, a tak jsem si naordinovala jednodenní přestávku. Mhmm, jsem TAK zodpovědná!
úterý 10. 11. 2015: krátký běh (2,01 km)
15 °C, ranní tma, vítr
Byla jsem večer dost unavená, a tak jsem šla spát už v devět, takže mi nic nebránilo si nařídit budík na půl šestou a vyběhnout ráno; alespoň ušetřím večer, nedostává se mi volného času. Rozhodla jsem se, že obhlídnu zbytek sídliště, kdyby mi nevyšlo běhání na oválu místní základky, tak že bych běhala někde na asfaltu, za tmy se mi do terénu nechce. Nebylo mi ale ráno úplně nejlíp, jsem trochu nastydlá, takže to nebylo nic moc, opravdu jen sight seeing de panel. Vzdálenost 2,01 km, čas 10 min 51 sec, tempo 5:24 min/km, nastoupáno 32 metrů, boty z Tchiba.
Ve středu na mě lezla nějaká rýma, ale až později odpoledne mi začalo být vážně špatně - zhruba tehdy, kdy už by se nedal sehnat náhradník na beach. Jako... fakt se mi tam nechtělo...
středa 11. 11. 2015: beach (1 hod)
Strahov, nafukovací hala, já a Pavol vs. Erika a Petr
Protože máme jenom hodinu, vynecháváme na začátku rozpinkávání - a ten první set je vždycky úplně tragický, co se úrovně mojí hry týká. Uá! Bohužel talent, který jsem ohledně náher předvedla minulý čtvrtek na tréninku (to jsem byla fakt hrdá, ten pocit ve mně zůstal), se tentokrát neprojevil. Já to tak kazila! Celé mi to přišlo hodně jako plácaná, ale konečné skóre bylo 2:2, tak dobře jsme ještě nikdy nedopadli. (On byl Petr dost unavený; ke konci úchvatně proháněl po kurtu Eriku, která se snažila doběhnout i naprosté haluze.) Povedlo se mi tam dát řadu neskutečně klikařských balónů na zadní čáru, ale Erika se svými prasaty nám neměla co vyčítat. Celkově vzato mě to i přes moji tragickou formu moc bavilo.
Ve čtvrtek mi bylo v práci ještě o chlup hůř než ve středu. Jenže Ondra slíbil, že přijede, a kdy jindy bychom se zvládli domluvit na běhání? Furt jsem pro něj ještě měla lokum z Turecka a musela jsem se pochlubit startovním tričkem a finišerskou vestičkou a medailí. A tak jsme šli běhat a po běhání mi bylo dobře. Nebo to bylo všemi těmi řízky, co pak byly k večeři? Každopádně to bylo celé ryze pozitivní.
čtvrtek 12. 11. 2015: dlouhý běh (7,71 km)
12 °C, tma, sucho
V první minutě se Ondra zeptal, jaké bylo Turecko, a dalších čtyřicet dva minut jsem mluvila já. Což je dobré i z běžeckého hlediska, že jsem to zvládla aerobně, i když jsme běželi přiměřené rychle (potmě, v terénu to dělá dost); zmlkla jsem jenom v tom stoupání k mostu přes Pražský okruh. Tempo jsem udávala já a běželo se mi dobře, ráda běhám s někým, kdo má stejné tempo. Jak jsme stoupali k Okruhu, tak jsem začala tleskat, protože se tam běží podél prasečího krmelce a byla tma, a Ondra se přidal a do toho začal nahlas mluvit a nahoře to akorát komentoval, že netušil, jaká je dřina tleskat. Jo a zadrátovali mi vrata na písečnou skládku, tak doufám, že se nechystají udělat plot i vedle nich. Vzdálenost 7,71 km, čas 43 min 15 sec, tempo 5:37 min/km, nastoupáno 117 metrů, Inov-8 Trailroc 246.
pátek 13. 11. 2015: krátký běh (3,26 km)
12 °C, světlo, sucho
Z práce jsem utekla na dřívější autobus, a tak jsem stihla jít běhat ještě za světla. Běželo se mi pěkně, po nemocných stavech z předchozích dní ani památka, snad jenom odeznívající rýma. Tempo jsem měla celou dobu konstantní, a teprve když jsem na mostě vytáhla mobil, abych zastavila RunKeeper, zjistila jsem, že mám rovných pět minut na kilometr, takže jsem si ještě zasprintovala podél domu, abych začínala čtyřkou. Ach, sportovci a jejich čísla :) Vzdálenost 3,26 km, čas 16 min 11 sec, tempo 4:58 min/km, nastoupáno 83 metrů, Inov-8 Trailroc 246.
sobota 14. 11. 2015: FIASKO (8,37 km)
7 °C, silný vítr, proměnlivo, nejčastěji zataženo, poprchávání
Nadchla mě myšlenka, že si proběhnu trasu prosincové Trailové Závisti, na kterou jsem se nepřihlásila na základě racionální úvahy, že týden po EKUTu nebudu schopná popoběhnout ani na autobus, natož zvládnout takovouhle drasťárnu. V pátek večer a v sobotu dopoledne jsem doma všechno poklidila, navařila, vyprala, vydrhla... a tak jsem kolem poledne mohla vyrazit na jih. Už cestou na metro mě ale přepadla zrádná myšlenka, proč se kodrcat hodinu a čtvrt MHD na dvouhodinový běh, ale to jsem potlačila. Podobnou myšlenku, tedy že se mi vůbec nechce běžet, jsem ale měla znovu i ve Lhotě u Břežan, odkud jsem měla vybíhat, a protože tou dobou bylo ošklivě a mně byla zima i v mikině, bundě a dlouhých kalhotách, které bych si před během měla sundat, rozhodla jsem se, že to nebudu lámat přes koleno a udělám si místo tréninku běžecký výlet. Poslední elán mě bohužel opustil na Hradišti, kde jsem několikrát seběhla z trasy, protože se v terénu nedá do GPSky koukat pořád, a měla jsem velké problémy se na ni zase dostat. Károvským údolím už jsem běžela vysloveně setrvačností, a když jsem několikrát špatně došlápla na kámen schovaný pod listím, rozhodla jsem se to zabalit. A byla jsem moc ráda, že jsem se na závod nepřihlásila, protože mě definitvně přestal lákat: třetina trasy by pro mě nebyla běhatelná kvůli prudkým stoupáním, na třetině by mi hrozilo zranění kotníků, se kterými mám už teď problémů až nad hlavu, a zbylá třetina by mi za to všechno nestála. Zbytek trasy jsem neprobíhala, pod Károvským údolím jsem se napojila na vltavskou cyklostezku a doběhla na autobus na Zbraslav. Domů jsem dorazila úplně promrzlá a večer mi nebylo dobře. Vzdálenost 8,37 km, čas 1 hod 2 min, tempo 7:28 min/km, nastoupáno 657 metrů, Inov-8 Trailroc 246.
V neděli už jsem to nepokoušela, ráno jsem si zkontrolovala, že stále ještě mám teplotku, a celý den jsem strávila v posteli u seriálů a s citrónovým čajem. A s vínem, to když jsem vyhodnotila, že to není na žádné prášky. Ačkoliv venku pršelo a bylo velice nevlídno, cítila jsem se provinile, že neběhám - budu na tom muset zapracovat. Jakože při nemoci se neběhá. Jenže když ono bylo venku světlo...
V pondělí jsem v odpočinku pokračovala, venku bylo přes den sice krásně, ale mně v práci zase odpoledne nebylo dobře, takže jsem si večer zalezla k notebooku a pilně sepisovala zážitky z Turecka na blog. Trochu mě fascinuje, že od úterka je mi už dobře. Že by mi vážně chyběl jenom odpočinek? Nebo bych už byla v pořádku i bez toho, abych odpočívala?
úterý 17. 10. 2015: beachcamp (1,5 hod)
osm lidí ve vnitřní hale na Strahově s Aničkou
Mimořádný camp ve svátek. Sešlo se nás osm - Erika přišla se Standou, já si do dvojice sehnala Radka. To byl krajně neuvážený čin, protože se tam Radek ukázal jako největší lenoch pod sluncem a zcela mě tam po mé prosbě, aby mi dával náhry vyšší a blíž k síti, odrovnal poznámkou, že jestli se má snažit dělat všechno líp, tak ho to nebaví. Nooo.... Až mě překvapilo, že při finálových sideoutech jsme nebyli poslední a nemuseli jsme hrabat hřiště. Jinak mě trénink moc bavil, Anička ho dobře rozvrhla, hodně jsme trénovali smeče (tam to trochu vázlo na těch Radkových náhrách) a věnovali jsme se i příjmům a podáním a líbilo se mi, že se Anička věnovala všem, radila každému, takže se dostalo i na mě, to bylo prima.
Protože bylo venku hodně ošklivě, zbytek dne jsem relaxovala tak intenzivně, že jsem se dokonce ani nestihla začít balit na Loučení, kam jsem vyrážela ve čtvrtek rovnou z práce. Ale co, ono bude ve středu po beachi dost času, cheche...
středa 18. 10. 2015: beach (1 hod)
nafukovací hala na Strahově, já a Pavol vs. Erika a Petr
Proč mi to pořád tak nejde? Pavol mě sice snáší statečně, ale mě to štve - hlavně když Erika s Petrem podávají převážně na mě, takže má málo možností si zasmečovat a já mu ještě kazím náhry, ach jo. Zato já dneska smečovala jako divá, to bylo prima, tolik šancí jsem ještě nikdy neměla. Pavol se dneska vytáhnul hlavně svým blokováním Petra, uspěl nečekaně mnohokrát. Prohráli jsme jedna ku třem na sety, ten první byl ještě hodně těsný, ale ke konci už jsme byli marní. Já se snažím, já se zlepším, slibuju!
pátek až neděle 20. - 22. 11. 2015: Loučení s turistickým rokem (170 km)
déšť, sníh, sluníčko a spousta bláta
Reportáže ZDE a ZDE. Pochod pojatý velmi pohodově, takže navzdory délce mi přišel nesmírně jednoduchý. První etapu a velkou část druhé jsem z kopce poctivě běhala (po rovinách nikdy) a celou dobu jsem šla velmi svižným tempem - čas jsem ztrácela v hospodách, odkud se mi nikdy nechtělo. Udělalo mi velkou radost, že jsem ze všech skupinek, ve kterých jsem šla, byla nejrychlejší do kopce, obvykle jsem nahoře chvíli čekala, než ostatní došli. Železo, ach železo, zbožňuju tě! Zbožňuju pocit, že mě nebrzdí žádný faktor, který nemůžu ovlivnit.
1: Vzdálenost 55 km, čas 11 hod 21 min, rychlost 4,843 km/h, nastoupáno 2500m+, Adidas Duramo 6W.
2: Vzdálenost 115 km, čas 34 hod 18 min, rychlost 3,352 km/h, nastoupáno 5500m+, Inov-8 Trailroc 246.
Neděli jsem doma prospala (až na pauzu mezi jedenáctou a půlnocí) a v pondělí už mi bylo dobře, nic mě nebolelo, jenom svaly jsem pořád ještě musela rozhýbávat po delší nečinnosti postupně. V úterý už jsem chodila, jako by žádné Loučení vůbec nebylo. Úchvatná rychlost regenerace!
středa 25. 11. 2015: beach (1 hod)
nafukovací hala na Strahově, já a Pavol a Erika a Petr
Jů, já taky jednou dorazila včas! První dva sety jsme s Pavlem prohráli, vůbec nám to spolu nešlo, takže jsme pak proházeli dvojice - já hrála s Erikou a Pavol s Petrem. A první set jsme vyhrály. Jů! S Erikou se mi hrálo skvěle, najednou mi to začalo jít, asi že jsem nemusela lítat po celém hřišti, protože Erika byla schopná přijmout na mě, takže se mi pak hezky dařily náhry, anebo mi nahrála tak krásně, že se z toho dalo smečovat (na tom bych měla ještě zapracovat). A povedlo se mi jednou zablokovat Petra! Páni! Další set jsme prohrály 24:26 a poslední malý taky, špatně jsem přijímala podání. Ale moc mě to bavilo.
Ve čtvrtek jsem pekla dort a v pátek jsem u sebe měla svoji narozeninovou párty. Přišlo sedm lidí, dostala jsem nádherné dárky (každý jeden dárek ukazoval, že mě dotyční znají a dobře vědí, čím mi udělat radost), všechno jsme snědli a celý večer se nesmírně povedl. Bětka zůstala přes noc a další ráno jsme vyrazily běhat. A po běhání si udělaly k obědu pečený steak z divokého lososa se zeleninovým salátem a jako dezert fresh. Ach ach. Dokonalý víkend.
sobota 28. 11. 2015: běh (10,51 km)
2 °C, bláto, větrno, pod mrakem s občasným paprskem slunce
Byla jsem zvědavá, jak mi to týden po Loučení poběží, a nezmýlila jsem se ve svých předpokladech, že vůbec. Já měla tak těžké nohy! Původně jsem chtěla oběhnout Xaverovský háj, ale to bych nedoběhla domů, bojovala jsem s každým krokem. Měla jsem problémy při běhu i s mluvením, vyprávěla jsem Bětce o Turecku, a hodně jsem se soustřeďovala, abych držela tempo. Které mě ve výsledku překvapilo, myslela jsem, že jsme mnohem pomalejší, když se s tím tak rvu. Rozhodně to bylo poučné. Do Pražské stovky mě čeká ještě hodně regenerace... Vzdálenost 10,51 km, čas 59 min 28 sec, tempo 5:40 min/km, nastoupáno 177 metrů, Inov-8 Trailroc 246.
