Tréninkový deník: leden 2016

Sportování pošestadvacáté.

CSUT: V Česko-slovenském poháru v ultratrailu jsem stejně jako loni skončila pátá.
 Letos mi to ale přijde hodnotnější, protože jsem měla míň bodovaných účastí (loni
osm) a protože jsou nějací lidi se stejným počtem absolvovaných stovek i za mnou.

Leden je měsícem změn.

Především jsem skončila s hraním beache, respektive jsme neprodloužili trvalou rezervaci kurtu na Strahově. Protože ale nějaký doplňkový sport potřebuju, rozhodla jsem se vyzkoušet plavání. Chceme chodit s Markétou jednou týdně, tak uvidím, jestli nám to vydrží. Byla bych ráda, protože to považuju za jeden z těch zdravých druhů pohybu, protože se přitom protáhne opravdu celé tělo, a já potřebuju dělat něco s horní polovinou, aby mi samým běháním úplně nezakrněla.

Moc mě potěšilo zakončení měsíce - poprvé jsem se fyzicky ocitla na stupních vítězů! (Den cesty se tak docela nepočítá, když tam žádné vyhlašování výsledků neprobíhá.) (Teda tady ty stupně taky nebyly, ale já si je zvládla domyslet, takže tohle se počítá.) Na Brtnických ledopádech jsem skončila jako třetí holka, a tak mám doma hezký malý pohár. Sice vůbec netuším, co s ním mám dělat, ale asi si ho vystavím do proskleného baru k alkoholu, tam bude vypadat hezky. Následky bývají stejné - člověk není schopný pořádně chodit, a přesto přemýšlí, co by si dal příště.

Taky se objevily výsledky CSUT, celoroční soutěže v pochodování. Je zábavné, jak malá konkurence je v holkách a jak veliká v chlapech - být jako kluk v top10, byla bych děsně hrdá, protože to už znamená mnohé. Být tam jako holka znamená, že jste si za rok střihli aspoň pět bodovaných pochodů. Každopádně to je dobrý argument na otázky 'jsi vůbec ještě stovkařka?', až se zase budu chtít hlásit na nějaké dětské trasy.

V lednu mám za barákem naběháno 86 km. K tomu jsem absolvovala dva krkonošské výlety s lehkým popobíháním (42 km), prokopský půlmaraton (21 km), klánovickou padesátku (51 km) a Brtnické ledopády (111 km), takže dohromady to dá hezkých 311 km. K tomu tři hodiny beache a dvě hodiny plavání.

Leden byl moc pěkný měsíc.

31. 12. 2015 - 3. 1. 2016: Silvestr v Krkonoších
3 noci, 3 dny, 2 výlety a 2 běhy

Bětka zorganizovala moc krásný Silvestr v roubence v Krkonoších, povídání o něm je ZDE. Celé to bylo báječné - chodili jsme na výlety, běhala jsem a večer se ještě zvládly nějaké společenské hry. Nevěřila bych tomu, ale domů jsem přijala sice odpočatá, ale se svaly bolavými jako po závodě, dala jsem si tam pěkně do těla. Lýtka jsem měla ztvrdlá jako kámen (a zcela nepoužitelná na chůzi do a ze schodů) ještě v úterý a taky jsem si odvezla několik obrovských modřin, když jsem se hned na prvním výletě natáhla na ledovce. V tu chvíli mě nejvíc bolelo zápěstí a loket a až později jsem si uvědomila, že není jen tak, když syčím bolestí při každém dotyku lýtka, stehna nad kolenem a stehna pod zadkem. Následuje rozpis jednotlivých aktivit.

pátek 1. 1. 2016: výlet v Krkonoších (24,5 km)

Trasa naklikaná ZDE. Dojeli jsme auty na Mísečky a odtud se vydali po červené na Dvoračky na polévku a domácí houstičky. S Bětkou a Ondrou jsme se potom odpojili, ačkoliv jsme se vraceli k autům stejnou cestou - pokračovali jsme totiž pěšky dál až domů a chtěli jsme to stihnout za světla. Ondrovi jsme sice slíbily, že nebudeme běhat, protože měl pohorky, ale neprotestoval, když jsme z kopců popobíhali. Těch sólo patnáct kilometrů jsme stihli za tři a čtvrt hodiny a po rovince to nebylo. Moc pěkný výlet.

sobota 2. 1. 2016: běh v Krkonoších (5,91 km)
-4 °C, mrazivé ráno v Krkonoších, namrzlý asfalt v nesmecích

Ostatní se chtěli vydat na výlet až v deset, tak jsem si šla ráno ještě zaběhat. Bylo to moc příjemné, Krkonoše byly prázdné a měla jsem je celé pro sebe. Po fiasku s včerejším pádem na ledu jsem si vzala nesmeky, takže jsem celou dobu našlapovala přes špičky (nemají hřeby pod patou) a přišlo mi cool, že tím určitě protahuju a posiluju něco děsně užitečného. Do kopce mi to ani nepřišlo, ale z kopce to byla docela dřina. Vzdálenost 5,91 km, čas 38 min, tempo 6:26 min/km, nastoupáno 282 metrů, Inov-8 Trailroc 246 + nesmeky Magic Spiker.

sobota 2. 1. 2016: výlet v Krkonoších (17,5 km)
zataženo, mrazivo, náledí

Trasa ZDE. Prvních šest kilometrů (do hospody na Rovince) jsem šla s ostatními, ale protože se rozhodli vynechat Žalý, dál jsem se vydala sama. Bavilo mě to, až na prudká stoupání jsem celou dobu běžela. Což nebyl úmysl, jen jsem se z počátku potřebovala zahřát a pak už mi chůze přišla moc pomalá. Bylo to moc prima, nejlepší byl seběh z Žalého do Benecka, pak jsem se hodně zdržela orientací pomocí mapy ve foťáku a závěrečný kopec k chatě byl sice výzva, ale ne tak velká, abych ho zvládla i v těch nejprudších pasážích. Jé jé, to se mi líbilo!

neděle 3. 1. 2016: běh v Krkonoších (6,03 km)
-1 °C, slunečné dopoledne v Krkonoších, namrzlý asfalt v nesmecích a sněhem lehce poprášené louky

Ještě před odjezdem jsme vyběhli s Bětkou a Ondrou kolem chalupy. Bohužel jsem to s běháním předchozího dne hodně přehnala, takže mi v prvním kopci ztuhla lýtka na kámen, a ačkoliv jsem se je pokusila rozcvičit, málem mě na další cestě dohnala k slzám. Jak jsem zpočátku dolů do údolí běžela vepředu, tak jsem se pak táhla poslední a hrozně se za to styděla. Mrzí mě to, protože ráda běhám ve skupině a zrovna Bětka a Ondra jsou mi tempově podobní, takže jsem si to mohla užít. Vzdálenost 6,03 km, čas 41 min 5 sec, 6:49 min/km, nastoupáno 468 metrů, Inov-8 Trailroc 246 + nesmeky Magic Spiker.

úterý 5. 1. 2016: Prokopský půlmaraton vol. 9 (21,49 km)
-2 °C, tma, pět centimetrů prašanu, lehké chumelení, ááách

Nasněžilo, a tak Martin vyhlásil Prokopský půlmaraton. Sešlo se nás třináct, a to se ještě dva lidi cestou připojili a dva odpojili, a byla to veliká banda a snad i díky tomu se nesplnila moje obava, že budu brzdit. Kvůli úplně tuhým lýtkům z Krkonoš jsem vynechala pondělní běh a naštěstí to pomohlo, při čekání na pomalejší jsem se zvládla na prvních pěti kilometrech dostatečně rozcvičit. A bylo to báječné! Běh nocí po sněhu a v chumelení byl ještě mnohem fantastičtější, než jsem čekala. Křupání pod nohama, teplota na tričko (na cestu domů jsem měla v batohu péřovku a oteplováky), v láhvi horká a postupně vychládající voda, ticho, hovor, kužely světel... Obě skály a tubus se vynechaly, ale stejně jsme několik kopců sjížděli po zadku, protože se tam nedalo udržet na nohou. Byla to legrace a pokaždé jsem si to užila. Sedm kilometrů před koncem jsem si uvědomila, že ačkoliv byl dosud pohyb ryzím potěšením a nebyla v tom žádná námaha, začíná mi docházet energie, a poslední tři kilometry už jsem jen vlála za čelní skupinkou, měla problém běžet i na rovinách a jen ti ještě pomalejší mě nutili to nezabalit. Ach, já si to tak užila! (Ovšem vynechala jsem hospodu a i tak jsem doma byla až v jedenáct. Úplně promrzlá jsem se naložila do horké vany a pak si ještě udělala obří a pěkně silný grog, protože jsem nebyla s to se zahřát. Ale stálo to za to.) Vzdálenost 21,49 km, čas 3 hod 23 min, tempo 9:28 min/km, nastoupáno 1104 metrů, Inov-8 Trailroc 246 + nesmeky Magic Spiker.

středa 6. 1. 2016: beach (1 hod)
já, Erika, Pavol, Petr

Byl to poslední beach v této sestavě, Petr dva dny poté odjel na tři měsíce do Itálie. Bylo to zoufalé, nevyspání z předchozího dne bylo na mojí hře příliš znát - přes bolavé nohy jsem se přenesla snadno, ale technika únavou utrpěla neskutečně. I podání jsem kazila. První dva sety jsem hrála s Pavolem, druhé dva s Erikou, která se mnou měla překvapivou trpělivost a dobře mi radila, na co se mám soustředit. Sama byla nadopovaná silnými analgetiky kvůli zubům a ještě hrála úplně hladová. Stejně mě to moc bavilo. Už mám srovnané, že na konci ledna s beachem skončím, protože chci víc běhat, ale bude mě to mrzet.

Čtvrtek: Přesčas v práci. Otrávila jsem se totiž jídlem, a když jsem dumala, jestli domů nepůjdu dřív, uvědomila jsem si, že nejsem schopná vstát z židle, a to nepominulo, ani když padla pátá. Byla jsem na sebe moc hrdá, že jsem se cestou domů nepoblinkala.

Pátek: Nákup v Hanibalu, nákup v Bille a návštěva u Alfíka. Doma jsem se pustila do dortu pro Eriku, aby se stihl uležet. Běhání bych logisticky nezvládla a stejně jsem se pořád cítila jak moucha.

Víkend: Dva nicotné běhy, návštěva Eriky s Ritou, spousta jídla a trochu vína, filmový maraton a hodně nekvalitního spánku. Malý Princ, Ironman, Báječný svět shopaholiků, Julie & Julia, Deník princezny, Láska mezi řádky, Pocahantas, Kill Bill 1 + Kill Bill 2, vánoční speciál Doctora Who. Ospravedlňuji se slovem 'regenerace'. Bylo to báječné.

sobota 9. 1. 2016: běh (9,01 km)
-1 °C, náledí a nic než náledí, světlo

Ale to zase bylo fiasko! Nohy jako z olova a ještě jsem si nevzala nesmeky, takže to více než než běh připomínalo baletní kreace. Ach jo. Asi bylo dobře, že jsem předešlé dva večery proležela v posteli. O nějakých víkendových objemech si můžu nechat jenom zdát. Že by to byly ještě následky půlmaratonu? To jsem asi pěkná bačkora, když jsme ho dali tempem rychlé chůze, ne? Ještěže bylo tak krásně, jinak bych si to vůbec neužila. Vzdálenost 9,01 km, čas 55 min 14 sec, tempo 6:08 min/km, nastoupáno 130 metrů, Inov-8 Trailroc 246 (bez nesmeků).

neděle 10. 1. 2016: běh (3,70 km)
4 °C, rozbředlý sníh pod nohama, zataženo, světlo

Dopoledne jsem prospala a vyběhla jsem jenom proto, aby se neřeklo. Stejně dobře jsem mohla zůstat doma, svaly na nohou pálily a měla jsem pocit, jako bych měla na nohou olověná závaží. Terén byl pořád dost obtížný, ačkoliv už nebylo náledí - veškerý sníh se změnil ve sněhovou břečku, která děsně podkluzuje a zpomaluje a je náročná. Vzdálenost 3,70 km, čas 22 min 30 sec, tempo 6:04 min/km, nastoupáno 52 metrů, Inov-8 Trailroc 246 bez nesmeků.

Vložím jednu milou historku. Na Loučení jsem si rozbila čelovku, nejspíš že jsem moc padala na batoh a poničila napájecí kabel. Čelovka byla drahá a jeden týden po záruce, takže jsem z toho byla špatná a dlouho jsem se nemohla odhodlat situaci jakkoliv řešit. Na Pražskou stovku jsem si půjčila čelovku od táty. Dneska jsem se konečně vzchopila, probrouzdala jsem stránky Kronia a napsala jsem jim mail, jak to mají s pozáručním servisem, jestli si myslí, že je to opravitelné, a na kolik by mě to přibližně vyšlo. Odpověděli mi obratem - že prý to mám poslat nebo přinést a oni to opraví zadarmo. Ach!

pondělí 11. 1. 2016: běh (3,20 km)
3 °C, tma, mrholení, zbytky sněhové břečky pod nohama

Krátké běhání konstantním tempem. Zklamala jsem sama sebe, myslela jsem si, že běžím na tempo pod pět minut na kilometr. Zpětně ale vím, kde jsem to zkazila - na třetím kilometru ještě ležela na asfaltu sněhová břečka a v té se rychle běžet nedalo, navíc tam ani nejsou lampy, takže nejde ohledně terénu nijak strategizovat. Nohy mě začaly fest bolet před druhým kilometrem, to bylo další zklamání. Co to se mnou je? Přetrénování? Ale z čeho? Pořád z Krkonoš + půlmaratonu? Přitom proteinový nápoj pilně piju a nijak se nepřepínám. Vzdálenost 3,20 km, čas 16 min 22 sec, tempo 5:07 min/km, nastoupáno 58 metrů, Inov-8 Trailroc 246.

úterý 12. 1. 2016: běh (7,52 km)
5 °C, bláto, tma

Běhání s Bětkou a Ondrou. Vzala jsem je na sedmikilometrový okruh, protože mě nenapadlo, jak moc bláta tam bude, a za to mě oba trochu proklínali (chvílemi jsme se jím opravdu brodili). Bětka mě ale proklínala mnohem víc za to divoké prase, které jsme potkali u mostu přes Okruh. Jinak to byl moc příjemný výběh, ve více se to ostatně vždycky lépe táhne. Vzdálenost 7,52 km, čas 44 min 29 sec, tempo 5:55 min/km, nastoupáno 108 metrů, Inov-8 Trailroc 246, s Bětkou a Ondrou.

Následoval hlavní tahák, který jsem použila, abych je na Čerňák dostala: večeře, konkrétně laksa. Měla jsem ji hotovou, než se vysprchovali, a byla božská. Je k neuvěření, jak může deset ingrediencí (olej, mrkev, red curry pasta, vývar, kokosové mléko, krevety, citrón, třtinový cukr, rýžové nudle, jarní cibulka) dát dohromady něco tak lahodného. Ách! Rozebírali jsme to pak až do posledního metra nad třemi lahvemi červeného vína. Zvládli jsme přitom zhodnotit svá dětství, vztahy osobní i vzájemné, plány do budoucna a poplácat se po zádech, jak dobré životy žijeme. Takové večery bych zvládla častěji.

čtvrtek 14. 1. 2016: běh (3,35 km)
2 °C, tma, mokro

Vůbec se mi nechtělo, asi jsem z toho vypadla, i když si myslím, že hlavní roli hraje tma, do které se mi nechce. Dala jsem si rovnoměrně rychlý krátký okruh a podcenila jsem své síly, určitě bych to zvládla mnohem rychleji, nemám v tom odhad. Ovšem zajímalo by mě, když je pro mě hraniční únosné tempo pět minut na kilometr, jak se jako trénuje na vítězné maratonské tempo, vždyť tak já sotva zvládnu překonat vzdálenost mezi dvěma lampami a ještě se dostanu do kyslíkového dluhu. Vzdálenost 3,35 km, čas 16:48 min/km, tempo 5:01 min/km, nastoupáno 57 metrů, Adidas Duramo 6W.

pátek 15. 1. 2016: běh (3,40 km)
1° C, tma, lehce namrzlo

Šla jsem běhat až za tmy, protože jsem z práce doprovodila Markétu do Decathlonu. Zalíbily se jí totiž běžecké ponožky, které ode mě dostala k Vánocům (růžové), a rozhodla se jimi obdarovat další kolegyňku (oranžovými). Běhat se mi pak už moc nechtělo (i v kontextu zítřka), ale šla jsem alespoň vyklusat, abych neměla bílé políčko na nástěnce (protože patřím k tomu typu lidí). Hezky jsem si podumala nad tím, jak se dvacet pět sekund na kilometr projeví na komfortu - včera jsem dřela a dneska běžela na pohodu. Neměl by být ten rozdíl větší? Vzdálenost 3,40 km, čas 18 min 28 sec, tempo 5:26 min/km, nastoupáno 60 metrů, Adidas Duramo 6W.

sobota 16. 1. 2016: Padesátka do Klánovic (51,50 km)
-1 °C, sníh a namrzlo, pod mrakem, světlo celou dobu

Povídání ZDE. Skromně to nazývám výletem, ale ve svalech mi takhle naposledy cukalo po Malofatranské stovce. Myslím si, že je to tím, že jsem zatěžovala jiné svaly než obvykle, přece jen to byla chůze (rychlá) místo běhu. Ale bylo to príma, jsem moc ráda, že jsem se tam vypravila a že šel Petr se mnou. Vzdálenost 51,50 km, 7 hod 44 min, 9:01 min/km ( 6,58 km/h), nastoupáno 1333 metrů, Adidas Duramo 6W.

neděle 17. 1. 2016: běh (7,32 km)
-1 °C, pět centimetrů prašanu, chumelení, trochu vítr... a pod nohama to křupalo, jů jů!

Zenová regenerace. Po včerejším zápřahu jsem i sama před sebou cítila nárok na odpočinek, takže jsem se vůbec nevázala na výsledná čísla v mobilu a užívala jsem si zimní přírodu, liduprázdnou krajinu a křupání sněhu pod nohama. Tolik ho letos ještě nebylo... Běželo se mi dobře a bavilo mě fotit, bylo nádherně, dokázala bych se toulat takovou krajinou navěky. Pravda, běhu dost překážela bolavá hlava, co dopad chodidla, to úder kladivem, jenže prášky zůstaly doma. U prvního krmítka (říká se tomu tak?) pro zvěř žádní divočáci nebyli, ale u druhého jsem vyplašila šest bažantů a bezpočet menších ptáků. To byl kravál, když zdrhali! Potkala jsem i několik běžců a mám pocit, že jsem tu na Čerňáku konečně naučila lidi zdravit. Vždycky mě to těší, mám pocit tajné komunity, se kterou můžu sounáležet. Vzdálenost 7,32 km, čas 47 min 31 sec, tempo 6:29 min/km, nastoupáno 102 metrů, Adidas Duramo 6W.

pondělí 18. 1. 2016: běh (7,81 km)
-5 °C, noc s měsíčním světlem, sníh

Páni, ani v těch úplně optimistických představách mě nenapadlo, že to dneska bude tak skvělé! Já mám asi ráda sníh? Vydala jsem se na dlouhý okruh, protože jsem se cítila nabitá energií, a vůbec jsem na něm nemusela zapnout čelovku, jak moc bylo světla od měsíce. Před prasaty jsem začala halekat "hou hou, prasata pryč, já se blížím" a doufala jsem, že nepotkám nějakého protiběžce, protože jsem si přitom připadala hodně hloupě, ale prasata jsem nepotkala, jen o sto metrů dál jsem vyplašila dvě srnky. Běželo se mi moc krásně, konečně jsem zase měla pocit síly v nohou. Ach ach. Vzdálenost 7,81 km, čas 43 min 11 sec, tempo 5:32 min/km, nastoupáno 124 metrů, Inov-8 Trailroc 246.

V úterý jsem byla na povídání Petra Mazala o tom, jak na kole projel Asii a kus Afriky (než ho srazil kamion, protože tam řidiči jezdí na drogách, které jim prodlužují bdělost, ale způsobují tunelové vidění; a pár hodin po přednášce odlétal s kolem do Jižní Ameriky). A další den v práci jsem většinu času prohlížela mapu světa a táhlo mě to pryč. Když on byl tam, kde jsem byla taky, a osvěžil mi všechny zážitky a prožitky a přidal spoustu svých a dobře, já jsem nejela na kole přes Gobi, ale on projel kus Ruska a kus Číny a kus Kyrgyzstánu a já tam chci zpátky! Ne, já chci někam, kde jsem ještě nebyla, do hor, pryč... strašně, strašně moc. Svoje cestovatelské touhy si slušně kompenzuji dálkovými pochody, jenže teď se to zase všechno ozvalo a já bych chtěla někam jet. Do hor. Na dlouho...

středa 20. 1. 2016: beach (1 hod)
já a Pavol, Štindli a Lukáš

Jé jé, to byl jeden z nejlepších beachů vůbec! Hrozně mě to bavilo. Odpadli nám dva lidi a chvíli to vypadalo, že neseženeme náhradu, ale situaci zachránil Štindli se svým kamarádem a hra s nimi byla skvělá. Lukáš hrál zdaleka nejlíp, a když se dostal na smeč, tak byl nezastavitelný, a jeho podání byla ukázková (moje míče ve vzduchu prostě nekličkují a vážně bych to chtěla umět) a Štindli mu dával perfektní náhry a mně i Pavlovi to velice nadprůměrně šlo a ááách! První tři velké sety skončily těsně naší prohrou a poslední malý se prodlužoval a vybojovali jsme ho my a vážně, vážně to bylo prima.

čtvrtek 21. 1. 2016: plavání (1 hod)
Radlická (25m) s Markétou, vstup s šatnou na 90 min, teplota vody 28 °C, teplota vzduchu 29 °C

Hele mě asi baví plavání? Za poslední rok jsem byla plavat jednou a nijak mě to nemrzelo, protože se za prvé bojím vody (někdy si povíme o šikaně malých holek ve starších chlapeckých sportovních oddílech) a za druhé nejsem schopná zlepšit svá technicky špatná prsa a kraula jsem nezvládala kvůli chudokrevnosti. Se kterou teď už nemám problém... ách, mě baví plavat! Dobře, jsem bábovka, takže jsem pořád kraula střídala s prsama (aspoň jsem se snažila na svoje nohy soustředit, když už každou kopu jinak, ale je to únavné), ale bavilo mě to. Ještě by bylo prima, kdyby v tom bazénu nepřekáželi další lidi. Ale myslím, že tenhle druh pohybu je asi užitečný, takže za mě dobrý!

sobota 23. 1. 2016: běh (7,49 km)
-3 °C, prašan 7 cm, pod mrakem

Uf, kdo by byl řekl, že běhání v hlubokém (no, "hlubokém") sněhu bude taková fuška? To tak děsně klouže... Na vrcholné výkony by to nebylo ani za sucha, byla jsem nějaká zesláblá, ačkoliv jsem předchozí večer proflákala a šla spát před devátou, ale do těla jsem si dala pořádně. A jak na Pískovně, tak na Počernickém rybníku se ve velkém bruslilo! A na tom sešupu na poli za barákem se bobovalo a tak obecně se tu běžkovalo a toho lidu venku! Až jsem si přišla nepatřičně, že jenom běžím. Vzdálenost 7,49 km, čas 49 min 43 sec, tempo 6:38 min/km, nastoupáno 100 metrů, Inov-8 Trailroc 246.

neděle 24. 1. 2016: běh na Šance (18,01 km)
6 °C, sněhová břečka pod nohama

Bráchovi je dneska třicet! (Ne, s během to nesouvisí.) Navštívila jsem na jihu tátu, (abych ho na Brtníky obrala o čelovku,) a rovnou jsem si tam při té příležitosti byla zaběhat. Ach léčivá sílo jižanských lesů!*) Mně se vlastně moc běhat nechtělo, takže jsem v mysli běh víc a víc zkracovala, až jsem proběhla Modřanskou roklí a najednou jsem zjistila, že chci běžet zbytek dne dál a dál. Akorát se mi nechtělo k Vltavě na asfalt, tak jsem to proběhla k závoře a vrátila se do Rokle stejnou cestou zpátky, ale ještě jsem si to prodloužila k přehradě, abych se nevracela do kopce skrze sídliště. A bylo to moc krásné, i když náročné. V kopcích (a že tam různých strouh a rygolů je) jsem dolů klouzala po všech čtyřech a nahoru se odrážela od stromu ke stromu, protože to nekontrolovatelně klouzalo, boty jsem měla durch hned od začátku a celé to bylo děsně podmáčené, ale líbilo se mi, kolik jsem tam potkala bikerů a že jsem potkala srnku. A vůbec to bylo děsně dobrý. Vracela jsem se s tmou. Vzdálenost 18,01 km, čas 2 hod 5 min 6 sec, tempo 6:57 min/km, nastoupáno 506 metrů, Inov-8 Trailroc 246.

*) Holčičí okénko, pánové prominou: Po stomílovém Loučení jsem nedostala menstruaci a další měsíc taky ne. Jasně, námaha to může ovlivnit, ale až takhle? Skoro jsem byla nalomená začít věřit tomu, že jsou ty dálkové pochody pro tělo opravdu nezdravé. Jakože... beru, že je to nezdravé z hlediska kloubů a zátěže pro svaly, vazy a šlachy, beru i to, že tím trpí játra a ledviny, ale že by se až tak měnila hladina hormonů? Začala jsem si klást otázky ohledně trvalosti takových změn a jejich působení do budoucna (chci mít jednou děti, že) a byla jsem trochu nervózní. No a stačil jeden běh na Šancích a hopla, najednou je zase všechno v pořádku! :) Dobře, asi tělo potřebovalo pauzu, teď už jsem přes měsíc nikde moc nebyla. Takže asi dobrý.

pondělí 25. 1. 2016: běh (3,33 km)
8 °C, tma, mezi břečkou už převážně asfalt

Jejda, ty satelity měřily dneska nějak přesně. Vyběhla jsem po práci a snažila se držet tempo, ale byla jsem unavená a bolely mě nohy, nešlo mi to. Pravda, po asfaltu se muselo pořád ještě trochu kličkovat mezi sněhovou břečkou. Nejzábavnější část ale nastala doma, protože se mi skřípl nějaký sval na kostrči a já si nebyla ani schopná rozvázat tkaničky. (Trvalo dobré tři minuty rozpačitého postávání v předsíni, než mi došlo, že si můžu boty sundat i nerozvázané.) Večer trochu povolil, ale cítila jsem ho dalších pět dní. Vzdálenost 3,33 km, čas 17 min 3 sec, tempo 5:07 min/km, nastoupáno 58 metrů, Inov-8 Trailroc 246.

středa 27. 1. 2016: beach (1 hod)
já a Pavol, Erika a Štindli

A jak to minule bylo super, tak to dneska nestálo za nic. Erika prohodila, že bych měla do svého deníčku občas taky místo "dneska mi to šlo" napsat "soupeřům to dneska nešlo", a tak tedy píši, že soupeři byli úplně marní. Vyhráli jsme s Pavolem všechny sety a moc nás to nebavilo, jenže Erika se Štindlim se odmítli nějak proházet, takže nebylo jak zlepšit úroveň hry. Plác, plác. Ale líbilo se mi, že jsem měla moc pěkné příjmy (naopak náhry úplně tragické a všechny smeče mi šly do sítě) a že jsme se s Pavolem dokázali pěkně sehrát i v ohledu kam kdo přijímá a nahrává, i v ohledu že Pavol smečuje u sítě a já zvládám uhlídat zadek hřiště. No. A to byl poslední beach.

čtvrtek 28. 1. 2016: plavání (1 hod)
Hloubětín (25m) s Markétou, vstup s šatnou na 90 min, teplota vody 27 °C, slaná voda

Lepší a lepší. Zaprvé mi učaroval Hloubětín (ani ne tak jeho slaná voda, ale spíš vychovaní souplavci, protože jsme se v kondiční dráze ani v šesti nepobili) a zadruhé jsem ze sebe měla lepší pocit než minule. Ke konci mě ale začaly chytat drobné křeče do lýtka a chodidla, takže už jsem se pak hodně šetřila, protože jsem následující večer startovala na Brtnických ledopádech, ale přesto jsem si zase pěkně naplavala slušnou kombinaci kraulu a prsou.

pátek až sobota 29. - 30. 1. 2016: Brtnické ledopády (110 km)
-2 °C až +6 °C, zataženo, druhou tmu prudký vítr a posledních dvě hodiny kroupy a vytrvalý prudký deštík, bahno, náledí, hluboký tající sníh

Reportáž ZDE. Vzdálenost 110,9 km, převýšení 4500 m+, čas 24 hod 6 min, průměrná rychlost 4,599 km/h, celkové pořadí 47. z 121 startujících a 91 dokončivších, pořadí v ženách 3. z 18 startujících a 10 dokončivších, Inov-8 Trailroc 246, s hůlkami.