Sportování posedmadvacáté.
Únor nebyl moc dobrý měsíc.
Snad to bylo počasím, kdy skoro ob dva dny střídaly chumelenice a mrazy slunné dny s odpoledními teplotami přes deset stupňů, ale moje tělo to nezvládlo a hned z kraje měsíce se hodilo marod. Poslušně jsem se nepřepínala, zdravě jedla a chodila brzy spát, ale stejně jsem se nedala pořádně dokupy - teploty i rýmu jsem zahnala, ale zůstala jsem nesmírně unavená. Běhat moc nešlo, ještě jsem to pár dní zkoušela, ale nakonec jsem se dostala do bodu, že jsem se z práce vracela úplně vyčerpaná a chodila spát už kolem osmé a stejně mi bylo šoufl. Loni jsem zhruba touhle dobou dostala angínu, takže jsem na všechno rezignovala a věnovala se sladkému nicnedělání, které bylo ve skutečnosti nabité přísným režimem stravování (vitamíny) a obrovským množstvím spánku. A začala jsem znovu zobat železo, protože jsem se zase dostala do stavu, kdy jsem nezvládla vyjít na jeden zátah schody do druhého patra.
Teď ke konci měsíce se začínám cítit docela dobře, dokonce jsem zvládla velmi uspokojivým způsobem ujít padesátku Zimou nezimou a nezničit se tím, z čehož mám velikou radost. Snad konečně budu moct zase začít běhat. Za měsíc je Pražský půlmaraton a budu začínat od nuly.
Ale úplně marný měsíc to nebyl - pořídila jsem si úchvatný vysněný nejlepčejší běžecký batůžek Salomon Adv Skin Lab Hydro 12 Set a nové trailové botky New Balance WT490SG2. A připustila si, že když jsem unavená (cca 30+ km), tak na levé noze supinuju. Schválně, za kolik měsíců/let se s tím rozhodnu něco dělat.
úterý 2. 2. 2016: běh (3,29 km)
11 °C, tma, suchý asfalt, hodně silný vítr
Tři dny neběhání by byla špatná karma, tak jsem se vydala zjistit, jak jsem na tom po ledopádovém víkendu (110 km). No, očekávatelně. Nohy bolely a síla chyběla, ale potkala jsem tam jiného běžce a běžela kus za ním, takže mě strhával svým (rychlejším) tempem, takže jsem se ještě musela schválně brzdit, abych to nepřeháněla. Chci tu únavu rozběhat, ne přeběhat, že. Nutno podotknout, že fičel vážně hodně silný vítr - nejdéle proti mně, chvíli z boku a chvíli do zad. Do zad to bylo úplně super, jak to běželo samo, ale probojovat se proti němu docela kumšt. Vzdálenost 3,29 km, čas 18 min 30 sec, tempo 5:37 min/km, nastoupáno 59 metrů, botky z Tchiba.
středa 3. 2. 2016: běh (8,02 km)
3 °C, šero a tma, mokro
Přijela jsem z práce trochu dřív, takže jsem vybíhala ještě za šera, rozsvěcet jsem musela až u Počernického rybníka. Běželo se mi překvapivě dobře, rozdíl oproti předchozímu dni byl veliký, sice jsem se úmyslně trochu brzdila, ale nebolely mě moc svaly. U prasečího krmítka jsem tentokrát zvolila variantu pískání na prsty a docela mi to šlo, já se to snad kvůli divočákům ještě naučím! Jako dítě jsem to hrozně chtěla umět a nešlo mi to. Po doběhu se mi ale zase zablokovaly nějaké svaly v kostrči, stejné místo jako před týdnem, i když míň, zůstala jsem docela pohyblivá, jen to bolelo. Čím to je? Vzdálenost 8,02 km, čas 45 min 33 sec, tempo 5:41 min/km, nastoupáno 113 metrů, Adidas Duramo 6W.
Znáte takové ty dny? Po doběhu jsem pustila počítač a zjistila, že mi přišly dva maily, oba s odkazem na stejný článek - v rozvodu teplé vody v naší ulici je přemnožená legionella, kvůli které můžete dostat zápal plic a umřít. V duchu jsem se pochválila, že prozíravě piju studenou vodu, a pustila jsem to hlavy. Ne tak moje podvědomí! Asi jsem na běh podcenila oblečení, protože mě večer začalo škrábat v krku, téct z nosu a dala se do mě zimnice, takže jsem šla spát ve dvou svetrech a pod dvě deky, a zdálo se mi, že jsem si naměřila teplotu 47,5 °C. Máma to ve snu lakonicky komentovala, že to už je docela dost. Ráno mi sice bylo zle, ale 47,5 °C jsem neměla, takže jsem i nadále chodila do práce, naštěstí jsem tyhle dny seděla v kanceláři sama, takže jsem neměla koho nakazit. A že bylo čím - měla jsem rýmu jak trám a jako bonus vysokou teplotu. Dobře mi začalo být až v neděli.
V pondělí jsem měla Vánoce. Tak dlouho jsem chodila do outletu přes obědové přestávky obdivovat batůžek Salomon Adv Skin Lab Hydro 12 Set, který tam místo čtyř a půl stál tři tisíce, a pořád se chystala si ho koupit, až jsem ho potkala na Aukru za dva tisíce. Po práci jsem si pro něj jela na Chodov a zjistila jsem, že za sebou nemá ani ty avizované dva závody. Ideální varianta! Je nádhernej, báječnej, nejlepší!
pondělí 8. 2. 2016: běh (3,04 km)
10 °C, tma, vítr, sucho
První proklusání po nemoci. Uzpůsobila jsem to tomu, že jsem v pátek nebyla schopná ani vyjít schody na jeden zátah a že jsem celý víkend proležela (deset hodin spánku každou noc a dvouhodinový šlofík přes poledne oba dny a přesto jsem se necítila moc odpočatě) a nikam se nehnala. Taky mi to moc neběželo, ale to je v pořádku, stačilo mi zase cítit večerní vzduch a tepat nohama asfalt. Mně to asi jakože vážně chybělo? Vzdálenost 3,04 km, čas 18 min 39 sec, tempo 6:08 min/km, nastoupáno 55 metrů, Adidas Duramo 6W.
úterý 9. 2. 2016: běh (3,15 km)
11 °C, šero, bláto
Skoro stejné fiasko jako předchozí den - zlepšení bylo v tom, že jsem dneska dokázala doběhnout až domů. Jů, uběhnu tři kilometry, jsem frajer! Eh... Co to sakra?? Takovou slabost ve svalech jsem nezažila roky! Je to tou nemocí? Vzdálenost 3,15 km, čas 19 min 18 sec, tempo 6:07 min/km, nastoupáno 74 metrů, Inov-8 Trailroc 246.
středa 10. 2. 2016: běh (7,82 km)
Ondra si přijel pro poštu, a tak jsem mu slíbila běh a palačinky. Před vyběhnutím jsem ho poctivě varovala, že dneska pomalu a že hrozí, že se budu vracet domů indiánským během, protože vůbec neodhadnu, co teď zvládnu, a vyběhli jsme opravdu velice pomalu - a pomohlo to. Celou dobu se mi běželo příjemně, svaly to zvládly, i když v ostudném tempu, ale minimálně bych mohla nabíhat víkendové objemy. Byla už tma a běželi jsme s jednou čelovkou, prasata jsme poctivě plašili oba, potkali jsme v dálce nějaké zajíce (jejich oči) a přes cestu nám přeběhl bažant a tam na cestě od Okruhu vedle golfového hřiště jsem už podruhé viděla nějakou sovu - slétla ze stromu a nějakou chvíli plachtila na cestě nad námi. Vzdálenost 7,82 km, čas 49 min 18 sec, tempo 6:18 min/km, nastoupáno 111 metrů, Inov-8 Trailroc 246.
čtvrtek 11. 2. 2016: plavání (1 hod)
Podolí s Markétou
To bylo pěkné fiasko dneska ale! Nebavilo to ani jednu z nás. Konec bazénu byl vyčleněn pro skoky do vody, takže se nedaly plavat celé padesátky, a hlavně tam neměli udělané žádné dráhy, takže se tam plavalo chaoticky, takže se furt muselo někomu uhýbat a prostě až teď jsem si uvědomila, jak moc za prd Podolí stojí. Ačkoliv jsme měly koupených klasických 90 min, zabalily jsme to už po hodině a šly do jídelny vedle na špičku.
pátek 12. 2. 2016: běh (10,02 km)
5 °C, světlo až tma, docela sucho
Po práci bylo pěkně, a tak jsem vyběhla, i když jsem neměla celká očekávání - slíbila jsem si jen tu nejkratší tříkilometrovou trasu, ale nakonec jsem prodlužovala a prodlužovala, až jsem to protáhla až k výzkumáku. A bylo to pěkné, takové nostalgické. Běžela jsem hodně pomalu, ale díky tomu jsem vůbec byla schopná toto uběhnout. Vzdálenost 10,02 km, čas 1 hod 4 min, tempo 6:25 min/km, nastoupáno 157 metrů, Adidas Duramo 6W.
V sobotu večer jsme měli vůbec první sraz se spolužáky ze základní školy (3. - 9. třída). Bála jsem se, že si s nimi nebudu mít co říct, protože jsem očekávala, že to budou spořádaní aka nudní lidé se spoustou dětí. Nemohla jsem se splést víc. "Ahoj, já jsem za vámi přiletěl z Vídně. Jo, tam teď bydlím, ale budu se stěhovat... ne do Čech, do Brazílie. Já se tam v prosinci na dovolené zamiloval, ale nestihli jsme třetí rande, a protože je v tom městě pobočka naší firmy, tak se stěhuju. Ta holka je báječná." Domů jsem v noci jela s tím, že cestovatelsky jsem naprostý břídil. Moc jsem si to s těmi lidmi užila... jo a děti nemá nikdo.
neděle 14. 2. 2016: výlet Českým Krasem (16,30 km)
7 °C, polozataženo polojasno, tak krásné léto, jak jen v únoru může být
Trasa naklikaná ZDE, Zuzky fotogalerie ZDE. Bětka a Jirka, Zuzka a Ondra, já, Helča, Jana H., Jirka. Bylo to moc prima, počasí odpovídalo víc pozdnímu jaru, takže jsme cestou zvládli i ohníček s opékáním buřtů, prolezli jsme několik jeskyní a dobu si poleželi na prosluněné louce. Moc pěkný výlet.
V následném týdnu jsem byla neskutečně unavená. Nebyla jsem běhat ani jednou, vlastně jsem nebyla schopná doma po práci dělat vůbec nic. Protože zrovna touhle dobou jsem loni aktivity lámalo přes koleno a skončila s angínou, a protože bylo náročné i počasí (v neděli patnáct stupňů a ve středu mínus jedna a chumelenice), odpočívala jsem. Nelituju.
čtvrtek 19. 2. 2016: plavání (90 min)
Radlická s Markétou
Nebyl čas hledat další bazén, takže jsme jely zase na Radlickou. Tentokrát jsme to pojaly relaxačně, protože byla prázdná vířivka, tak jsme na dlouho zapluly tam, a já si pak prosadila saunu, která je tam sice maličká, ale já chtěla zjistit, jestli saunování vůbec snesu - byla jsem poprvé. A dobrý, vedro mi bylo příjemné a dýchat se tam dalo. Akorát nemají bazének, ale jen studenou sprchu. Poslední půlhodinu jsem velmi poctivě plavala. Nejdřív tam sice plavali dva hodně pomalí pánové, ale když odešli, přiskočili dva namakaní kraulisti, kteří mě přiměli hodně zrychlit, abych je neblokovala, a Markétu vyhnali úplně, protože na ně neměla nervy. Já si to užila, nějaký takový finiš jsem potřebovala. Ale neplavalo se mi dobře, jsem prostě unavená a nevím, co s tím dělat. Vždyť mě už zase bolí nohy a zadýchávám se, když jdu v práci do schodů...
neděle 21. 2. 2016: kolo (35 km)
13 °C, zataženo, chvílemi déšť, teplý vítr
Slíbila jsem babičce, že přijedu na oběd. Protože se mi ráno nechtělo jít běhat, říkala jsem si, že bych došla pěšky, jenže jsem si přispala a nestihla bych to. Tak jsem se tam rozhodla dojet na kole, vždyť jsem si už dlouho chtěla projet tu cyklostezku z Kyjí na Vítkov. A protože trénink je trénink (teda hlavně protože jsem to babičce slíbila), jela jsem se sedmi a půl kilovým pracím práškem na zádech. Bylo to znát :) Než jsem vyjela, bylo venku krásně a svítilo sluníčko, ale než jsem s kolem sjela do přízemí, už lilo. Však nejsem z cukru! A vlastně to psí počasí bylo docela příjemné. Cesta na Vítkov byla krásná a na kopci nad Žižkovem bilo akorát poledne a to byla krása. Méně romantický už byl průjezd centrem (cyklostezka mě vedla přes Bulhara, uáá) a na náplavce bylo spousta běžců a cyklistů a děsný protivítr, ale pořád dobrý. Dorazil mě až modřanský kopec, který je od řeky do vilové čtvrti prostě stavěný na lepší kola a lehčí prací prášky. Ale návštěva u babičky za to stála. Jako kdo jenom pro vás navaří knedlíčkovou polévku, svíčkovou a štrúdl? Zpátky už jsem dojela jen na metro, protože byla tma. Celý výlet byl úchvatně pozitivní. Tam: Vzdálenost 25,89 km, čas 1 hod 57 min, rychlost 13,22 km/h, nastoupáno 692 metrů. Zpět: Vzdálenost 8,99 km, čas 30 min, rychlost 17,98 km/h, nastoupáno 169 metrů. Obojí Adidas Duramo 6W a prehistorický fialový bycikl.
V úterý jsme šly s Markétou přes oběd omrknout nějaké běžecké boty v štěrboholské outlet aréně - ona hledala silniční, já trailovky. V Adidasu jsme pohořely, v Salomonu měli samé těžké, tou dobou už jsem se těšila do Asicsu, kde jsem si dělala naděje, ale ještě jsme zašly do New Balance... a na Asics už nedošlo. Mám boty WT490SG2, vel. 38, B medium (ať to znamená cokoliv) za 1200,-, drop 12 mm, neutrální došlap, trailové běhání, univerzální, začátečnické... já nějak vlastně nevím, co po botě chtít víc, než aby mi seděla na noze (a jak!) a aby byla lehká. Jsem na ni moc zvědavá, ale na noze je vážně jako ulitá. Snad dlouho vydrží.
úterý 23. 2. 2016: stěna (5 cest)
Smíchoff s Monikou
Lezení po více než roce. Jé, já se těšila! Jé, to to bylo skvělý! Na Smíchoffce bylo teda pěkně narváno, ale na cesty jsme nečekaly, jen jsme si nemohly tolik vybírat. Začala jsem skromně pět mínuskou a nelezla víc než pět plusky, ale bavilo mě to velice. Bylo znát, že nijak neposiluji ruce, síla mi odešla ihned, ale pořád lezu více nohama... cheche, Monika mě u jedné pět mínusky hecovala, že na to nepotřebuju ani dvě ruce, tak jsem to zkusila a zvládla jsem odlézt jen pravou rukou tři chyty, jenže jsem nepřišla na to, jak bych měla cvakat :) No bylo to skvělý.
sobota 27. 2. 2016: S Trilobitem Zimou nezimou (53 km)
-5 °C až +6 °C, světlo, dopoledne sluníčko, odpoledne zataženo, mírný vítr
Povídání ZDE. Po dlouhém nicnedělání jsem se rozhodla, že jsem dostatečně fit, abych snesla delší procházku, a malovala jsem si to velmi idylicky, že jako v rámci průběžného startu (6:00-11:00) vystartuju až dopoledne, půjdu příjemně pomalu a budu to mít jako celodenní neuspěchaný program, načež mi napsal Olda, jestli nechci vyrazit s ním a že co třeba sraz v šest ráno na startu. Kompromisem mezi jeho šestou ranní a mojí jedenáctou dopolední bylo 6:30. Jo. Ale bylo to príma, ono bylo ráno a dopoledne tak hezky! A vůbec jsem si to užila, popobíhali jsme jen trochu a celou dobu jsme prokecali, a protože bylo cestou snad devět kontrol v hospodách, tak jsem ani netrpěla hlady (kafe, dvě malá piva, polévka, to vše v různých hospodách, mňam) a do cíle jsem dorazila pořád ještě plná elánu a dobré nálady. Měla jsem na nohou nové trailové botky od New Balance, které mi teda sedřely achillovky a udělaly pár puchýřů, ale nic vážného, jsem si docela jistá, že je zvládnu rozchodit. Údaje z mobilu bez úvodních 3,5 km: vzdálenost 52,94 km, čas 7 hod 57 min, tempo 9:01 min/km, nastoupáno 2116 metrů, New Balance WT490SG2, bez hůlek. Celkový čas byl 8 hod 30 min a došla jsem jako třetí holka. Jó, pouťáky.
neděle 28. 2. 2016: kolo k Sargo (21,05 km)
5 °C, sucho, den
Sargo pravila, že by si k narozeninám přála suši nebo povídku nebo tak něco, tak jsem poslušně uválela suši, a abych měla o čem psát povídku, rozhodla se, že ho dovezu na kole v košíčku, a tak jsem i učinila. Hrozně se směju, když koukám na výslednou rychlost - jen o velmi málo pomaleji mám v plánu běžet pražský půlmaraton, uá! Ale bylo to príma, líbí se mi ta cesta na Vítkov, teď už jsem to dala bez bloudění až k vítkovskému tunelu, který jsem následně hledala čtvrt hodiny, a přes centrum jsem přejela metrem (Křižíkova-Smíchov), protože z minulé cesty jsem měla lehké trauma. Při cestě ze Smíchovského nádraží do Prokopáku mi bylo divné, proč cyklostezka vede po hlavní silnici, zatímco modrá turistická značka vede kratší cestou, a přitom podle mapy taky po silničkách, a vydala jsem se po modré. Ehm. Ten kopec (Pod Žvahovem) byl pomalu ne na tlačení, ale na nesení kola, a tu jednosměrku jsem projela po chodníku. Policajty jsem potkala až za ní. Jo a ta modrá je evidentně jenom v mojí GPSce. V Prokopáku jsem si pěkně zazuřila nad neochotou lidí chovat se úměrně tomu, že na silnici nejsou sami, a definitivně to zazdili policajti, kteří mě vyštvali ze silnice a málem shodili do potoka. Vyjet pak do parku mi dalo pěkně zabrat, svaly na nohou jsem měla úplně hadrové. Bylo velice příjemné, že domů můžu jet celou cestu metrem. Vzdálenost 21,05 km, čas 1 hod 41 min, rychlost 12,45 km/h, nastoupáno 736 metrů, fialový bycikl a Adidas Duramo 6W.
...byť cesta domů vůbec nebyla tak idylická, jak jsem si malovala. S kolem se těžko utíká do jiných vagónů, když si vás vyhlídne opilý Turek a nalepí se na vás, že potřebuje poradit, kde má vystoupit ("I don't know your language, but I need to this place... it's written here on this paper... Mlada Boleslav..."), a začne na vás chrlit nesmysly a opilecký dech. Poté, co jsem mu sdělila, ať mi přestane ničit kolo, ať se mě laskavě nedotýká a ať mě nechá číst, jsem nasadila sluchátka a začetla se do povídky v mobilu. On chvíli ve svém monologu pokračoval, já se ještě párkrát utrhla, že jsem mu řekla, ať na mě nesahá, když mi poklepával na rameno, načež odešel k jiné stěně vagónu a tam si zapálil. Panebože. Proč je Čerňák tak daleko?
