Sportování počtyřiapadesáté. Neuvěřitelně nabitý měsíc - a báječný, báječný! Byla jsem s kamarády a jejich miminky v Jižních Čechách, kde jsme trochu běhali a hodně výletovali. Poprvé v životě jsem píchla duši u kola - už bych ji pomalu mohla vyměnit, ale furt není čas. Při Cooperově testu jsem se od zimy zlepšila o 60 metrů. Můj veleoblíbený tradičný přechod Šumavy, poprvé v plné sestavě. Koupila jsem si nové trailové Salmingy a taky trochu neplánovaně trailové Vivobarefooty. Úchvatně vyvedená Rakovnická šedesátka. Kravmagový urban combat, kde mě nejvíc poznamenalo střelecké přepadení baru - zbořilo to veškeré mé představy o tom, jak taková věc vypadá a jak by se při ní dalo jednat - a taky boj v autech na vrakovišti. Trochu běhání a plavání a spousta krav magy - začaly se mi dařit slajdované kotouly. A Honza, náš trenér, nás asi poprvé chválil, jakože bez výtek!! Jo a poprvé jsem byla s autem v myčce, byť teda byla služební, ale jsem dost hrdá, že jsem nezajela do té díry, odkud se myje podvozek; ale o tom nepíšu, to se chlubím jenom tady.
úterý 1. 5. 2018: krav maga
P4/P5 na Národce, trenér Honza Kobliha
Dneska nás přišlo kvůli státnímu svátku jenom deset, takže to bylo komornější a většinu času jsme jen opakovali staré věci. Nebylo to nezajímavé, protože to byly věci, které mi dříve moc nešly - jeden a půl rytmu, levá proti levé, obrana proti direktům na střed; a obrany proti direktům ze strany s rukama dole, takže takové to zakrytí se loktem ("vnitřní obrana předloktím versus údery nízko a na hlavu" - P4), čtyřka, jak se člověk odkloní bokem a předloktím odrazí úder nahoru a kopne, a zrcátko, teda takové to odmávnutí rukou. Tohle jsme pak cvičili i v rukavicích, aby byly údery opravdu dotahované. Na závěr sparing.
středa 2. 5. 2018: běh (7,35 km)
22 °C, dusno a vlhko jako před bouřkou, pod mrakem
Znáte to počasí, ve kterém jste od potu mokří po stu metrech, neustále do vás nalétává nejrůznější hmyz, který na vás zůstává přilepený, a je dusno a vlhko? Kdybych tušila, že tak je venku, nikam bych nešla - takže ještě že jsem si to neuvědomila :-) V sobotu jsem byla na padesátce, takže to byl spíš udržovací, regenerační výklus, který byl ale docela příjemný. Oblíbené kraťasy jsem měla v pračce, takže jsem si vzala beachové šortky, a těch sedm kilometrů je hraničních, abych neskončila s opruzenými stehny, ach jo. Ale druhý poznatek je, že mi vůbec nevadilo běžet s klíči a přehrávačem v ruce. Vzdálenost 7,35 km, čas 47 min 14 sec, tempo 6:25 min/km, nastoupáno 169 metrů, boty Salming Trail T2.
čtvrtek 3. 5. 2018: plavání
45 min ve 25m bazénu
Dneska to šlo. Zpočátku byly dvě dráhy zabrané nějakými... nevím kým, někým organizovaným, ale i tak jsme byli rozprostření docela slušně - my byli zpočátku v dráze tři, ale měli jsme naprosto synchronní tempo a navíc ti dva čas od času odpočívali, takže jsme si vůbec nepřekáželi. Byla jsem dneska hodně rozlámaná (včera jsem trávila celý den venku, takže jsem se spálila), ale plavání bylo úplně v pohodě, akorát se bojím, jak mi bude večer na krav maze. Celou dobu kraul, na konci klasicky dva bazény sprint a doplavání prsy. Taky jsem zpozorovala, že se mi rapidně lepší výdrž pod vodou.
čtvrtek 3. 5. 2018: krav maga
P4/P5 na Národce, trenér Honza Kobliha
Vyřízená tolik jako dneska před tréninkem jsem už dlouho nebyla - že nemůžu, jsem si Lence šeptem stěžovala už u běžecké abecedy na začátku tréninku. Dneska měl Honza svoji "proč nemůžete aspoň něco dělat správně" náladu, takže jsme opakovali to, co v úterý (on tam beztak skoro nikdo nebyl), takže obrany proti přímkám - nejprve jeden a půl rytmu a pak to vykrývání úderů ze strany ramenem a loktem. Dneska mi to šlo hůř než normálně (hlavně ta fáze vymyslet, co mám udělat), ale to přičítám únavě. Na závěr sparing, kdy jsem dostala i od lidí, kteří se ke mně většinou nedostanou přes obranu (jakože dlouhé ruce). Po tréninku jsem si z ryzí zvědavosti ještě zkoušela, kolik udělám sed-lehů za minutu, když mi Lenka bude sedět na nohou - bylo jich 48.
sobota 5. 5. 2018: běh s Bětkou (4,98 km)
ráno, cca 20 °C, slunce, sucho
Vybíhaly jsme mnohem později, než jsem si myslela, že budeme, ale vůbec mi to nevadilo - byla jsem ráda, že jsem se předtím nasnídala, protože nalačno je pro mě běhání utrpení. Rozhodly jsme se běžet k blízkému a z dálky viditelnému vysílači, a to cestou necestou, takže po loukách, skrze lesy, po krajích polí. Občas jsme běžely po cestě, občas ne. Díky tomu, že se mnou běžela Bětka, jsem do kopců běžela o chlup rychleji, než bych běžela sama, a z toho mám radost. Bylo to moc příjemné. Vzdálenost 4,98 km, čas 34 min 14 sec, tempo 6:52 min/km, nastoupáno 108 metrů, Salming Trail T2.
sobota 5. 5. 2018: výlet s miminky (cca 10 km)
25 °C, na slunku vedro, ve stínu příjemně, sucho
Povedený výlet! Vůbec netuším, kudy jsme šli, hodně jsme křižovali okolí, ale chodili jsme bosí, lezli po stromě, nakoupili si místní ovčí sýry a mléko, neustále piknikovali, aby se mohly děti batolit, a bylo to moc příjemné.
neděle 6. 5. 2018: běh s Bětkou a Ondrou (9,61 km)
ráno, cca 20 °C, slunce, sucho
Dneska ráno se připojil i Ondra. Tentokrát jsem byla vzhůru o hodně dříve než oni, takže jsem se hodně nasnídala a při běhu mi nebylo úplně dobře, ale běželi jsme pomaličku, takže to nevadilo. Dneska nás vedl Ondra a skoro celou cestu jsme běželi po cestách. Doběhli jsme k blízkému rybníku, pak do lesa a kolem řepkového pole, a pak jsme doběhli do vesnice, která vůbec nebyla naší vesnicí, a tak jsme nebyli na konci, ale v půlce. Tím lépe! Jen odchod na výlet se tím trochu zdržel. Ale moc se mi to líbilo. Vzdálenost 9,61 km, čas 1 hod 3 min, tempo 6:35 min/km, nastoupáno 171 metrů, Salming Trail T2.
neděle 6. 5. 2018: výlet s mininky podél Hamerského potoka (6,6 km)
25 °C, na slunku vedro, ve stínu příjemně, sucho
Trasa ZDE. Původně jsme chtěli z téhle vesnice na výlet úplně jinam, jenže pak si Helča se Zuzkou všimly, že to je ten Hamerský potok, který se jezdí jednou do roka na lodích, a tak jsme se vydali podél něj, protože jsou vodačky. A byl to moc pěkný výlet, byť dost terénní - a my měli tři kočárky. Na konci jsme se vrátili vláčkem na úzkokolejce a pak ještě stihli restauraci a mě pak Ondra se Zuzkou odvezli do Hradce, protože jsem narozdíl od nich neměla dovolenou na pondělí. Krásný výlet!
úterý 8. 5. 2018: kolo - poprvé s defektem, ehm (11,2 km)
25 °C, sucho, pod mrakem
To byl den! Ráno jsem se vzbudila a polštář jsem měla od krve, protože se mi v noci spustila krev z nosu. Pak jsem se pořezala při vaření a čerstvě vyprané povlečení si znovu zakrvácela při povlékání, protože jsem si nevšimla, že mi prosákla náplast. A pak jsem se jela odreagovat na kolo. Uá! Chápejte, já ještě nikdy nepíchla, a to mě na celé té cyklistice asi děsilo nejvíc, že bych jako nevěděla, co s tím. Ale náhradní duši vcelku poctivě vozím, protože celé youtube je plné návodů... jenže dneska jsem jela s novou brašnou, do které jsem si duši nedala. A byl to pěknej výlet! Už dlouho jsem si tak nezařádila v terénu, až jsem si říkala, že to skoro je na tenisky a ne na sandály, ve kterých jezdívám. Prudké sjezdy, kořeny, drolivá skála. Já jsem teda dost srab, ale i tak si to hrozně užívám, je to dost ambivalentní pocit. No, a pak jsem uprostřed lesa píchla. Co v takové situaci dělají lidi, kteří nemají Sargo? A taky mapu v telefonu, aby si našli nejbližší silnici, kam pak s kolem na zádech dva kilometry poběží (ono se s kolem v ruce líp běhá, než chodí, jsem zjistila). Aspoň jsem otestovala, že se nerozložené kolo vejde do kufru obyčejného auta. Veliké díky, Sargo! Ty scénáře, jak kolo zamknu v lese, pak si dojdu tisíc kilometrů domů pro auto a s tím se vrátím... brr. Tak jo, jdu se učit měnit duši, držte mi palce. Vzdálenost 13,98 km, čas 1 hod 14 min, rychlost 11,2 km/h, nastoupáno 275 metrů, kolo Dema Imperia.
středa 9. 5. 2018: běh - Cooperův test (12 min / 2550 metrů)
ráno, 20 °C, sluníčko
Vždyť mě znáte - já když vidím dráhu, tak se neudržím! (A pak že je obtížné vyjádřit nadsázku v psaném textu.) Takže jsem si dneska znovu vyzkoušela, kolik uběhnu za dvanáct minut, a od zimy jsem se polepšila tuším o šedesát metrů! Tentokrát jsem nepřepálila začátek a běžela celou dobu potřebné tempo, které jsem si hlídala na hodinkách, a snažila se nenechat strhnout dalšími lidmi, kteří postupně zpomalovali. A protože jsem to měla takhle podchycené, ani jsem nebyla moc v depresích, ačkoliv jsem před vyběhnutím učinila brilantní matematickou úvahu, že když na 2000 metrů je potřeba 5 okruhů, tak že na mnou chtěných 2400 metrů jich potřebuju sedm. Došlo mi to až ke konci té dvanáctiminutovky. Jo a až na konci mi došlo, že si vůbec na hodinkách neodmačkávám jednotlivé okruhy, a taky mi po doběhu trvalo deset vteřin, než jsem si vzpomněla, že bych mohla třeba zastavit trackování. Vzdálenost 2580 metrů (oficiálněji 2550 metrů), čas 12 min 00 sec, tempo 4:43 min/km, bez stoupání, po tartanu na 400m oválu, boty Asics Gel-Phoenix 7.
Jo a taky jsem si předtím zkoušela, kolik zvládnu za minutu leh-sedů, a 49. Což je furt bída, mně by se líbil jeden za vteřinu, takže 60 :-) Ale ke konci už jsem to fakt měla problém utáhnout břichem, ačkoliv jsem měla času spousty. Jojo, jsem lemra.
středa 9. 5. 2018: krav maga
P3/P4 na Vinohradech ve Slovenské, trenér Ondra Moravec
Uf. Nevím, jestli mě tak vzal ranní tělocvik, nebo to bylo tlakem, ale dneska by mě přeprala i moucha. Když po rozehřátí Ondra vyhlásil dvacet angličáků, odcvičila jsem jich osm způsobem, že jsem si lehla, pak se zvedla, pak si lehla... Dneska jsme procvičovali kopy, a to kromě přímých na rozkrok a kruhových na nohy taky pushkicky na střed a na hlavu a nakonec low kicky na hlavu. Obrany jsem moc neznala, ale to Ondra všechno ukázal a bylo to v pohodě, ale zvládnout to ukopat! Byla jsem fakt hin. Na konci jsme jeli tři kola sparingu. Jako první jsem byla s Lenkou, která mě šetřila, protože jsem byla fakt mimo. Jenže... druhý kluk se jmenoval Michal, což jsem zjistila podle Ondrova "Michale, brzdi, mírněji!" a taky podle Davidova "kdo tě kopnul, že kulháš? Michal?" No a že se druhý kluk jmenoval David, jsem zjistila podle Ondrova "Davide, klidni to!" Jako... to nebyla úlitba vůči mé nemohoucnosti, to bylo kvůli tomu, jak se do toho opřeli. Ale ve skutečnosti mě sice zasypávali kopy i ranami, ale ničím tvrdým (kromě toho Michalova kopu - ale to se nešikovně sešlo jeho koleno s mou holení pod chráničem). Uf.
čtvrtek 10. 5. 2018: krav maga
P4/P5 na Národce, trenér Honza Kobliha
Dneska jsme kombinovali techniky P1 a P5 - tolik k Honzově důvěře v naše schopnosti, hehe. Takže jsme si trochu nacvičovali správný pohyb při úhybu tělem před direkty, tedy ten pohyb rameny. Zkoušeli jsme na to různé nácviky formou her, pak to zkoušeli normálně s údery, pak v rukavicích a nakonec jsme si na tom měli dávat záležet při sparingu. No. A z P5 jsme nacvičovali sekvenci kotoulu vpřed a vzad, což Honza moc pěkně a srozumitelně rozfázoval, takže i já jakožto naprostý antitalent na kotouly to zvládla. Teda zvládla jsem to do fáze "a z téhle pozice už uděláte klasický kotoul vzad", protože ho neumim, ačkoliv to je technika z P2, ehm. Ale ta sekvence kotoulu vpřed a jak na to navázat ten vzad mi šla. Na konci sparingy, ty zase nic moc.
pátek až úterý 11. - 15. 5. 2018: Šumava
počasí proměnlivé, nálada konstantně dobrá
Povídání ZDE. Od pátku do úterý, dohromady zhruba 90 km, z Nýrska do Sušice. Lada, Pepa, Olda a já. Moc pěkný výlet.
Týden po Šumavě jsem toho moc nenasportovala, ale ono to před Rakovnickou 60 ani nevadilo. V úterý jsme se vrátili, ve středu jsme byly s Markét a s Terkou na vietnamské večeři (čerstvé letní závitky a tom kha kai), ve čtvrtek se Sargo ve Švandově divadle na Krysaři a v pátek jsem jela využít dvacetiprocentní šutráckou slevu do Trailpointu... výplata koneckonců byla nedávno. (Ale ta další je teď hrozně daleko!)
Kupování bot je pro mě pořád ještě trochu trauma, ale ta sleva byla dobrá motivace, proč se před prodejnou neobrátit a neutéct. A protože tam zase byli úchvatní a milí a hodní a nápomocní, dostala jsem všechno, co jsem chtěla.
Především nové Salmingy, protože do starých mi už padají četnými děrami kamínky a mně se to nechce zašívat. Moje Trail T2 už se samozřejmě nevyrábí, ale měli ještě zbytek modelu Trail T3, který je identický, a pak předělaný model Trail 5, který mi ale na noze nebyl příjemný - zbytnělým tlumením a taky střihem, který mi tlačil na malíčky i ve velkých velikostech. Takže jsem si vzala Salming Trail T3, ačkoliv měli jen velikost 40, zatímco doteď jsem měla 39 1/3, ale seděly mi dobře, takže asi cajk. Zítřejší R60 to prověří.
No a pak... ehm... no dobře, propadla jsem tomu. Pak jsem si totiž koupila další barefooty, tentokrát na běhání do terénu - Vivobarefoot Primus Trail FG L (vel. 38). Jsem na ně moc zvědavá a neskutečně se na ně těším - myslím si, že na běhání z práce budou ideální. (Čímž mám zase na další dva roky s běžeckými botami doufám vystaráno.)
Co mě fascinovalo, že mi tam s výběrem pomáhala slečna, která si se mnou o botách povídala. Jako - já nikdy neměla co o botách říct. Já tomu přece nerozumím, já žádný rozumný boty nikdy neměla... jenže asi to už není úplně pravda, protože jsem si s jedním pánem pěkně ponotovala, že se New Balancy rychle rozpadají (já těch výhrad měla víc, on jen tuhle), se slečnou zapředla řeč o Inov-8, které mě nepřesvědčily (jenže ony na mě mají širokou špičku), a pak taky o těch barefootových balerínách, které jsme obě měly na noze a které obě máme dost krátce. Prostě... já už asi nemám trauma z nakupování bot. Jestli jsou tohle ty zkušenosti, které přicházejí se stářím, tak to stáří beru.
Óchejte se mnou
sobota 19. 5. 2018: Rakovnická šedesátka (68 km)
22 °C, svěží vzduch před deštěm, který nepřišel, pod mrakem, příjemně
Povídání ZDE. Letos mi to sedlo, krásně se mi běželo i šlo a celou dobu mě to moc bavilo. Vzdálenost 68,55 km, čas 10 hod 27 min, rychlost 6,6 km/h, nastoupáno 1364 metrů, boty Salming Trail T3.
úterý 22. 5. 2018: plavání
1250 m ve 25m bazénu (já to totiž počítala! ale asi špatně.)
Křeč do lýtka mě chytla po 900 metrech, ale jenom slabá. Vzhledem k tomu, že mi Soňa předtím vyprávěla, jak chytla křeč v pátek při sklapovačkách (jak??), tak mi v plavání víc překážel smích. Ale po R60 asi mám nárok. Jinak se mi plavalo navzdory R60 pěkně, akorát při závěrečném 50m sprintu jsem začala lehce cítit oběd - jenže on byl ten lilek plněný masovou směsí s bulgurem tak dobrý! Na závěr 50 m vyplavání prsy.
úterý 22. 5. 2018: krav maga
P4/P5 na Národce, trenér Honza Kobliha
Dneska jsme místo rozcvičky jeli cvičení na krokování se side stepy a mně to ukrutně nešlo. Pak jsme si zopakovali pád vzad + kotoul vzad (ve dvojicích, nejprve z kozy pád vzad, skopnout, koza jde do kliku, přes ni high roll, podpíďalkovat, kladiva do břicha, skopnout, výměna). Pak kopy se steppingem, crossingem a slidingem (který nám teda ukrutně nejde, a to je na zkoušky P3), a to jak přímé, tak kruhové. Pak všechna škrcení s důrazem na škrcení zezadu s tlačením a tažením a škrcení zepředu s tlačením. Na závěr sparing pouze v rukavicích.
čtvrtek 24. 5. 2018: krav maga
P4/P5 na Národce, trenér Honza Kobliha
Zajímavý trénink. Rozcvička přerostla do pohybových dovedností, takže první pauzu na pití (resp. na oblečení chráničů) jsme dostali až po hodině. To protože jsme po čtvercích a AB a rozhýbání hlavy v mostu začali opakovat kotouly dopředu a pak dozadu. Navázali jsme technikou z P4 - pád ze židle, což je pád vzad, ze kterého se přejde do kotoulu vzad, do stoje a ustoupení nebo vykročení z linie. To mi i docela šlo. Pak jsme ještě dělali variantu pádu vzad s úhybem do strany, který mi naopak nešel vůbec. Pak jsme přešli ke slajdovaným kotoulům vpřed, které byly v pohodě, a zkoušeli jsme to pro reálné situace, tedy když někdo točí řetězem a já se k němu potřebuju dostat, takže tu osmičku řetězu podslajduju a kopnu ho mezi nohy. Takže Tomáš kreslil tyčí osmičky a do toho jsem se vrhala; bylo to nakonec víc v pohodě, než jsem si myslela. Pak to samé proti pytlům, abychom po kopu mohli vstát a dokončit.
Pak jsme přešli k obraně proti kopům. Nejprve proti pushkicku na hrudník (rukou v pěst odklonit kop), pak scooping, tedy zametání kopů na břicho. To jsem si vůbec nepamatovala, je to z pasivního, když mám ruce na břiše překřížené přes sebe a zametám spodní rukou, ať kope z kterékoliv nohy. Na závěr sparing.
pátek 25. 5. 2018: krav maga urban combat - nůž
2hod, v tělocvičně na Kubánském náměstí, trenér Filip Timbaris + pomáhali Honza Kodeš, Pepa Šedivý a doktor
Nůž. Obrana proti přímým bodům - odklonění. Obrana proti bodnutí ze strany - čtyřka + kop (při rukou dole) nebo stabbing (s rukama nahoře). Opakované kruhové bodnutí, takže tři sta šedesátka s kontrolou. Scooping při bodání přímek na střed. Nejzajímavější byly fuck up situace. Kravata ze strany jednou rukou a bodání do trupu druhou rukou - jednou rukou udělám tři sta šedesátku, druhou rukou mu ruku s nožem zaháknu háčkem, přehmátnu do céčka, chytím ho i druhou rukou, dám mu hlavičku, jednou rukou pustím, vyvlíknu hlavu z kravaty (jednou rukou mě v ní reálně nedokáže škrtit, když zpevním krk), dokončím. Kravata zezadu a bodání na klíční kost - 360, ruku mu chytit oběma svýma, hlavička, úder, vyvlíknout hlavu, dokončit. Kravata zezadu, když ho mám za zadkem - 360 tou rukou, kterou dosáhnu, a protože mám druhou za ním, tak silné údery do zátylku, vyvlíknout se, dokončit. Tyjo, celé dvě hodiny byly super. Na závěr přezkoušení z historie krav magy, přičemž čtyřicet lidí nevědělo odpovědi, takže ve dvojicích 200+200 úderů na střed.
Obrana proti slashům
(fotka převzata z alba Krav maga Praha ZDE)
pátek 25. 5. 2018: krav maga urban combat - noční trénink
1,5 hod v Grébovce venku, trenér Ondra Koštuřík
Týjo, to byla pecka! Hrozně dlouho nám ruce a nohy oblepovali svítícími tyčinkami, ale když se setmělo, byla to pecka, protože jsme nebyli u lamp, ale údery a kopy byly i tak vidět. Ondra s námi projížděl standardní techniky v nestandardním prostředí - celé to zahájil výběhem na kopec k asfaltce a skotrmelcováním dolů. Pak jsme cvičili ve dvojicích klasické kombinace, ale měli jsme využívat terén (cvičili jsme ve svahu) a ideálně být i zády k lampám, ale ty tam fakt nebyly. Pak jsme se rozdělili do trojic a byly to klasické cituace typu jeden bouchá na lapě, druhý na něj zaútočí nožem. Nebo jeden je povalený na zemi a druhý na něm leží a ztěžuje mu vstávání a třetí na něj lehne ve chvíli, kdy už už vstává. Sparing ve tmě a povětšinou s grapplingy měl taky své kouzlo. A tak - vlastně to nebylo nic nového, ale prostě venkovní trénink po tmě, ach.
Padání
(fotka převzata z alba Krav maga Praha ZDE)
sobota 26. 5. 2018: krav maga urban combat - zbraně, odzbrojení, pacifikace
2 hod na Parukářce venku, trenér Michal Otipka
Odzbrojení samopalu zblízka - levou odkloním, přehmátnu do pravé, abych ho držela háčkem z druhé strany (je fixovaný předloktím a bicepsem), levou chytím háčkem někde za závěrem, povytáhnu útočníkovi z podpaží a vykroutím. Pokud je na řemenu, musím potáhnout tak, aby útočník skončil na zemi a já řemen sundala.
Odzbrojení pistole držené jednou rukou zblízka - levou odkloním (držím zespodu), pravou chytím háčkem na závěru, vykroutím do strany, abych dostala pistoli z jeho prstu na spoušti.
Odzbrojení pistole držené oběma rukama zblízka - obdobně tomu výše, ale vypáčím ji diagonálně (skoro vertikálně).
Taky takedowny ze strany (jedna ruka kolem útočníkova pasu zepředu, druhá ruka mezi jeho nohama zezadu - provléknout co nejvýše na břicho, sama se pokrčím v kolenou a mírně se zakloním, abych ho na sebe navalila, zvednu se i s ním, zahodím ho hlavou napřed) a zezadu (podtrhnu mu nohy pod koleny, zdvihnu je co nejvýše a v letu ho kopnu mezi nohy).
Michal vysvětluje
(fotka převzata z alba Krav maga Praha ZDE)
sobota 26. 5. 2018: krav maga urban combat - 1. pomoc, terror, aktivní střelec
4,5 hod v podzemním klubu Storm
Přednáška o první pomoci v taktickém prostředí - soustředila se na masivní krvácení a zajištění průchodnosti dýchacích cest, to vše za předpokladu, že tím neohrozím sama sebe.
Sestřih záběrů z kamer při různých střeleckých útocích v obchoďácích, klubech a restauracích a pobodání nožem na ulici. Bez komentáře.
Přednáška o tom, jak se chovat při střeleckém útoku v klubu. Jestli utíkat, schovávat se, hrát mrtvého. Zásahovka musí vidět na ruce prchajících lidí.
Dva scénáře útoku bez zásahovky - při prvním teroristi obsadili jeden východ, při druhém oba východy. Ohlušující střelba ze zbraní, petardy místo granátů, kouř ze zbraní, přítmí a barevná světla. Absolutně nepřehledná situace.
Dva scénáře se zásahovkou. Při první nás vzali teroristi jako rukojmí - klečeli jsme u stěny čelem ke zdi a s rukama nahoře - a pak tam vlítla zásahovka, že máme utéct, ale pak se začalo zase střílet a pak už jsme mohli opravdu utéct. Při druhém jsme začínali z pozice rukojmích, po zásahu zásahovky šlo utéct snadno.
Při posledních dvou scénářích zůstali na místě namaskovaní zranění. V prvním případě jsem pomáhala u masivního krvácení z nohy, při druhém u pneumotoraxu.
Přednáška od zdravotnického záchranáře - zhodnocení naší první pomoci. Gró bylo, ať se snažíme pomoct v každém případě, i když třeba nebudeme stoprocentně vědět, co dělat.
Přednáška od chlapů ze zásahovky o tom, jaké je přepadení z jejich pohledu. Že oběti musí mít viditelně ruce, jak se chovat, pokud budu chtít použít legálně drženou zbraň a zrovna přijde zásahovka, co za informace od uniknuvších potřebují, že se opravdu nebudou starat o zraněné, když ještě není budova vyčištěná od útočníků.
Fotku časem vyměním za nějakou z akce, ale zatím nejsou k dispozici, tak aspoň moje koleno střelené gumovým projektilem hned po tréninku, pak se zbarvilo ještě mnohem líp ;-)
sobota 26. 5. 2018: krav maga urban combat - CQB
2 hod ve Two Towers na Džbánu (venku), trenér Michal Otipka
Boj u zdi a na rozích budov. U stěny škrcení (prosekávání loktem + kladivo, nebo stržení paží háčky a přitisknutí na své tělo), hrozba nožem zblízka. Řešení kruhového útoku a jeden a půl rytmu, kdy útočníka posléze hodím hlavou na zeď. Pády na stěnu. Přepadení nožem nebo pěstí zpoza rohu, čemuž naprosto nevěřím, protože ten útok nejde postřehnout. Na závěr stresovka v opuštěných členitých budovách Two Towers na Džbánu, kdy polovina měla odražeče nebo lapy a druhá polovina to tam čistila.
neděle 27. 5. 2018: krav maga urban combat - bar fight
3 hod v podzemním klubu Storm, trenér Michal Koštuřík
Tisíc stupňů, podlaha i těla mokré od potu. Obrana proti letícímu předmětu (popelník, láhev, sklenička) - dvoják s přizvednutou nohou zaštiťující trup, přejít do útoku. 360 proti útočníkovi s předmětem v ruce - důkladná obrana tělem, aby nás nezasáhl předmět, pokud ho pustí. Bearhugy. Kravaty. Ve trojicích prorážení dvojice lidí, která nás nechce pustit. VIP protection, když je VIP přede mnou a když je VIP vedle mě.
Barfight
(fotka převzata z alba Krav maga Praha ZDE)
neděle 27. 5. 2018: krav maga urban combat - boj v autě
2 hod na vrakovišti ve Štěrboholích, trenéři Ondra Malčík, Šaolin, Ondra Koštuřík a Michal Otipka
Čtyři stanoviště á půl hodiny.
První stanoviště - Ondra Malčík. Vystupování z auta - jak otevřít jednou rukou, jak rozepnout pás, aby nezůstal viset na ruce.
Druhé stanoviště - Šaolin. Jak řešit přepadení u auta při nastupování. Namáčknutí na auto, škrcení, nůž; veskrze známé techniky zopakované už při CQB.
Třetí stanoviště - Ondra Koštuřík. Kruhové útoky od spolujezdce (např. nožem). Hrozba pistolí. Vytahování agresora z auta.
Čtvrté stanoviště - Michal Otipka. Nejzábavnější záležitosti - nejvíc cool bylo, když jsme trénovali obranu proti škrcení strunou (v našem případě pásem) od člověka na zadním sedadle. Člověk musí zachytit tu strunu a pak se propíďalkovat na zadní sedadlo, kde útočníka dokope ven. Sice to šlo velice ztuha (Lence vůbec), ale byla to hrozná prča, dokonce se mi rozblikalo auto, protože jsem si dupla na trojúhelník. Pak obsazování auta s někým nebezpečným ve třech lidech (jeden skrytý za sloupkem vyrazí pažbou pistole okýnko a otevře dveře, v tu chvíli už nastupuje na zadní sedadlo druhý člověk a nasazuje kravatu a křičí "ruce na volant!", a když je takhle agresor zneškodněný, nastoupí třetí na místo spolujezdce a rozepíná pás a jednička tahá agresora z auta).
Jestli ona nezlobila?
(fotka převzata z alba Krav maga Praha ZDE)
úterý 30. 5. 2018: krav maga
P4/P5 na Národce, trenér Honza Kobliha
Jsem trochu v šoku. Honza nás dneska chválil. Jakože... CHVÁLIL. A Honza nás nikdy nechválí - to nejbližší pochvale od něj dosud bylo "jo, no, super, ale...(následuje výčet toho, co zlepšit)" nebo "dobrý! to už bylo docela dobrý..."
No a dneska, když jsme přišli, byl fakt přísný na třídu před námi. Že se mají zlepšit, že kdo chce na zkoušky, nesmí už vynechat ani jeden trénink a na opakovacím semináři musí absolvovat nejen stupeň, který chce ke zkouškám, ale i všechny předchozí. A že jít sice můžou, ale že je nepodrží, když to nedají. Prostě... špatná, nespokojená nálada. Ach jo.
A pak si nechal nastoupit nás, znovu si nechal zopakovat, kdo jde na zkouškách na jaký stupeň, a dodal, že my chodíme na tréninky pravidelně, což je super, a že by bylo dobrý jít na opakovací seminář, když na to budeme mít čas. A pak jsme celou hodinu trénovali na lapách bojové kombinace - lapař dával pomalé kruhové útoky na úhyb nebo prudké na kryt a do toho nastavoval lapy na protiúdery a druhý se snažil odečítat a co nejlíp reagovat a mezi námi chodil Honza a říkal věci jako "to vám jde! super, super! jste šikovní, můžeme rovnou přidat další věc. paráda." Heh. A i když jsme si v jednom kuse odkrývali žebra a dostávali do nich rány a taky jsme nastavovali kryty i na pomalé údery, před kterými se mělo uhýbat, byl Honza spokojený. Tyjo. Taky jsem spokojená.
středa 30. 5. 2018: krav maga
P3/P4 na Vinohradech, trenér Ondra Moravec
Naopak ze dneška jsem hodně rozpačitá. Ondra se nabídl, že s námi zopakuje všechny techniky z P3. První problém byl, že na mě ale dolehla odpoledne extrémní únava a slabost, takže jsem cvičila hodně mizerně; a ten druhý, horší problém byl, že s Lenkou prostě všechny techniky neznáme. Slowfight máme hodně mizernej, protože ho s Honzou vůbec neděláme. Uvolňování zápěstí neznám a nejsem si to schopná zapamatovat, když mi někdo ukáže všech dvanáct druhů najednou. Nakročení do kopů jsou docela ok, snad si to o slajdu bude myslet i testující Izraelec. Bearhugy jsou ok. Kravaty na zemi mi úplně nešly, ale to doufám bylo hlavně tou únavou. Údery na střed bez vykročení a s vykročením jsem dělala precizně podle techniky poprvé a taky to byla novinka, ačkoliv "nějak" je samozřejmě používáme i při sparingu už od nevidim. Obrany proti kopům (scooping s překříženýma rukama dole, reflexivní s rukama dole u těla a proti kopu na hlavu musím zavřít ruku v pěst) jsou jakž takž, ty jsme trénovali minulý týden u Honzy. Přetáčený úpád dozadu mi překvapivě docela šel, highroll jsme dneska nedělali. Mňo. Asi jsme s Lenkou byly zaskočené obě dvě, kolik nám toho nešlo.
čtvrtek 31. 5. 2018: krav maga
P4/P5 na Národce, trenér Honza Kobliha
Honza jde do sebe - dneska jsme opakovali na zkoušky! Bearhugy budiž, to nic nového. Škrcení s tažením a tlačením super, začíná mi to jít. Nelson a gilotina v pohodě. Ve vytrhávání rukou mám furt maglajz, i když menší než dřív, dneska jsem to trochu studovala na youtube. Stínování super. Kravaty klasika. Nakonec cvičení na takové to otlapkávání, ze kterého se chytáme. Hodně jsme dneska přetahovali, ale docela dost mi to dalo.