Tréninkový deník: listopad 2019

Rekreace v Krkonoších ukončená výběhem na Sněžku; a o čtyři dny později odlet do Ekvádoru, kde jsem strávila skvělých 17 dní. Mimo to jsem toho moc nestihla - dva tréninky krav magy (po šestitýdenní pauze), tři běhy (v Krkonoších moje fyzička vzrostla raketovým tempem) a jeden výlet. A taky tradiční pečení žaludových placek podle receptu z foglarovek. Sportování pojednasedmdesáté.

pátek 1. 11. 2019: běh za východem Slunce na Sněžku (19 km)
dole -5 °C, nahoře míň a prudký ledový vítr

Vstávání ve čtyři, balení na chodbě, abych nebudila spolubydlící, k jídlu koláč od včerejší snídaně. A pak šplhání po namrzlých kamenech, sněhu a ledu do kopce a náhlá nejistota, jestli budu nahoře včas. Taky hvězdy nad hlavou a rozsvícené Polsko pode mnou. Od Sloneczniku se konečně dalo běžet, takže jsem zrychlila, abych byla nahoře včas. Když jsem obcházela dolinu s Velkým Stawem, a šla tudíž o 90 ° jiným směrem, viděla jsem had čelovek šplhajících na Sněžku a říkala si, že tenhle náskok Stáni a Evy s jejich studenty nemůžu nikdy stáhnout, že dorazím pozdě. Ale povedlo se, na Sněžku jsem vylezla za pět půl sedmé, a východ Slunce měl být v 6:40 - chtěla jsem tam být do půl, kdyby byl shora dříve. Za tu dobu jsem tam promrzla, a nejen já: Stáni s Evou dokonce už zavelely odchod, než Slunce vykouklo, ale naštěstí se studenti nesbalili tak rychle. A byla to pastva pro oči, opravdu ano - bílé moře mraků na východě, mraky vanoucí přes hřebeny na západě, rudá obloha všude kolem, a do toho kotouč Slunce. Cesta zpátky mi trvala kratší dobu a utíkala mnohem rychleji (až jsem se divila, že byl ten rozdíl jen 15 minut), a to bylo dobře, protože jsem ještě stihla snídaně a i se sprchou a s balením jsem byla hotová půl hodiny před plánovaným odjezdem zpátky do Prahy. Úžasný začátek dne.
9,89 km, 1 hod 50 min, 11:10 min/km, 592 m+.
9,91 km, 1 hod 35 min, 9:36 min/km, 190 m+.

sobota 2. 11. 2019: běh (7 km)
13 °C, tma

Tak dlouho jsem dělala jiné věci, až se začalo stmívat, ups. Což generovalo zábavné události, jako že jsem třeba zabloudila, dvakrát. Jednou jsem se vrátila do prudkého kopce těch padesát metrů na křižovatku, kde jsem přehlédla správnou cestu, a podruhé jsem skončila na pěšince podél plotu policejní akademie, která byla hojně zarostlá neškodnými i trnitými křovinami, a tam už to moc zábavný nebylo. (Jenže já se zakoukala na zelená světýlka, z nichž se vyklubaly dvě srnky přímo u pěšinky, a probíhala jsem na dosah, odběhly, až když jsem je minula.) Ale jinak - ach! Trénink v Krkonoších přinesl větší ovoce, než jsem čekala, protože jsem vyběhla úplně všechny kopce, které cestou mám a které jsou sice krátké, ale prudké a tepovka mi to normálně nedovoluje - i branické schody! To je tak skvělej pocit.

7,68 km, 56 min, 7:17 min/km, 151 m+.

neděle 3. 11. 2019: výlet (7 km)
11 °C, bláto

Mhm, celodenní sedmikilometrový výlet, kdo z vás to má? :) Jmenovalo se to Výlet s Ebříkem, který tam navzdory antibiotikům opravdu byl, ale jinak tam byli hlavně dětní lidi - na deset dospělých bylo pět a půl dítěte. V půlce cesty byla hospoda, kde měli Kapustový víkend a mně to fakt chutnalo, a když pak děti odpadly, vrátili jsme se zpátky na vlak a k autům. Úchvatně fascinující mi přišel Pepa, který usnul na skejtu na kočárku, od pasu výš ležící na dečce s pidibráchou (ale jinak stojící na tom skejtu), a vydržel tak stát snad hodinu.

úterý 5. 11. 2019: běh (8+9 km)
13 °C

Cesta do práce byla ryzí euforie, nebo teda aspoň zpětně. Chápejte, já vyběhla celý ten stoupák z Prokopáku! Jakože ty úplně nejprudší serpentýny! Celé!! Bez zastavení, bez chůze!!! Nikdy bych nehádala, že tohle jednou zvládnu, ach ach. Míjel mě v nich cyklista a něco povzbudivého říkal, ale měla jsem v uších sluchátka, tak vůbec netuším, co, a navíc jsem pak měla schízu, jestli to nebyl někdo z kolegů. Týjo, já mám radost. 8,88 km, 57 min, 6:30 min/km, 169 m+.

Cesta z práce se nesla na podobně radostné vlně. Sice mě po seběhu zase píchalo v boku, ale tentokrát se mi to povedlo rozběhat. Čím to je? Nezpevněné vnitřní svalstvo trupu? Na Barranďáku hodně foukalo, ale snad to neodnesu zdravím. A i závěr stoupáku domů jsem vyběhla, což se mi normálně taky nedaří. Ty Krkonoše se mnou fakt udělaly divy. 9,08 km, 56 min, 6:13 min/km, 144 m+.

středa 6. 11. 2019: běh
12 °C 

Dneska jsem vyběhla hned po ránu - mám ode dneška už dovolenou kvůli pochůzkám před Ekvádorem. Po včerejšku mě dost bolely nohy a i celková únava byla znát, třeba branické schody jsem nedala, jinak ale všechno jo (i když fakt pomalu). Ale zase jsem běžela za světla a nezabloudila jsem, tak mám lepší tempo než minule. Ona je tahle trasa fakt náročná, když se to vezme s nadhledem, samé bláto a kopečky, plus dneska ještě velký provoz na silnicích, které přebíhám, takže prudké rozběhy. 7,41 km, 51 min, 6:57 min/km, 139 m+.

8. - 24. 11. 2019: Ekvádor
17 dní v Amazonii a horských pralesích na úpatí And

Reportáž se brzy rozjede ZDE.

úterý 26. 11. 2019: krav maga
90 min na Národce u Honzy Koblihy, Stará garda

Po šesti týdnech na krav maze. Vůbec jsem si nebyla jistá, jestli se mi tam chce, protože jsem po svém posledním tréninku chodila týden s monoklem, ale bylo to skvělý. Díky Krkonoším jsem neztratila nic na fyzičce, a tak mi rozcvička přišla úplně v pohodě i u posilování, které jsem dříve zvládala jen s vypětím sil, a pak jsme dělali zem. Škrcení na zemi z různých úhlů, takže i třeba se zakleknutím za hlavou nebo s kolenem nad tělem; P3 kravaty na zemi; a nově G1 kravatu zezadu, když útočník sedí za mnou. Tam se rozlišují různé varianty, že jestli mám volné nohy (to pak jen udělám kotoul dozadu přes něj a vysmeknu se), nebo jestli je mám přichycené jeho (dtto, akorát propnu jednu nohu a využiju té setinky volnosti a vysmeknu ji a pak hned druhou). Pak mě ještě může zamknout, ale k tomu jsme se už nedostali.

čtvrtek 28. 11. 2019: krav maga
90 min na Národce u Honzy Koblihy, Stará garda

Miluju ty rozcvičky. Dneska jsme se věnovali opakování tyče, což potřebuju jako sůl - docela si sice pamatuju úder shora jednoruč i obouruč, ale baseball swing jsem dělala asi potřetí v životě. (Přiskočit s dolů propnutou zrcadlovou rukou, prolomit mu lokty, zamknout, lokýtkem bradu při hmatání na tyč, koleno do rozkroku, vytrhnout.) Pak jsme se vrátili ke kravatám na zemi a pilovali jsme všechny P3 - s volnou rukou, zamknutou rukou a zamknutou rukou s chytáním hlavy nohou. Pecka.

Závěrem jedna z tradiční akce pečení žaludových placek. Sešly jsme se v plném počtu + 3 čerstvá mimina a placky jsme zvládly i letos. Jsou rok od roku lepší!