Je to poprvé, co jsem vzdala dálkový pochod na 40. km, ale následné zážitky mi všechno bohatě vynahradily. Celou stovku došlo nakonec jen 25 lidí. Malá Fatro, mrcho, myslíš si, že tě proto přestanu mít ráda??

Když se postavíte na start nemocní, osobák si neuděláte. A když strávíte noc na hřebeni Krkonoš v mracích a silném větru v tričku bez rukávů, tak vás ani čerstvý horský vzduch nevyléčí. Ale zkusila jsem to.

Sobotně-nedělní vandr se spaním na zřícenině pod košatým bukem za jemného deště, sprchováním pod vodopádem, pečením buřtů a taky brambor v ohni, se spoustou cukru jako drogy a smíchu taky jako drogy a s opuštěnou přírodou Krušných hor.

Veselá příhoda z práce.

Neumím si kupovat běžecké boty. Nerozumím tomu a každý přehmat vyjde dost draho. Jenže... jsem neměla běžecké boty.

Sportování potřicáté.

Abych vysvětlila nadpis: mým nejdelším čistě běžeckým počinem byl dosud maraton, dokonce dvakrát, a v obou případech to bylo naprosté fiasko. Že se mi v sobotu povedlo uběhnout skoro v kuse skoro celých šedesát pět kilometrů, a zbytek jsem došla tak rychle, abych byla pořád ještě první mezi holkami a aby to dalo rychlost 7,8 km/h, je úžasný výsledek a jsem na sebe moc hrdá.

Pokračování šumavského putování. Pražící slunce a modrou oblohu vystřídaly chumelenice a bílá krajina a pořád to bylo moc pěkné.