Po dlouhé době jsem se zase přihlásila na běžecký závod, protože už jsem zapomněla, že běžecké závody nemám ráda, protože se na nich musí doopravdicky běhat, a bylo to prima, protože jsme tam vyrazili na celý víkend jako Norma Dream Team & Partners & Friends a báječně si to užili.

Sportování potřiatřicáté.

Norsko, den čtvrtý a pátý. Jak se naše skupina rozpadla, jak se naše skupina stmelila, jak jsme došli na náhorní pláň a naše národnost byla identifikována zpěvníkem, jak jsme potkali lázně pod širým nebem a jak jsme se měli dobře.

Čtrnáct dní jsme byli v norském národním parku Jotunheimen a chodili jsme tam po horách. Je to norské nejvyšší pohoří, je tam moc pěkně a mně se dovolená ohromně líbila. První díl je o tom, jak jsme se dostali z Prahy až na první dvoutisícovku.

Když jsme byly děti, jezdili naši rodiče na Dovolenou s dalekohledem, a zatímco oni poslouchali přednášky, povídali si o objektech blízkého i vzdáleného vesmíru a obdivovali techniku, my trávily celý týden v lese, který jsme mapovaly a ve kterém jsme si schovávaly svoje poklady v plechovkách od čaje. Tenhle víkend jsme se se Zuzkou a Helčou vrátily, abychom zjistily, jestli byl ten les opravdu tak divoký a nekonečný, jak jsme si myslely.

Nonfood dělá jedna nákupčí se dvěma asistentkami. Food obvykle dělá pět nákupčích, každý s jednou svojí asistentkou. To jenom já jsem tak báječná, že dělám asistentku rovnou třem různým lidem.

Sportování podvaatřicáté.

Sportování pojednatřicáté.

Je to poprvé, co jsem vzdala dálkový pochod na 40. km, ale následné zážitky mi všechno bohatě vynahradily. Celou stovku došlo nakonec jen 25 lidí. Malá Fatro, mrcho, myslíš si, že tě proto přestanu mít ráda??