Jarní Šluknovsko je skvělou ilustrací, proč musí být dálkové pochody tak dlouhé: aby bylo dost času a prostoru na všechnu tu nádhernou přírodu a úchvatnou atmosféru akce. Sto deset kilometrů, jaro, léto, podzim i zima, nádherná krajina a úžasní lidé.

Dostihlo mě plánování dovolené. Takže mě dostihlo i plánování termínovky pro letošní rok. Nezávazně, samozřejmě ;)

Sportování pošestnácté.

Na to pozor - když mi řeknete, ať přijedu na nějaký pochod, tak já opravdu přijedu. Tak jako sem. Padesátikilometrový pochod Putování za Rumcajsem, Mankou a Cipískem, který měl start i cíl v Jičíně a vedl Českým Rájem, za to rozhodně stál.

Sportování popatnácté.

Ze středečního hovoru: "Ahoj babi, já si k tobě přijedu večer pro snowboard, jo? Nás na víkend pozval kamarád do Liberce a budeme tam chodit na Ještěd..."

O valentýnském víkendu jsme byli s Erikou a Standou v Totes Gebirge na sněžnicích a užívali si hluboký sníh, pražící slunce a ty nejlepší podmínky, jaké jsme mohli mít.

Byli jsme se s Martinem proběhnout po Brdech v rámci akce Zimní brdská padesátka. Trasa byla vedená moc pěkně a délka padesáti kilometrů byla tak akorát, abychom si užili denní světlo s časným návratem bez ranního vstávání v nelidských hodinách.

Sportování počtrnácté.

Na Silvestr a několik dalších dní jsme s Martinem vyrazili do Krkonoš. Od středy do soboty jsme byli v chatě nad Rokytnicí a chodili na výlety a bylo to krásné.