Na druhý květnový prodloužený víkend jsme s Erikou, Standou, Radkem, dvěma psy a o den později dorazivším Jirkou vyrazili do Žďárských vrchů.

Proč jsem se znovu přihlásila? Důvodů bylo více:
- protože tou dobou stála registrace jenom 800,-
- protože jsem si myslela, že když lépe natrénuju, bude to mnohem lepší
- protože jsem nepoučitelná...

Sportování posedmnácté.

Vy víte, že na dálkové pochody chodím kvůli vlastnímu pocitu, že se snažím zvítězit sama nad sebou a vítězství nad ostatními jsou podružná, že jsem skromná a nemám potřebu se chlubit... jenže když já jsem vyhrála! A i když se tu pochválím sama (jenom asi tisíckrát), tak mě klidně pochvalte taky. Já to snesu. To protože jsem tak úžasná. Už jsem říkala, že jsem vyhrála? :))

Jarní Šluknovsko je skvělou ilustrací, proč musí být dálkové pochody tak dlouhé: aby bylo dost času a prostoru na všechnu tu nádhernou přírodu a úchvatnou atmosféru akce. Sto deset kilometrů, jaro, léto, podzim i zima, nádherná krajina a úžasní lidé.

Dostihlo mě plánování dovolené. Takže mě dostihlo i plánování termínovky pro letošní rok. Nezávazně, samozřejmě ;)

Sportování pošestnácté.

Na to pozor - když mi řeknete, ať přijedu na nějaký pochod, tak já opravdu přijedu. Tak jako sem. Padesátikilometrový pochod Putování za Rumcajsem, Mankou a Cipískem, který měl start i cíl v Jičíně a vedl Českým Rájem, za to rozhodně stál.

Sportování popatnácté.

Ze středečního hovoru: "Ahoj babi, já si k tobě přijedu večer pro snowboard, jo? Nás na víkend pozval kamarád do Liberce a budeme tam chodit na Ještěd..."