"Emí, Elí, Jáší, Garí, Martí, Honzí!"

S blížícím se koncem bakalářského studia se škola pomalu přiostřuje. Teď už není další rok, ve kterém bych některé ze zkoušek mohla opakovat, tady už jde o titul. Zkoušek mi do čtvrťáku zbylo málo, ale jsou to ty nejtěžší.
Jenže já jsem mocinky moc hustá, víme? ;)

Poprvé jsem neprošla při třicetibodové hranici svými 27,5/60, podruhé 28/60. Potřetí termín testu vypsali zároveň s mým gramatickým státnicovým testem z němčiny, takže jsem o něj přišla.
Čtvrtý pokus jsem psala právě dneska a studiachtivý čtenář si tak může zkusit vyplnit test z dějin české literatury 19. století. Otázky jsem dávala dohromady z hlavy a jednu ukázku se mi bohužel nepovedlo vygooglit, časem ale možná dobude. Bodů jsem měla 24/60, což k ústní zkoušce překvapivě opět nestačí.
Užijte si to.

Pomalu musím začít shánět další sešit v krásných tvrdých deskách - dvanáctý deník mi stránku po stránce ubývá a brzy ho založím na poličku k ostatním. Mám dvanáct sešitů, které mapují dvanáct let mého života. Je to dva tisíce stránek, které jsem popsala vlastní rukou.

V září jsem o neúspěšných státnicích nenapsala nic, protože jsem nejdřív musela vychladnout a pak jsem naštěstí odletěla do Norska. Teď už se cítím poměrně vyrovnaně, i když to předsedovi komise stejně jen tak nezapomenu...

Vracela jsem tátovi peníze, které jsem si od něj půjčovala před Indií, a jásala jsem, že mi na účtu zbyla skoro tisícovka, takže neumřu hlady. Táta se mi koukal do internetového bankovnictví přes rameno. Podíval se na stav účtu, na mě, na stav účtu a na mě.
"Vždyť tam máš skoro šestnáct tisíc."

Produktivní jsem jenom pod obrovským stresem.

Já a Jirka, Ivana a Honza, Zuzka a Luinar, máma a Ondra. Třídenní putování rakouskými Alpami na sněžnicích.

Byla jednou jedna singularita, která se obětovala, aby mohl vzniknout vesmír. Bylo to zrovna koncem prosince, a proto i celý ateistický svět slaví v tu dobu Vánoce. Jiný důvod mě nenapadá.

Víkendový přechod Malé Fatry na sněžnicích.  Šli jsme já, Jirka, Lukáš, Klára a M.i.X.