K narozeninám jsem si nadělila další operaci kolene. V prosinci to budou tři roky od prvního úrazu - tři roky, během nichž mě chůze převážně bolí a nic akčnějšího dělat nemůžu.

Abych měla na co vzpomínat - takže hodně fotek a málo textu.

Háčkovaní superhrdinové opět zasahují! Žádné dítě by nemělo vyrůstat bez své oblíbené háčkované hračky. Háčkuj plyšáky a zachráníš svět!!! (Ehm. Když on je ten nadpis jak název filmu...)

Nová várka háčkovaných odchovanců je zde.

Zbožňuju kurzy civilní první pomoci, jenže teď jsem absolvovala Tactical Combat Casualty Care (dříve Combat Life Saver) a tam nám dali na hraní torzo prasete! Jakože na zabodávání dekompresní jehly do hrudníku a tak. Taky ho zaintubovali, a když nám s ním dýchali, my v torzu hrudníku viděli, jak opravdické plíce pracují. Nutně potřebuju víc takových kurzů.

Bradavická lékouzelnice Magenta Unicornová vypráví o táboře. Totiž - trpím teď neochotou cokoliv psát, a tak sem místo vypíchnutých zážitků kopíruju texty, které jsem po večerech (jestli tedy lze jako večer definovat dobu od půlnoci do tří ráno, jak to zrovna vyšlo) psala pro rodiče. Akorát fotky vybírám jiné, protože jako vždy se snažím zachovat anonymitu dětí i vedoucích.

Začátky sportování po operaci vazů a menisku v koleni, aneb jak běžec k plavání přišel.

Původní certifikát od ZdrSemu, se kterým jezdím jako zdravotnice na tábor, mám z roku 2018, a ačkoliv jsem byla v 2019 na opakovacím kurzu, znalosti se zapomínají, a tak jsem se vydala znovu na plnou verzi kurzu, ale tentokrát k Českému červenému kříži.

...navíc už ve středu.

Odvázala jsem se a místo učení jsem vyrazila s Ebříky pozorovat ptáky. To je činnost, kterou jsem doteď dělala jenom v tropech, takže líp umím určovat kostarické a ekvádorské ptáky než naše české, ale ono to ani tady není vůbec špatný!