Čtyři dny pod plachtami, příprava dřeva, vaření na ohni a základní zálesácké dovednosti. (A guláš.) Rozhodli jsme se využít prodlouženého víkendu a zocelit naše starší táborové děti. A vyšlo to celé fantasticky.

Po poslední operaci jsem si myslela, že to bylo naposledy. Nebylo.

Jsem mizernej student, ale stejně pořád dělám nějaké zkoušky. A tahle se mi povedla.

Tábor v roli zdravotnice, pátý ročník. Níže fotky a zápisky, které jsem psala v průběhu pro rodiče - aspoň někde se můj blogískovací skill dá zúročit.

Lednové ministorky: Jak jsem se stala instalatérem; poslední rozloučení se šátkem, který jsem si dovezla až z Číny; o vlasech, kudrnatých vlasech; a drobné radosti.

Rok se s rokem sešel a já mám za sebou další dětský tábor v roli zdravotnice. Letos se všechno mimořádně vydařilo a hned bych se tam vrátila. Článek níže se skládá z mých stručných postřehů, z příprav, z vyprávění o jedné utajené scéně a pak z předlouhé kroniky, kterou jsem tam denně sepisovala pro rodiče. A poslední fotka je nejlepší, takže na ni nezapomeňte zaskrolovat!

Ještě před dvěma sty lety by to byla korunovace krále. Páni, já byla přítomná korunovaci nového prezidenta! A dokonce takového, kterého jsem volila. Byl to úžasnej zážitek.

K narozeninám jsem si nadělila další operaci kolene. V prosinci to budou tři roky od prvního úrazu - tři roky, během nichž mě chůze převážně bolí a nic akčnějšího dělat nemůžu.

Bradavická lékouzelnice Magenta Unicornová vypráví o táboře. Totiž - trpím teď neochotou cokoliv psát, a tak sem místo vypíchnutých zážitků kopíruju texty, které jsem po večerech (jestli tedy lze jako večer definovat dobu od půlnoci do tří ráno, jak to zrovna vyšlo) psala pro rodiče. Akorát fotky vybírám jiné, protože jako vždy se snažím zachovat anonymitu dětí i vedoucích.

...navíc už ve středu.