Eithne | Eithné píše

Sportování podevětašedesáté. Jedno lezení, jeden výlet v Jizerkách, jeden swimrun závod, dvakrát bazén, dvakrát střelnice, 117 km na kole, 98 km běhu a začátek kravmagového semestru. Z mikropříběhů tu je taky mobil zapomenutý na návštěvě, oprávněná, a přesto nespravedlivá pokuta za parkování, hipsterství v kavárně a jednodenní kurz první pomoci od ZDrSEMu. Pořád mě bolí pravé koleno, ale jinak je mi skvěle a všechno mě to hrozně baví. Září.

Dva moc krásné vandry - jeden sólo a jeden s batoletem a jeho rodiči. Do práce jsem začala jezdit na kole, a nejenže mi to překvapivě nevadí, ale jsem rychlejší než MHD a odpoledne i než autem. Letmé nakouknutí do pekla při "běhu" k Bětce, což byl necelý půlmaraton v 34 °C, které mi fakt neudělaly dobře. Zjištění, že si v krav maze budu muset udělat kvůli ramenu přestávku. Několik proběhnutí a taky několik plavání, což se obojí bude hodit, protože jsem sebe a Soňu na září přihlásila na Swimrun závod. Po roce na stěně. A hlavně - hlavně jsem vytapetovala předsíň! Sportování posedmašedesáté.

Květen byla úžasná jízda! Jako vrchol hodnotím krav maga urban combat se střeleckým přepadením baru a bojem v jedoucí tramvaji; a hned v závěsu se drží duatlon Rakovnické 60, na kterém jsem oprášila kolo, poznala křeče při běhu po jízdě na kole, naučila se měnit duši a zakufrovala dost ohromujícím způsobem. Taky jsem nebyla schopná dojít Karlštejnskou tlapičku pro nesnesitelnou únavu; byla na koncertě Joe Hisaishiho (áááách); byla na semináři zatýkacích technik; Jindrovi mě přizvali na svůj trojgenerační rodinný výlet; vyzkoušela jsem si po roce zase Coopera, a to na 250m i 400m oválu; a kromě svých KM tréninků jsme s Lenkou začaly chodit ještě na Luka, kde doopravdy opakují na červnové zkoušky. Nevím, jestli mi připadá víc cool, že jsem měla KM osm dní po sobě, nebo že jsem během těch 8 dní stihla 12 tréninků, nebo že to bylo 37 hodin čistého času. Jak říkám, jízda. Sportování popětašedesáté.

Sportování potřiašedesáté. V práci už mě zdraví slovy: "Jé, ahoj! Jsi zdravá, nebo ses jenom přišla podívat z neschopenky?" V březnu jsem stihla angínky rovnou dvě a začíná to být dost frustrující. Po zbytek času jsem nedělala skoro nic, respektive trochu jsem běhala a trochu kravmagovala, ale v tak pomalém tempu, že se to skoro nepočítá. Jenže já už nechci být znovu nemocná! A mám splín, protože jsem nešla na zaplacené Quo Vadis (55 km), abych byla zdravá na kravmagový wintercamp, a pak jsem na něj kvůli nemoci stejně nejela. Prý byl skvělý.

Sportování pojednašedesáté. Teda sportování... většinu měsíce jsem byla nemocná, takže píšu hlavně o tom, protože to pro mě byl nezvyklý zážitek. Běhat jsem byla dvakrát (jednou jsem z toho onemocněla a podruhé skoro taky), pětkrát jsem byla na krav maze (domluvená s trenérem, že se nebudu přetěžovat), dvakrát jsem si zakřepčila před notebookem u Jillian a byla jsem se projít. Leč nejsilnější zážitek byla virtuální realita s 3D brýlemi HTC Vive, kterou jsem měla příležitost si vyzkoušet. A pořídila jsem si nové závěsy a obraz a běžecké hodinky, protože co chcete dělat tři týdny zavření doma, když ne projíždět e-shopy a vybírat?