Sportování podvanácté.
Velké změny v deníčku!
Třeba už jen název: říkala jsem si, že když si budu zapisovat všechny své aktivity, nebude to tak uboze krátké, jako kdyby to zůstalo jen o běhání. Přidala jsem proto každý zápis o všem, co jsem podnikala. I tak toho není mnoho, ale ke své první stomílovce jsem přistupovala s respektem (proto žádný sport týden před ní) a k vymknutému kotníku, který jsem si z ní přivezla, s respektem ještě větším (proto žádný sport ani po ní).
S Martinem jsme dvakrát vyrazili na intervaly na asfaltovém okruhu bez převýšení a bylo to lepší, než jsem čekala. Až znovu začnu skákat přes kaluže (a běhat a všechny tyhle věci), vrátím se k tomu.
V listopadu to byly dva dálkové pochody (BLK mělo 103 km a Loučení 170 km), tři tréninky šestkového volejbalu a jeden turnaj, dva beachvolejbaly a jednou jsem se zkusila utopit v bazénu. Naběhala jsem tentokrát velice málo. Předpokládám, že po Pražské stovce se do běhání zase opřu, protože mi skončí pochodová sezóna.
pátek a sobota 31. 10. - 1. 11. 2014: Boubín-Libín-Kleť (103 km)
Reportáž zde. Krásná akce s dobrou organizací, nádherná trasa, výborná společnost. Šlapala jsem na kvalitu místo na rychlost a bylo to moc příjemné. Vzdálenost 103 km, nastoupáno 3460 metrů, čas 21 hodin 22 minut, průměrná rychlost 4,818 km/h, celkové umístění 54.-59. ze 119 startujících a 96 dokončivších a umístění v ženách 6.-7. z 16 dokončivších.
pondělí 3. 11. 2014: šestkový volejbal (90 min)
indoor, 12 hráčů
Přední přebíhání, já nahrávač. Hra byla vyrovnaná a já trochu otrávená, protože mi Standa celou hru kradl vzadu míče a vepředu totéž Jáňa, nezvyklá na nahrávání na kůl.
úterý 4. 11. 2014: intervaly na přehradě (9 x 124 m + 9 x 66 m na 515m okruhu)
8 °C, tma, sucho, bezvětří, mlha
Musím. Je ze mě troska, místo běhání hraju volejbal, pochody chodím na pohodu - mám pocit, že jsem se vzdala. A vadí mi to. Takže jsem si vymyslela, že půjdeme s Martinem běhat intervaly. Byl nadšený, myslím, že to ode mě nečekal; a padli jsme na dobrý okruh u nás na sídlišti, prakticky bez převýšení. Určila jsem si tam pro sebe dva úseky na sprint a mezi nimi podobně dlouhé na vyklusání - začínalo se klusem na 258 metrů, následoval sprint na 124 metrů, pak byl klus na 67 metrů a končilo se sprintem na 66 metrů; a to celé devětkrát. Na delším úseku jsem mívala tempo většinou přes tři minuty na kilometr (kromě předposledního a posledního kola, kdy jsem běžela s Martinem - při posledním, kdy jsem s ním regulérně závodila, jsem měla tempo dvě třicet až dvě padesát na kilometr), na kratším pod tři minuty na kilometr. Překvapilo mě, že mi to šlo lépe než Martinovi, čekala jsem, že mě bude omezovat TF, a ta byla úplně v pohodě. Nakonec z toho mám hodně dobrý pocit.
pátek 7. 11. 2014: beachvolejbal (120 min)
Strahov, já+Radek vs. Erika+Standa
S Radkem jsme hráli spolu po hodně dlouhé době a prohráli jsme všechny sety, ale bylo to vyrovnané, jeden se protáhnul na 28:26. Byla jsem unavená a moc jsem to nezvládala uběhat, což je při beachi novinka, obvykle nemám problém. Zezačátku se mi motala hlava; a Erice se na konci blokovala záda. Ale výborná hra, odcházeli jsme nadšení.
sobota 8. 11. 2014: podél Střely (11,49 km)
8 °C kolem západu slunce, bláto, sluníčko
Jeli jsme sundavat zbylé kontroly z podzimního Dne cesty a při té příležitosti si naplánovali popobíhací výlet. (Já vím, nepatří to sem, je to procházka!) Bylo to krátké, kousek podél Střely, ale bylo to vizuálně nádherné, terénně užívací, běžecky jen málo běhatelné (ono se neběželo vedle řeky, ale po stráni kaňonu nahoru a dolů a nahoru a dolů) a vzhledem k Martinově touze po brodění i plné zážitků. (Já brodila jenom jednou, protože tam nebyl most. Martin mosty ignoroval, takže třikrát.) Velkou část zpáteční trasy jsme běželi po kolejích, a protože jsem za tmy odmítla lézt po skalách, probíhali jsme i dvěma tunely. Martinovi se zdálo, že v běžeckých pasážích běžíme pěkně, mně to celé připadalo opravdu jako procházka, měli jsme i dost pauz, ale výsledná rychlost 6 km/h o nějakém popobíhání svědčí, takže tak. Krásné to bylo! Vzdálenost 11,49 km, čas 1 hod 55 min 3 sec, tempo 10:01 min/km, nastoupáno 434 metrů, Adidas Duramo 6 W.
pondělí 10. 11. 2014: šestkový volejbal (90 min)
indoor, 13 hráčů (střídali soupeři)
Poslední trénink před turnajem. Přední přebíhání, já nahrávač, hráli jsme v turnajové sestavě, jen Radek byl naproti (na turnaji jsou přihlášení dva náhradníci). Postavit Jáňu na smeč nejdřív vypadalo nesmyslně, ale poradila si s tím velice dobře. Špatně jsem si zatejpovala pravý palec a zkazila kvůli tomu několik přihrávek. Výborná hra!
úterý 11. 11. 2014: intervaly na přehradě (7 x 124 m + 7 x 66 m na 515m okruhu)
13 °C, tma, sucho, bezvětří, zataženo
Je to užitečné, a vlastně se mi i chtělo. Navíc se mi líbí, že si s Martinem běháme každý podle svého, a přesto se potkáváme a při výklusu domů to celé probereme. Tentokrát jenom sedm koleček, Martin devět, zvolili jsme totiž odlišnou strategii - já šla sprinty opravdu na krev (ke konci jsem po nich nezvládla ani ten výklus a musela jsem pár kroků jenom jít), Martin naopak zvolil pohodovější tempo, aby se nezničil úplně. Opět jsem měla stejné úseky jako minule, na dvou kolech jsem si pokoušela měřit čas, ale bylo to příliš nepřesné, měla jsem kvůli tomu horší starty i doběhy a ještě to vyhazovalo z koncentrace (nicméně druhý a třetí 124m úsek tempem 3:26 min/km a 3:37 min/km a druhý a třetí 66m úsek tempem 2:47 min/km a 2:40 min/km). Vzdálenost 5,94 km, čas 40 min 20 sec, tempo 6:47 min/km, nastoupáno 60 metrů, Adidas Duramo 6 W.
čtvrtek 13. 11. 2014: Stromovka s Terkou (9,53 km)
13 °C, šero a tma, sucho, bezvětří
Společenské běhání - vlastně si neumím představit, že bych po Stromovce kroužila sama a bavilo by mě to. Terka po nemoci, tentokrát bych raději běžela o trochu rychleji, ale byla jsem nevyspalá a celkově z formy, tak možná dobře za tohle odpočinkové tempo, že jsem se nezničila. Bylo to příjemné včetně toho výběhu do kopce ze Stromovky, celou cestu jsme prokecaly, takže kyslíkově taky fajn. Po dlouhé době hodně užívací záležitost. Vzdálenost 9,53 km, čas 1 hod 1 min 44 sec, tempo 6:28 min/km, nastoupáno 116 metrů, Adidas Duramo 6 W.
pátek 14. 11. 2014: beachvolejbal (120 min)
Strahov, já+Radek vs. Erika+Standa
Nádherná hra; dosavadně asi nejlepší. Samozřejmě, opět nás Standa s Erikou hrozně vyklepli (ba ne, uhráli jsme poslední, krátký set!), ale byl tam zase pokaždé dvoubodový rozdíl. No a ta hra konečně začíná nějak vypadat - hraje se na tři, náhry jsou nádherné a smeče se daří. Já tentokrát především nahrávala a moc mi to šlo, i Radek se tvářil hodně spokojeně. Ztratili jsme tentokrát hodně bodů, když si Radek zkoušel různé techniky, ale připadá mi to přínosné, protože se díky tomu doopravdy zlepšuje. Ještě párkrát (ale musíme vytrvat v pravidelnosti, což zrovna příští týden bude velký problém) a začneme se jim rovnat, si myslím.
sobota 15. 11. 2014: volejbalový turnaj (dva krát čtyři sety)
O štít 17. listopadu, indoor v Roudnici n. Labem, prohráli jsme všechny sety
já, Erika, Jáňa, Radek, Petr, Alfík, Standa, Štindli
Já o tom snad ani nechci psát, protože mám pořád ještě chuť se jít utopit, když na to myslím. Já se tak stydím za to, co jsem tam předvedla... Jako jo, trochu jsem tušila dopředu, že to budu kazit, protože o něco jde, ale skutečnost předčila veškeré mé noční můry. Já kazila i podání! Od Alfíka bylo moc krásné, že mě i přesto stavěl (měli jsme s sebou dva náhradníky a nestřídali jen Erika a Standa, protože oba hráli neskutečně dobře), ale nejsem si jistá, jestli jsem o to vlastně stála. Myslím, že bychom nic nevyhráli, i kdybych tam nebyla, protože všichni soupeři na tom byli o hodně lépe než my (to zas bylo velice inspirativní sledovat), bylo taky i znát, že nejsme sehraní - jenže jak to trénovat, žejo. Na poslední dva sety mě Alfík nechal hrát místo náhry smečařku (kterou jsem za poslední měsíc ani jednou nehrála, ho ho ho) a stejně tak Jáňu, sám pak byl s Erikou na náhře. Hra tím asi získala, ale škoda, že jsme tak netrénovali. Ovšem největší hvězdou dne byl Standa na blocích, nevidět to na vlastní oči, tak tomu nevěřím. Hodně pěkně!
neděle 16. 11. 2014: šipky na Šancích v protisměru (15,67 km)
14 °C, světlo, docela sucho, ale na listí byly vysrážené kapičky, na povltavské stezce vítr od řeky
Jupí, konečně zase dlouhý běh! A konečně už je i za světla snesitelná teplota, při které se dá běhat! Po běžecké stránce jsem si to nesmírně užila. Měla jsem pocit, že mi to jde, tempo na téhle trati taky hodnotím jako kvalitní, neměla jsem ani jednu krizi (myšleno takovou tu 'vždyť by bylo mnohem příjemnější zpomalit a jít') a celé to bylo krásné. Po neběžecké stránce to bylo snad ještě lepší, protože jsem čtyřikrát doběhla cyklisty, kteří asi hledali downhill z Točné (poprvé jsem je potkala na třetím a naposledy na šestém kilometru), což mě moc bavilo (jsem si připadala hrozně drsně!), z dálky jsem viděla srnku, z blízka jsem viděla a pro své naléhající čtenáře vyfotila stádo koz, potkala jsem otužilce ve Vltavě, zjistila jsem, že výra přestěhovali do jiné klece a mávla jsem si spoustou dalších běžců. No a světlo! Já si tak užila, že bylo světlo a že jsem viděla nádherný hnědý podzimní les, že jsem se brodila hlubokými závějemi listí, díky těm byl nesmírně náročný i ten seběh z Šancí, protože bylo hluboké listí i na kamenité cestičce, takže to bylo o život... ach ach, nádhera! Vzdálenost 15,67 km, čas 1 hod 42 min 42 sec, tempo 6:33 min/km, nastoupáno 314 metrů, Inov-8 Trailroc 246.
17. 11. 2014: trénink šestkového volejbalu (90 min)
indoor, 7 lidí
Sešli jsme se ve skrovné sestavě (státní svátek) na trénink. Obvykle jenom hrajeme (rozcvička obnáší pouze rozpinkání, smečování a podání), ale tentokrát jsme šli po nácviku: hráli jsme bagrovanou, prstovanou, stříleli jsme prsty a bagrem na koš, smečovali jsme, smečovali jsme z trojky, zkoušeli jsme rychlíka... nakonec jsme si i zahráli (na malé hřiště) a se Standou a Erikou jsme protivnickou čtveřici poráželi, to jsem měla radost. A to i přesto, že jsem vůbec nechápala, jak točíme, protože jsme střídavě měli náhru z kůlu a odprostřed podle toho, kdo kde stál. Takhle jsem si pondělní volejbal ještě asi neužila, bylo to fyzicky hodně náročné a naprosto skvělé. (Na fotce ukázka, jak se rozhodně nemá smečovat - pokus o rychlíka. Fotila Erika.)
pátek až neděle 21. - 23. 11. 2014: Loučení s turistickým rokem - EKUT 1 a 2 (170 km)
0 - 5 °C, mlha, vlhko, mraky, zima, lezavo, bláto
Vrchol turistické sezóny, reportáž zde a zde. 170 km, převýšení přes sedm kilometrů nahoru a stejně tolik dolů, byla zima, lezavo, ošklivo, mlhavo, mračnavo a blátivo, přesto mě to bavilo. Bohužel tentokrát se zraněním, které se ukázalo být horším, než jsem si uvědomovala - na sedmém kilometru jsem si vymkla kotník a poté, co jsem s ním ušla dalších sto šedesát tři kilometrů, mě bolí, kdykoliv nohu nemám v základní poloze. (Takže se třeba po ránu nemůžu protáhnout. V rozespalosti na to zatím pravidelně zapomínám, takže se budím se zavytím a do úplné bdělosti.) To znamená, že mám teď utrum se všemi volejbaly, beachvolejbaly, běháním, vším. Štve mě to a táhne mě to ven, ale protože se nehodlám vzdát Pražské stovky, která je za čtrnáct dní (120 km), budu asi hodná a dám pokoj.
čtvrtek 27. 11. 2014: plavání
Podolí
O tom bych se snad vůbec nerozepisovala. Skočila jsem od bazénu, odrazila se od zdi, zavyla bolestí a málem se utopila. Kdybych tam byla sama, odešla bych zase domů, protože s vymknutým kotníkem se plavat nedá (když on při chůzi nebolel!), ale Martin měl vstupenku na devadesát minut, tak jsem se snažila najít alespoň nějaký způsob, jak se tam zabavit. Nakonec jsem přeplavala několik bazénů prsy, přičemž jsem bolavou nohu tahala bezvládně za sebou (docela náročné), a když přehradili prostředek bazénu na pólo, odešla jsem ven a v tamější teplejší vodě jsem se chvíli pokoušela i o kraul. Byla z toho tři čtvrtě hodina a nebyl to dobrý nápad.