Eithne | Eithné píše

Jejda, ostuda. Zdůvodnění "zabalila jsem to, protože mě bolely nohy" je mezi stovkaři důvodem k ukamenování, to abych se teď bála někam jet.

Je to poprvé, co jsem vzdala dálkový pochod na 40. km, ale následné zážitky mi všechno bohatě vynahradily. Celou stovku došlo nakonec jen 25 lidí. Malá Fatro, mrcho, myslíš si, že tě proto přestanu mít ráda??

Abych vysvětlila nadpis: mým nejdelším čistě běžeckým počinem byl dosud maraton, dokonce dvakrát, a v obou případech to bylo naprosté fiasko. Že se mi v sobotu povedlo uběhnout skoro v kuse skoro celých šedesát pět kilometrů, a zbytek jsem došla tak rychle, abych byla pořád ještě první mezi holkami a aby to dalo rychlost 7,8 km/h, je úžasný výsledek a jsem na sebe moc hrdá.

Dvacet čtyři hodin pochodování po stanovené trase, v dálce zasněžené Krkonoše, na cestě Ještěd, pod nohama zelená tráva a červená hlína, modrá obloha nad hlavou a ostré slunce po těle. Bylo to moc pěkné.

TŘEBA: Z dvaceti holek na startu jsem znala tak tři, a to do toho počítám i sebe. No a jedna z nich vyhrála, a zrovna do ní bych to vůbec neřekla! ANEBO: Třetí letošní start a třetí bedna, se to na mě úplně lepí, je to jako prokletí, nemůžu se toho zbavit! ANEBO: Jsem krásná a inteligentní, a ještě tak talentovaná! Jak se mnou můžete vydržet? ANEBO: Ty bronzy už začínaly být o ničem, tak jsem to urvala na zlato. ANEBO: ...anebo už radši nic, ta základní myšlenka v tom je, jen jsem si nemohla vybrat :)