Řeklo by se triatlon bez kola, ale vůbec ne, tohle bylo mnohem zábavnější: během závodu se plavalo šestkrát a dohromady to dalo kilometr a půl. Jo a nebyla tam depa, takže se běželo v mokrých hadrech a plavalo v botách. Samozřejmě jsme si na to objednali nejošklivější víkend za několik měsíců: šestnáct stupňů, vítr a déšť. A bylo to skvělý.

Po dlouhé době jsem se zase přihlásila na běžecký závod, protože už jsem zapomněla, že běžecké závody nemám ráda, protože se na nich musí doopravdicky běhat, a bylo to prima, protože jsme tam vyrazili na celý víkend jako Norma Dream Team & Partners & Friends a báječně si to užili.

Neumím si kupovat běžecké boty. Nerozumím tomu a každý přehmat vyjde dost draho. Jenže... jsem neměla běžecké boty.

Na internetu je spousta poučných článků "co se stane, když poběžíte půlmaraton bez přípravy". Berte tenhle jako další ze série, otestováno za vás. Bylo to nakonec docela prima, až na ten kus, kde jsem málem zdechla vyčerpáním.

Zlepšuju se, to je bez debaty. Chci tu popsat, co to způsobilo. Vím, že návodů 'jak běhat' je po internetu spousta; jenže mě kdysi velmi překvapilo, že tam není žádný, který by mi byl v něčem přínosný, a tohle jsou věci, o kterých se nemluví.

Proč jsem se znovu přihlásila? Důvodů bylo více:
- protože tou dobou stála registrace jenom 800,-
- protože jsem si myslela, že když lépe natrénuju, bude to mnohem lepší
- protože jsem nepoučitelná...

Vyrazili jsme dneska s Martinem na výlet do Brd. Trasu jsme si naplánovali z Jinců na Zbraslav a osvědčila se: za prvé je nádherná a za druhé je celá po červené, takže se nedá zabloudit. Celkem to bylo 47 kilometrů a zvládli jsme to celé za světla, to den před zimním slunovratem myslím není špatné. Byla jsem z toho nadšená, protože příroda byla ty tři dny před Vánoci nádherně podzimní a vysloveně kochací.

Sorex Brdský terénní půlmaratón 2014.

Pátek odpoledne:
"Ahoj, platí večer ta stěna?"
"Platí. A nechceš jít v sobotu běhat? Třeba na závod do Říčan?"
A já si myslela, že půjdeme o víkendu do kina... :)

Na konci března někdo na Facebook nasdílel článek o prvním společném výběhu Běžecké školy Prahy 4. Zaujalo mě to, a protože mě běhat samotnou už moc nebaví, vedla jsem to v patrnosti, že až budu mít nějaký čtvrtek volno, že to zkusím. Účast tam bývala velká, většinou kolem padesáti až šedesáti lidí, jednou dokonce sto... anonymní davy moc ráda nemám, ale společnost je společnost. A dneska jsem měla čas.