Pořídila jsem si dvoje nové noty: první díl z kolekce díla Ludovica Einaudiho a Ghibli Best Stories.

Poloviční trasa Pochodu krajem severočeských jednotek. Deštík, vítr, teplo, Lovoš a Milešovka, třešně, bramboračka, vyhlídky, pivo, bramboračka, vyděšená kráva, Kletečná z divného úhlu, spousta bláta a bramboračka. Skvělý pochod!

77. Mimořádně vydařený víkendový cyklus: třídenní cyklovýlet, jednodenní Brdské hřebeny, výlet s kočárky za opékáním buřtů a stokilometrová doprovodná cyklovarianta k dálkovému pochodu Krajinou bitvy u Lipan. K tomu asi tak miliarda píchlých duší, na samém konci měsíce zpozorované zničené řadicí lanko (a přesmykač a tak obecně víc věcí na kole), kodrcání bažanta, spousta nových komiksů, zima a sbíječky v práci, ostříhané vlasy, (ne že by si toho kdokoliv všimnul,) trocha únavy, trocha radosti - prostě obvyklá vydařená směska. (Na kole 559 km a tři defekty.)

Několik receptů z doby homeofficové v první půlce roku. Asi je prostě chci mít při ruce - třeba sem časem budu doplňovat další.

Dálkový pochod, akorát že na kole. 94 km z Českého Brodu. Dvě veverky, spousta ptáků, kopce, nádherná krajina a kolo, které ke konci působilo, že se každou chvíli rozsype. Akorát to bylo moc krátké.

Tradiční velikonoční přechod Šumavy se letos nekonal z mnoha důvodů - někteří měli zraněné koleno, jiní dopisovali diplomku, další se zase stěhovali; a navíc se nesmělo v té době bezdůvodně ven a ve více než dvou lidech. Pozitivní na tom je, že jsme lidi přizpůsobiví, a tak jsme si na druhý prodloužený květnový víkend dohodli jinou akci: kola.

76. Tenhle měsíc 366 km na kole a celých 12 km běhu, vau! Jeden defekt na kole (držím pěknou tradici defektů - zažila jsem dohromady tři: květen 2018, květen 2019, duben 2020) a stále ještě defekt na koleni, protože Střešovická nemocnice pořád nedává termíny operací. Nejvíc nejúchvatnější... ehm, "obrázek", od Sargojc Jášátka, což už je puberťák vyšší než já, jako poděkování za drobnou službu. Na kole v Brdech a na mnoha dalších skvělých štacích. A další skvělé akce a celkově velmi povedený měsíc, byť jsem ráda, že jsme v posledním týdnu začali zase pravidelně chodit do práce.

75. Utržený meniskus (můj), koronavirus (všude kolem), home office, první policejní kontrola v autě... zajímavý měsíc. Dala jsem se na focení cykloselfieček a svoje kolo jsem pojmenovala Chidori. Objela jsem celou Prahu, a protože to bylo 85 km, je o tom fakt dlouhej zápis. A protože mám zrušenou operaci menisku, zůstanu u kola ještě hodně dlouho.

Babička občas vypráví vzpomínky z dětství za války. Jestlipak my budeme před vnoučaty vzpomínat "to za první pandemie, to se nesmělo ven, to si ani neumíš představit"?

74. Měsíc naprosté ukřivděnosti, protože moje bolavé koleno je utržený meniskus, a to nerozběhám. A taky vděku, protože stačila zmínka od kamarádky fyzioterapeutky, že už se jí to nějak nezdá, a když jsem začala řešit, kam za ortopedem, abych nečekala několik měsíců, dostala mě ona v součinnosti s manželem k jednomu z nejlepších ve střešovické nemocnici. Při běhu to bolí nesnesitelně, na schodech to bolí a na kole to bolí docela málo, takže jsem při hezkém počasí jezdila aspoň na něm. A plavání, plavání nebolí! Doma mi vznikla malá tělocvična včetně hrazdy navrtané ve zdi, kde posiluju aspoň to, co můžu; a jinak nedělám nic.