Krásná trasa podzimní krajinou Rychlebských hor. Bohužel taky prachbídná organizace, u které mi nevadily ani tak samotné nedostatky, jako spíš fakt, že se informace na stránkách a v itineráři rozcházely s realitou. Ale podzimní Rychlebské hory! Můj foťák si zase jednou zařádil.

Sportování podevětašedesáté. Jedno lezení, jeden výlet v Jizerkách, jeden swimrun závod, dvakrát bazén, dvakrát střelnice, 117 km na kole, 98 km běhu a začátek kravmagového semestru. Z mikropříběhů tu je taky mobil zapomenutý na návštěvě, oprávněná, a přesto nespravedlivá pokuta za parkování, hipsterství v kavárně a jednodenní kurz první pomoci od ZDrSEMu. Pořád mě bolí pravé koleno, ale jinak je mi skvěle a všechno mě to hrozně baví. Září.

Řeklo by se triatlon bez kola, ale vůbec ne, tohle bylo mnohem zábavnější: během závodu se plavalo šestkrát a dohromady to dalo kilometr a půl. Jo a nebyla tam depa, takže se běželo v mokrých hadrech a plavalo v botách. Samozřejmě jsme si na to objednali nejošklivější víkend za několik měsíců: šestnáct stupňů, vítr a déšť. A bylo to skvělý.

Krav magový kemp. Akce plná dřiny, bolesti, alkoholu – zábava jen pro ty nejdrsnější z nás. Nebo se tak aspoň snažíme tvářit :)

Do práce jsem začala jezdit na kole nebo běhat, a sportovní deníček tak vypadá jako omalovánky. Jedna padesátka, na které jsem se hecla a vyhrála jsem ji. (Hecla jsem se tak moc, že mě ještě teď na konci měsíce bolí pravé koleno při pokusech o běh.) Byla jsem na tři dny v Krkonoších za turistikou a společenským životem. Třikrát jsem byla plavat + jednou si zkoušela plavání v botách a oblečení na Slapech, protože Swimrun závod se blíží. Vrcholem srpna již tradičně byl živohošťský kravmagový kemp, letos s tématem Shabak, tedy izraelská tajná služba. Sportování poosmašedesáté.

Vydařená padesátka kolem Pikovic. Všechno se to sešlo tak, že jsem celou dobu převážně běžela, a i když mám dneska problém se přesouvat po bytě, jsem spokojená a rozhodně to stálo za to.

Dva moc krásné vandry - jeden sólo a jeden s batoletem a jeho rodiči. Do práce jsem začala jezdit na kole, a nejenže mi to překvapivě nevadí, ale jsem rychlejší než MHD a odpoledne i než autem. Letmé nakouknutí do pekla při "běhu" k Bětce, což byl necelý půlmaraton v 34 °C, které mi fakt neudělaly dobře. Zjištění, že si v krav maze budu muset udělat kvůli ramenu přestávku. Několik proběhnutí a taky několik plavání, což se obojí bude hodit, protože jsem sebe a Soňu na září přihlásila na Swimrun závod. Po roce na stěně. A hlavně - hlavně jsem vytapetovala předsíň! Sportování posedmašedesáté.

 ...aneb jak se asi spí v hamace?

Na skok v Krušných horách. Plánovala jsem tam být déle, jenže jsem došla na konec hor, jejda. A protože jsem měla těžký batoh plný instantního jídla, ale prázdnou bombu, vůbec nevadilo, že jsem se vrátila domů dříve, než jsem chtěla.

Patnáct červnových tréninků krav magy (normální počet za měsíc je osm) bylo korunováno úspěšnými zkouškami na level P4. Taky jsem stihla jednu střelnici, jedny inliny (strupy od otlačení od bruslí mám na nohou dodnes, už nikdy více), jeden nádherný vandr, jeden výlet a jednu pěší cestu na trénink, jeden velmi optimisticky dimenzovaný běh na Karlštejn a dva nicotné běhy po Praze. A zcela nejabsurdnější úraz, který dokážete vymyslet - pokud o mně nechcete ztratit iluze, prostě se držte myšlenky, že jsem dobrodružný člověk žijící akční život a tohle povídání přeskočte. Každopádně pár triček a sportovních podprsenek už nebylo daleko od rozstříhání, protože jejich svlečení mi aktuálně rameno neumožňuje, uá! Sportování pošestašedesáté.